Kluk z ulice

I.díl – Duch

Lisa vyšla z domu, plaše se rozhlédla a rychlým krokem zamířila do centra města, kde pracovala. Nedošla ani na konec ulice, když ji obestoupil houf mladíků z gangu, který tuto ulici i čtvrť ovládal.
Jejich šéfem byl jistý Romario, který teď k ní přistoupil a bezostyšně ji plácl po zadku ve vypasovaných džínách.
„Ahoj, Liso. Už jsme se dlouho neviděli… tak už ses konečně rozhodla pro naši nabídku? Nebudeme čekat věčně!“
„Nechte mě jít,“ zkusila to Lisa plačtivě. „Ne, ještě jsem se nerozhodla.“
„Ale to je špatná odpověď, kotě,“ ušklíbl se Romario. „Asi ti budeme muset připomenout kdo jsme my a kdo ty.“

Lisa stála zády opřená o zeď a věděla, že nemá žádnou šanci před touhle bandou. Když se rozhodnou cokoliv jí budou chtít udělat, nikdo jim v tom nezabrání.
Romario si olízl rty.
„Tady Rocco by ti mohl protáhnout skvostný zadek a tak se staneš uliční kurvou… Máme to udělat?“
„Já… já… poslechnu, ale nechte mě jít,“ byla Lisa už zoufalá.
„Pozdě, holčičko, nám se neodmlouvá.“

„Tak to by stačilo!“ ozval se silný hlas a všichni se otočili.
Na ulici stál urostlý muž. Měl jen triko, a tak se mu hezky rýsovaly svalnaté paže a vypracovaná hruď. Rozhodně svým zjevem vzbuzoval respekt. Ne ale pro Romaria.
„Cos to řek?“ opáčil vztekle.
„Nechte to děvče jít,“ řekl muž. „Nevidím důvod, proč ji tu držíte!“
„Po tom ti nic není. Vodprejskni nebo…“ vyštěkl Romario, ale muž se výhrůžně zašklebil.
„Nebo co? Řekni to!“

Romario hmátl po pistoli, jenže v oknech domů zvědavě koukali lidi a ani ulice nebyla prázdná. Tohle by mu ani jako šéfovi gangu neprošlo.
„Chico… ukaž mu, kde je jeho místo,“ a z hloučku vyšel udělanej pořízek, hned zaujal postoj a máchal rukama a vykopával nohy ve stylu karate.
Muž jen vzdychl, šel mladíkovi napřed, ten zaútočil… a náhle ležel na zemi, držel se za ruku a bolestně skučel.
Muž mu zlomil ruku, aniž se nějak sám unavil.

„Tak pustíte to děvče?“ zeptal se klidným tónem.
Romario kývl hlavou, kluci se rozestoupili a Lisa rychle běžela pryč.
„Kdo seš, chlape, že nám lezeš do rajónu? Někdo tě poslal?“
„Chci, aby v týhle čtvrti byl zase klid,“ odtušil muž a pozorně sledoval mladíky, jak se mu nenápadně houfují za zády a z boku. Čekali jen na pokyn od šéfa.
„Aby tu byl klid, od toho jsme my, ale ty nám v tom sám děláš bordel!“ křikl Romário a zaútočil, včetně ostatních.

Nastala řež, ve které muž opět dominoval, mladíci si lízali utržené rány a sám Romario byl kolem krku sevřen silnou paží a cítil, jak mu ubývá vzduch.
„Teď zmizte, než ztratím trpělivost a zlomím ti vaz. Myslím, že zdejší obyvatelé by to uvítali,“ sykl muž a povolil smrtící sevření. Romario padl na zem, držel se za krk a sípal.

Pak se hlouček rychle odporoučel a muž se dočkal potlesku a ovací všech přihlížejících. Přátelsky jim s úsměvem pokynul, sebral se a odešel pryč.

***

„Mami a kdo to teda je?“ ptala se Lisa při večeři, když jí matka odvyprávěla, jak se neznámý muž sám vypořádal s gangem.
„Nikdo ho nezná. Zatleskali mu, on zamával a šel. No a celý den tu byl klid. Zase po dlouhé době,“ zasnila se matka nad klidnými časy před pár lety.

Romariův gang, to byla ve skutečnosti jen skupinka frustrované mládeže zdejší chudinské čtvrti, která hledala své místo ve společnosti. Když ho nenašla, začala krást, vyhrožovat a jelikož se jim kolotoč násilí zalíbil, ovládli hravě skoro celou čtvrt. Pochopitelně si troufali jen na slabší a osamělé obyvatele a jelikož se zde policie příliš o život nezajímala, měl Romario
volné pole působnosti.
Hezké dívky nutil k prostituci, a inkasoval od nich tučné provize a nejhezčí koťátka, jak říkával, šukal sám, dokud ho bavila. Pak je předhodil partě. U řady obchodníků vybíral výpalné, kteří mu je rádi dali, aby měli klid, a tak si tu Romario žil a dělal si, co chtěl.

I s mladou Lisou Hernandéz měl své plány. Věděl, že žije jen s matkou Malvinou a nebyl nikdo, kdo by je chránil. Sotva Lisa dospěla a stala se z ní hezká mladá žena, Romario ji hodlal učinit svou konkubínou. Dal jí nabídku vstupu do gangu a za to, že mu bude stát po boku. Jí ani matce nebude nikdy hrozit žádné nebezpečí.

Lisa věděla dobře, o co mu jde především a protože nebyl ani její typ, natož aby byla členkou toho spolku zoufalců, odmítala vytrvale jeho nabídku, což se jí stalo osudným, nebýt zásahu onoho tajemného muže. Že jí Romario ale nedá ani poté pokoj, to jí trochu naivně, nedošlo.

***

Romario se rychle otřepal z ostudného výprasku. No co, jednou musel narazit a ten chlap byl fakt tvrdej jak skála. Jednou na něj taky dojde, ale teď musí dát lekci tý kurvě a její matince. Malvina byla taky docela kost, i když čtyřicítku už měla za sebou. Ale pro tvrdý ptáky její díra byla dobrá ažaž.

***

A tak jednoho odpoledne obě ženy přepadli doma.
Lisa se hned dala do pláče, ale Romaria neobměkčila.

„Rocco ti vymrdá prdel a tady Malvina nám ukáže bobra…“ vyštěkl a mladíci se nadšeně vrhli na vzpouzející se ženy.
Rocco odtáhl Lisu do jejího pokoje, kde ji povalil na postel a překonával její odpor a Malvina skončila v ložnici, obklopena pěticí mladíků, kteří ji svlékali a probírali se jejími vnadami. Chlupatý klín a velké prsy zvedly chlapcům poklopce a ti se těšili, až jí čuráky vrazí do těla a vymrdají mozek z hlavy.

Rocco už zbavil Lisu kalhot, ale jí se podařilo kopnout nohou a zasáhnout ho přesnou ranou do koulí. Rocco se bolestí zhroutil na zem a Lisa vystřelila z bytu na ulici pro pomoc.
Vyběhla ven a nevěřila vlastním očím. Na chodníku proti ní šel její zachránce z minula.
„Pane… prosím vás… přepadli nás… mě a matku… pomozte mi!“ zoufale ho chytla za ruku.
Muž se na nic neptal a běžel ihned s ní.
„Kolik jich je?“ dotazoval se.
„Šest… jednoho sem kopla… pět je u mámy.“

Hned v předsíni narazili na Rocca. Už mu bylo trochu lépe, ale stále to bolelo jak čert. Vzhlédl ke dveřím, když mu obličej zasáhla sevřená pěst. Jen hekl a svalil se na zem jak podťatý strom.
Muž vtrhl do ložnice jak velká voda. Malvina byla už nahá, chlapci jí drželi roztažené ruce a nohy a Romario si právě lovil ocas z kalhot, aby ji jako první protáhnul.
Už to ale nestihl.
Mohutná rána do zátylku ho omráčila, že se na Malvinu zhroutil jako loutka a pak už muž likvidoval zaskočenou čtveřici. Doslova je vymlátil a vykopal z bytu a Romaria s Roccem svázal k sobě, že počká, než se proberou.

Ženy se zatím oblékly, trochu uklidnily panákem tequily a děkovaly mu, že zrovna šel kolem a zachránil před potupným ponížením.
„To je v pořádku. Raději mi řekněte co s nimi?“ ukázal na ty dva v předsíni.
„Asi jim domluvte, že jsme pod vaší ochranou,“ mínila Malvina.
„A vy myslíte, že tomu uvěří?“ zapochyboval muž.
„Kdybyste tu mohl… pár dní bydlet, třeba by to pomohlo,“ nadhodila Lisa.

Muž mlčel a šel mladíky probrat z bezvědomí. Co jim řekl, ženy neslyšely, pak se vrátil a řekl, že snad už budou mít klid a tu nabídku že přijímá. Pár dní by tu skutečně mohl být. Žije sám, takže to ničemu nevadí.

***

Romario s ostatními se vzpamatovával z utrpěné porážky a na Lisu ho už přešla chuť. Navíc se mu doneslo, že ten chlap teď bydlí s nima. Gang se mu rozpadal pod rukama a pár mladíků ho nadobro opustilo. Obrátí tedy svou pozornost jinam, ale nejdřív musil obnovit svou ztracenou autoritu.

***

Hernandézovy byly rády, že mají doma takového chlapáka, ale jestli se těšily, že o něm zjistí, tak je zklamal. Muž byl o sobě poměrně nemluvný a prozradil jen jméno. Juan Sánchéz. Jenže tak se tu jmenoval každý druhý. Řekl, že tu bydlí pár let a dosud Romaria snášel, ale když ho spatřil, jak se vyžívá v ubližování hezké mladé slečně, to se Lisa zapýřila, bouchly v něm saze.

S přibývajícími dny v něm Malvina přestávala viděn ochránce, ale chlapa se vším, co k němu patří. Přitahovalo ji jeho svalnaté tělo a pokud mezi nohama to má také tak velké, jak ráda by ho v sobě pocítila. Noc co noc masturbovala a představovala si jaké by to asi bylo se skutečným pérem.

Jednoho dne nešla do práce a sotva Lisa zmizela, Juana prostě a jednoduše svedla. Nabídla se mu, nasadila všechny své ženské zbraně a doufala, že Juan není impotentní svalovec.

***

V ložnici praskala postel pod náporem divoce se po sobě válejících těl. To se Juan s Malvinou vášnivě líbali, hladili se a vzájemně se laskali všude po těle.
Juan s hlavou mezi jejíma nohama jí lízal tekoucí klín, sál šťávy a jazykem brnkal o plátky závojíčků. Malvina jen táhle sténala a tahala ho za vlasy ve snaze naznačit, aby jí tam vrazil ptáka.
Juan pochopil a hned jak Malvina pokrčila a roztáhla nohy, nasadil ocas na pysky a přirazil.

„Jo… joooo,“ pevně ho rukama obejmula a užívala si hluboké strojové přírazy do mokré mlaskající kundy.
Juan byl k neudělání se. Bral si ji zezadu, zepředu, z boku a Malvina jen kvílela, sténala a prsa měla celá ohmataná. Naštěstí zbožňovala jejich mačkání a tahání.
„Tak… ještě… áááááh,“ valila se jí tělem rozkoš a Juan pocítil orgasmické stahy.
„Už… budu… vystříkám tě…“ hekal, pot se z něj řinul a přirážel stále rychleji.
„Jo… jo… stříkeeej… už… jséééém… ááááh,“ řičela Malvina se šťastným úsměvem a cítila jak ji plní dávka semene.

***

Když se navrátila Lisa z práce, byl už Juan zabydlený u Malviny v ložnici a matka jí oznámila, že odteď spolu tvoří pár.
„Neboj, já ti nehodlám přebírat milence,“ odtušila dcera, i když v duchu ji to mrzelo a doufala, že i ona by mohla s Juanem spočinout v loži. Nyní už se nedalo nic dělat, matka byla rychlejší.

***

Uběhl týden, pak druhý a Juan oznámil, že se vrátí zpět domů.
„Kde ty vlastně bydlíš?“ otázala se Malvina, protože o tom se vlastně ještě nikdy nebavili.
Juan chvíli mlčel a pak utrousil.
„Dál, než si myslíš.“
„Jak tomu mám rozumět?“
„Říkám ti jen to, co je pravda. Víc ti stejně neřeknu.“
„Takže to celý byla jen nějaká tvá hra? Hezky sis se mnou užil a teď se vrátíš někam ke své ženě, rodince…“ rozohnila se Malvina.
„Ne!“ okřikl ji Juan, až se žena zachvěla. „Už ani slovo o rodině! Žiju sám, a tak to zůstane! Bydlím tu jak jsme se dohodli. Nebezpečí, zdá se, pominulo, tak se všechno vrací do starých kolejí. Možná se zase někdy a někde potkáme… ale nepřemlouvej mě k nějaký změně mýho života. Není to možný, tak to tak ber.“

Malvina ještě zkoušela domlouvat pravidelné sexuální schůzky, ale Juan byl neoblomný.
K večeru si sbalil věci, Malvinu políbil vášnivě, Lisu cudně a kamarádsky a odešel.

***

Malvina šla druhý den na hřbitov na hrob svého manžela. Trávila zde dost času, protože si sem chodila vylévat srdce a s mužem si „povídala.“ Nyní mu přišla oznámit, že krátký vztah s Juanem skončil.

Procházela mezi hroby a vtom se zarazila. Před jednou hrobkou stála mladé dívka v bílým šatech a stejně sněhobílá byla i její pleť. Její postava celá zářila a kontrastovala s okolními omšelými kamennými náhrobky. Zvláštní bylo, že dívku tu nikdy dřív nepotkala. I hrobka, u které stála, byla neudržovaná.
„Dobrý den,“ došla k dívce a ta jí pokynem hlavy mlčky odpověděla. „Že jsem tak smělá, nikdy jsem vás tu neviděla,“ navázala hovor a dívka promluvila.
„Ano. Já tu nežiju, až dnes mám možnost navštívit tatínkův hrob.“
„Zde leží vaše rodina?“
„Ne. Jen tatínek. Maminku jsem nikdy nepoznala, žili jsme jen spolu. Pak se… stalo… promiňte… nechci o tom hovořit.“

Malvina byla zvědavá a povídala by si dál, leč dívka náhle vstoupila na kamennou desku hrobu a… zmizela! Jako by se do hrobu propadla.
Malvina zděšeně vykřikla a vytřeštěně hleděla na místo, kde před chvilkou ta dívka stála. To přece nebyla žádná nadpřirozená bytost, ale dívka z masa a kostí!

Když se poněkud vzpamatovala, pohlédla na desku se jménem a znovu vykřikla úlekem.
„Juan Sánchéz,“ stálo tam a pod ním „Aurora Sánchéz“ se shodným datem úmrtí. Otec a dcera zemřely ve stejný den a to bylo přece včera? Ano, měli páté výročí…
Jejich duše nedošly klidu a proto se tu zjevují a pomáhají lidem, když jsou v nesnázích?

Kdoví, jak to je, ale Malvina pochopila, že Juana již nikdy neuvidí a třebaže dá ruku do ohně, že to byl muž jaksepatří živý, byl to jenom přelud, duch.

***

II.díl – návrat ke kořenům

Romario se trápil. Gang se rozpadl a pár chlapců už muselo být převezeno do nemocnice, jak jim lidé vraceli léta útlaku i s úroky. Nakonec to vzdal úplně a držel se doma, kde se cítil v bezpečí. Ve čtvrti zase zavládl klid a mír.

Jakousi spojku se světem mu dělala jistá Manuela, dcera jednoho z nájemníků od nich z činžáku.
Byla to kyprá dívka, veselá, vždy dobře naladěná a Romario se jí líbil. Ona jemu ne, tedy spíš ji v zástupu svých konkubín přehlížel. Jenže to skončilo, když přestal fungovat gang. Holky se rozprchly, protože od něj už nemohly nic očekávat a Romario, uvyklý na pravidelný sex, začal strádat.

Tehdy poprvé zaregistroval Manuelu, že je to vlastně prima holka. Ráda mu dělala spojku mezi zbylými členy gangu, předávala zprávy, zjišťovala informace, ale nyní se dostala do jeho zájmu z jiného důvodu.
Protože stále Romaria obdivovala, důvěrnějšímu kontaktu se nevyhýbala. Sama věděla, že muže s tváří filmového idolu nezíská, tak proč se bránit někomu, komu nejste lhostejní? Mladí jsme jen jednou.

A tak brzy už se při setkání líbali, objímali a hladili, později došlo na styk nejintimnější.
Stalo se tak nečekaně, kdy při pozvání na pravou brazilskou kávu ji Romario posadil na stůl a přiměl, aby si lehla na záda. Přitom se nad ní sklonil a líbal na rty. Sama mu vyšla vstříc a líbání se změnila na vášnivé s divokou výměnou jazyků.
Pak jí vyhrnul triko aby se dostal k jejím velkým prsům. Měla je velká, ale přitom ještě krásně pevná. Manuela sténala slastí a zcela se poddávala jeho milostnému ataku.
Vnímala, jak jí stahuje kalhotky, sama roztáhla nohy a pak…
„Ááhhh,“ vyjekla bolestně, jak se pysky roztáhly pod tlakem nalitého žaludu.

Romario neměl žádného obra, ale po těch dnech půstu byl dost nadržený a ocas měl tvrdý jak ocelovou tyč.
Proto neustával v pronikání a Manuelu postupně zalévala slast a rozkoš z maximálního vyplnění a silného tření v pochvě.
„Bože… seš… tak… tvrdý,“ zalykala se slastí, jak ji Romario dál rytmicky projížděl.
Stál u stolu, držel ji za stehna a narážel na svůj ocas. Rukama jí prohmatával a mnul prsa, plující jí po hrudi a strojově ji mrdal a užíval si to.

I pro Manuelu byla slastné, jak jí nemilosrdně plení zahrádku, ale byla již krásně uvolněná a tekla jak Amazonka při záplavách. Cítila jeho dorazy až na dně a pak vnímala, jak mu v něm začíná cukat a mocný výstřik semene jí naplnil dělohu.
Áááh… joooo,“ ulevil si Romario ve chvíli slastného uvolnění a zůstal v ní zaražený, dokud z ní samovolně nevyjel.

Poté jakoby ztratil o dívku zájem, což Manuelu mrzelo, ale doufala, že dalším setkáním se to třeba zlomí. Nechápala, že jemu jde v každém případě jenom o sex . Nic víc, nic míň.
Romario ji dál šoustal, ale příslib vztahu nebo snad lásky z něj Manuela, ač se snažila, oddávala se mu ochotně a přiběhla na zavolání, nikdy nedostala.

***

V přebytku času začal doma Romario uklízet. To radostně přivítala matka Cassandra, se kterou žil, aniž kdy poznal svého otce. Matka se totiž v mládí, a pravděpodobně dosud, věnovala nejstaršímu řemeslu a pravděpodobně díky jedné nedokonalé ochraně přišel Romario na svět.
Matka asi sama nevěděla, s kým otěhotněla a Romario tak otce nikdy nepoznal. Měl spoustu strýčků, jak tu a tam matka s někým žila delší dobu, ale těm šlo vesměs o ni a chlapce víceméně přehlíželi a brali jako nutnou přítěž. Jediná matka ho skutečně milovala a byla ochotna udělat cokoliv, aby dosáhl čeho chtěl.
I vedení gangu a chování omlouvala. Romario byl její miláček a on přece není takový, co o něm lidé říkají. Nějak přehlédla, že už je dospělý a není tím malým chlapečkem, kterého pusinkou ráno vyprovázela na cestu do školy, aby přes den vlastním tělem tvrdě vydělávala na živobytí.

***

Romario skutečně postupně vyprazdňoval skříně a zásuvky, vše umyl, vyčistil a zase tam věci vracel, až došlo i na skříň s oblečením matky. Opatrně vyjímal a prohlížel si svůdné kousky její garderoby, zejména spodní prádlo, až na dně narazil na starý katalog s nabídkou hotelů na Zlatém pobřeží v Punta Prieta.
Listoval jím a dumal, proč ho matka má zahrabaný na dně pod vrstvou oblečení? Na jedné stránce bylo tlustým fixem ručně dopsáno „fonda Salzia Verde.“ Víc nic.

Když Cassandra přišla domů, ukázal jí katalog a reakce byla překvapivá.
Matka nejdřív ztuhla, pak mu ho sebrala a hodila do koše.
„Co to má znamenat?“ dožadoval se Romario vysvětlení.
„Nic. Jen minulost, ke které se nechci vracet. Zapomněla jsem to v šupleti a teď už to můžu vyhodit… nic v tom nehledej,“ byla matka nezvykle příkrá a jakoby nervózní.

Romario pak v noci brouzdal po internetu, ale o fonda Salzia Verde nenašel nikde nic.

***

„Gmm… hmm… mlask… gfmmm..“ ozývaly se místností mlaskavé zvuky, jak Manuela sála tvrdého ptáka, jednou rukou ho svírala u kořene, druhou jemně mnula koule.
Cumlala žalud, laskala uzdičku a jazykem ho sjížděla po celé délce až po koule, které mu i olíbala. Když ho pak pevně sevřenými rty rytmicky sála, Romario zaúpěl a udělal se.
Manuela ho rychle vyplivla, ale prudký výstřik ji zasáhl do obličeje.
„No, tohle jsem teda nečekala,“ konstatovala a sáhla na stolek po ubrouscích.
„Promiň,“ omluvil se Romario, ale Manuela se usmála, jako že je to v pohodě.

Posunula se na něj tak, aby ji mohl promnout a polaskat visící prsa. To měla ráda, zvláště dráždění bradavek. Když se naplnila rozkoší, lehla si a Romario hleděl na hustý tmavě hnědý porost s růžovou rýhou štěrbiny.
„Ochutnej mě,“ šeptla Manuela a prsty si sama roztáhla pysky, kde se skrývaly závojíčky malých pysků a odkud vytékaly praménky šťávy.

Romario jí tedy zabořil obličej do klína, přes chlupy pronikl k rozevírající se štěrbině a lízal ji po pyscích a všude kam dosáhl. Manuela si rukou třela klitoris a hlasitě sténala. Společně s lízáním ji to přivádělo do víru silné slasti a rozkoše.
Romario sál a mnul mezi rty plátky závojíčků a Manuela vzdychala a vzrušeně si přejížděla prsa a tiskla tvrdé bradavky.
„Pojď… už do… mě,“ sténala a kroutila se v rostoucí rozkoši.

Po proniku mu ocas sevřel poševní stěny a vlhko. Vnímal, jak do ní zajíždí dál, až po kořen.
„Ohhh,“ vydechla Manuela a sama mu přirážela pánví proti zasunutému ocasu.
Romario začal přirážet, nejdříve pomalu a pak stále rychleji. Po delší chvíli cítil blížící se vrchol a ještě zrychlil tempo. I dívka to poznala a pobízela ho.
„Ahh… ahh… už… taky… budu…“ sténala a jak jí projel tělem blesk slastného vyvrcholení, v tu chvíli jí výstřik semene zalil pochvu. Podařilo se jim vyvrcholit společně.

Manuela brala prášky, takže ji výplň semenem nechala chladnou. Za tu dobu, co spolu souloží, by už musela být těhotná. Romario ji dál bral jen jako kamarádku s bonusem, nic víc a hlavně, čím víc na něj dorážela se vztahem, chozením a citovými výlevy, tím víc v něm uzrávalo rozhodnutí někam zmizet. Věděl kam. Do penzionu Salzia Verde v Punta Prieta. Zavánělo to nějakým tajemstvím se kterým se matka nechtěla chlubit, ale jemu to nedalo spát.

A tak jednoho dne zmizel. Matce nechal vzkaz, že odjíždí, ale ať se o něj nestrachuje, Manuele, že se stěhuje daleko pryč a že jí přeje vše nejlepší v dalším životě. To ještě netušil, že jejich životní cesty se ještě jednou protnou.

***

V Punta Prieta Romaria přivítalo horké podnebí a prázdninová pohodová atmosféra. Ne nadarmo se tomu tady říkalo Zlaté pobřeží. Sjížděla se sem zlatá mládež a zbohatlíci z celého světa užít si peněz.

Romario k nim nepatřil, za to celkem snadno našel, co hledal. Hezkou, udržovanou budovu penzionu Salzia Verde, kousek od pobřežní promenády s obchody, restauracemi a nočními bary. Ubytování nebylo velké, všeho všudy osm pokojů, dole jídelna s barem, venku bazén a hřiště na volejbal. Co ho však zaujalo nejvíce, byla cedule s nabídkou zaměstnání.

Romario zaklepal na příslušné dveře a přijala ho dívka, skoro snad v jeho věku a byla moc hezká a sympatická. Jednala s ním naprosto profesionálně a na konci pohovoru podepsal Romario smlouvu.

Nyní bydlel v malém pokojíku v přízemí a byl „chlapcem pro všechno,“ jak mu dívka, jménem Frederica s úsměvem určila pracovní pozici.

Hned první večer se seznámil s majitelem penzionu robustním mužem Ramonem Ballonem, jeho ženou Fiolou, sympatickou černovláskou a jejich dcerami, Fredericou, se kterou již měl tu čest a Gabrielou, mladinkou dívkou, studující gymnázium v nedalekém městě,.

Tak se tedy Romario ocitl v „tajemném“ domě, s názvem napsaným fixou na starém reklamním letáku nalezeném v matčině zásuvce.

***

Časem se Romario spřátelil s rodinou Ballonů více. Fiola i Frederica s ním rády hodily řeč a vyzvídaly odkud je, co dělal atd., zato Ramona jen zajímalo, jestli Romario dělá svou práci dobře a zda-li něco nepotřebuje. Jinak se o něho zvlášť nestaral.

A tak se stalo, když jednou Romario zaskakoval za nemocnou pokojskou a vyměňoval v pokoji povlečení, klaply vchodové dveře, cvakl zámek a před ním se zjevila Frederica zahalená v županu. Ten rozevřela a odhalila tak nádherně svůdné černé prádlo. Víc toho na sobě neměla. Černá podprsenka jen spoře zakrývala krásně kulatá plná prsa, podvazkový pád upínal černé punčochy, krásně zvýrazňující štíhlé nohy zakončené lodičkami na vysokém podpatku a o kalhotkách nebylo třeba se zmiňovat. Jen kousek látky zakrýval štěrbinu a hladké okolí dávalo tušit, že Frederica má kundičku zcela vyholenou.

Teď tu stála jak bohyně sexu v postoji a výrazem „tak si mě vezmi.“
Romario nechápal její konání, ale dívka mu to vysvětlila.
„Jsi u nás už dlouho a líbíš se mi. Jenže, asi se bojíš táty si se mnou něco začít, takže když ne ty, musím já.“
„Vypadáš úžasně… jsi krásná… já… já… nikdy bych nečekal, že…“ blekotal a Frederica k němu došla a přerušila ho.
„Už nic neříkej… a raději konej“ a nato spolu padli na postel.

***

Romario ji vysvlékl do naha a konečně mohl polaskat její úchvatná kůzlátka a vůbec celé tělo. Bradavky se vztyčily pod laskajícími prsty, líbajícími rty a doteky jazyka.
Její ruka se zase chopila tuhnoucího ocasu, kterými pomalými tahy honila a udržovala v potřebné erekci.
„Že mě pořádně omrdáš?“ zaskočila ho tou otázkou a roztahovala nohy široko od sebe.

Vniknutí bylo hladké a ocas do ní prudce zajel až po kořen, jak byla mokrá.
Byla krásně otevřená, ale zároveň mu pevně svírala ocas a dívka byla rozjetá a celá v extázi.
„Joo… ještě… už… budu… úúúhh,“ vyrážela a jak dosáhla orgasmu, silnými stahy přivedla i Romaria k vyvrcholení a poševními stahy ho vyždímala do poslední kapky.

„To bylo nádherné,“ vydechla spokojeně.
„Co to do tebe vjelo, že po mě tak toužíš?“ podivil se Romario.
„To všechno táta. Furt jen práce, práce… nemáme čas na soukromej život, nic. Před tebou tu byl Lucas, amík, takovej pohodář a hipík. Práci zvládal a já se do něj zabouchla. To vydrželo jen do doby, než na to přišel táta. Lucase vyhodil a mě zmlátil, že prej mám na chlapy dost času. Chápeš to? Je mi pětadvacet. Až umře, tak ať nám tu zůstane majetek, tvrdí stále. Honí nás s mámou jak nadmutý kozy. U mě to nebaví, jenže jak z tohohle kolotoče ven? Nechci tu mámu nechat samotnou. Táta na ni taky asi v posteli sere, a tak je podrážděná a vzteklá. No a já… taky mám svý potřeby… Zkrátka, si jedinej chlap široko daleko se kterým si můžu zašoustat, ale bacha na tátu. A teď chci ještě jednou.“
A nečekaje na reakci, svezla se mu k pasu a zasunula si ptáka do pusy.
„Gmm… hmm… hezky… ti… ho… postavím… chmmm,“ sála mu ptáka s patřičnou důkladností a samozřejmě slavila úspěch.

Jakmile mu stál, hned si ho osedlala.
„Ah… ááh,“ hekala, jak dosedala a tvrdý ocas v ní pomalu clý mizel.
Romario se zmocnil jejích prsou, mnul je, mačkal a Frederica spokojeně vzdychala a sténala a jemně pohybovala pánví.
„Bože… takovýho… čuráka… v sobě… oáááh… júúúh… je… skvělý… oh… oh… mrdej mě… už… zase… budu… oooh,“ chrlila ze sebe a zjevně ji to vzrušovalo a jezdila na ocase stále rychleji.

Náhle vykřikla, jak jí gejzír rozkoše zaplavil tělo. Když se uklidnila, podívala se na Romaria
„Ty ses neudělal?“
„Ne. Ale dodělám se na tobě zezadu.“
„Dobře. Jen ne do zadku, jasný?!“ klekla si a rozkročila nohy.

Romario cítil, jak se překrvené pysky roztáhly a pustily jeho tvrdou tyč dovnitř. Frederica hned začala táhle sténat. .
„Ah… ahh… ty mě… rozpáráš… bože… to… je… slast,“ vzdychala a Romario ji nijak nešetřil a sjížděl ji hlubokými a prudkými přírazy. Promnul jí visící prsa s tvrdými hroty bradavek.
„Uáááh… jooo… tahej… ještě… je… mačkej,“ vřískala a asi se blížila k dalšímu vrcholu, jak byla z přirážejícího ocasu celá rozdivočelá.

Bylo to úplné zvířecí mrdání. Romario ji držel v pase a přirážel a zmítající se tělo v jeho sevření vzdychalo a sténalo. Bylo úžasné sledovat, jak mokrý ocas vyjíždí a zajíždí jí mezi půlky pevného oblého zadečku.
„Tady… máš… mrcho!“ přirazil naposled a plnil ji posledními zbytky semenných zásob.

Frederica si hned kapesníčky vytírala vytékající nadílku.
Pak ho objala a líbala.
„Promiň, ale už musím letět… ozvu se ti, až to půjde, pa.“
Popadla své svršky, župan a zmizela z pokoje.

***

Sex s Fredericou nebyl příliš častý, protože otec opravdu ženy stále honil do práce. Na rozdíl od Romaria, který si udělal své a měl volno, ženy stále měly co dělat, alespoň dle Ramonových představ.

Jednoho rána Romario v kuchyni pomáhal připravoval snídani. Ramone toho dne odjel cosi zařídit do města a Fiola by to sama nestíhala. Jinak to manželé dělali spolu.
V místnosti bylo málo místa a oba dva se o sebe otírali, když se míjeli v úzké uličce mezi stoly a regály. Fiola byla oděná v lehkých krátkých letních šatech. Mohla si to dovolit. Její postava přímo sváděla mužské pohledy k pozornému pohledu a tlaku v klíně. Romario nebyl výjimkou. Žena se o něj třela klínem a třebaže v tom nebylo nic erotického ani sexuálního, stačilo to v něm vyvolat neovladatelnou erekci.

Když se pak on otíral o její zadeček, nemohla to Fiola necítit. Poprvé to přijala jakoby s rozpaky a hned se mu snažila udělat prostor, podruhé sama zadek víc vyšpulila a vnímala postavenou kládu mezi svými půlkami. Když se zavrtěla, ocas se jí tam třel a Fiola jen vrněla „Hmmm, to je hezké.“

Romario si dodal odvahy a pomalu ženě vyhrnul šaty nad pas. Ocas si uvolnil z kalhot a dál se jí třel mezi půlkami.
Tentokrát si dodala odvahy Fiola, pomalu si stáhla kalhotky a více se rozkročila. To byl pokyn pro Romaria, který napružený ocas nasměroval mezi půlky a do toho správného otvoru.
„Ahhh… pomaluu… bože… to… je… kláda,“ zavzdychala Fiola nad pronikem ocasu do vlhnoucí pochvy.

Nakonec se vše zdařilo a ocas v ní byl zasunutý až po kořen. Romario jen zvolna rozjížděl přírazy a Fiola tlumeně sténala prožívanou slastí.
Nebyl však čas, Romario začal strojově přirážet ve stále rychlejším rytmu až se s tichým zaúpěním do ní vystříkal. Fiola se neudělala, ale i tak prožila silnou rozkoš a byla mu za ni vděčná.
„Vím, že ty a Frederica spolu… přeju vám to, jen pozor na Ramona. Ten pro to pochopení nemá a mohl by tě vyhodit.“
„Ale vždyť Frederice je už pětadvacet.“
„To pro něj nic neznamená. Pod touto střechou rozhoduje on. Museli byste spolu odejít…“
„A vy?“
„O mě se nestarejte. Cos teď udělal, bylo velmi milé… potřebovala jsem zase pocítit cit a lásku… promiň, že k tomu došlo,“ rozplakala se mu Fiola v náručí.

Začali se v objetí líbat, nejprve něžně, pak vášnivě, ale nakonec se Fiola odtáhla.
„A dost! Za chvíli je snídaně a my ještě nemáme hotovo! Dones mlíko… a ať to jede.“

***

Nápad odchodu se Romariovi líbil, ale u Frederici narazil. Ona matku opustit nehodlá.
„Nenechám tu mamku a sestru samotné. Až Gabi dodělá střední, půjde na vysokou. Takhle by nemohla a musela by tu makat a to jí nepřeju. Chápeš to?“
Romario to chápal a protože zrovna byla vhodná příležitost, ohnul ji v pase a přímo na místě rychle ošukal.

„A tohle se mi taky nelíbí,“ rovnala si Frederica sukni, když skončili. „Prcáš mě, kde se dá, ale že by ses vyjádřil, tě ani nenapadne. Nejsem žádná roztažnožka, co ti dá, když se ti zamane.“
Romario věděl, kam tím míří, ale o ženění opravdu ještě nijak neuvažoval. Jestli s ním ale přestane spát, co dál?

***

Frederica svoji hrozbu splnila brzo. Odmítla se s ním milovat, dokud se nevyjádří. A to přede všemi, ne jen před ní.
Romario tušil, že jeho svobodné dny jsou sečteny, ale když to jednou zase zkusil na Fiolu, uspěl a dohodli se, že by v tom mohli pokračovat. Fiola věděla, co Frederica požaduje, a tak pragmaticky zauvažovala, že než on se vyjádří, ona si přijde na své v sexu, kterým s manželem měli opravdu velmi zřídka a navíc to byl stereotyp bez vášně.

***

Proto si, kdykoli to šlo, odvedla Romaria do ložnice. Zde jim byla k dispozici pohodlná, široká postel.
Tam ho mazlivě líbala po těle, hladila po zádech a v polibcích klesala níž, až uchopila tuhý ocas do ruky, přetáhla předkožku a vášnivě ho začala olizovat a sát. Zbožňovala ocas, který byl zárukou krásných orgasmů. Jak byl pevný, výkonný a velký tak akorát.

„Fiolo… ah… oooh,“ Romario omámeně vzdychal a žena si dávala načas.
Mazlila se s tvrdým ocasem, pouštěla si ho hluboko do pusy a zase vytlačovala jazykem ven. Laskala a tepala ty nejcitlivější body.
Poté ulehla na záda a nabídla se mu s roztaženýma a pokrčenýma nohama. Tmavé chloupky měla po stranách sestříhané, ale jinak se dál nevyholovala. Romario se porostem dostal až ke štěrbině a zkušeně ji lízal všude, kde jí to působilo slast a rozkoš. Fiola hlasitě sténala, držela mu hlavu a sama si určovala, kde přidat a přitlačit.
„Ah… ah… anooo… tam… jo… už… oááááh… božeee,“ projel jí tělem blesk orgasmu a sevřením stehen uvěznila jeho hlavu jako ve svěráku.

Když stisk povolil, Romario na ni nalehl a pronikl do ní ocasem, až po kořen. Rytmicky ji projížděl a jazykem laskal nalité bradavky na prsou, které jí po hrudi pluly jako splasklé balóny. Fiola vzdychala a prožívala stoupající slast, držela ho za zadek a tlačila na sebe. Jak ji celou vyplňoval a maximálně se třel, jí zvyšovalo rozkoš. Ocas nijak neochaboval a pocity slasti se zintenzívnily.
„Anoo… jo… už… budu… áááách,“ Fiola se kroutila, vzdychala a sténala a jak se udělala, ve stejné chvíli kdy jiízačalo plnit lůno semeno. Romario se vzepřel na rukách, vypustil do ní nastřádanou dávku a a úlevně funěl.

Pak leželi vedle sebe, propleteni v objetí a jen se hladili a mazlili, než žena nasadila ruční masáž pro ztopoření ocasu a další kolo milování.
Pak si ho osedlala a hopsáním dělala dobře sobě i jemu. Velká visící prsa jí Romario mnul, mačkal a tahal, až vřískala rozkoší.
„Klekni si, ať… tě projedu zezadu,“ zafuněl a Fiola z něj poslušně sjela a nastavila se do pozice háravé feny.
Ocas do ní s mlasknutím zajel a Romario, drže si ji v pase, ji sjížděl prudkými, hlubokými přírazy.
„Seš hluboko… oh… oh… jo… to… je… náádhera… miláčku… júúúú,“ kvičela Fiola rozkoší a v orgasmu silou svírala mrdající ocas, až pustil šťávu a plně ji vycákal pochvu.

Z Fioly vytékal potok semene a šťáv a Romario byl celý zpocený.

„Dáme si sprchu a pak svačinu,“ konstatovala Fiola a prošli společnou sprchou, kde se ještě chvíli oddali něžným dotekům a mazlení. Příslib dalších hrátek pak stvrdili hlubokým francouzákem.

***

Když se Romario konečně vyjádřil, že má Fredericu rád a chce si ji vzít, nesetkalo se to u Ramona s pochopením. Marně Frederica plakala, marně Fiola vysvětlovala, že holce ubíhají roky, nic z toho nezabralo, aby Romario nedostal okamžitou výpověď.
„Moje dcera má na víc než na nějakýho drbana ze Zlámaný Lhoty. Celý život buduju tenhle podnik, aby ho holky zdědily a ne aby přišel kdejakej hejhula a začal tady do toho mluvit.“
„Až zemřete, stejně se to stane!“ přešel Romario do protiútoku. „Jenže to už budete prdět do hlíny a bude vám to jedno, že jo?! Chudák Fiola i dcery, až si to tady budou dělit…“
„Ty zmetku!“ vystartoval na něj Ramone a Romario se musel zachránit útěkem.

Teprve v noci se odvážil vrátit se a z pokoje si vzít své věci a nad ránem už byl daleko od Punta Prieta na cestě domů.

***

Cassandra ho přivítala s nadšením. Měla od něj sice pravidelné zprávy, ale kde je, jí neprozradil a přiznal se k tomu až teď.
„Tys byl v Salzia Verde u Ramona Ballona?“ zopakovala jeho slova opatrně.
„No, a co? Vydělal jsem si a kdyby to tak blbě neskončilo, oženil bych se s jeho dcerou Fredericou,“ opáčil Romario.
Cassandra zbledla.
„Panebože,“ položila si ruku na hruď. „Já doufala, že nikdy… bože, netrestej mě ani jeho.“
Otočila se zpět na syna.
„Teď mě poslouchej. Ramone Ballon je tvůj otec! Ano, chodili jsme spolu, no, byl to, řekněme, stálej zákazník. To on tě zplodil, ale pak se odstěhoval. Ani neví, že existuješ. Až později jsem od něj dostala zprávu, že koupil nějakej penzion, no, jak si našel ten katalog. Tenkrát jsem uvažovala, zda tam nejet a ukázat mu tebe, ale nějak jsem nenašla odvahu… já už nevím. Zkrátka, ten papír jsem ukryla ve skříni a zapomněla na všechno. Stejně už se nikdy neozval, ale že se to jednou provalí a ty budeš spát se svou nevlastní sestrou… búúú,“ a Cassandra se nefalšovaně rozplakala.

„Mami, nebreč,“ konejšil ji syn. „Už je to za námi. Stejně si ji nevezmu, teď už ani nemůžu. A ten Ramone je divnej chlápek. Nic k němu necejtím, ani když vím, že je to můj… zploditel.“

Od té chvíle už se o rodině Ballonů nemluvilo a Romario se zase začal sžívat s prostředím odkud vzešel.

***

Gang se obnovit nedal a nikdo už o to ani nestál. Kamarádi se mu rozutekli, mnozí se odstěhovali, měli práci, rodiny.

Uprostřed hledání svého místa na slunci narazil Romario na Manuelu.
Nejdřív ji skoro nepoznal. Ženských s kočárem bylo všude plno, ale tahle se zcela lišila od ostatních tlustých mamin. Byla naopak štíhlá a mateřstvím úplně rozkvetla.
„Manuelo?“ hlesl, když si konečně byl jist.
„Romario…co ty tu děláš?“ byla i ona překvapena setkáním.
„Vrátil jsem se… Moje místo je tady.“
„Hm. Moje, jak vidíš, taky,“ podotkla Manuela tak nějak zvláštně.
„Máš syna?“ pohlédl do kočárku.
„Jo… Raúla,“ pousmála se Manuela. „Je to moje zlatíčko.“
„Kdo je tvůj manžel?“ zajímalo Romaria.
„Proč bych měla mít manžela? Aha. Protože mám dítě?“ plácla se do čela. „Vy chlapi jste tupci. Uděláte holce dítě, ale zapomenete si ji pak vzít, případně zdrhnete… tak to je v mým případě. Byla jsem těhotná, ale kluk se sbalil, že jde za lepším a že mi přeje vše nejlepší v dalším životě.“

Romario ztuhl. Přesně tohle tenkrát Manuele vzkázal. Takže on a Manuela a to malé v kočárku…
„To je moje… ehm… naše?“ otázal se opatrně.
„Co myslíš?“ odvětila Manuela vyzývavě.

***

Dopadlo to, jak muselo. Vzali se, Romario si našel práci a Manuela brzy nato otěhotněla.
Romario ji nyní opravdu miloval, ona jeho a nikdy by mu nepřiznala, že Raúl není jeho. To po Romariově zmizení jednou potkala na diskotéce Rocca a sblížili se.

Rocco při obraně Lisy před znásilněním přišel o varle a cítil se polovičním mužem, Manuela zase byla opuštěná, a tak se spolu několikrát vyspali, až z toho otěhotněla. Ztráta varle neznamenala Roccovu impotenci. Než mu to ovšem stačila říct, stala se nehoda a Rocca přejel vlak. Jestli to byla nešťastná náhoda, nebo pod něj skočil sám, se nevypátralo. Pravdou bylo, že od svého zranění byl uzavřenej do sebe a ani chození a milování s Manuelou ho nijak nenabudilo k větší životní aktivitě. Že je otcem, už se nestačil dozvědět.

Romario stejně Raúla považovat za svého, a tak dítě zažívalo lásku obou rodičů.

***

Jednoho dne volala Cassandra, aby Romario ihned přišel domů. To znamenalo k ní.
Překvapením pro něj bylo, že v bytě ho uvítala nejen nepříjemně se tvářící matka, ale Fiola Balllon!
„Tuto dámu jistě znáš! Já teď odejdu, abyste si mohli otevřeně pohovořit. Myslím, synku, že budeš velmi potěšen!“ řekla matka jízlivě a hlučně za sebou bouchla dveřmi.

„Jak… si… mě… našla?“ byl Romario zaskočený a tušil problém.
„U nás si přece podepsal smlouvu. Údaje byly naštěstí pravé,“ pousmála se Fiola a vstala z křesla. „Ani mi nedáš pusu?“
Romario ji chtěl políbit jen přátelsky, ale Fiola ho pevně objala a jazykem mu pronikla hluboko do úst a neskončila, dokud nebyla spokojena.
„No, není to, co jsem čekala… ale chápu, že mě tu asi nevidíš rád, že? Máš tu děvče, nebo ses snad už stihl oženit?“
„Jsem ženatý… a ty jsi tu proč?“
„Čekám s tebou dítě… teda… čekala jsem. Musela jsem si to zařídit, protože prostě bych si ho nemohla dovolit. Kvůli sobě, tobě i Ramonovi. Přesto cítím potřebu ti to říct.“
„Proč? Vždyť si šla na potrat…“
„Nebyla jiná cesta. Ty by sis mě nevzal ani já se nehodlám rozvádět… ale chci, abys to věděl. Prostě to tak cítím. Teď už zase můžu jít.“

Pohled na krásnou ženu Romaria rozpálil. Vzpomněl si na všechny krásně chvíle, které s ní prožil.
„A to si myslíš, že si přijdeš a odejdeš jen tak?“ řekl chraptivě, skočil po ní, povalil na zem a hned jí začal vyhrnovat šaty.

Fiola se ani moc nebránila, spíše mu šla naproti a pak hlasitě vydechla slastí, když do ní pronikl a byl v ní zabořen až po kořen.
„Anooo… udělej mi to… božeee… seš tak… hluboko… joooo… už… budu,“ vzpínala se pánví proti jeho přírazům, nohy doširoka rozevřené.

Romario ji sjížděl tvrdě a drsně. Vystačil si jen s vykasanými šaty, nezajímala ho prsa, líbání, nic, jen tvrdé mrdání kundy vnadné paničky. Ta se svíjela v extázi vyvrcholení, když jí do lůna proudila dávka semene.
„Děkuji. Nepřijela jsem si pro sex, abys to tak nechápal. Teď už ti zmizím navždy ze života a nebudu tě obtěžovat a… závidím tvé ženě tak skvělého milence,“ byla poslední slova, které od Fioly slyšel.

Nikdy nepochopil důvod její návštěvy. I matka to s ním odmítala rozebírat a Romario měl stejně brzy jiné starosti, když se jim narodila dcera Monica.