žhavé erotické povídky
Hlavní postavy: – Luboš Hradil, podnikatel, majitel místní bývalé velkovýkrmny prasat, nyní továrny a zároveň vlastník Staré hájovny, přezdívaný Trotl. – Václav Kaše, hajný, přezdívaný Poděs. – Asta, rádoby lovecký pes hajného. – Hana Vaříková, absolventka ekonomické školy. Právě shání zaměstnání. – Josef Krousek, předseda zemědělského družstva, pro jeho vyzáblou postavu přezdívaný Kulička. – Pavel Malý, policajt, přezdívaný Šerlok.
Kapitola druhá pojednává o tom jak zoufalý předseda družstva nemůže sehnat účetní a o tom, jak může mladá dívka přijít o poctivost. Uplynul týden a Luboš se dal od hajného přemluvit, aby si udělali gulášové hody. Právě míchal a ochutnával svůj výtvor, když uslyšel cvaknutí dveří od vchodu a opatrné, tiché zaťukání. Pohlédl na hodiny, bylo pár minut po jedenácté. „Otravo Poděsácká, pojď dál a nedělej opičiny. A Astu nech v síni, tady by moc
Kapitola třetí – podzimní. Listí na stromech před hájovnou již dostávalo podzimní nádech. Byla sobota. Luboš neochotně pootevřel jedno oko, na které ho šimral paprsek sluníčka prosvítající mezi zataženými závěsy na okně. Otočil se k nočnímu stolku, pohlédl na budík a zavelel: „Vstávat, bude osmá, ať nás netahá Poděs z postele.“
Kapitola čtvrtá – vánoční. Přišla zima. Jak se říká „ani psa by tam člověk nevyhnal“. Teploty kolísaly kolem nuly, na zemi poprašek sněhu a od severu to nepříjemně fičelo. Hanka se točila kolem sporáku, v kuchyni to vonělo cukrovím a Luboš, místo toho aby zalezl do kamrlíku vzletně nazvaného pracovnou, seděl u stolu a trápil svůj přenosný počítač.
Kapitola 5 – Přísně utajená svatba. Začátek měsíce dubna nevypadal nejlépe. Sněhové přeháňky se střídaly s deštěm, severní vítr tomu také nepomáhal, spíše škodil. Jak se říká, ani psa by člověk ven nevyhnal. Ve Staré hájově seděla celá sestava kamarádů. Na kratší straně rohové lavice trůnil hajný Poděs, po jeho pravici se usadili Kulička s Šerlokem a na židlích naproti nim pak Luboš s Hankou. Luboš právě nosil na stůl talíře s jelením gulášem a
Kapitola 6. Opožděná svatební cesta. Květen se překulil do června. Počasí venku vypadalo jako v nejprudším létě. Luboš seděl venku před hájovnou a soustředěně něco hledal v notebooku. Z pootevřeného okna bylo slyšet Hanku, která si tiše pozpěvovala a uklízela nádobí z myčky. „Ty Lubo, kdy že to budete mít tu odstávku?“ Vzhlédl od obrazovky: „Od příštího pondělí na týden. Proč se ptáš?“ „No, že bychom si mohli udělat výlet někam do kina nebo divadla.“
Kapitola sedmá pojednávající o tom, že šmírování se nevyplácí a že to, co chtěli, dostanou. Týden dovolené ulítl jako voda. Léto se překulilo do svého závěru a i když už bylo září, stále ještě ukazovalo letní tvář. Luboš se vrátil domů až v podvečer. Hanka seděla u stolu, koukala na nějaký seriál v televizi a při ruce jí stála sklenice okurek do poloviny prázdná. „Ahoj má první polovičko!“ zahlaholil ze síně. Vešel do kuchyně a