Toto je 9 díl z 9 v seriálu Pytlák

Dvě fůry zmizely na povalu stodoly. Blížila se doba oběda a dědek při odpřahání koníka začal větřit vůni z kuchyňského okna.
„Podávaj, lebo tady zdechnu. Už ňa hentén prach ze sena ožírá snáď na kosť,“ zahučel na dědka z povalu.
„Aby ses nedosrál. Hovno vydržíš,“ kontroval mlynář. „Ráno si sa vyšťavíl a včíl nemožeš…„
„Že ťa propchnu vidlama, kocůre opelichaný, děláj a nemel. Šak vidím, kerak ti šňupák tancuje mazurku.“
„Mám hlad, že bych aj Lotrasa zežrál naživo.“
Lotras ovšem vesele chrochtal v chlívku, jeho dny ještě nebyly sečteny.

Máňa zabouchala na poklici vařekou, znamení oběda. Šupina s rozběhem skočil do náhonu, tak jak byl oblečený do půl pasu, promnul ve vodě kalhoty a vylezl ven. U stolu sundal mokré oblečení i s trenclama, vyždímal, kalhoty přehodil přes bránku a trencle oblékl zpět.
„Tož to už sa nedívím, že Mařena kvílela, jako dybys ju kuchál,“ poznamenal mlynář a kývl bradou k Šupinovu rozkroku. „Taků hadicu sem ešče neviďél. Tys ju mosel párať jak cigáň duchňu.„
„Tobě na férovku už jeblo v dýni, Emíle. Co sa ňa staráš o lofasa. Na stole máš nachystané do koryta a místo abys mlél čuňů nad taléřkem, tak ňa šmíruješ jak buzerant,“ zaškaredil se majitel výstavního kousku.

Selka nalila vrchovaté talíře kulajdy, chlapi se pustili do žvance.
„Šupinko, mňél by sis po obědě chvílku odpočinůť ať sa ně neztrhneš,“ vlísávala se s postranními úmysly. „Odpoledně to seno spolu dorazíme. Šak sem sa dívala, jak tata sotvaj plete nohama.„
„Dneskaj si to něják ojebala,“ kroutil se staroch při pohledu do kastrolu se špenátem a na bramborové knedlíky na talíři, přikrytém mikrotenem.
„Co by si chcel, včerá si mňél nedělní, tak dneskaj máš sobotní oběd.„
„No enem aby to nebylo naplano len tak s vajcama.“ „Mám v pekáču výpečky, hneď jich donesu.“

Studené pivko po obědě všem bodlo, dědek naládoval porcelánku, Šupina zapálil spartičku.
„Už sem ti postlala postel, Šupinko moja, ať si chvílku oddechneš v chládku. Do večera to dorazíme lebo to dneskáj na bůřku nevypadá,“ zaclonila oči a prohlížela obzor.
„Aby sas nedivíla jaká bůřka može odpoledně dojít. Šak jsem ten hromosvod co nosí v gaťách viďél,“ neodpustil si mlynář jedovatou poznámku.
„Staraj sa o toho svýho mlynářskýho pomocníka, co nosíš v gaťách. Línej je jako veš, furt sa ti enem válí po pytlu. Sa ti stejně divím, stará Gajdůščena po tobě jede jako čertisko…proč ju neprotáhneš. Beztak už ju má zarostlů, lebo je deset roků vdova.„
„To víš že ja. To možu radši podpáliť mlejn, než taků robu čuňatů pustiť do baráku,“ zamrmlal mlynář.

V domě byl krásný chládek.
„Dočkaj, přeca ňa nepolézeš do postele taký špinavý,“ brzdila mlynářka Šupinu.
„Jaký špinavý, dyť sem sa kůpal v náhonu. Ty ze ňa sceš smyť aj kůžu?„
„Se běž podívať do špíglu v kůpelni, jak si čistý,“ zasmála se. Ze zrcadla kouklo něco mezi ním a čertem, proto se bez keců namydlil a provedl očistu těla. Zalezl do postele, přikryl prostěradlem a začal dřímat.
Máňa se bleskově osprchovala, důkladně vymydlila micku a vplížila se pod prostěradlo. Bafla utahováka do tlamičky, ten se předpisově napružil…
„Neříkalas, že si mám odpočinůť?„
„Šak odpočívaj, já sa obstarám sama,“ začala se napichovat na bidlo. Kundice mazala jako kus špeku, Mařka zakvílela blahem orgasmu.
Šupinovi ztvrdla hůlka na kámen, když jezdkyně rozjela druhé kolo.
Pořádný chlístanec promazal rodidla. Oba se udělali společně.
„Ty ňa v tém jednů utopíš,“ komentovala množství semene, natankovaného do frndy, když slézala s rukou na ní do koupelny.
Vlhká se přitulila k už spícímu milenci.

Dny běžely jako expres Vindobona, přehoupl se listopad a blížily se vánoce. Máňa Šupinu dotáhla na radnici. Prej pořádek musí být a jinak že na něho půlku mlýna nepřepíše. Další rok mlýn zvelebili za peníze utržené z prodeje jeho domku.
No a to je konec jednoho pohledu od nás z Moravy.

Navigace v seriálu<< Pytlák 08
5 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Nádherná série.