Pohovor 01

Zhluboka jsem se nadechla a vstoupila do velké prosklené budovy na konci ulice. Rozhlédla jsem se a zamířila k usměvavé slečně na recepci.

„Dobrý den. Jak Vám můžu pomoci?“ zeptala se a mrkla na mě jako bychom byly staré známé.
„Dobrý den. Mám tu domluvený pohovor,“ dostala jsem ze sebe a cítila, jak mi do tváří stoupá horko.
„Můžu Vás poprosit o jméno?“
„Ano, jistě. Šťastná. Omlouvám se, jsem hrozně nervózní. Naposledy jsem byla na pohovoru před pěti lety a nejsem si jistá, jestli ještě vím, jak se to dělá.“
Co to melu?!
„Není důvod k nervozitě. Viděla jsem Váš životopis a reference od bývalých zaměstnavatelů byly také výborné.“
Usmála jsem se. Měla pravdu.

„Je tu paní Šťastná. Dobře… moment, zeptám se. Dáte si kafe, čaj nebo něco jiného?“
„Decka vína bude stačit,“ odpověděla jsem žertem.
Pak mi došlo, že na tuhle příležitost čekám několik měsíců a jestli budu takhle pokračovat dál, tak mě vyvedou dřív, než k nějakému pohovoru vůbec dojde.
„Dělala jsem si legraci samozřejmě. Poprosím Vás o vodu, děkuji.“
„Šéf říkal, že to není vůbec špatný nápad,“ smála se recepční a pak mě nasměrovala ke kanceláři v nejvyšším patře.

„Pojďte dál,“ ozvalo se za dveřmi, když jsem se chystala zaklepat.
No do prdele! Tahle kancelář byla větší než celý můj byt… no dobře, to možná přeháním. Ale byla opravdu obrovská a pan šéf, ach jo. Vysoký tak akorát, ve společenských kalhotách a v košili s ohrnutými rukávy a vlasy, do kterých jsem chtěla zabořit prsty.

„Ehm, dobrý den. Jsem Karolína, Karolína Šťastná,“ představila jsem se a natáhla ruku, když jsem konečně došla k pracovnímu stolu na konci místnosti kde na mě čekal nejhezčí chlap, jakého jsem kdy viděla.
„Zdravím Vás, Kryštof Mareš. Než začneme, mám jednu důležitou otázku. Bílé nebo červené?“
„Červené,“ odpověděla jsem a posadila se ke stolu.
Chvíli trvalo, než mi došlo, že mluví zcela vážně. Vyděšeně jsem na něj pohlédla, když se během pár minut ozvalo klepání a pak před nás slečna z recepce položila dvě skleničky s vínem.
„Děkuji, pro dnešek to bude všechno. Krásný víkend, Hani.“
„Vám taky.“
Povzbudivě se na mě usmála a potichu zmizela z kanceláře.

„Tak na zdraví.“
Hm. Fakt jsme si právě přiťukli? Co když mě zkouší?
„Nebojte, nezkouším Vás. Jen byl pro mě tento týden trochu náročnější a…“ zarazil se. „Než se pustím do výslechu třetího stupně, rád bych Vám něco řekl o pozici, kvůli které jste sem dnes přišla. Mám o ní poměrně jasnou představu. I proto vedu tento pohovor sám. Vím, že na internetu jsme uvedli, že se jedná o práci administrativní podpory, ale ve skutečnosti byste byla moje pravá ruka. Firma stále roste a já jsem si uvědomil, že jsem tu od rána do večera a na nic jiného mi už nezbývá čas.“

Kousla jsem se mimoděk do rtu. Pravá ruka, levá ruka, ano, prosím.
„To znamená, že by se Vaše pracovní náplň skládala z mnoha menších úkolů, ale i správou mého diáře a tak dále.“
Doufám, že jsem neprošvihla něco důležitého. Soustřeď se! Nešlo to. Dokázala jsem vnímat jen naběhlé žíly na složených rukou, kterými občas zdůraznil svá slova.

„Máte nějaké otázky?“ vytrhl mě z představ o tom co všechno s nimi asi dokáže. Jen jsem zavrtěla hlavou.
„Tak mi tedy povězte něco o sobě. Co ráda děláte ve volném čase…?“
„Hmmm… mám ráda ruční práce,“ vyklouzlo mi.
Sakra! Skoro mu zaskočilo víno, kterého si právě usrkl.
„Mluvím o pletení, samozřejmě. Je to výborný relax.“
Do tváří mi začalo stoupat horko.
„Samozřejmě,“ reagoval a kousl se mimoděk do rtu tak jako já předtím.
„Taky mě baví jazyky. Myslím, že je fajn z toho nevypadnout a sem tam si to osvěžit.“
„To máte pravdu. Jazyk by se opravdu měl trénovat co to jde,“ odpověděl s úsměvem od ucha k uchu a mě napadlo, jestli je to tím vínem nebo jsem zase řekla něco špatně.

„A co Vaše silné stránky?“ zeptal se, zatímco jsem si pohrávala zamyšleně se sklenkou a zvažovala, které z mých zálib ještě stojí za řeč.
„Můžu být upřímná?“ zeptala jsem se po chvíli.
Kývl.
„Posledních pár minut nemyslím na nic jiného, než jak sedím přímo před Vámi… na tomhle stole… s Vaším jazykem mezi stehny…“
„A když nad tím tak přemýšlím… asi nebudu ideální kandidát na tuto pozici. Protože se obávám, že takové představy se mi budou honit hlavou každý den. Takže děkuji za Váš čas…“ začala jsem se zvedat.
„Počkejte…“
Překvapeně jsem vzhlédla.
„Posaďte se,“ řekl o něco přívětivěji.
Jakmile viděl, jak se vracím do koženého křesla, zavrtěl hlavou a dodal s úsměvem: „Tam ne. Vím, že to do pohovoru nepatří, ale já se ve volném čase také rád věnuji ruční práci a tréninku jazyka,“ pokračoval.

Když jsem dosedla na okraj masivního stolu z bůhvíjakého dřeva, sukně se mi vyhrnula nad kolena a odhalila krajkové okraje punčoch.
„A fakt, že toho máme tolik společného, by mohl být výborný základ pro naši budoucí spolupráci.“
Pohledem mi klouzal po těle a já mimoděk polkla, když se ke mně naklonil a chytil mě za obě stehna, aby si mě přitáhl blíž.
„Pokud by naše spolupráce vypadala takto…“
Zlehka mě políbil za ucho a pak jeho rty putovaly ke krku.
„Tohle musí pryč,“ poznamenal a pustil se do rozepínání drobných knoflíků mé oblíbené košile.
Pobaveně jsem sledovala, jak se s nimi bojuje. Soustředěně jeden po druhém je rozepínal a skoro bych přísahala, že jsem zaslechla pár sprostých slov, když se nemohl trefit do dírky. Snad se mu to nestává často, pomyslela jsem si.

„Au,“ uniklo mi překvapeně, když mě kousl do už tak citlivé bradavky.
„To máte za tu škodolibost, slečno Šťastná.“
Vzápětí mi to ale vynahradil horkým jazykem, kterým ochutnával každý milimetr mého těla.
Měl pravdu, patřilo mi to. Povzdechla jsem si a konečně zabořila prsty do těch hustých kaštanových vlasů.

Jeho ústa směřovala níž, přes podbřišek k vnitřní straně stehen a pak…
„Musím uznat, že jazyk máte opravdu vytrénovaný,“ řekla jsem a tentokrát jsem to myslela smrtelně vážně.
„Probíhaly všechny vaše pohovory takhle?“
„Ne. A jestli mě hodláte neustále vyrušovat, budu Vám muset něčím zacpat ústa.“
S těmi slovy mi svlékl kalhotky a posadil se do obrovského koženého křesla.
„To už je lepší,“ přisunul se blíž a zhluboka vdechl vůni mého vzrušení. Panebože, ten chlap je lepší než porno.

Prsty jemně rozevřel stydké pysky a začal zlehka kmitat jazykem. Nahoru, dolů, nahoru, dolů a kolem klitorisu dokud se mi nezačal zrychlovat dech a po celém těle se mi nerozlilo příjemné horko. Postupně přidával na intenzitě a když poznal, že začínám být nedočkavá, přisál se ústy na TO místo a začal si s ním hrát. Sál a lízal ho, dokud jsem nezačala křečovitě svírat okraj stolu a pak bez varování… mě začal šukat jazykem.

Opravdu jsem se snažila být potichu. Ale už jsem to nemohla vydržet. S hlavou zvrácenou dozadu jsem vzdychala a sténala a doufala, že to nikdy neskončí.
Ale skončilo. Jen na tak dlouho, aby se postavil, políbil mě s ústy od mých šťáv a tentokrát zapojil prsty.
Klouzal s nimi dovnitř a ven, olízl si je a pak znovu. Usmíval se, zatímco jeho jazyk se proplétal s tím mým a pak mě dobře známým pohybem tam uvnitř přiváděl k šílenství. Stoupající tlak v podbřišku mě nutil se odtahovat ale druhou rukou mě držel pevně kolem pasu, takže jsem se jen kroutila a vzdychala do jeho úst.
Tlak byl čím dál silnější a mě bylo jasné, že se každou chvíli udělám. Přímo tady, na tomhle určitě dost drahém stole a nejspíš ani koberec nebude ušetřen.

Když přišel mokrý orgasmus, celé mé tělo se začalo nekontrolovatelně třást a kdyby mě stále nedržel, nejspíš bych se sesunula k zemi. Pevně se zakousl do mého krku a pokračoval stejným tempem, dokud nepřišla další vlna.
A pak další.