Slunce bylo již vysoko na obloze, ale okna ložnice byla zatažena a uvnitř se ještě před chvíli spalo. Nyní už byly pokrývky odhrnuty stranou a na loži se v objetí zmítala dvě nahá těla.
To Aleš a Izabela měli svůj dopolední rituál, kdy se o víkendu vždy ráno pomilovali, odpočati a plni sil.
Třebaže jejich milování bylo vždy plné vášně a oboustranného uspokojení, dnes tomu bylo jinak. Izabela totiž se vrátila nad ránem z firemního večírku, kde se jí stala věc, která jí v hlavě vězela jak střepina granátu z války. Byla Alešovi nevěrná. Svým způsobem i proti své vůli, ale byla.
S bolavou pičkou došla domů a ulehla, aby se za pár hodin na ni muž převalil a chtivě ji nabodl na ranní erekcí tvrdý ocas. Jelikož svého muže milovala, ochotně se mu poddala, ale tentokrát svou vášeň hrála. Nebavilo ji to, ani neuspokojovalo.
Aleš nic nepoznal, soustředěně ji šukal, její zvednuté nohy měl zapřené o ramena a rukama jí prohmatával stále hezká kulatá a ještě pevná prsa, a blížil se k vyvrcholení.
„Ooh… lásko… už… jsem,“ Izabela mu zahrála orgasmus a vzápětí se udělal i Aleš a svou dávku jí vypustil na břicho.
Izabela měla těžký porod a na třetí dítě se necítila, a tak praktikovali sex s gumou, nebo výron semene mimo pochvu. Hormonální antikoncepce jí zdravotně nevyhovovala.
„Uhhh… to byla jízda,“ zabručel Aleš spokojeně, ženu objal, políbil a vstal, aby uvařil kávu. Děti už byly dávno vzhůru a hrály si v pokoji s mobily. Klasika.
A Izabela se snažila usilovně rozpomenout, co se vlastně včera stalo?
***
Nejdřív proslov vedení, pak večeře a v přilehlém salónku tanec s živou hudbou. Moc si toho nepamatuje, byly nějaké panáky, pak mlha… a najednou je v pokoji a kdosi ji pomalu svléká… ona nechce, ale doteky jsou tak něžné a vzrušující a hlas ševelící sladká slůvka… nelze mu odolat. Pak polibky na prsou, břiše, klíně, nohách až po nárty a zase zpět a konečně pohlédne do tváře… mladíkovi, který by mohl být jejím synem! Proboha, kdo to je?!
Stydí se, nikdy jí nepřišlo na mysl milování s mladším mužem. Tedy… přišlo, ale jen ve snových fantaziích… a zde je to naživo, ona nechce, ale je tak plná vášně a vzrušení. Mladík naléhá mezi její roztažené nohy a ona přijímá v sobě jeho tvrdý úd a zalyká se pocitem neuvěřitelného blaha. Je mu oddána, cítí jeho rytmické přírazy, je jím zcela vyplněna a on je přitom tak něžný a ohleduplný… Je tak šťastná, že ještě vzrušuje mnohem mladšího muže a on je přitom tak zkušený. Každý kousek jejího těla je laskán a líbán. Jejich ústa se spojují, jazyky proplétají, přírazy zrychlují a zesilují a náhle… vlna orgasmu se jí zmocňuje a horká láva semene jí zaplavuje nitro. Je to božské vyvrcholení.
Když přichází k sobě, mladík je pryč. Nezbývá než se také nenápadně vytratit. Dá se do pořádku a chodbou chvátá k výtahu. Z okolním pokojů se též ozývají tlumené vzdechy, takže není jediná, kdo si dnes užil večírek vleže. Kdyby alespoň věděla, kdo to byl a proč zrovna ji si vybral? Hodil jí někdo něco do pití? Vmísila se mezi přítomné a zážitek zapila drinkem.
S kolegyní si pak zavolali taxi a jeli domů. Kolegyně rozjařená alkoholem, ona s pocitem viny, že byla právě nevěrná milovanému muži.
***
Uběhlo pár týdnů, zásadních v jejím životě. Vytušila, co se asi stalo.
„Já jsem tak blbá!“ seděla na záchodové míse a v ruce držela těhotenský test.
Výsledek byl pozitivní. Nebylo pochyb, kdo je otcem. Tajemný milenec z večírku.
Jak z té šlamastyky ven? Třetí dítě… hmm… věkem už dávno nespadala do kategorie mladých matek a vyvádět dítě na maturitní ples v babičkovském věku jí přišlo trapné. Vzdychla a šla do kuchyně, uvařit si silné kafe.
„Co je, mami?“ vytrhla ji z myšlenek dcera, která si povšimla její zasmušilosti.
„Jsem těhotná,“ zněla pochmurně odpověď.
„Fakt? Ty brďo, já budu mít mladší ségru… nebo bráchu,“ jásala sedmnáctiletá slečna. „Jestli, mami, chceš, já ti ho pomůžu vychovat.“
Izabela na ni užasle hleděla. Výpomoc s výchovou? Ví vůbec, co to obnáší?
„Ty máš studovat a ne myslet na dítě,“ utnula její elán. „Tohle je moje věc.“
Dívka se stáhla a špitla.
„Jestli chceš jít na… tamto… i tak stojím za tebou a chápu tě.“
Izabela zjihla, objala dceru a po tváři jí stékaly slzy velké jak hrachy.
Nic z toho se Aleš nedozvěděl. Dcera a matka uzavřely spojenectví a vše proběhlo nikým nepozorováno.
***
Přešel rok a byl tu zas firemní večírek.
Izabela se opět vyšňořila do šatů zvýrazňující její přednosti, stejně jako kolegyně a při tanci šla z náruče do náruče. Skoro neměla čas se na chvíli posadit.
Když se jí to podařilo a nalévala si z láhve minerálku, ozval se za ní povědomý hlas.
„Jsem rád, že tě zase vidím. Jsi krásná.“
Prudce se otočila a tam stál mladík, její loňský náhodný úlet, ten o němž doufala, že už ho nikdy nepotká.
„Já… nečekala jsem, že tě zase uvidím! A mohl bys mi laskavě přestat tykat?! Vůbec se neznáme,“ snažila se být přísná a odtažitá, ale moc jí to nešlo.
Mladík se totiž stále tvářil mile a to ji odzbrojovalo.
„Jsem Mirek, nepamatuješ se? Myslím, že jsme spolu dělali víc věcí, abychom si mohli tykat. Nechceš si někde stranou popovídat?“
Izabela nechtěla znovu podlehnout kouzlu mladíka, ale šla s ním do haly, kde jen v recepci podřimoval postarší recepční.
„Co mi chceš?“
„Nic. Jsem rád, že tě po roce vidím.“
„A to je vše? Dobře, prohlédl sis mě a můžu zase jít,“ byla stále Izabela nabroušená.
Mladík spustil vodopád slov opěvující její krásu a šarm, co ženy tak rády slyší. Náhle cítila, jak ji objímá a tiskne se k ní, ale ne natěsno. Jen lehce…
„Ty mě zase svádíš? Uvědom si, že jsem vdaná.“
„Chci jen, aby ses cítila šťastně a spokojeně.“
„Ale já jsem šťastná…“ zajíkla se Izabela. Nebyla to tak docela pravda, ale po dvaceti letech manželství se to dalo pochopit.
„Chtěl bych se s tebou milovat,“ přitiskl ji mladík více k sobě.
„Ale… to nejde… co bylo loni, nejde dnes… chmm,“ uprostřed slov ji mladík pevně políbil na ústa. Izabela cítila jeho jazyk, sevřela rty a silou se odtahovala, avšak objetí sílilo.
Náhle ji zalila vlna vzrušení a chtíče, napětí svalů povolilo a ona se mu v náručí zhroutila. Kdyby ji nedržel, spadla by k zemi.
Zvedl ji do náruče a nesl k výtahu, Izabela jen koutkem oka sledovala, jak mačká tlačítko, jedou vzhůru a pak ji vnáší do pokoje a pokládá na postel.
Opět jí tělem proběhl mrazivý pocit vzrušení, když ji i sebe mladík začal svlékat. Opět tak činil pomalu a citlivě, žádné rychlé strhávání šatů. Laskal a hladil každou odhalenou část jejího těla, nohy, ruce, břicho, prsa…
„Chci tě ochutnat,“ šeptla a hlavou mu sklouzla mezi nohy, kde čněla dopředu tvrdá tyč jeho ocasu. Rozhodně to byla nadprůměrná velikost.
Otevřela ústa, olízla ho, vsála a strojovými pohyby si ho pouštěla do krku, sála a tepala jazykem po citlivých místech. Jeho tloušťka jí docela dala zabrat, ale snažila se.
Mladík opojeně vzdychal, náhle vyjekl a do úst jí pustil dávku semene. Izabela zapřela svůj odpor a vše spolkla.
Nyní se on začal věnovat jejím vnadám. Přes olíbaná a hlazená prsa se jí vklínil mezi nohy, které doširoka roztáhla a umožnila, aby ji mohl dráždit jazykem, což zvyšovalo její vzrušení a rozpalovalo vášeň. Jeho mrštný jazyk zasahoval přesně ta nejcitlivější a nejvzrušivější místa o klitorisu ani nemluvě.
Mladík přesně vycítil ten okamžik, kdy jazyk nahradil ocasem a zajel do ní hladce, jak po másle. Izabela vzdechla nad hloubkou proniku a opět jí projela silná vlna slasti.
Mladík se vzepřel na pažích, dívali se vzájemně do očí a spojovala je prožívaná rozkoš strojových pohybů soulože.
„Řekni si, co by sis přála?“ otázal se tiše.
„Chci, abys sis mě vzal zezadu a tahal mě za vlasy,“ slyšela Izabela sama sebe odhalovat své tajné představy.
Když klečela a on do ní zajel a začal přirážet, náhle pocítila bolestný dopad dlaně na zadek a trhnutí za vlasy.
„Nó, moc se necukej, mrcho, však dostaneš co proto!“ uslyšela a místo bolesti ji tělo zalilo silné vzrušení. Cítila, že uvolnila stavidla šťávy v pochvě a jeho drsná slova ji zněla jako pohlazení.
„Ah… anooo… udělám co budete chtít, pane,“ opět slyšela sama sebe v roli poddané submisivní ženy.
„Tak si roztáhni půlky, abych ti protáhnul zadek!“ zaznělo a Izabela se zachvěla.
Tohle nečekala a myslí ji projela obava, zda tu jeho kládu dá…
„Bojím se, pane,“ špitla, ale hned jí na zadek dopadla rána.
„Drž hubu, děvko! Já jsem tu pán a dělej co ti říkám!“
Izabela rukama roztáhla zadek a mladík do ní zkusmo zasunul prst.
„Aúú,“ vykvikla.
„To půjde,“ odvětil a prsty nabral kundí šťávu, přidal plivnutím sliny a pak ocasem slizkým od šťáv zatlačil na svěrače.
„Och… aúúúú… úúúh,“ sténala Izabela bolestí, ale touha to zažít byla silnější než tlak tvrdého ocasu.
„Joo… už… to… jde,“ funěl mladík a kousek po kousku pronikal do zadku.
Když v ní byl celý a ona cítila jeho kulky na zadku, strnuli oba v nehybnosti a užívali si – on slast ze silného sevření, ona pomalu odeznívající bolest.
Nastávající přírazy byly nejdříve pomalé a opatrné, pak postupně přidávaly na intenzitě.
„Ah… ahh… já… asi… už… budůů,“ hekala Izabela, která konečně začala pociťovat příjemnější pocity.
„Taky… budu… děvko… vystříkám… ti… prdel..jo… joooo,“ sténal mladík, přirazil plnou silou a plnil jí střeva semenem.
Zadek jí opustil až zvadlý a scvrklý.
Oba leželi v něžném objetí a vydýchávali společný zážitek, který byl pro Izabelu prvním análem v životě.
„Kdo vlastně skutečně jsi? Ve firmě neděláš, to vím,“ neodpustila si všetečnou otázku.
Mladík vzdychl.
„Jsem Mirek. To už víš od minula. Víc ti neřeknu, stejně jako já nevím, kdo jsi ty. Jde nám přece jen o hezký zážitek. Proč se trápit, kým jsme?“
„Jsi hodně mladý. Je mi divně, jako bych se milovala… se synem. Taky jsem manželovi nevěrná. Chci a mám právo vědět s kým jsem si zadala, nemyslíš?“ trvala Izabela na svém.
„Řeknu ti to, ale ne tady a teď,“ odpověděl Mirek a začal se oblékat. Krása vzájemného sblížení byla pryč.
S Izabelou se rozloučil u výtahu. Ona se vracela na večírek, on pokračoval do garáží. Prý tam má auto.
„Tak alespoň vím, že mu bylo osmnáct,“ pomyslela si Izabela.
***
Za týden obdržela na služební mail zprávu.
„Jsem Mirek Hron, ročník 2004. Na dalším večírku se již nepotkáme. Byla jsi jedinou ženou v mém životě, do níž jsem se zamiloval na první pohled. Jsem rád za tu náhodu. Přeji ti dál jen to nejlepší.“
Izabela zírala na tu zprávu a dlouho to nemohla rozdýchat. Byla to fakt náhoda nebo plán? Václav Hron byl její vedoucí. Nikdy jí, ani jiné kolegyni nedal najevo sexuální zájem. Všeobecně byl považován za neškodného. Pravda, občas si vjížděli do vlasů, ale vždy jen z pracovních důvodů. Co by z toho měl, posílat za ní svého syna, aby ji ošukal?
Ne, tohle byla iniciativa Mirka, dostat se na večírek, sbalit náhodnou babu a užít si. Proto tajil svou identitu. A to ještě netušil, že ji zbouchnul a ona musela jít na potrat. No, na příštím večírku už ho nepotká a rozhodně už nepodlehne žádným sladkým slůvkům o kráse, šarmu a lásce.
Byla to tak jako tak nevěra, i když se jednalo o krásný prožitek lásky ve věku, kdy ženská krása pomalu ale jistě odkvétá a ženy jsou rády za to, že jsou ještě přitažlivé a chtěné…
mnoho z nás má za sebou podobný večírek….Izabela je sice trochu naivka, ale užila si to.
Jiný styl, zvláštní slovosled, dvě pravopisné chyby v jedné větě, až si říkám, jestli tuto povídku opravdu napsal Shock.