Otec despota 01

Rodinná idylka by se v malé vilce na kraji městečka těžko čekala. I když světlé chvilky občas probíhaly, přeci jen vítězilo velení hlavy rodiny, které kolikrát bylo až neúnosné. Důležitý pán v letech se pyšnil chodem rodiny i perfektně šlapoucí firmou, kterou si sám zbudoval. Zaměstnanci se třásli o místo, protože výhružky a nervní atmosféru uměl nastolit bez mrknutí oka a doma ho čekala žena Bohunka se synkem Slávkem, kteří se báli cokoli udělat bez tátova rozhodnutí.

Rodinu sice mimořádně zabezpečil, dopřál ji vše potřebné i nepotřebné, ženu nikdy neuhodil, ale duch domu, který kradl jakoukoli svobodu, držel obytníky v permanentním stresu. Otecko si liboval  v psychickém teroru, protože neznal lepší podívanou, než na kmitající členy rodiny.

Svou dominanci využíval i v sexu, kdy manželku nutil k zážitkům, které by ji samotnou nikdy ani nenapadly. Svou nadsamčí chuť si na kozaté Bohunce dennodenně vybíjel po pouhém lusknutí prsty, protože za dlouhé společné roky si ji už řádně vycvičil. Navzdory tomu, že se jinak necítila jako milovaná osoba, ochotně nastavovala komplet celé tělo k ukojení manželových tužeb. Sex s ním jí dělal nepopsatelnou radost, protože právě u toho se mohla slastně usmívat a v orgasmu radostně jásat, což v běžném denním koloběhu možné nebylo.
Pouhý malý úsměv na její tváři nutil žárlivého despotu pátrat po příčině a hned jej trestal nesmyslnými úkoly. Bohunka se naučila nestěžovat si, nežadonit, neprotestovat a každý den věnovala jen svému muži i synovi.

Mladý Slávek, postižený domácím terorem, nežil jako kdejaký teenager. Kamarádů neměl, dívky se mu vyhýbaly, protože o ně otevřeně nejevil zájem a v kolektivu byl spíš pro posměch. Nepozastavoval se nad svým způsobem žití, protože z rodiny si nesl odlišné pokyny do života než jeho vrstevníci.

A tak cestou ze školy se vracíval přímo domů, kde se zavřel v pokoji k učení a nebo pobíhal po domě s mopem, protože smítko na zemi značilo velké otcovy výčitky.

Bohunka jej chodila kontrolovat nejen po úklidu, ale i při učivu, látky s ním poctivě probírala i kontrolovala jeho snažení a jako pravá žena puntičkáře se těšívala na příchod svého manžílka.

Denní rituál, kdy vařívala oběd až v odpoledních hodinách, aby byl na stole teplý a čerstvý ve chvíli, kdy manžel z práce vešel do domu, střídal další rodinné tradice, při kterých  muselo být naprosto vše tip ťop. Pečlivě vyměřené rozestupy na záclonách, hrnky ouškem k oknu, vyluxováno, bez prachu, provoněno, navařeno, naučeno a posléze ochotno.

Jen co se Evžen napral domácí krmě, vstal od stolu s další chutí na desert, který ceckatá Bohunka ochotně chystala už během obědvání v ložnici. Za cinkotu příborů poslušně rozepínávala propínací zástěru, pečlivě ji skládala do komínku, aby se mohla přichystat v leže na zádech, pro svého dominanta. V tichosti se řídila zvuky, které se k ní vinuly před dvě stěny a v duchu odhadovala za jak dlouho se asi dočká vytoužené chvíle, kdy se znovu bude usmívat štěstím.

Manželova pomenší žížalka mívala velkou výdrž i věčně neukojitelnou chuť a dokázala Bohunce přivodit na výsost nádhernou slast. Po většinou lehávala na zádech a nechávala si obrušovat bříško chlupatým tělem nekompromisního Evžena. Zatěžkával ji celou vahou, chrochtal prasečinky do ucha a znovu a znovu ji psychicky rajcoval, což pro ni bylo v tuhle chvíli víc než cokoli jiného.
Jeho oplzlé nápady ji vyhovovaly tak, že se sice neodvážila otevřeně přiznat, ale radostně kývala na všechno, co manžílka jen napadlo. Pouhé zmínky o případných scénkách a rolích nebo úkolech ji rozkývaly hlavičku a s červenými tvářemi horlivě souhlasila, protože v duchu kolikrát s předstihem plnila despotovy plány.

Věčně otevřené dveře jejich ložnice přenášely rozhekané sprosťárny k synkovu pokoji. Evžen si to velice dobře uvědomoval a o to víc Bohunku prznil. Používaná mamina se v duchu radši modlila, aby měl v tuhle chvíli Sláveček na uších sluchátka nebo byl ponořen do knih, i když ve skutečnosti si sex prožívali všichni tři komplet.
Mámin hekot napomáhal Slávkovi v onanii, kdy se zavřenými víčky si honíval naběhnuté ptačisko, které mohlo tátovu žížalku raz dva sezobnout ostudně do kapsy. Honil nad představou, že jejich dům opustil despotický opar a v sluncem prosvětleném domě se prohání jedna nahá dívka za druhou a všechny chtějí přímo a jenom jeho. Sem tam mu do fantazie proklouzl i nějaký juhan, ale tuhle myšlenku urychleně stydlivě zaháněl. Věnoval se radši pouze mladým holkám, které do jedné prosily o jeho pozornost. Nabízely své rozskákané pevné kozičky a jedna po druhé před ním masturbovaly.

Pravidelně se semenem na krajíčku netrpělivě čekával na mámin šťastně hlasitý smích, kterým dala světu vědět, že prožívá přeslazenou křeč a tělo ji probíjí vystříknutý manželův proud.
Při tomto finále z pravidla cákával i Slávek. S tlumeným funěním otíral bambus do prostěradla a v zápětí se snažil okamžitě maskovat svůj dech nebo zbylé potůčky spermií. Většinou totiž byla máma vysílána despotou právě ke Slávkovým dveřím, aby se mateřsky poptala jestli něco nepotřebuje.
V překladu to znamenalo, že ji manžel schválně posílá přes chodbu, aby zapříčinil možný trapas, který si chtěl dopřát pro své pobavení. Bohunka s uspokojenou škvírkou, na sebe házela despotovo vasilo a se strachem, že by byl doma randál, cupitala k synkovu pokoji, aby něžně klepala nehtíky a šeptem se ptala na jeho potřeby.

Evžen stál ve dveřích ložnice ještě nahatý, opřený do futer a se zapáleným doutníkem posměšně sledoval manželku. Stála u dveří, doťukávala se k Slávkově reakci, vepředu si stáhnutým tílkem kryla pizďulu, protože kalhotky si pod manželovým syčením už nestihla navléknout a dozadu házela blinkr běloskvoucí zadnicí.

„Tak potřebuje něco?“ smál se ode dveří Evžen.
„Nepotřebuje. Nic nechce,“ šeptala bojácně Bohuna.
„Co? Neslyšel jsem ho. Víš co? Otevři dveře a zeptej se ho pořádně,“ bavil se už zase, díky vonícímu strachu v éteru.
„Evži,“ škemrala smutně Bohuna, což jí nebylo nic platné.

Manžel s radostí přiskočil, vytrhl jí sežmoulaný lem vasila z dlaní, prudce otevřel dveře a vecpal matku za Slávkem. Sichroval to svojí nestydatou nahotou ve dveřích a čekal na potupené tváře těch dvou.
Bohuna stála, kozy rozbimbané, z pod trika lezla zastřižená kunda a koktajícím hlasem špitala něco o tom, že kdyby něco opravdu potřeboval, tak stačí říct.
Slávek prožíval horké chvíle. Vyplivaný kůl se mu tímto znovu probouzel a tak se z pravidla maskoval polštářky nebo knihou, aby poslušně odpovídal s křečovitým úsměvem nabízející se mamině.

„Noooo, to je ono! Takhle aspoň víš konečně co a jak. A ne za dveřmi. Tak kdybys něco chtěl, stačí na ni písknout,“ učil syna svojí nátuře a tahal za loket ženušku z pokoje.

Tyhle scénky se opakovaly skoro denně, takže rodinka už byla svým způsobem zvyklá. Jen šlo o to, že den ode dne byla víc odvážná a drzá. Někdy si Bohunka musela jít za synkem posedět těsně před orgasmem když byla parádně rozdělaná, někdy na něj musela starostlivě volat během hekání právě ve chvíli, kdy do ní Evžen bušil a válel se po ní, někdy mu zase beze slov donesla sklenici vody jen tak a z obličeje jí ještě skapávalo sperma.

Zkrátka Slávečka používali k silnějšímu vzrušení. Jen s tím rozdílem, že zatím co si to Evžen královsky užíval, Bohunka se styděla a modlila, aby se to nikdy neopakovalo i když v duchu tekla právě z těchto hrátek, což si odmítala přiznat.
Sláva si v tom také liboval, dělal že si vlastně ničeho nevšímá, přehlížel to a dál se nikdy nic nerozpitvávalo. Jen si tyhle domácí zážitky kódoval do hlavy, aby je mohl zase dál používat při onanii, kterou si cvičil svoji výdrž.

Nejzlatější pro Bohunku byly čtvrtky. Den bez tyrana se prodloužil o pár hodin, jelikož přísný despota trávil volný čas v karetním klubu. Vracel se pozdě v noci posilněný pivem a i když tělo moc nezvládalo, tak ta jeho zatracená žížalka si žádala své i v tomto ovíněném stavu. Bodátko měl nadmíru poslušné a připravené, dá se říct, že kdykoli. Tam kde mu Bůh ubral na centimetrech, tam mu přidal na výdrži, chuti a prožitku.

Takže čtvrteční večery trávil každý zvlášť i když ne zrovna aktivně. Spíš si matka se synem vybírali daň z dalších dnů v podobě naprostého klidu a tichu, uvolnění a věnování jen své osobě.

Občas se i v relaxační čtvrtek stávalo, že zvídavá mamina, díky stesku po zaběhnuté hodině šoustu, se připlížila k pokoji Slávka a klíčovou dírkou, nebo škvírou mezi nedovřenými dveřmi sledovala dorostlého onanistu, jak si to v leže na bříšku rozdává se svou fantazií a drsným prostěradlem. Nechala si ráda těmito šoky vysvětlit naškrobené mapy na cejchách, či bílém plátně a hned po prvním odtajnění se těšila, až si tuhle loužičku nenápadně ošahá či ovoní.

Pozorovala nerušeně synka, který se mazlil s polštářkem, do kterého otíral tvář stejně pravidelně, jako si třel žilnatý tuhý kužel mezi bříškem a matrací. Našukával odpérovanou pelesť, mrskal hubeným zadečkem a píchal ve fantazii kdoví koho. Dokonce se Bohunka přistihla, že malinko i žárlí na onu šoustanou ramlici.
Přitom ji ani nenapadlo, že v každém čísle Slávovy samohoňky dominuje právě ona. Prožívala muka při pohledu na synátora, který  obdělával postel a tlumeně hekal do přitaženého polštářku.
I když si užívala klidu, po tomto představení tlačila čas, aby se dočkala svého přiopitého despoty, jenž se za ní vracíval s plným pytlem i močákem.

Dočkávala se pozdě v noci, jelikož chůze opilého pána tvorstva byla pomalejší. Nechtěl si srazit ego motanicí a tak se soustředeně vracel domů, což zabralo další čas. Už jen klíče v zámku dokázaly s Bohunkou trhnout. Obyčejné zachrastění byl impuls k její dírce, aby se rychle svlékala a nastavovala do pokleku, protože jistojistě dostane naplácáno na holou za to, jak přes její stoprocentní poslušnost dokáže být zlobivá. Natěšeně klekávala na manželském letišti, s visícíma kozama a nohama mírně od sebe.

„Zlobilas! Opovážila ses po tom všem, co pro tebe dělám, ještě zlobit!“ škytal mezi dveřmi oblečený Evžen tak vážně, až z tmavé siluety šel strach.

Bohunka jen na prázdno polkla a jen malinko zavrtěla zadečkem, aby dala znát, že netrpělivě souhlasí s potrestáním. Manžílek se pomalu svlékal, s pohledem zapíchnutým do bělounké tučné zadnice. Trhal knoflíky u košile, protože každou chvíli hledal novou a novou práci pro ženu v domácnosti.

Škubal zipem u kalhot, vytahoval z nich řemen, svlékal nohavice a stahoval trenky. S opaskem se blížil k netrpělivé manželce, která si v těchto chvílích v jeho chování hověla.
Milovala tyhle čtvrteční tresty a tak se šťastná špulila proti ranám a švistotu koženého opasku. Pouhý dotyk pod bříškem, kdy si ji tímto Evžen přidržoval, ji vzrušil a první kontakt lidské kůže s hnědou usní ji podtínal už tak málo stabilní kolena.
Nechávala si sázet pětadvacet na holou za to, jak moc zlobila. Bez udání důvodu horlivě kývala na opilecké tlachy a užívala si palčivého pocitu na půlkách. Prosila o další a další trest, dokud ji nadržený manžílek neprofackoval prsa za to, jak jsou velká, neojel jí zezadu a neusnul.

Od dalšího rána se už zase těšívala na rychle uběhnutý týden, protože tyhle tresty probíhaly pouze v ten jeden jediný den a to byl onen chlastací karetní čtvrtek.

S každým dalším ránem přebírala oddaně své úkoly a ihned po rozloučení se chytala věrných kamarádů: kýblů, mopů, prachovek, vařeček a čekávala na hodinu H, až se sejdou opět všichni u rodinného krbu.
Tento propletenec, složený z naprosto oddané maminy, studujícího syna a velícího pantáty, fungoval bez chyby stále stejně až do okamžiku, kdy Slávek nechtěně zaslechl rozhovor o svojí osobě.

„To, že ještě nemá holku, mi příjde prostě divný,“ zvedl oči od novin despota a nasupěně zíral na Bohunku, protože nesnášel nechápavé ženské a zbytečné vysvětlování.
„Já to s ním proberu,“ špitala ustrašená služtička a dělala, že si manželova rozčilení radši ani nevšimla
„Budeš mít možnost. A to ti říkám, abys to z něj dostala! Tohle není jen tak! A taky potřebujeme v ložnici změnu, tak nevidím důvod, aby byl pořád sám,“ uchechtával se Evža.
„Jakou změnu proboha?“ vypadla Bohuně prachovka a překvapením zůstala civět na svého muže.
„Co se staráš? Ty se starej, aby tu byl pořádek, sakra!“ mrskl vztekle novinami, kopl do prachovky a sekl po manželce pohledem, který jí odzbrojil od dalších otázek.
„Promluvím s ním,“ šuškala tiše do stokrát proleštěného kusu nábytku, který už zase leštila zvednutou prachovkou a dál se už radši nezajímala.

Ani jeden si nevšiml, že Slávek šmíruje tento rodičovský dialog. A tak synátor získal čas na přípravu odpovědí, k už prozrazenému tématu. Utekl zpátky do pokoje, promyslet kličky, kterými se zbaví maminčiných sond do jeho srdce či života vůbec. Tam také vzal na vědomí tvrdé zabouchnutí dveří, které signalizovalo otcův odchod za karetní partičkou.