Za svitu padajících hvězd

Venku panovala úmorná vedra a já měl zrovna teď náladu na bodu mrazu. Za všechno mohla jedna nečekaná věta, kterou mi šéf před chvílí řekl v kanceláři. „Jste propuštěný,“ oznámil mi, sotva jsem předal podklady pro poslední zakázku. Škodolibě se ušklíbal, když jsem na něj civěl a nemohl si to srovnat v makovici. Právě jsem mu předal papíry ke kšeftu, díky kterému firma vydělá solidní balík a místo odměny mě

Vyhnanci na Sibiři – 23

Toto je 25 díl z 25 v seriálu Vyhnanci na Sibiři

Únava z celého týdne si vyžádala svoje a tak jsem spal tvrdě až do rána. Nataša byla také asi dost unavená, protože i když jsem se vzbudil pozdě a slunce už nakukovalo do pokoje, tak také ještě spokojeně oddychovala ze spánku. Nechal jsem ji ještě spát a užíval si přítomnosti jejího nahého těla, které se na mě i ve spánku tisklo, jako by u mě hledalo oporu. Ale po chvíli

Obklady

Kruci, to je ale horko, pomyslel si statný pětačtyřicátník. Drobné kapičky potu se mu začaly objevovat na čele a na rtu pod nosem. Je samozřejmé, že zde bude teplo. Ale takové dusno? Asi není ve formě. Sice párkrát v páře v sauně vydržel víc než druzí, vytahoval se tím. Tomu snad říkají vražedná výheň, nebo tak nějak. Kapky potu se spojily ve větší a ty zase v horké čůrky jeho

Přiblblý básničky a čarovná kočička 01/14

Toto je 1 díl z 9 v seriálu Přiblblý básničky a čarovná kočička

Kancelářská krajina. Znáte to, ne? Obrovská cimra s desítkami kadibudek, tedy, vlastně otevřených papundeklových kójí, v nichž se ukrývali živočichové se čtyřmi údy (no, někteří měli dokonce i pátý, byť poněkud zakrnělý), dvěma dole a dvěma nahoře. Před nimi pak problikávalo i několik monitorů, na které tupě zírali, a bušením horními končetinami do klávesnice se marně snažili změnit chod dějin. Tak v něčem takovém jsem nyní pracoval. Akorát, že to byla

Šrajtofle 02 – Běžec

Postarší muž oblečen v teplákové soupravě lehce vyklusával lesní pěšinou. Jeho zrak upoutalo něco tmavého. Ne, kaluž to není. Chtěl to přeběhnout, ale odlesk zbytku šera sklouzl po hladkém povrchu. Dva skoky, zastavení a pár kroků zpět. Jasně, náprsní taška docela napěchovaná. “No nazdar,” pod světlem našel pracovní průkaz. Tady je adresa Mezispojka, zná. Vilová ulice. Zastaví se tam, až poběží zpět. Pot se mu lepil na záda. Tílko měl

Viktorie

Po tolika letech jsem se ocitl opět v místech, kde jsem prožil tolik krásných let svého života. Místecké sídliště se za tu dobu hodně změnilo. Přibylo zde několik nových domů ve svahu Špičáku, obchodní středisko se změnilo z části v hernu a některé obchody obsadili vietnamští obchodníci svými večerkami.  Do nových plášťů zateplení ve veselých barvách se oblékly sídlištní paneláky. Před parčíkem dvě přízemní budovy ve vzpomínkách připomínaly svůj původní

Straka v domě

Bydlet u řeky má svůj půvab, pokud tedy zrovna nejsou záplavy. Proto jsme si se ženou pořídili starší domek na okraji města a časem ho zvelebili. Děti tak měly, kromě lítání po zahradě, i přístup k vodě. Pořídil jsem si i motorový člun a denně jím děti vozil do školy. Než se trmácet autobusem, stačilo je vylodit na nábřeží, kde to měly do školy pár kroků. *** Bylo jaro, zahájil

Noční hlídka

Byl už podvečer, když se u Nováčků rozezněl zvonek. „Ty někoho čekáš?“ otočila se Irena na manžela a na syna. Oba pokrčili rameny a pak otec vstal a šel otevřít. Za dveřmi stála mladá dívka. „Dobrý večer. Jsem Dobromila Rettigová. Já jsem dcera sestřenice vaší švagrové, Aleny Nováčkové,“ vychrlila ze sebe. Otec Nováček jen udiveně koukal. Nikoho takového ze vzdáleného příbuzenstva neznal. „A co jako si přejete, slečno?“ „Já bych

Vyhnanci na Sibiři – 21

Toto je 21 díl z 25 v seriálu Vyhnanci na Sibiři

Už od rána jsme se na stavbě v kolchoze činili. Dva obkladači, naše nové posily, kteří přijeli ráno s námi z Krasnojarsku, se dali hned do práce. Bylo vidět, že své práci docela rozumí, až jsem se divil, co v této bohem a stranou zapomenuté oblasti Sovětského Svazu dělají. Ale oba dva mě ujistili, že v tak velkém městě jako je Krasnojarsk, je práce pro ně dost a dost. Jenom

Únos nevěsty

Na tu akci jsem se dostal úplnou náhodou. Kamarádovi mého kamaráda vypadl jeden řidič na svatbu, a tak se obrátil na mě, čerstvého majitele zánovního Audi. Za celodenní a noční rozvoz opilců jsem měl dostat nějaký peníze a balík výslužky. *** V restauraci, kde se to konalo, jsem seděl stranou, popíjel colu a sledoval dění v sále. Nevěsta, celá v panensky bílých šatech, zcela jistě pannou nebyla, ale byla mladá,