oral prsata u gauce

Chceš-li řádnou šoustačku, zajdi si na houpačku 01

Prostředí, v němž se příběh odehrává, není autorovi znám. Děj a osoby jsou tudíž smýšlené a jakákoliv podobnost je čistě náhodná. Na chodbě, z hloučku postávajících deváťáků, se ozval bolestný výkřik a pak na záchod běžel kluk se zakrváceným nosem doprovázený suitou kamarádů. „Co se to tady děje?“ ozval se přísný hlas dozorujícího učitele, který se právě vrátil z vášnivé debaty s kolegyní v kabinetu, že si ještě nestačil zapnout zip na poklopci. „No jasně,

Chceš-li řádnou šoustačku, zajdi si na houpačku 02

Když se doploužil domů, padl a usnul, až málem zaspal slíbený večer. Ještě, že ho matka vzbudila na večeři. Pak hned vyrazil. Žaneta byla v řídící budce, a sotva ho spatřila, dávala mu najevo, ať vydrží. Po třech kolech ji v budce vystřídala ta druhá žena z odpoledne a Žaneta se přesunula ke vstupenkám. Tam měla volněji a mohli se tak bavit. „Končíme v devět, pak mám volno. Chceš někam zajít?“ zeptala se. „No,

Chceš-li řádnou šoustačku, zajdi si na houpačku 03

Tak jako každý den, ráno probíhala běžná údržba, když za Patrikem přiběhl Ondrej Demeter od horské dráhy. „Pán opravár, dráha v zákrutách zpomaluje ak má zrychliť a všetko kolem iskrí!“ Patrik vzdychl. Oznámil, kam jde, Iveta se ušklíbla a Žaneta zamračila. Ondrej zatím mlel stále cosi o závadách, až došli na místo. Patrik otevřel pojistkovou skříň a vyděšeně zíral na změť drátů vzájemně spojených v pomuchlané klubko. „To tady takhle

Chceš-li řádnou šoustačku, zajdi si na houpačku 04 – epilog

Autor se omlouvá za neznalost slovenského jazyka a proto prosí čtenáře o pochopení a neupozorňování na chyby v textu. „Tatííí, půjdem na houpačky?“ prosila malá Žaneta a Patrik se prosebně podíval na manželku. „No, na mě nekoukej, já mám ten cvičební pobyt. Co ti to udělá?“ odvětila Tereza a dceři slíbila, že o víkendu tam s ní tatínek určitě rád zajde. Nechápala, proč to Patrikovi tak vadí…. *** Patrik se