Kristýnka 51 – Žádost o ruku I
Všechno bylo nachystáno a sbaleno, zbývalo už jen vyzvednout kytku a vyrazit. Sedli jsme do auta a vyjeli. V duchu jsem přemýšlel, jestli jsme něco nezapomněli. „Copak je? Jsi nějak podezřele zticha a ani se nesnažíš mě osahávat?“ nadhodila Kristýnka, která řídila. „Co? Jo, jasně… jen přemýšlím, jestli jsme něco nezapomněli… a taky, jak to bude probíhat… přeci jen žádost o ruku není jen tak. Navíc to bude moje premiéra.“