Hrátky na statku

„Neboj se, ona ti fakt pomůže,“ vysvětloval nervózně mladík vyplašené dívce.
Ta hleděla úkosem na babiznu, která připomínala babu Jagu, kdyby to bylo v pohádce.
„Nebojte se, slečinko,“ zaskřehotala ta divá žena. „Nejste první ani poslední a vím, co dělám. Váš doprovod mi to pak zaplatí, hehehe,“ zasmála se a vtáhla dívku dovnitř.

Mladík zatím usedl na pařez a čekal.
„Ach jo,“ říkal si. „Člověk jen jednou zasune a hned jsou z toho problémy. To si ty ženský nemůžou dávat pozor,“ uvažoval nelogicky. A hlavou mi plynuly vzpomínky, kolik holek už sem zavedl a kolik ho to stálo.

Po nějaké době se dveře otevřely a dívka vrávoravě vyšla ven.
„Tak zbavila jsem ji obtíží, ale potřebuje chvíli klid. Víte, mladíče, jak to myslím a teď bych prosila,“ řekla babizna a natáhla dlaň, kam mladík vsypal hrst mincí.
„Děkuji a přijďte zas, hehehe,“ zaskřehotala smíchem a zašla do své lesní chatrče.

„Aničko,“ začal mladík měkce a vzal ji kolem ramen.
„Nech mě! Nechci o tom mluvit a odteď se mě ani nedotýkej! Už to nechci nikdy zažít!“ odmítala dívka jeho důvěrnost a přidala do kroku.
Klín i duše ji bolela, ale nešlo to jinak. Dítě si nemohla dovolit a ze statku by byla vyhnána. Proč jen s Josefem špásovala?
„Ach bože,“ dala se do tichého pláče a mladík šel smutně pár kroků za ní.

***

Postel vrzala v pravidelném rytmu a přehlušovala tiché vzdychání manželů, Matěje a Alžběty Faltových, majitelů tvrze Pejšivec nedaleko Lichtenberku. Kdysi to byla tvrz s kamennými budovami a kruhovým obranným valem a dřevěnou hradbou. Nyní už opevnění zmizelo a spíše se jednalo o větší statek, který si manželé zakoupili od zchudlého rytíře Helmuta von Peischiwec a už několik let tu žili a hospodařili. Kromě toho se snažili přivést na svět potomky, ale zatím bezvýsledně.

Jako skoro každý večer, po ulehnutí si žena vykasala noční košili a čekala, až na ní muž ulehne a prudkými přírazy ji naplní semenem. Nic moc z toho neměla a brala to jen jako nutnost pro početí. Manžel se ani nesnažil o nějaké něžnosti. Prostě si pohonil vztyčený ocas, zasunul ho ženě mezi roztažené nohy a po pár prudkých přírazech ji vystříkal. Pak se odvalil stranou a spokojeně usnul.

Dnešní noci byl muž nějaký něžnější, se ženou se i líbal, laskal jí prsa a bradavky a při vniknutí byl pomalejší a ohleduplnější.
Alžběta po dlouhé době cítila uvolnění, pochva krásně vlhla a pronik jí přinášel pocit rozkoše. Matěj, jakoby si toho byl vědom, ji projížděl v pomalých přírazech v celé délce ocasu.
Vždy ho téměř vysunul ven a poté s mlasknutím do ní zajel až po kořen. Rytmicky ji mrdal, postel vrzala, žena sténala, až se náhle vzepjala. „Ach..bože….to…je..ááááchúúúú,“ neuvěřitelná slast se jí rozlila po těle a cítila vnitřní stahy svírající zasunutý ocas.
Muž jen hekl a proud semene plnící jí dělohu ji přivodil nový záchvěv rozkoše. Tohle doposud nepoznala. Vlnila tělem do stran a hluboce vydechovala nepoznané pocity.
Matěj se odvalil stranou a hlasitě vydýchával prožité okamžiky.

„Bože…zažila jsem něco neuvěřitelného,“ vydechla Alžběta, šťastně se usmívající.
„Hm,“ odtušil Matěj, který zažíval vše stejně. Jen měl dnes chuť na delší laškování, a proto ženu líbal a laskal. Musel však přiznat, že vlastní styk byl opravdu příjemnější a pro oba slastnější.
Pak hluboce usnul.

***

Podobným způsobem probíhaly noci v čeledníku. Čeledín Josef byl vyhlášeným svůdcem dívek a nebyl zaznamenán případ, že by mu nějaká nepodlehla. Obrácenou mincí bylo kromě slastné rozkoše i téměř okamžité obtěžkání. Josef rozhodně neplýtval spermatem nazdařbůh a plnil dívky životodárným semenem až po okraj, takže následky se brzy dostavily.

Vždy, když s ním otěhotněla nějaká děvečka, odvedl ji k místní andělíčkářce a ta jí nechtěného břímě zbavila.
Josef pak měl utrum, protože bez ochrany s ním žádná už nechtěla nic mít. A Josef, nadržený až k nevydržení, musel vzít zavděk ovčím střívkem. Dívky se mu pak vcelku ochotně oddaly, protože je vždy naplnil slastnými pocity nepopsatelné rozkoše.

Josef byl schopný ovšem neustálého styku a svou nadrženost si tak musel uvolňovat stranou a ručně.

***

Ač se manželé milovali denně, Alžběta stále neobtěžkala. Začala přemýšlet, jestli není chyba v ní anebo v muži. I takové případy se stávají.

Stejný problém řešil i Matěj. Uvažoval, jestli není chyba v něm anebo v Alžbětě. I takové případy se stávají. A také se oba tajně a nezávisle rozhodli, že to vyzkouší.

***

Alžběta šla jednou ze zahrady s nůší čerstvě pokosené trávy pro králíky, když v koutě u kurníku spatřila shrbenou postavu čeledína Josefa, usilovně něco dělající u pasu s kmitající rukou.
Rychle se stáhla do ústraní a pokračovala v pozorování, až pochopila, že si sám sobě dělá dobře. Jasně viděla i výstřik semene, který zasáhl stěnu kurníku a stékal dolů.
Josef vydechl, upravil si kalhoty a s pohvizdováním odešel. Alžbětě konečně došlo, od čeho jsou ty zaschlé skvrny pokrývající roh stodoly a kurníku. Josef se sem chodí uspokojovat.
A když tak v zamyšlení koukala na hustou a značnou dávku semene, zvolna stékající k zemi, něco jí napadlo….

***

Matěj svážel seno, a když poslední fůru vyházel pod střechu stodoly, vylezl nahoru k děvečce Marii, aby ji pomohl posunout ho až ke stěně.
„Ještě přivezu seno z louky pod lesem, tak ať se sem vejde,“ vysvětloval jí.
„Jistě, hospodáři,“ kývla dívka a společným úsilím přesunuli fůru dozadu.

Marie byla hezká dívka, asi dvacetiletá, a byla dcerou cihláře Krušiny, který třel bídu s nouzí a tak byla dívka ráda, že zde má plný talíř a nějaký ten groš výdělku. Stejně jako ostatní děvečky, otěhotněla s Josefem, ale byla břímě zbavena a nesla život vesele i smutně, tak jak byl.

Matěj tu tak stál, a když viděl, námahou se jí dmoucí hruď a hezké štíhlé nohy odhalené zpod vykasané sukně nad kolena, dostal chuť ji pomilovat.
Když ji uchopil a povalil do sena, Marie hned pochopila, o co mu jde. Dosud si k ní nic nedovolil, ale teď, když tak učinil, pokusila se o protest.
„Hospodáři, nechte mě…prosím…já..nechci,“ ale věděla, že je to zbytečné. Pánovi se neodmlouvá a čeleď musí poslouchat. A tak nakonec zmlkla a nechala si odhalit prsa a vyhrnout sukni.

Matěj vzrušeně funěl, když dívce prohnětl velká pevná a přitom měkká prsa. Bradavky se napřímily, stejně jako jeho ocas. Stáhl si kalhoty a Marie jen poděšeně pohlédla, co jí čeká. S úlevou si oddychla, neboť hospodářův čurák byl menší než kteréhokoliv čeledína, s nimiž po nocích souložila.

„Dáš mi syna. Alžbětě to nejde. Dáš mi syna a o tebe se postarám, neboj se,“ vzrušeně říkal, když jí nalehl mezi rozevřená stehna.
Marie se jen soustředila na bolestivý pronik ocasu, ale Matěj si počínal opatrně. Při dívčině zasyknutí ho vždy vysunul a zase zatlačil o kousek dál, až se dívka uvolnila, pomalu vlhla a přijala ho v sobě ochotněji.
Když Matěj začal s pozvolnými přírazy, začalo se jí to líbit. Tiše sténala a tála pod laskáním bradavek a rytmickými pohyby ocasu, jehož rozměry jí plně vyhovovaly.
Matějovi její pochva skvěle svírala a masírovala pulsující ocas, takže nevydržel dlouho, prudce přirazil a vypustil do ní svou dávku.

Marie cítila horký výron semene, kterým ji naposledy obtěžkal Josef, a doufala, že tak splní hospodářovo přání a bude mít klid.
Když skončili, Matěj ji, k jejímu nezměrnému překvapení, poděkoval.
„Dík, Marie. Doufám, že bude vše v pořádku a pak splním svá slova. Pokud to nevyšlo dnes, záhy to zopakujeme.“
„Ano…jistě..hospodáři,“ vykoktala zaskočená dívka a dávala se do pořádku. Matěj ji pohladil po vlasech a odešel.

***

Alžběta si nervózně hryzala ret, jak řešit svůj problém. Nemůže se přece jen tak oddat nějakému čeledínovi. Navíc mladšímu. Vždyť by mohl být teoreticky i jejím synem.
„No, sice bych rodila ve dvanácti, ale možné by to bylo,“ sama se zasmála bláznivé myšlence a raději se věnovala přípravě večeře, během níž přišla na spásné řešení.

Když se pak jednou ocitla s Josefem o samotě, zavedla řeč.
„Pokoušíme se s Matějem o obtěžkání. Někde je však nějaká chyba. Potřebuji vyzkoušet svou..ehm…plodnost. Tys už obtěžkal všechny děvečky, co tu jsou..“
„Ale, milostpaní,“ bránil se chabě Josef.
„Nepřerušuj mě,“ okřikla ho Alžběta, „co tu jsou…takže…to….no…a já..ehm..bych to potřebovala také zkusit,“ ošívala se nervózně a Josef jen překvapením otevřel ústa.
„Ale jistě chápeš, že nejde, abych si před tebou vyhrnula jen tak sukni. Ty se mě musíš zmocnit násilím, rozumíš, přes mou vůli. Domluvíme se tak, že ti samozřejmě nebudu dělat drahoty, bránit se budu jen málo a naoko a ty se mě zmocníš tak, abych o tom předem nevěděla a aby to hlavně neviděl nikdo jiný, rozumíš?!“

Josef mlčel, ale pak si všechno v hlavě srovnal a kývl. „Pro vás všechno, milostpaní.“
„Dobře. Až obtěžkám, bude vše jako dřív, to si pamatuj a nyní už si jdi po svém,“ a Alžběta zamířila k domu.
Josef ji vyprovázel pohledem a zálibně pozoroval vrtící se zadeček milostpaní, která se měla stát jeho utajenou milenkou.
Paní Alžběta se mu vždy líbila. Je sice starší, zato však stále půvabné tváře a plných tvarů, tak jak to má rád.
A hned začal spřádat plán, kde se jí nejlépe zmocnit, aby si to oba užili.

***

Byl nádherný podzimní den. Babí léto vrcholilo a s ním i polní práce. Matěj pracoval od rána do večera, aby vše stihl. Alžběta mu tam nosila i jídlo. Někdy se v zarostlém úvozu i rychle pomilovali, ale nebylo to ono.

Jedno dopoledne Alžběta zamířila do stodoly, kde měla v ohradě mladá kuřata a byla sledována pozorným okem Josefa.
Když zmizela uvnitř, rychlými skoky ji Josef následoval a nakoukl opatrně dovnitř.
Alžběta volala na kuřata „puťa, puťa…“ a nahýbala se přes ohradu. To byla ta správná chvíle. Josef vnikl do stodoly, připravil si ocas a pak přiskočil k Alžbětě, jednou rukou jí sevřel kolem krku, druhou jí vjel pod sukni a začal ji vyhrnovat.

Alžběta, zaujatá kuřaty, se nejdřív strašně ulekla.
Pak cítila ruce pod sukní a došlo jí, že je to asi Josef. Chtěla se přesvědčit, jenže sevření kolem krku bylo silné, až se mírně dusila. Zpanikařila a začala se bránit víc než naoko.
Jenže Josef byl silnější, přirazil jí a ohnul břichem přes ohradu a vnikl trčícím ocasem mezi bělostné půlky zadečku. Pronik do stažené pochvy byl bolestivý, ale Alžběta nemohla nic dělat, ani volat o pomoc. Zatnula zuby a vnímala pronik velkého ocasu až na dno.
Josef cítil, že je v ní celý, chvilku zůstal bez hnutí a prohmátl milostpaní velká prsa, která jí teď visela krásně dolů. Byla plná a měkká.
Pak začal přirážet. Pochva už si na jeho rozměr zvykla a Alžbětě se to začínalo líbit. Sice tak velký úd v sobě nikdy neměla, ale jeho tření bylo opravdu silné a přivádělo jí slastné pocity, které se stupňovaly.
„Och..och…ano…ano..bože,“ vyrážela ze sebe za doprovodu mlaskavých zvuků přírazů, až ucítila trhavé cukání a proud semene přímo do dělohy.

V tu chvíli jí tělem projel blesk vyvrcholení, podlomily se jí nohy a skoro ztratila pojem o světě.
Probrala se ve chvíli, kdy temná silueta muže opouštěla stodolu. O tom, že by byl Josef, mohla jen doufat. Byla plná rozporuplných pocitů, ale takhle se dohodli a čeledín plnil jen její přání.

***

Během podzimu ještě několikrát Matěj šoustal Marii, ale stále bezvýsledně. Alžběta oproti nim byla „znásilněna“ šestkrát a slavila úspěch v podobě obtěžkání.
Když to oznámila Matějovi, nedočkala se radostného přijetí, jak očekávala.
„Opravdu? A se mnou?“ neudržel se Matěj, který se začal smiřovat s tím, že on je pravděpodobně tím valachem ve stádě vnadných klisniček a hřebcem je tu někdo úplně jiný.
Alžběta se urazila a Matěj si jí dlouho musel udobřovat.
Koneckonců musel být rád, že to tak je a svůj pokus s Marií ukončil.

Zato Josefovi těhotná Alžběta nezabránila dalším atakům. Ten si ukončení milostného poměru nenechal vymluvit a hodlal v něm pokračovat do doby, co to půjde. Hlavně chtěl potvrdit, zda dítě je jeho.
„Ne. To je dítě Matěje, a tak to je! Skončili jsme spolu a smiř se s tím. Běž vykydat hnůj, Tam je tvoje místo!“ odmítala Alžběta příkře čeledínovo nahánění, ale místo toho vzrůstal jeho vztek. Vnadné milostpaničky se nehodlal vzdát.

***

V červenci následujícího roku Alžběta porodila chlapce Matěje. Stalo se tak uprostřed senoseče, přímo na louce, ale vše proběhlo v pořádku.
Šestinedělí pominulo také bez komplikací a Matěj mohl pomýšlet na pokusy o početí dalšího potomka. Stejně tak ale spřádal temné plány i čeledín Josef.

Celou zimu mrdal děvečky jen s vynucenou ochranou, nyní už toužil vypustit semeno do dělohy naplno a Alžbětu znovu oplodnit.
Žárlivě v noci poslouchal tiché steny a vrzající postel pod milujícími se manžely a honil si věčně nadržené péro.

Jednoho dne, když byl Matěj na trhu, vešel Josef prudce do kuchyně, až Alžběta ulekaně vzhlédla.
„Jdu se podívat na syna,“ hrnul se ke kolíbce.
Alžběta mu zastoupila cestu.
„To není tvůj syn!“ vykřikla ostře a rozpažila ruce.

Josef se pousmál a jak tam tak stála, prudkým škubem jí roztrhl košilku a odhalil tak velké prsy nalité mateřským mlékem.
Alžběta vykřikla a překřížila ruce přes prsa. Josef ji popadl za paži a smýkl s ní břichem na stůl.
„Tak. Teď mi hezky podržíš, a udělám ti dalšího Josífka,“ funěl a uvolnil si z kalhot ocas. Ten už mu tvrdě stál.
Alžběta se studem a vyděšením ani nemohla pohnout a jen vnímala, jak jí vyhrnuje sukni a pak cosi velkého a tvrdého do ní vniká.

„Ne…ne.. já nechci…nedělej to!“ bránila se a vtom se ozvalo hrčení žebřiňáku, jak vjel na vydlážděný dvůr.
„Sakra!“ zaklel Josef, rychle ženu pustil a než zmizel, křikl vztekle: „Stejně tě protáhnu, to si pamatuj, děvko! Jinak o tvém pelešení řeknu hospodáři.“
A s pohvizdem vyšel na dvůr a pomáhal Matějovi se složením nákladu, zatímco Alžběta se rozplakala.

***

Polní cesta byla úmorná, ale nahromaděná zlost hnala Alžbětu dál. Uvědomovala si, že vyhrůžka Josefa může časem být skutečností, pokud ona mu nebude dobrovolně po vůli. A to rozhodně nechtěla. Dítě bylo s největší pravděpodobností Josefovo, ale na tom se přece dohodli. Že v ní našel zalíbení, o tom dohoda nezněla. Paní domu a zamilovaný čeledín! Bylo to všechno chyba a ta se musí napravit.

Sotva dorazila k malé chatrči na kraji lesa, dveře se otevřely a stará žena vyšla ven. Prohlédla si Alžbětu od hlavy k patě a zaskřehotala.
„Panenka má problém? Nebo čím posloužím?“
Alžběta se nadechla. „Dobrý den přeji. Potřebovala bych si u vás něco opatřit.“
„Tak jen dál,“ usmála se baba bezzubými ústy a společně zašly dovnitř.

Celá chatrč byla vystlána sušenými bylinami, houbami i vysušenými těly nějakých zvířátek, až se Alžběta ošklivostí ošila a řekla.
„Potřebuji nějaké koření…ehm…které způsobí…smrt…rychlou a snad i bezbolestnou.“
Babizna se zasmušila. „Žádná smrt není bezbolestná. To, co chcete, samozřejmě mám. Nechci vědět, komu ukládáte o život a proč, ale… vážně to potřebujete?“
Alžběta smutně kývla hlavou.
„Možná, že vám rozumím. Mě tu navštěvuje spousta potřebných dívek a s nimi často stále stejný mládenec. Ten je s lehkým srdcem obtěžká a já je pak zbavuju problémů. Jenže mnohdy natrvalo. Snažím se o čistotu, nástroje si vyvářím v horké vodě, ale… je to zásah do těla. Ty dívky jsou mladé, ale již další děti mít nemohou a kdo za to může? Ony? Myslím si, že ne! Proto jste přišla, že?“ upřeně se na Alžbětu zahleděla.
Alžběta v duchu nechápala, jak to ví, je snad jasnovidka? Ale opět jen mlčky přikývla.

Babice se přehrabovala v plátěných pytlíčcích, až jeden Alžbětě podala.
„Každý den lžíci prášku do jídla. Do týdne je konec.“
Alžběta ho převzala a vyjmula velký naditý měšec.
„Za vaši ochotu a mlčenlivost,“ podala jí ho a babizna kývla, že je to samozřejmé.

***

„Musíme zítra sebrat seno z Kokešovy louky,“ pronesl Matěj u večeře. „Kdo pojede se mnou?“ rozhlédl se po čeledi.
Muži zavrtěli hlavami, protože pohrabování kupek považovali za ženskou činnost.
Marii se moc nechtělo, protože na ní Matěj zase začal dotírat s obtěžkáním, ale vše vyřešila Dorota, nedávno přijatá děvečka.
„Pojedu já,“ oznámila s úsměvem a bylo to vyřešeno.

Dorota byla hezké děvče, plnoštíhlé postavy, věčně vesele naladěná a s ničím si nelámala hlavu. Čeledíny při pokusu o bližší seznámení tvrdě setřela, a třebaže už pannou dávno nebyla, rozhodla se být po vůli jen pánovi, pokud o ni projeví zájem. Jinak jí sex nijak nechyběl.

Druhého dne spolu s Matějem nakládali seno na vůz, když do poslední kupky si Dorota lehla a vyhrnula si sukni nad pas. Zaskočený Matěj tak měl přímo před očima odhalený zarostlý klín.
„Co děláš?“ okřikl ji, ale cítil v kalhotách vzrůstající tlak.
„Ale, hospodáři. Pojďte mě pomilovat. Marii se nechce, ale já se vám ráda oddám,“ povzbuzovala ho Dorota a s potěšením sledovala bouli v jeho rozkroku.
„Co ty víš o Marii?“ rozohnil se Matěj, ale pak si uvědomil, že mezi čeledí se nic neutají.
„Dobře, takže víš, co tě čeká,“ uvolnil si ven ocas a pak na ni nalehl.

Dorota roztáhla nohy a táhle vzdychla, když do ní vnikl. Pak ho pevně objala kolem krku a začali se vášnivě líbat. Matěj prudce přirážel do úzkého klína, což oběma přinášelo slast a rozkoš.
„Ano..ano…udělejte mi…dítě…oh..oh..prosím,“ vzdychala mu Dorota do ucha a Matěj ji snaživě mrdal a mnul její velká prsa, která se jí rozlila po hrudi a pohybovala se v rytmu přírazů. Hned je líbal a olizoval vztyčené bradavky.
V blížícím se vrcholu zrychlil přírazy a pak „jo..jóóó,“ zachrčel a cítil, jak ji plní dávkou, zatímco z něj poševní stahy vysávaly vše do poslední kapky. Dorota se s výkřikem udělala a vnitřní pocit jí napověděl, že ji hospodář právě oplodnil.

Pak se dali do pořádku, naložili svou „milostnou“ kupku a vrátili se na statek.
Tam se zatím děly věci!

***

Sotva hospodář odjel s Dorotou na pole, čeleď se rozešla po práci.
Alžběta si k sobě povolala Josefa. Ten vyčkával, s čím přijde.
„Ano, je to pravda. Matěj je tvůj syn. Na obtěžkání jsme se dohodli, když muž nemůže. Nyní bych..ehm…potřebovala to samé…podruhé. Ale už bez přepadů a násilí a nebudeš ke mně hrubý. Já vždy určím místo a dobu, kdy… to.. spolu…budeme konat. Souhlasíš?“
Josef užasle vnímal náhlý obrat v myšlení milostpaní, ale souhlasně přitakal.
„A co teď?“ nadhodil.
Alžběta kývla. „Ano. Je to možné. Sejdeme se na půdě. Běž.“

A sotva Josef zmizel, nalila do džbánku víno a přidala tam lžíci jedu. Otrávit jídlo nešlo. Na statku všichni jedli ze společné mísy.
Alžběta se rozhodla Josefa odstranit jedem v pití v době, kdy se mu oddá.

Po chvíli vyšla na půdu, kde v kupce sena ležel Josef s obnaženým nalitým ocasem, který si rukou udržoval v pohotovosti.
„Napij se, ať máš dost síly!“ podala mu žbánek a začala se pomalu svlékat.
Josef se žíznivě napil a čekal, až k němu Alžběta přilehne a převezme tvrdý ocas do své ruky.
Ta tak opravdu učinila, chvilku ho pohonila a pak na něj pomalu nasedla.

Velký tvrdý čurák do ní pomalu vnikal a Alžběta zhluboka dýchala, jak jí doširoka roztahoval pysky. Když naplno dosedla, cítila se jak rozpolcená. Josef jí zatím v dlaních drtil prsa a snažil se přirážet pánví.
Alžběta začala odsedávat ve stále rychlejším tempu, protože to chtěla mít co nejrychleji za sebou.
Rytmické tření v pochvě bylo časem příjemné a tak začala hlasité hekat a sténat.
„Hmm..hmm.. můžeš..stříkat…rychle…oh..oh,“ poskakovala na ocase, až pocítila proud horkého semene do dělohy a vzápětí vyvrcholila i ona.
„Božééé..áááh,“ padla uvolněně na Josefa a cítila, jak stahy svírají zaražený uvadající ocas, který ji právě naplnil životodárným séměm.
Josef dopil víno a pak už si šel každý po své práci.

***

Uběhlo pár týdnů. Dorota dál ochotně souložila s Matějem a mohla mu sdělit radostnou novinu, že s ním obtěžkala.
„Dobrá,“ projevil svou radost Matěj, když se to dozvěděl. „Chápeš jistě, že za své ho vzít nemohu. Buď ti zaplatím vyjmutí, nebo ho donosíš a zůstaneš tu i s děckem. Nečekej však nějaké výhody. Pokud se ale vdáš nebo odejdeš ze služby, dostaneš dost peněz na nový začátek.“
Dorota kývla. Tušila sice, že ho Matěj nepřijme, ale přesto se cítila pyšná, že mu může dát dítě.
„Budete ho i tak mít rád, hospodáři?“ otázala se, protože věděla, že ho chce donosit stůj co stůj.
„Budu. Jako vlastního,“ usmál se Matěj, pohladil Dorotě hlavu i zatím ploché břicho a šel do domu, kde vřískal malý Matěj.

***

Alžběta se poctivě oddávala Josefovi a pomalu mu trávila tělo. Začal chodit jak mátoha, cítil se slabý a musel nabízení se Alžběty i odmítat.
Když ulehl nadobro, chodila ho Alžběta ošetřovat, vařila mu vydatnou stravu a do tří dnů Josef zemřel. Tajemství jeho smrti Alžběta nikdy nikomu neprozradila.

***

Za nějaký čas zjistila, že je těhotná a tentokrát to bylo dozajista životodárné sémě Matějovo.
O devět měsíců později se na statku krátce po sobě narodila dvě děvčátka. Dorota svou holčičku pojmenovala Anna a Alžběta měla svou malou Elišku. Obě děti nesly společné rysy svého otce, ale ať už Alžběta o Dorotě věděla nebo ne, nechala si to pro sebe a život plynul dál…..