(Autor se předem omlouvá za sníženou inteligenci a neznalost při popisu technických zařízení zmíněných v textu).

Na ostrou předváděcí akci přišli všichni pracovníci i členové vedení. Poprvé v historii lidstva měla být představena skutečná umělá inteligence, tedy zařízení schopné samostatného rozhodování a schopností se učit, bez přispění člověka. Dle sdělení Rachel Watsonové, hlavní inženýrky vývoje, se „objekt UI-1“ měl časem naučit vnímat i bolest, teplo, zimu, radost, smutek, prostě emoční projevy lidskosti. V laboratorních podmínkách vše klapalo, nyní byl objekt a jeho řídící centrum “mozek”, zvětšen na lidské rozměry.

„Jak ho zastavíte, až to spustíte? Co když se ten stroj nás rozhodne třeba….zlikvidovat?“ zajímalo jednoho z manažérů.
„Stále ho máme ve své moci,“ pousmála se Rachel, „UI-1 má v mozku zabudovanou kapsli, která ho při aktivaci takříkajíc, usmrtí.“
„Až na to přijde, tak si ho z mozku vyndá a bude,“ řekl si už jen pro sebe muž, který s celým projektem nesouhlasil, ale ze své pracovní pozice s tím nemohl nic dělat.


Zato Rachel zářila. Celý svůj dosavadní život zasvětila tomu stvořit umělou bytost, schopnou samostatného „života“.
„Nuže?“ pokynul jí rukou už trochu nervózní ředitel.
Měl strávit oběd se svou novou sekretářkou a umělá inteligence mu byla vcelku ukradená. Pokud to bude fungovat, firma na tom zbohatne a nic víc ho nezajímalo.

Rachel stiskla knoflík na ovládacím panelu a doposud strnulá postava sedící na křesle na zvýšeném podiu se pohnula.
„Vítám tě UI-1,“ promluvila Rachel.
„Vítám vás všechny. Jsem UI-1, prototyp. Rád vás poznávám,“ ozval se kovovým hlasem stroj, povstal z křesla a trochu toporným krokem zamířil k hloučku přihlížejících.
Ti se lekli a couvli.
„Promiňte, nechtěl jsem vás vylekat,“ omluvil se stroj a znovu se vrátil na křeslo.

Rachel stiskla nějaké tlačítko a stroj znehybněl.
„Ještě je napojen na přístroje, takže lze vypnout. Později už to nebude možné.“
Davem to zašumělo.
„Nebojte se. Systém vypnutí ještě není dořešen a než tyto stroje vypustíme naostro, bude vyřešen i tento problém,“ vysvětlovala Rachel.

Ředitel se podíval na hodinky a zálibně sjel očima opodál stojící objekt svého zájmu, který se na oběd vystrojil do upnutého kostýmku s krátkou sukní a dal tak vyniknout svým gazelím nohám. Ředitel měl prostě přízemní, zato příjemnější záliby, než je nějaký umělý člověk.

„Dobrá, slečno Rachel. Děkujeme za předvedení a pracujte dál,“ kývl na ni ředitel a odcházel doprovázen suitou vedení a svůdnou sekretářkou.

***

Po předváděčce Rachel uložila UI-1 zpět do laboratoře a po zbytek dne dala sobě i zbytku týmu volno a jela domů.


Rachel byla ambiciózní inženýrka s několika tituly prestižních univerzit. Bylo ji třiatřicet let a žila jen pro vysněný projekt. Neměla čas na soukromý život a práce ji zcela pohlcovala.
Ač byla hezká a přátelská, všechny potencionální nápadníky odmítala a žila sama v bytě s „přítelem“, jehož si sama sestrojila.
Byl to neumělý model člověka – muže. Na výšku měl asi 1,5m a v reálné velkosti měl pouze plastový velký žilnatý penis. Byl pochopitelně ve ztopořeném stavu a tělové barvě.
Rachel si ho kdysi koupila v New Yorku a model se jmenoval „Trump tower.“ Možná že se jednalo o odlitek skutečného penisu majitele věže, ale Rachel po tom nepátrala, hlavně když vibrátor splnil svůj účel.

Pak si sestrojila umělého „muže“, vybavila ho táhly, motorkem, a hlavou manekýna z výkladu jednoho zrušeného obchodu a hlavně oním penisem.
Když ho zapnula, pánevní část s penisem se hýbala dozadu a dopředu a plně tak nahrazovala přirážení živého muže. Neumělé končetiny stroje byly zakončeny malými pásy, po kterých jezdil, ohebný byl v pase, kolenou i zádech, takže Rachel mohl uspokojit v různých polohách, ke kterým si ho vždycky nastavila ovládacím panelem.
Do hlavy mu implantovala nahrávku vzdechů a funění muže při souloži a byla tak plně spokojena. Aspoň to neustále sama sobě opakovala.

***

Když vyšla ze sprchy, povečeřela a přemítala, co dál.
Úspěch v práci byl jistě na prvním místě, ale cítila, že by také měla konečně žít a v dohledné době si pořídit dítě.
Ale na to její umělý přítel nestačil. Nakonec tyto myšlenky zaplašila, lehla si na postel a začala se sama hladit a laskat. Když dosáhla velkého vzrušení, stiskla ovladač.

Stroj obživl a pásy se rozjely směrem k posteli. Rachel si lehla blíže k čelu postele a stiskla další knoflík. Hlava se sklonila a tělo se ohnulo do potřebného úhlu tak, aby úd směřoval přímo do vzrušené štěrbiny. Pak už stroj začal se strojovými pohyby.

Mohlo by vás zajímat  Těžká práce asistentky 03

První pronik byl vždy mírně bolestivý, jak si velký penis necitlivě razil cestu nedostatečně roztaženou pochvou. Rachel zavzdychala, což zaznamenaly mikrofony v uších a z úst umělé hlavy se linuly mužské milostné vzdechy.
„Uh..uh..uh!“ znělo strojovým tempem a umělý penis mlaskavě mrdal tělo vzrušené Rachel, která se kroutila a sténala ve slastných křečích. Měla zavřené oči a představovala si tvář muže drsného vzezření, který si její tělo bere tvrdě a násilně, jen pro ukojení svých potřeb.
„Ano..ano..už…užžž!“ hekala Rachel a cítila, že přichází vrchol.
Rychle stiskla další tlačítko a stroj zrychlil přírazy do jejího těla.
„Ah..ah..áááách!“ vykřikla a sevřela poševní svaly kolem pulsujícího penisu. Ten ji dál nemilosrdně projížděl, až Rachel odskočila z jeho dosahu a vydýchávala svůj vrchol.
Stroj dál komicky kmital pánví a hekal „uh..uh..uh!“

Když se Rachel vzpamatovala, přístroj vypnula, zaparkovala zpět do rohu ložnice a s pocitem uspokojení usnula.

***

Vývoj na UI-1 pokračoval. Tým vyřešil některé nedostatky a nyní se pracovalo na vypínacím systému. Přece jen bylo nutno splnit první zákon robotiky – robot se nikdy nesmí postavit proti člověku!

Rachel opět trávila dny i noci na pracovišti, až přišel seshora příkaz, vše zastavit.
Pan ředitel uzavřel lukrativní smlouvu na dodávku poloautomatů z vývojové dílny sousedící s výzkumným oddělením Rachel a všichni pracovníci byli dočasně převedeni tam.


Rachel zůstala opuštěna a v podstatě neměla co na práci. Vzala si dovolenou, a aby nelenošila, odnesla si sebou jeden z prototypů řídící jednotky “mozku”.

***

Jak tak seděla doma, napadlo ji zkusit propojit mozek se svým umělým mužem a dál tak pracovat na vývoji.
Vrhla se do toho s vervou sobě vlastní a po nějakém čase se v bytě objevil „opravdový“ muž.
Pohledná tvář a končetiny byly ze silikonu tělové barvy. Na hlavě měl černé vlasy, v modrých očích byly zabudovány minikamery a pochopitelně, hlavní a nejdůležitější část jeho těla, byla též nová, o něco menší, ale na dotyk příjemnější.
Celé tělo modelu bylo vybaveno sítí snímačů, které nahrazovala nervová vlákna, a vše vedlo do řídící jednotky “mozku”.
Rachel byla spokojena.

Po první zkoušce, byla pak doslova nadšena. Stroj, který pojmenovala Steve, ji nádherně ošoustal a navíc jí styk připadal opravdovější. Silikonová tvář byl odlitek oblíbeného herce, kovový hlas byl zjemněn na příjemný baryton a silikonový úd v ní též vyvolával slastnější pocity, než tvrdý a nepružný „Trump tower.
Navíc mozek opravdu vykazoval možnost učit se, neboť snímající senzory v penisu reagovaly na vlhkost i teplotu v pochvě zvyšujícími a zrychlujícími přírazy, které Rachel dovedly k bouřlivému orgasmu. Silikonové ruce ji slastně mnuly prsa a reagovaly na tvrdost bradavek dalším jemným drážděním.
Jediné, co chybělo, bylo vyvrcholení stroje a tím snížení jeho výkonu. To neuměl a mrdal ji prudkými přírazy dál, až do vypnutí. I to však bylo jen otázkou času, než na něco Rachel přijde.

***

Když byl program UI-1 zase obnoven, tým byl posílen o nové pracovníky. Dva muži, John Warden a Leslie Nielsen, doposud pracovali u NASA, ale v rámci snižování rozpočtu se stali nadbytečnými a tak, na doporučení jejich šéfa, skončili zde. Byli rádi, že ne na dlažbě.
Jejich znalosti se týmu velmi hodily a vývoj UI-1 tak zdárně pokračoval. Veškeré nová vylepšení Rachel pak prováděla i doma na svém „muži.“

Steve začal vykazovat známky schopnosti se učit. Rachel byla jeho paní, kterou on měl ochraňovat a zároveň ji působit radost. Slovo „radost“ si spojil se slastnými výkřiky a sténáním, které Rachel vydávala při sexu a také se svou částí těla, kterou pronikal do jejího těla. Taktéž ruce, kterými masíroval její hruď, přinášely jeho paní „radost.“
A jelikož Rachel Stevea používala k sexu téměř denně, jeho výkony se zvyšovaly a zlepšovaly a Rachel tak přiváděly k několikanásobným orgasmům.

***

Někdy v té době Rachel začal nadbíhat John Warden, nová posila týmu. Byl to sympatický padesátník a k údivu všech ostatních, ve svém dvoření uspěl. Měl vyřešenou minulost, díky předchozímu zaměstnání i finančně zajištěný, byl příjemným společníkem i empatickým posluchačem. Rachel se líbil a nechala se zvát na večeře, do kina a posléze ho jednou pozvala i k sobě do bytu.

Čekala, že pozvání skončí postelí, ale také se mu chtěla pochlubit Stevem. John byl skutečně překvapen. Trochu ho zaskočilo, k čemu je Steve hlavně používán, ale v duchu si umínil, že až Rachel pozná jeho živý penis, na Stevea ráda zapomene.


Po zapnutí je Steve oba uvítal a odpovídal na kladené otázky, čímž opravdu se projevovala schopnost samostatného učení. Pak se rozhodli pro příjemnější zakončení večera a oba poprvé ulehli do společného lože.
„Chmm..chmm,“ sála Rachel tvrdý ocas a v rukou jemně tiskla chlupaté koule. John ji zatím jazykem laskal v klíně. Prsty ji roztáhl závojíčky a vnikl jazykem dovnitř, co nejdále dosáhl. Rachel přidušeně sténala, uvolňovala šťávy, a jak se otevírala, pokračoval v lízání ke klitorisu.

„Óóóóh..božééé!“ rozvzdychala se Rachel a ruka ji kmitala po ocase, že John začal neplánovaně stříkat. Rachel to v orgasmickém stavu vůbec nevnímala a dál rukou honila pomalu povadající ocas. Stříkance semene byly všude.

Když se vydýchali, začali se znova mazlit a líbat a plně zaujati sami sebou, nevnímali, co se děje kolem nich.

***

Rachel udělala zásadní chybu, že zapomněla Stevea vypnout.
Jeho senzory tak snímaly milostné hrátky a zaznamenaly „radost“ jeho paní s cizím člověkem. To však tak nemělo být, neboť radost své paní vykonává pouze on! Ten cizí člověk tak nahrazuje jeho a on to nemůže dovolit!
Mozek tak zaznamenal projev další emoce, zlost, přerůstající v nenávist. Steve si uvědomoval, že jeho síla nestačí na onoho člověka a chopil se proto zbraně, v tomto případě židle. Vztyčil se, rozmáchl se a udeřil!

„Ach..ano…bože..to je…krása!“ slastně sténala Rachel pod strojovými přírazy tvrdého ocasu.
„Jsi úžasná.. skvělá..miluju tě!“ drmolil John a vychutnával si těsnost pochvy i plnost jejích prsou s tvrdými hroty bradavek, které snaživě cumlal a mnul mezi rty.
„Já…už….budu!“ upozornil Rachel a zrychlil přírazy.

Náhle se zezadu něco mihlo a John zařval bolestí, jak se mu židle rozbila o záda.
„Áááááhhh!“ vykřikl bolestí a znehybněl.
Rachel se rozječela a snažila se zorientovat. Ke svému zděšení spatřila Stevea, jak rozpadlou židlí dál častuje Johna sprškou ran.
„Zastav…co.to děláš!“ vykřikla.
„On ti působí radost. Já ti musím působit radost. On je nepřítel,“ odpovídal Steve a pokračoval v ubíjení bezmocného Johna.
„Přikazuji ti, zastav!“ marně se ho Rachel snažila zastavit.

Steve se už ale rozhodoval sám. Rachel zpoza ležícího Johna rychle popadla ovladač na nočním stolku a stiskla červené tlačítko.
Steve byl právě v rozmachu, když se mu v hlavě ozvalo malé prasknutí. Vtom okamžiku strnul a pak se jak podťatý sesul k zemi.
Byl „mrtev“, jak mu v mozku exlodovala bezpečnostní kapsle.

Rachel hned Johna začala oživovat. Byl v bezvědomí, ze zad a hlavy mu tekla krev z utržených ran, ale žil. Zavolání a příjezd záchranky bylo dílem okamžiku a teprve pak Rachel povolily nervy a dala se do pláče.

***


John dopadl dobře, neboť zranění nebyla vážná. Otevřené rány mu zašili a na zádech měl plno podlitin. Zlomeného naštěstí neměl nic. Přetrvala i láska, jak ho Rachel chodila často navštěvovat a jelikož měl John samostatný pokoj, mohla mu poskytnout i trochu té útěchy.

Vždy zamkla dveře, poodhrnula přikrývku a uvolnila ven, většinou již ztopořený, ocas. Pak mu přetáhla předkožku s očima upřenými v jeho, žalud olízla jazykem a tepala mu špičku, než si ho pustila hluboko do úst a začala rytmicky pohybovat hlavou.
John většinou jen slastně funěl nad tou masáží a hladil Rachel ve vlasech, případně jí tlačil hlavu více na ocas.
„Kch..fmm.grr..,“ kuckala vždycky, když ji zajel příliš hluboko.
„Chceš mě udusit?“ přestala kouřit a mazlivě mu ho honila rukou.
„Promiň…děláš to..uhh…krásně,“ vzdychal John a většinou se po chvíli udělal a semeno proudilo Rachel do pusy.
Protože sperma nepolykala, vždy ho vyplivla do připraveného ubrousku. Pak mu otřela i opatlaný ocas a vše uvedla do pořádku.

***

Zatímco doma se Rachel Stevea nadobro zbavila, vývoj UI-1ve firmě pokračoval.
Jelikož si byla ale Rachel vědoma nebezpečí, které samostatné myšlení přináší a měla z toho i vlastní neblahou zkušenost, výsledky nenápadně sabotovala a nadšení týmu mírnila.

Nakonec si ji zavolal sám ředitel.
„Jak zjišťuji, váš vývoj poněkud ustrnul. Co je toho příčinou?“ ptal se nezvykle sladce.
„Nemůžeme překonat jisté..ehm..obtíže… Zkrátka nedaří se nám stále jaksi mít stroj pod kontrolou, i když bude fungovat sám,“ vysvětlovala Rachel.
„Čili se vám to podělalo a vysáváte tak firmu z peněz,“ zkomisněl ředitel, „rozhodl jsem se společně s dozorčí radou, že vývoj toho uměláka  pošlu k ledu. Máme spoustu jiných nasmlouvaných zakázek a ty je nutno splnit. Jste přeřazena k týmu v sekci B. Vyberte si pět lidí, kteří půjdou s vámi a ostatní půjdou na montáž. Srozuměna, slečno Rachel?“
„Ano, pane řediteli,“ odvětila odevzdaně, ale vnitřně měla pocit, že je to asi tak správné.
Představa armády robotů likvidující lidstvo ji od události doma často děsila ve snu.

***

John, po návratu z nemocnice, začal s Rachel žít a ta byla kromě nové pracovní náplně v sekci B, pravidelně naplňována i semenem doma při „noční směně,“ které se oddávala mnohem raději a ochotněji. Výsledkem bylo těhotenství a posléze mateřství a rodinný život.

Rachel objevila své nové životní poslání a na vývoj umělé inteligence navždy zanevřela.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2257
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Shock
shockingman@seznam.cz

6
Komentujte

Please Login to comment
avatar
3 Comment threads
3 Thread replies
5 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
5 Comment authors
TryskyShockBigbizzMartinBob Romil Recent comment authors
WordPress spam blocked by CleanTalk.
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Trysky
Člen

Zajímavý nápad. Jen bych měl výhrady k tomu prvnímu zákonu robotiky.
1. Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo.
2. Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy jsou tyto příkazy v rozporu s prvním zákonem.
3. Robot musí chránit sám sebe před poškozením, kromě případů, kdy je tato ochrana v rozporu s prvním, nebo druhým zákonem.
Podle Assimova nešel vyrobit pozitronický mozek bez jejich implantace. K čemu vede, když se to nedodrží je naspáno tady.

Bob Romil
Člen

Neučte roboty vyplňovati žádost
Neučte roboty projevovati radost
Tím se ztrácí čas
Neučte roboty užitečnému lhaní
Neučte roboty hrát si se střelnou zbraní
Ať nejsou jako my
Ať mají zákony
Ať nejsou víc než my

To není z mé hlavy, ale část textu skupiny Olympic.
Povídka je sci-fi jako řemen. Mezi prvním domácím “miláčkem” a prototypem UI-1 byl rozdíl jako mezi terminátory T-800 a T-3000. Živý kolega z toho naštěstí vyvázl ještě dobře 🙂

Martin
Člen
Martin

Svým pojetím hodně čtivá povídka . Snad je to možná blízká budoucnost , jenom doufám , že se jí nedožiji . Už nyní je kolem nás spousta elektroniky a lidí ztrácí radost z osobního setkání a čím dál tím víc se zajímají o mobilní telefony a tablety . A nejhorší je , ta závislost děti a mládeže .

Bigbizz
Člen
bigbizz

S tím naprosto souhlasím. Je sice hezké, že máme chytrá zařízení, ale na druhou stranu se stáváme jejich otroky, což je zase špatně. A to se ještě mezi mladšími objevilo pár blbců, kteří se chtějí dobrovolně nechat očipovat.