PŘÁNÍ
(dopis jednoho srdce neznámé)
Píši zde pro Tebe,
ni trochu známou,
ač, přes to,
troufám si Ti přát:
Laskáním napájej touhu svou
s oním, jenž netouží jen brát!
Ni trochu neznám Tě
a přece píši jen –
Shlédám i cítím jak jsi krásná!
Představa člověčí
toužebný lásky sen –
záříš v něm
co noční hvězda jasná!
Vlasů třpyt,
střižený dlouze i dokrátka,
kontrastem vbíjí
Tvou vůni do polštáře.
Rety Tvé zesládnou
co lásky cukrátka,
ohněm, li,touhy vzplanou tváře.
Oči Tvé,dobré a laskavé
kouzlící čarodějky z Irska
zazáří, tělo když voňavé
tu rozvášnění sžehne jiskra.
Ta vlétne, ňader, do skvostných-
dvé kůzek něžných s hroty jahůdek
dlaň horká zanechá žhavým rtům,
ony tak lačny jsou
těch hebkých lahůdek.
Polibek,ten vánek-všudybyl,
po bříšku klouže dolů zlehýnka.
V hedvábném hájku objev učínil,
Zachvějí smyslná, se, stehýnka!
Jemného vlasu ženství Tvého
nenalézti zde za hektar,
však v úžlabince vztyčila se perlička!
Nehodna chvíle ta
skouposti na nektar,
lupínky zrosí,své,
Tvá vonná kytička.
Ráje květ růžový
každý ten lísteček,
tak božsky chutná
Tvá růže spanilá!
Chtivá, pak,ústa
Tvůj, zlíbnou zadeček?
Slastí se unášej, oddej se jí celá!
Barbarstvím něžným
nyní jsi prolnuta-
letící mysl seznat dáš ve výkřicích.
Rozkoš Tvá chvátí Tě!
Možná až do kruta?
Uragán vášně?
To ‚s‘ Ty, v těch okamžicích!
Prostíráš k nebesům
rozpálený svůj klín
i tajné místečko
hluboko v těle víly.
Lásky Tvé šťáva na rty, i do dlaní
přípitkem posvátným
završí svatou chvíli!
Tělo Tvé chvěje se,
jak větrem rvaný list!
Vlnbití přílivů
tu stoupá,tu zas klesá.
Bohyní, v niž vírou
sám Eros je si jist,
tou přece jsi teď Ty,
dívenko něžnoprsá!
Píši a přeji Ti,
ač lásku Tvoji stále neznám:
Z bouří těch zasnívej
šťastna i uondána!
Vzpínání milostné
děj se dle vůle Tvé!
Vždy naplněna buď
a něhou požehnána!
