Samira 04

Měkkýš vyklouzl ze studánky rozkoše, perleťová kapalina stékala v žlábku zadnice této krásné neznámé a vsakovala do potahu divanu. Hebká ručka začala probouzet mého lenocha. Za chvíli byl opět v plné bojové pohotovosti. Precizně jezdila po tyči a ústy žmoulala pytel.
„Na čtyři!“
Plundroval jsem jí mušli nejméně čtvrt hodiny a drže hebké boky, sázel příraz za přírazem do těsné skuliny. Ždímala mě jako příslovečný hadr na nádobí, namlouvák se leskl jejím sekretem, mravenčení signalizovalo cíl cesty. Šplíchanec za šplíchancem jí zavlažoval micku, hlavu zabořenou do polštáře tlumila svůj orgastický projev. Ječela totiž jako požární siréna. I já měl toho dost. Přeci jen padesátka na hrbu…

Srdce někde v hrdle, tep alespoň dvě stovky, ovšem má společnice na tom byla snad ještě hůř. Hladila si vdávadlo a mumlala arabsky.
„Co si to pro sebe povídáš?“
„Že to bylo něco úžasného, málem jsem umřela. A také jsi mi ji málem utrhl,“ zasmála se.
„Půjdu se osprchovat a pak musím na večeři za Mahmúdem.“
„Jistě, všechno zde uklidím a vyperu ti šaty. Zde máš nachystány jedny pro dnešní večer.

Oblečen v lehkých kalhotách, orientální košili, s trepkami na nohou jsem vyrazil do zahrady. Už zdálky na mě mával Mahmúd. Přisedl jsem tedy s úklonou k prostřenému stolu se spoustou orientálního jídla, zeleniny a ovoce.
„Vidím pane Vladimíre, že jste se zbavil cestovní zátěže se vším všudy,“ usmál se.
„Pokud to bylo ono slíbené překvapení, pak jste se lépe trefit nemohl.“
„Víte, vím od pana Kurta, že opravdu nikdy, snad z osobních důvodů, nenavštěvujete nevěstince, což samozřejmě chápu, takže jste dostal ode mne drobnou pozornost. A zaručuji se vám, že ona dívka není prostitutkou a bude vám po celou dobu vaší práce zde úplně k dispozici dle vašich představ.“
Sakra, tak tomu říkám servis!!! Po té jsme probrali vše kolem továrny a šli spát.
V šest ráno, u snídaně mne ona usměvavá víla obletovala jako pašu. Takže opravdu ji mám k dispozici se vším všudy.

Linka na konzervování ryb byla sestavena, zkontrolování zapojení přívodů mi zabralo půlhodinku , takže hurá do toho. Zabraný do výkresů nevnímajíc čas, zásobován jídlem, vodou a džusy, makal jsem jako divý. Tři dny trvalo naprogramovat měniče a pohony motorů, sesynchronizovat jednotlivé části k sobě. Čili, laicky řečeno, jen práce a bez šukání .

Ve středu se linka rozběhla pod bedlivým okem Mahmúda, který vše hlídal a kontroloval. Celý den zabraly dolaďovací práce tak, aby ve čtvrtek mohla být pokusně zahájena výroba konzerv.
„Pane Vladimíre, smekám před vámi. Opravdu jste profesionál a už chápu, proč i taková firma jako Siemens si vás najala. Dle naší domluvy zde zůstanete do soboty, abychom vychytali případné problémy. A abych nezapomněl, zde máte ode mne zálohu za vaši práci včetně drobné prémie,“ podával mi s úsměvem šek. „Nebo si přejete poslat peníze na váš účet? A na další části, až našetříte volný čas, se určitě domluvíme, že ano? To co jste zvládl bylo opravdu excelentní. Děkuji.“

Málem mi vypadly oči, při pohledu na číslici na šeku. Přesto, že jsem byl velmi nadstandardně placený, při pohledu na sumu v dolarech to bylo na infarkt. Dvanáct tisíc dolarů za pět dvanáctihodinových směn…
„Řekl jsem vám, že litovat nebudete, pokud mi pomůžete. Vím jak vás platí nynější zaměstnavatel, takže jsem to vynásobil pěti. Toto je jen záloha, protože bude muset dodělat druhou linku, ale ta tolik nespěchá. A navíc, zaplatí to v penále firma, která měla vše uvést do provozu už minulý týden.“
„Rozhodně bych takovou odměnu nečekal, ale poprosím vás poslat raději peníze na účet. Zde mi nejsou k ničemu a mít u sebe šek na takovou hodnotu je riskantní. A v každém případě děkuji. A ještě mám dotaz. Nepřijdete o záruku, když linku rozjížděl někdo jiný?“ vracel jsem mu šek.
„To já děkuji vám, vytrhl jste mi trn z paty. Buďte bez obav, vše je domluveno. Rádi souhlasili, protože jinak bych z nich na penále stáhl kůži jako z králíka,“ zasmál se svému vtípku.
„Znáte číslo svého účtu?“
„Samozřejmě.“
Otočil se k nějakému poskokovi, který se od něj ani nehnul, ovšem držel se v uctivé vzdálenosti tří metrů, něco na něj úsečně vyštěkl a pak roztrhal šek.
„To je můj sekretář. Napište mu číslo vašeho účtu a nezapomeňte na SWIFT kód. Vše bude vyřízeno k vaší spokojenosti. A nyní se můžeme jít trochu pobavit. Zvu vás tam, kam se Evropan běžně nedostane.“
Opět něco štěkl na svého poskoka a během tří minut byl přistaven luxusní mercedes.

Kolem nás se za zatmavenými okny míhala pouliční světla luxusní čtvrti Tartúsu.Řidič vjel do brány velmi velkého domu a ta se zavřela. Ochranka se samopalem na zádech přistoupila blíž a jakmile otevřeným okénkem spatřila Mahmúda, zasalutovala a pustila nás dál.
„Kam mě to vezete?“
„Nebojte se, vím že jste unavený, dlouho se nezdržíme. Jen krátkou večeři, trochu whisky. Věřte, že se vám to bude líbit.“
Byl to luxusní bordel, schovávající se za název hotel.
„Jak se vám líbí místní hostesky Vladimíre?“
„Asi bych si nějakou vybral, ovšem neurazte se, velká většina je mimo úhel mých představ o kráse ženy.“
„Vím kam míříte. Nelíbí se vám jejich pozadí, a oplácanost, že? Jenže tady jste v Sýrii a zdejší muži mají jiný vkus. Nám se zase nelíbí ty hubené. To bychom si do zelí určitě nelezli,“ rozřehtal se na celé kolo.
V klidu jsme pojedli z dobrot, které nabízel otočný stůl, kdy poprvé v životě můj jazyk vyzkoušel pravý ruský kaviár.
„Dám si dvojitou whisku a rád bych šel do postele, pane Mahmúde.“
„Jistě, já se ještě zdržím, ale šofér vás zaveze ke mně. Pěknou dobrou noc,“ usmál se při důrazu na slovo noc.

V pokoji čekala víla z pohádky s napuštěnou vanou. Tak tady vše funguje na jedničku. Nevím, co nalila či nasypala do vody ve vaně, ale úžasným způsobem mě to nabudilo a únava jakoby odplula do neznáma.
Svůdné tělo se ovinulo kolem mého, ručka drapla nesmlouvavě nabiják. Asi pochopila, že si na nějaké zdržovačky nepotrpím a začal tanec.
Bušil jsem do ní, jako hluchý do vrat a ona chvíli sténala, chvíli něco vykřikovala arabsky, skřípala zuby. Zvukovou kulisu, působící na ego chlapa jako rudý hadr na býka, zakončilo zaječení a frenetický třes těla pode mnou.
Pár pořádných šťouchů a žaludem na děložním čípku vylétla nastřádaná dávka ejakulátu.
„Dost, nebo tě to zabije. Nejsi už žádný Jura, tak si to přiznej,“ prolétlo mi hlavou.

Přesně podle dohody mě vrtulník vyložil v oáze a Kurt odvezl k bungalovům.
„Kurte máš u mě tři tisíce dolarů.“
„Tobě už z té dřiny definitivně hráblo?“
„Ne, ale odměna byla velmi nadstandardní. O službách mimo se ti raději nebudu zmiňovat, aby tě nekleplo. Nebo víš co,pojďme si dát kafe a popovídáme si.“
„Dvanáct tisíc dolarů za týden?“ zuřivě u kávy kousal fajfku. „Ty vole, že já raději nedělám u něho. No jo, ale elektrikáře si sežene všude,“ posmutněl.
„Bez tvé shovívavosti bych ty prachy neměl, takže ti dávám čtvrtinu odměny.Je to půl tvé výplaty za měsíc od Siemensů, že? Dnes si ještě odpočinu a zítra jdu makat.“
„Vždyť je neděle? Aha, budeš honit předstih, abys dorazil práci u Mahmúda,“ pochopil. „A ptala se po tobě ta hezounká Samira, kam prý se ztratil a že se celý týden v pokoji nepohnul ani ručník. Dej si majzla, ten její pitomec žárlivý ji opravdu šmíruje, jako detektiv.“
„A co s tím mám já společného. Je to jejich vztah a mi do něj nic není.“
„No já jen, že se jaksi podezřele usmívala a svítili jí očiska, jako lampičky. Jestli si vyrobíš průšvih, nikdo tě z něho tahat nebude! A od Siemense tě vykopnou i s pokutou.“