Babí léto 04

Kategorie: 
Jazyk: 

Přichází víkend. Ačkoli venku svítí slunce, je už chladno. Jsme domluveni s Dominikou, že ji vyzvednu na nádraží. Zastavím na parkovišti a vyhlížím ji. Konečně ji spatřím. Drobná postava, z dálky zaměnitelná s chlapcem, se blíží. Otevírám dveře a jdu jí naproti. Nevím, zda ji mám políbit. Vyřeší to za mě letmým polibkem.
„Bála jsem se, že nepřijedeš,“ usměje se.
„To se nikdy nestane,“ odpovím. Jsem si tím jistý. Cítím potřebu ochraňovat ji, nedokázal bych jí ublížit.

Líbí se povídka?

Láska na druhý pohled.

Kategorie: 
Jazyk: 

Dubnové počasí těchto dnů dávalo za pravdu názvu Aprílové počasí. Chvíli svítilo studené sluníčko, chvíli se snesly spršky ledového deště.

Pepa Vostrý, penzionovaný policajt a trafikant v jedné osobě zapnul v kamrlíku, který nazýval kanceláří, kamínka a začal na prodejně doplňovat zboží.

Líbí se povídka?

Zábava na svatbě 05

Kategorie: 
Jazyk: 

Dny plynuly, Jitka rozhodně nestrádala, jen strejdu zase přepadaly košilaté myšlenky. Mlsně se olizoval, když si vzpomněl na slast, kterou s Jitkou prožíval. Jenže si vzpomněl i na nepovedenou poslední návštěvu a adrenalinové lesoparkové dobrodružství.

Líbí se povídka?

Seznámení na inzerát 02

Kategorie: 
Jazyk: 

Týden uběhl jako voda a v sobotu jsme se rozjeli k mým rodičům. Jitka celá nervózní, vedle mě poposedávala.
Přijeli jsme, představil jsem mámě Jitku a máma ji hned uzemnila, když jí poděkovala, že se o mě postarala. Padly si do náruče a kropily chodník slzičkama.
Táta se díval na Jirku, Jirka na něho a pak táta  řekl :
 „A za dědou nepůjdeš?“
Jirka vylétl jako orangután a hned mu viselkolem krku.
 Tak jsme šli dovnitř, bylo plno vykládání, Jirka se od dědy nehnul a po chvíli  oba někam zmizeli.
 

Líbí se povídka?

Ptákořezy 13

Kategorie: 
Jazyk: 

Rozvalený v pohodlném ušáku jsem nepřítomným pohledem zíral do stropu. Okolní ticho mě zcela fascinovalo. Po šichtě v pekelném rámusu na mne působilo téměř léčivě. Mozek, který zatím relaxoval, začal znovu odvíjet myšlenky.

Vybavil jsem si oběd v závodní jídelně. Obrovský sál, velký jak polovička fotbalového hřiště, stovky stolků po čtyřech místech, s ne příliš čistými ubrusy. Fronta u okénka, dohadování se o zvoleném druhu jídla, nafasování porce výměnou za stravenku a pochod k volnému stolku. Pak už zbývalo jen hodit do sebe nevábnou, hovnotvornou hmotu, označovanou jako šunkofleky a rychlým krokem se vrátit na pracoviště.

Líbí se povídka?

Stránky