Parta Jardy Kaliče

Matěj byl havíř či horník, chcete-li. Měl pěknou manželku Květu, osmadvacetiletou vdovu po tragicky zemřelém havíři a s ní tři děti, i když u toho posledního si nebyl jist svou účastí při „vzniku.“ Ale nic ženě nevyčítal, po ničem nepátral, protože hlavním úkolem chlapa je živit rodinu a to on dělal. Na sídlišti obývali panelákový 3+1 a byli spokojeni.

***

„Máťo?“ ozvalo se mazlivě do ticha ložnice a šustění přikrývky naznačovalo, že se Květa přimkla natěsno k manželovi a jak ležel na boku, rukou ho zezadu objala.
„Hm? Nespím ale přemejšlím… zejtra mám nastoupit do party Jardy Kaliče. To je prej šílenej dříč. Doporučil mě štajgr… ten idiot. Teď budu makat jak barevnej a budu utahanej jak kotě.“

Květa užuž začínala s laskáním, ale teď se zarazila.
„To jako nebudeš mít sílu ani na mě?“ otázala se zvýšeným hlasem.
„Jistě, že ano. Tebe miluju, vždyť se podívej,“ obrátil se Matěj na břicho, odhrnul přikrývku a Květa hleděla na stan v pyžamových kalhotách.
Rukou mu tam zajela a mazlivě sevřela v ruce tuhý klacek.
„No proto!“ dodala, svezla se hlavou dolů a smyslně ho začala kouřit.
Když se ho nabažila ústy, sama si ho osedlala, zavedla do sebe a řídila si celou soulož k vlastnímu potěšení a vyvrcholení. Matěj měl na práci jen laskání pohupujících se prsou. Přišlo mu to i docela vhod, když ho zejtra čeká první ostrá šichta s místním „stachanovcem.“

***

„Tak ty seš ten novej?“ uvítal ho sám Jarda Kalič a hned seznámil s celou partou. „Než se zorientuješ, budeš s Lacem posílat hunty. Na předku mám secvičený parťáky. Ale neboj, jednou se tam taky koukneš,“ a muži nastoupili do kabiny výtahu, který se rozjel skoro volným pádem do hlubiny dolu.

Dole Matěj zůstal u šachty a ostatní se vytráceli dopředu k čelu porubu.
„Ej, Matěj, čo si taký smutný?“ otázal se Laco. Byl to slovenský cikán a na tom si zakládal. Jak mu někdo řekl, že je Rom, hned se pral.
„Aký Rom, ty somár?! Som cigán!“ křičel a mával rukama, které měl jak lopaty. Na dole si uměl sjednat respekt a byl to poctivej chlap, to se mu muselo nechat.
„Myslel jsem, že půjdu rubat a ne tu tlačit hunty,“ odvětil Matěj, ale Laco se zašklebil.
„To zariadil Jarda. Keby ťa poslal dopredu, zajtra už nepríjdeš a budeš ležať na marách. U huntov se taky opotíš… však počkaj.“

Měl pravdu. Když se parta vepředu rozjela, nestačili jim posílat prázdné vozíky a vyvážet plné a k tomu jim dodávat potřebnou výztuž. Měli toho opravdu dost.
Na konci směny jim štajgr vypočetl výkon na 140%. To znamenalo další body k vytouženému titulu a řádu práce, ale i pěkné peníze.

***

Vyfáraní horníci pak zasedli v oblíbené nálevně, kde celou útratu platil nový člen party, Matěj. A Jarda Kalič byl zdatný kalič, míchal pivo s rumem a účet k Matějově hrůze narůstal do závratných hodnot.
„Neboj,“ sdělil mu dobromyslně hostinský. „Tohle bys nikdy nezaplatil. Chlapi se ti na to složej. To jen taková zkouška nováčka, zda vydrží. To platí jak dole, tak i nahoře. Teď tě to bude něco stát, ale pak už budeš plnoprávnej člen party. A Jardy se drž. To ti můžu doporučit. A abys neřek, běž do kuchyně… je tam pro tebe malý překvapení.“

Matěj zaraženě šel dozadu, a tam spatřil plnoštíhlou ženu, jak něco kuchtí u stolu.
Když ho spatřila, usmála se.
„Ahoj. Ty seš ten novej, viď? Jsem Poldina a ty?“ umolousané ruce si otírala o plášť.
„Matěj,“ broukl a prohlížel si ji. Ač měla kozy jak vozy, moc ho nezaujala a celá byla taková… masívní. Ale nebyla stará. Možná jí bylo něco přes třicet, čtyřicet? Každopádně vypadala ještě docela zachovale.

„Víš, tady je takovej zvyk, že novej havíř z Jardovy party, jde ke mně a já ho uvedu mezi pořádný mužský. Chápeš?“
„Asi chápu, ale já… ehm… jsem chlap… jsem ženatej a…“ koktal Matěj.
„To je dobře, že víš co a jak s ženskou, ale se mnou ještě nevíš, o co přicházíš a teď to poznáš,“ usmála se Poldina a rozepnula si plášť, pod nímž neměla nic.

Megaprsa se jí houpala nad pupkem, černý drn mezi silnými stehny ale vypadal lákavě.
Poldina se vyhoupla a rozložila zády na stůl.
„Matěji… pojď mi to hezky udělat,“ zašeptala a rozevřela nohy od sebe.
Matěj si uvolnil z kalhot polotuhý ocas, pohonil si ho, přitáhl si ženu za stehna na kraj stolu a žaludem jí jezdil po pyscích sem a tam a ocas mu utěšeně tuhl.
„Vraž mi ho tam… dělej… pořádně mi protáhni díru!“ skučela vzrušená Poldina.
„Ty nadržená děvko,“ Matěj do ní prudce vnikl.

Žena hlasitě vzdychla, jak ho cítila v sobě a poševní stěny se roztahovaly pod tlakem ocasu.
Matěj do ní zajel až po kořen a pomalu začal strojově přirážet.
„Ah… ah…“ Poldina vzdychala rozkoší, jezdila po stole v rytmu přírazů a prsa se jí pohupovala a plula jí po hrudi. Matěj je mnul rukama a ty se mu přelévaly přes dlaně jak balony plné vody. Na vrcholu každého měchu byl tvrdý domeček ztuhlé bradavky.
Prsa ho ale rozhodně nevzrušovala. Nahradila je těsnost píči. Ta byla nezvykle úzká a krásně mu ptáka masírovala. Poldina měla nohy doširoka od sebe a Matěj sledoval ptáka zaraženýho v chomáči černých chlupů mezi rozcapenými růžovými pysky a vytékající šťávou.

„Mrdej… svou… děvku… už..budu… jo… jooo,“ sténala Poldina, jak tvrdý ocas projížděl pochvou a přinášel jí stále zesilující slast.
Matěj mlčel a soustředěně ji šukal, zvednuté nohy měl zapřená o ramena a sám se blížil k vyvrcholení.
„Och… ooh… já… jáá… už… jéééé,“ žena přerývaně sténala, jak jí tělem projel slastný orgasmus a Matěj se do ní vzápětí vysemenil.

Když se vydýchali, Poldina si oblékla plášť a pohladila Matěje po tváři.
„Seš opravdovej chlap co ví, jak ženskou uspokojit. Kdyby sis to chtěl zopakovat, není problém, ale už to nebude zadarmo.“

Matěj se vrátil mezi spolustolovníky kteří ho přivítali hurónským řevem a pozvednutými půllitry. Oproti zavírací době večírek skončil až krátce před půlnocí.

***

Dny se odvíjely jeden jako druhý. Matěj si jen ztěžka zvykal na nezvyklou dřinu a přestože nosil domů zajímavé peníze, s Květou se začali odcizovat citově. Unavený Matěj neměl chuť na šukání a nadržená ženuška mu to začala dávat nepříjemně najevo. Byla náladová, chytlavá a podrážděná. Nakonec to dopadlo tak, že si našla milence.

František byl taky horník, bydlel vlastně jen přes chodbu a jelikož měl jinak směny než Matěj s vnadnou sousedkou se dali lehce dohromady. Byl sice také ženatý, ale manželka dělala tramvajačku a nemohla si jen tak odskočit domů a milenci měli volné pole působnosti.
Šukali jak králíci a Matěj mohl pohodlně regenerovat síly, doma ustaly zbytečné hádky a Květa zase byla spokojená, usměvavá a utrácela vydělané penízky.

***

Jednou přišel Matěj do práce smutný.
„Čo sa stalo, Matěj? Ak ti kto ublížil, já to s ním spravím po našom a podrežem ho ako ovcu,“ hned se mu nabídl Laco.
Matěj mávl rukou.
„Dozvěděl jsem se, že mi ženu obskakuje soused, taky horník, nějakej František Peterka.“
„To je trefa priamo medzi oči,“ souhlasil Laco. „A čo s ním spravíš… a s tou pobehlicou?“
„Je to obr. Dělá na předku. Kdybys viděl ty svaly! Nemám nárok! Jednu mi natáhne a jsem mrtvej. Za to mi ta kurva nestojí. Rozvedu se.“

Matěj nemluvil do větru, ale rozvod znamenal dělení majetku a taky přijde o byt a skončí na svobodárně, kde se chlapi věčně ožírají, šoustají místní kurvy a pak se léčí z kapavky nebo syfla… pěkný vyhlídky.
„Potrebuješ babu,“ usoudil Laco. „Zajtra ťa zoberem k nám domů, áno?“
Matěj tohle sice nemyslel, ale mlčel. Bylo mu to jedno.

***

Laco bydlel v jakémsi cikánském slumu na kraji města. Bylo to pár dělnických domů z počátku století, nyní zabydlené touto komunitou. Byl to v podstatě stát ve státě. Světská moc sem nedosahovala a ruka zákona taktéž. Znamenalo to jen ve větším počtu se psy a se samopaly v rukou.
Kupodivu zde ale bylo relativně bezpečno. Nepořádek venku byl sice ukrutný, ale uvnitř bytů to byl jiný svět. Klid a mír tu udržovala přirozená autorita rady starších, složené z několika úctyhodných kmetů. Alkohol, rvačky a okrádání gadžů bylo povolené, ale vražda nebo znásilnění byly tabu. A žádný obyvatel si tento nepsaný zákon netroufal překročit.

Lacův byt tvořily tři pokoje a kuchyň, na zdejší poměry přímo luxus. Ovšem mohl si to dovolit. Jeho žena Hajnalka byla asi třicetiletá cikánka odněkud z Horních Uher, jak říkala, čili Matěj pochopil, že z Maďarska a mluvila směsicí maďarštiny a slovenštiny, což bylo roztomilé, jako ona sama. Jak k ní stokilový Laco přišel, se Matěj nepídil, ale žena už mu dala čtyři děti a ke svému muži vzhlížela s láskou a pokorou a Laco také se nechoval jako nějaký macho. Zdálo se, že jim to klape.

Po večeři otevřel láhev bez viněty.
„Toto pij opatrne. Je to silná pálenica, ktorú priviezla Zobora, sesternica Hajnalky. Prídě neskoro a to bude moj darček pro teba. Potrebujes si vyvetrať hlavu.“
Matěj ztuhl překvapením. Nečekal žádnou holku do postele, tím méně u Laca, ale ten se tvářil, že je to normální a Hajnalka mu přizvukovala.

***

Zobora se ukázala být mladší než Hajnalka a byla hezká, snědá, černovlasá, hladké tělo bez vrásek, smyslně vykrojená ústa s věncem bílých zubů při úsměvu. Jak to jen dělají?
Dívka věděla, co ji čeká, ale brala to za zcela přirozené. Host musí být spokojen a žena hostitele je povinna toto poskytnout. Jak? To už je na domluvě, ale sex většinou hraje hlavní roli.
Laco jim velkomyslně poskytl vlastní ložnici a s Hajnalkou se uložili u dětí v pokojíčku.

Zobora vzala Matěje za ruku a vedla do koupelny.
„Dáme si spoločnú sprchu?“
Na to se bez rozpaků svlékla donaha, s úsměvem pohlédla na Matějův ztopořený ocas a na sebe i Matěje začala roztírat jakýsi voňavý gel z plastové lahvičky s potiskem zeleného citronu. „Body and hair“ bylo psáno na obalu a „Made in Italy“ na informaci o výrobku.
Jelikož to nejen vonělo, ale i pěnilo, asi to bylo mýdlo.
Trpělivě Matěje omyla a rukou třela jeho nalitý ocas až do výstřiku.
„Chcem aby ses vystriekal…“ řekla tiše, když ho honila a Matěj poslušně trhavě cákal semeno na kachlíkovou stěnu.

Po koupeli se přesunuli do ložnice, kde se jeho ocasu zmocnila ústy a předvedla mu znalost orálního sexu. Pouštěla si ho hluboko do krku, sála a tepala jazykem po citlivých místech a lízala ho až ke koulím a zase zpátky.
Matěj se pak začal věnovat jejím prsům. Byly menší, ale i tak hezké a pevné. Zobora sténala slastí, poté si přitáhla jeho hlavu k sobě a vášnivě a dlouze se líbali, kdy mu jazykem zajela až skoro do krku.
Matěj se jí vklínil mezi nohy, které pokrčila a roztáhla a když do ní pronikl a začal přirážet, slastně vzdychala a sténala do rytmu.

Později si ji vzal zezadu a klečící dívka vyluzovala hlasité steny prožívané slasti a rozkoše. Matěj přirážel pomalými a hlubokými přírazy, aby i on si užil tu nádhernou holku.
„Ach… ach… už… strikaj…. já… už… som… dobrý božko,“ udělala se a svírala poševními svaly ocas, až ji Matěj naplnil semenem po okraj.
Byla to oboustranná slast. Dlouho do noci se pak ještě hladili, líbali a laskali, ale už nešukali.

Když se ráno Matěj probudil, byl v posteli sám a Zoboru nespatřil ani u snídaně.
„Je preč. Nepátraj,“ řekla mu Hajnalka a i Laco mlčel.
Tak to tu prostě chodilo.

***

Že má Matěj milenku, Květu napadlo a naštvalo zároveň. Jako by ona byla nevinnost sama. Neměla důkaz, ale že se přestal v posteli o cokoli snažit, se stal podezřelým. Každej chlap potřebuje zasunout a když ne, tak je impotent a to Matěj není. Zasouvá jinde a to teda ne! Ona je jeho ženou a její zahrádka může být obdělávána jeho náčiním. Že ji orá i cizí traktor, už její mysl nepobrala.
Potřebovala by nějaký důkaz, nějakou návnadu. A pak mu dá co proto. Rozvádět se nebude, přitáhnout mu obojek bude stačit.

***

Matěj skutečně přestal doma loudit sex. A to nejen, že měl náhradu v Poldině (byla levná), ale i v Zobore (stále bydlela u Laca) a v Hajnalce (bylo to 1x a „omylem“), ale hlavně, Jarda Kalič měl titul a Řád práce na dosah, nehodlal o něj přijít a zvyšoval těžbu až na krajní mez. Svou i své party. Chlapi už začínali reptat, že plnění plánu na 180% je snad už moc… jsou snad taky jen lidi.

A v této době se do podniku dostavil televizní štáb ohledně natočení reportáže o práci a výkonech iniciativního soudruha Jaroslava Kaliče.
Ředitel Kalousek se tvářil nevraživě na předsedu závodní rady KSČ.
„Řekni, žes ty blbce s kamerou pozval ty?“
„No a?“ opáčil předseda Zlámal. „Je dobře, že se o nás ví. Třeba se zvýší produkce i u jiných part…“
Ředitel si myslel svoje, naoko souhlasil, ale hned zaprotestoval.
„A taky chtějí jet dolů havíře natočit při práci. Jde prý o nařízení shora. To je taky tvůj nápad, poslat civilisty do jámy?“
Zlámal se polekal.
„O tom nic nevím, ale zavolám na výbor a….“
„Nikam nevolej. Mám plán a bude to moje nařízení i kdyby se celej stranickej výbor posral!“

***

Lýdie Hojná nebyla žádné ořezávátko. Měla vystudovanou fakultu žurnalistiky a v televizi pracovala již třetím rokem. Udělat reportáž přímo v areálu dolu jí nečinilo žádný problém. Už od parkoviště sice musela snést ostentativní očumování a oplzlé výkřiky mužských zaměstnanců, což zde byla naprostá většina, ale v kanceláři se muži chovali o poznání slušněji.
„Tak jak si to představujete, paní redaktorko?“ otázal se jí ředitel Kalousek.
„Jsem slečna,“ ušklíbla se Lýdie, „ale říkejte mi, jak chcete. Takže asi takhle. Sfáráme dolů a učiníme reportáž přímo na místě…“
„Nemožno,“ rezolutně prohlásil ředitel. „Dolů vás z bezpečnostních důvodů nepustím. Alespoň vás ne. Kameraman podepíše revers, že jedná na vlastní zodpovědnost, udělá pár záběrů a půjde nahoru. Vy učiníte rozhovor až směna vyfárá. Buď tak, nebo nic.“

Lýdie souhlasila. Převlékat se do špinavých hadrů kvůli rozhovoru se jí nechtělo. Ráda se oblékala elegantně.
I dnes měla na sobě kostýmek s úzkou sukní těsně nad kolena, boty na podpatku a tmavé punčochy. Na její postavu byla radost pohledět a hezká tvářička dokonala celkový špičkový dojem. I proto byla Lýdie žádanou reportérkou a její kariéra měla zářnou budoucnost a nemusela po žebříčku stoupat přes postel.

Když směna vyfárala, Lýdie udělala krátký rozhovor s Jardou Kaličem přímo na dvoře a pokračovalo se až po umytí v denní místnůstce za šatnami, kam ji Jarda pozval, aby měli soukromí. Rozhovor se nenatáčel na kameru, ale měl se později pouštět v rozhlase.

***

Pozdě odpoledne se Lýdie ještě zúčastnila jednání vedení dolu se zástupcem okresního stranického výboru ohledně předávání Řádu práce a titulu „Vzorný kolektiv“ a „Stachanov, náš vzor.“

„My se domníváme a mělo by to být, soudruzi, rozhodnutí kolektivní, že titul by měl obdržet někdo jiný než parta Jaroslava Kaliče,“ začal rozvážně a opatrně zástupce stranického výboru Ondráček.
Ředitel Kalousek i Zlámal se zatvářili nechápavě.
„Víte, soudruzi,“pokračoval Ondráček, „ten Kalič. My jsme si ho… ehm… prověřili. Je to komunista, o tom žádná, pracuje… výkonně… v partě má pracovníky romského původu a ti… také… ehm… jsou dobře začleněni do společnosti, ale to nevyváží negativní stránky jeho osobnosti. Kupříkladu pije…“
„To tady každej. Mě ale zajímají výsledky. A plnění plánu na 180% se vám zdá málo?“ zahřímal Kalousek. „Máte snad doma málo uhlí?“
„Jistě, jistě,“ mluvil Ondráček měkce, „ale soudruzi na okrese by raději viděli na jeho místě jiného, podobně výkonného pracovníka.“
„Třeba Karhanova parta,“ ťukl se do čela Zlámal. „Ti jedou na 120%.“
„No ano… vidíte… co říkáte, soudruhu řediteli?“ obrátil se Ondráček na ředitele.

Kalouskovi to přišlo nespravedlivé. Poměry na dole znal velmi dobře věděl, jak která parta maká, jaké jsou vztahy, všechno. A Jardovi fandil. Ten zápal, nadšení, no a i ty prachy, který všichni měli. Karhan byl spíše na ty prachy. Jel si na svých 120% a to mu i jeho partě stačilo. Po titulu nebažil. Ne, že by se mu nehodil, ale na Jardu neměl. To věděl sám. A teď mu to zadarmo spadne do klína?

„Prověřili jste si i toho Karhana? A co vy na to říkáte, slečno redaktorko?“ pohlédl ředitel na Lýdii. Ta tam seděla a tvářila se nezúčastněně, koukala takzvaně „do blbla“ a i jaksi přihlouple se usmívala. Účes měla nakřivo, sáčko kostýmu pomačkané… byla celá nesvá.
„Co… jste to?… Ano… pan Kalič… je… odborník… na svém místě… jak jste říkali… dříč… má sílu… výdrž… on si ten titul skutečně zaslouží. Pokud mohu soudit z toho… ee… zážitku… ehm… rozhovoru z dnešního dne,“ vykoktala ze sebe.
„Tak vidíte,“ triumfoval ředitel, „tak zní názor veřejnosti.“
Ondráček se ale nevzdával.
„Ale považte, soudruzi, to jméno Kalič… zní dvojsmyslně a lidé si budou vymýšlet další asociace. Nevhodné a možná i protistátní. Že titulujeme opilce… tak je to, soudruzi.“
„Na dole se pilo a pije odnepaměti, s tím na nás nechoďte,“ ušklíbl se Kalousek i Zlámal přikývl. „Podívej se, soudruhu, na graf, kde máš zapsaný jednotlivý party. A vysvětli pak chlapům, proč titul dostal někdo průměrnej.“

Na nikom se nakonec nedohodli. Soudruh Ondráček slíbil, že se na výboru ještě poradí.

***

Toho dne zrána navštívili Květu dva muži v civilu s odznakem v ruce.
„Státní bezpečnost. Můžeme dál?“
Květa usilovně přemítala, co ona, nebo někdo z rodiny provedl, ale muži nepřišli za ní. Zajímal je jejich soused František Peterka.

„Je to jen soused. Teď je s manželkou na dovolené,“ zamlčela Květa, že s ním má milenecký vztah, ale muži toto nevěděli, nebo je to nezajímalo. Měli otázky, jak často se vídají, zda se nestýkají ve více přátelském kontaktu, nebo zda jim byl popsán cíl jejich cesty.
„Říkala mi Zdena, to je jeho žena, že získali devizový příslib do Řecka. Prý v práci mu takto vypomohli… jako odměnu… už je, chudák, dost nemocný… to víte, antrakóza.“
„A nesdělili vám, že hodlají v zahraničí zůstat natrvalo?“ zpřísnil hlas jeden z mužů.
„Ne. Zase tak moc se nestýkáme. A oni… opravdu… se… již nevrátí?“

Druhý muž byl vlídnější a kupodivu i sdílný.
„Ne. Již tam požádali o politický azyl a bude jim s největší pravděpodobností vyhověno. Byt bude zapečetěn a vybavení propadá státu.“
„Ale… ale… já Zdeně půjčila remosku… je úplně nová,“ zalkala Květa.
„Až bude vybavení likvidováno, podejte žádost o navrácení zapůjčené věci,“ lakonicky jí první muž odpověděl a nato se rozloučili a odešli.

Květa zůstala zaražená. Milenec ji opustil a už se nevrátí. A zrovna když mu chtěla říct, že jí umotal dítě. Možná je to ale to nejlepší. Dítě bude Matějovo. Jen musí přestat s těmi zálety a ocásek zase strkat jen do své ženušky…. tak jako dřív.

***

Za několik dní si celá rodina vyrazila na večeři do nejlepší restaurace ve městě. Naplánovala to Květa, které se velmi hodilo, že to mohla svést na oslavu výročí svatby, jejíž datum si Matěj stejně nepamatoval a on jí to rád dopřál. Řád práce byl jistý a práce polevila na pouhých 130%. Po drilu posledních týdnů to byla brnkačka. I Laco si pochvaloval, že zase Hajnalce vysmýčí z kundy pavučiny, když na ni v poslední době neměl čas.

Když v noci ulehli nazí do postele, líbali se a hladili, Matěj začal líčit příběh, který jim vyprávěl sám Jarda před pár dny.
Jarda Kalič byl nejenom horník, ale i hezkej chlap a ženský na něj odjakživa letěly. Na šachtě neměl konkurenci a mohl mrdat ženský od vozíků až po tu poslední sekretářku. Ale byl své ženě věrný… tedy až do onoho dne.

„Reportérka Lýdie byla fakt dobrá baba… kozy… hezký nohy… zadek… všechno krásně tvarovaný a do ruky. Vyptávala se na kdejaký blbosti. Brzy jsme z práce přešli na normální pokec. Vypnula diktafon a bavili jsme se úplně otevřeně. Je prý už dlouho sama, neboť si buduje kariéru a nemá na nic čas. Já zase říkal, že mě pohltila práce a tudíž to doma taky není kdovíjaké… Zničehonic řekla, že se jí líbím jako chlap a jestli jí ukážu ten pekáč buchet na břiše, co o něm všichni mluví. Že má ráda svalnatý chlapy. Já na to, že za pekáč buchet mi ona ukáže kozy, v prádle pochopitelně. Chvíli váhala, ale jak si svlékala sako a rozepínala halenku, já na ni vyvalil břišáky. Když si sáhla, sáhnul jsem si i já. Měla je krásně pevný a akorát do ruky.“

„Hmm… jooo… pokračuj,“ Květa vzdychla a rukou si začala mnout prsa. Bradavky se jí napřímily a ztvrdly. Druhou rukou zamířila mezi nohy a ladila si poštěváka.

„Když si sundala sukni, rukou jsem jí zajel za kalhotky a třel píču. Volové, ta byla mokrá! Sykala a vzdychala, jak jsem jí začal prsty zajíždět dovnitř. Stáhla mi kalhoty a tvrdýho čuráka mi hned honila jak pominutá. Povalil jsem ji na stůl, strhl kalhotky a začal jí vylizovat kundu. Chutnala sladce a klín měla hladce vyholenej, nikde ani chloupek. Mezi pysky jí ven vystupovaly závojíčky a krásně se mi lízáním otevírala. Frajtra měla naběhlýho jak fazoli. Ječela a tlačila mi hlavu, když jsem jí ho sál a myslím, že měla i orgáč. Nechal jsem ji se posadit, ale ona hned šla do dřepu a začala mi ho kouřit…“

Květa učinila totéž, přesunula se Matějovi do klína a začala mu strojovými pohyby sát péro.

„Ta se vyznala, mrcha jedna. Kam se hrabe moje stará. Vsála do krku snad až po kořen, olizovala, cumlala, dráždila a pak rozjela kuřbu, že jsem měl co dělat ji zastavit, abych ji mohl omrdat. Přirazil jsem ji břichem ke stolu, ona se sama rozkročila a čekala, až ji hezky zezadu nabodnu. Bral jsem si ji tvrdě, pěkně po celý délce až po kořen, dovnitř a ven, stále prudčeji a rychleji. Zezadu jsem jí masíroval kozy, hošani, mrdat takovýhle mladý maso… no, vycákal jsem ji důkladně, nedalo se to zadržet.“

Květa náhle si Matěje osedlala a hopsala na něm v zajetí vyprávění i vlastních představ. „Prosím… mačkej mi je… anooo…“ prosila o mnutí a hnětení prsou.

„Hned se znova pustila do kuřby a rychle mi ho postavila. Pak si lehla na záda, roztáhla nohy a já ji bral ve stoji, držel jí nohy za kotníky, nakonec jsem si je zapřel o ramena a divoce ji mrdal. Prsa jsem jí mnul, jak jí poskakovaly v rytmu přírazů, líbali jsme se… no bylo to super a jak zavyla v orgáči a zmáčkla mi čuráka poševními svaly, pustil jsem to do ní podruhý.“

„Oh… já… taky… oááááách,“ Květa ji napodobila a napíchnutá na ocase se právě udělala.

Matěj ještě chvíli přirážel, než ji naplnil semenem a ocas mu povadl. Vyprávět už také neměl co. Lýdie se prý oblékla a šla na jednání vedení a Jarda šel domů, kde ho pak čekala ještě noční šichta s manželkou.

„Lásko, nepořídíme si další děťátko?“ zavrněla Květa a prsty hladila Matěje po hrudi.
„Už ses rozhodla? Víš, že je to jen na tobě,“ usmál se Matěj.
Byla to pravda. Květa říkala, že po třech dětech si chce užívat života a pak se uvidí. Teď se jí valem blížila třicítka, takže asi nastal ten pravý okamžik. Matěj netušil, že důvody jsou jiné a Květa soudila, že není první ani poslední, co vychovává kukačku. Tři děti jsou jeho, no a to čtvrté… jen aby nebylo podobné Františkovi. Raději ať je to holka. Hezká po mamince.

Než si srovnala myšlenky, Matěj se jí náhle zmocnil a se slovy „zahajujeme výrobu,“ do ní vnikl zezadu a mrdal ji jak smyslů zbavený a Květa se mu ráda poddala.
Měla ráda když si ji vzal jako drsnej chlap a zvířecky nadrženej pračlověk. Plenil jí pičku, plácal po zadku a tahal za vlasy.

***

EPILOG:

Jak už to tak na světě bývá (ne)spravedlivé, titul „vzorný kolektiv“ a „Stachanov, náš vzor“ získal a nositelem řádu práce (a s tím související prebend a odměn) se stal Josef Karhan a jeho parta.