Želmíra stála uprostred kuchyne a s neskrývaným prekvapením sa dívala na muža stojaceho vo dverách. „No poď dnu, nestoj tam. Nech mi nevynesieš spánok!“

„Maminko, já mám strach!“ pípla nešťastně dívka ve svatebním šatu s uslzeným pohledem upřeným na matku. „Proboha z čeho, mé dítě?“ „Až… až…“ lkala dcera. „Až mě bude zbavovat věnečku. Kamarádky…

„Predstav si. Stretla som včera kamarátku. Ona je staršia a už je na dôchodku a robí teraz šatniarku…“ Kazimír sa netrpezlivo zavrtel na stoličke no tváril sa, že ho nezaujíma nič, než svokrine…