Legenda o Žiguli 02

Toto je 2 díl z 6 v seriálu Legenda o Žiguli

Druhý den jsem byl na chmelnici jen do počtu. Několik hodin před obědem jsem si zdravě zdříml v polostínu a potom jsem se cítil báječně. Žiguli byla svěží, jak rozkvetlá růže. Dívčí skupinu jsem při svých obchůzkách úmyslně trochu vynechával. Nechtěl jsem, aby moje únava a Žigulina svěžest, byly dávány do souvislosti.

Celý den jsem se těšil na jediné – jak si to večer zopakujeme. Plánoval jsem si, že spolu prošoustáme každou noc, až do konce brigády. Neměl jsem v úmyslu se nějak omezovat. Když už mi šťastná náhoda přihrála šťavnatou kundičku, chtěl jsem toho jaksepatří využít. Co je doma, to se počítá, pánové.
Bohužel, jestliže mi však dosud všechno vycházelo bez komplikací, najednou se stalo něco, s čím jsem nepočítal. A rázem jsem měl po mrdání.

Po večeři totiž přijelo před ubytovnu auto. Vystoupil otec Žiguli a sháněl se po mně. Znal jsem ho od vidění, protože chodil pravidelně na rodičovské schůzky. Hrklo ve mně, jak ve starých hodinách, ale pokusil jsem se nezmatkovat. Nebylo  přece ani teoreticky možné, že by se v tak krátké době domáknul, jak jsem mu včera parádně optákoval dceru. Skutečně v tom bylo něco úplně jiného.
Taťka byl asi tak mého věku, leč obtloustlý a připlešlý. Proti němu jsem vypadal jako Adonis. Oznámil mi, že jim nečekaně přijela babička z Rakouska a chtěla by po letech vidět Ladušku. A protože se vzácná návštěva zdrží jen dva dny, potřebuje, abych holku uvolnil z brigády.

Se skrytým skřípěním zubů a s vlídným úsměvem na rtech, jsem tatínka nechal podepsat reverz. To byl formulář prohlášení, že odváží dceru z brigády a bere za ni od tohoto okamžiku plnou odpovědnost. Byla to sice jen formalita, ale chránil jsem si tím svoji kůži. Kdysi, před léty, si takhle otec odvezl z brigády syna bez reverzu. Po pár kilometrech havaroval tak nešťastně, že oba v autě zahynuli. Policajti pak při vyšetřování nemohli pochopit, jak mohl být student v autě, když měl být pod dozorem kantora na chmelnici.

Po napsání reverzu si Žiguli šla sbalit věci a já jen smutně koukal. Než odjeli, řekl jsem taťkovi, že brigáda měla skončit v pátek. Protože počasí nám ale přálo, budeme asi končit již ve čtvrtek, a je tu problém s Ladinou výplatou. Jezeďáci totiž byli grandi. Vedli denní evidenci výkonů a vypláceli hned při odjezdu. Tatínek mi na to sdělil, že ve čtvrtek už babička odjíždí, takže  Lada si tedy může přijet pro výplatu na mopedu. Tak díky neznámé rakouské babě, kterou chytil Hradčanizmus, jsem měl až do konce brigády zase celibát.

Ve čtvrtek jsme opravdu skončili, sbalili věci a uklidili ubytovnu. Jézeďáci přinesli výplaty a Žiguli stále nikde. Když už studenti nasedali do přistavených autobusů, ozval se konečně řev tůrovaného mopeda. Dorazila doslova na poslední chvíli. Účetní ji vyplatila, já zatím předal agronomovi ubytovnu a dal autobusům povel k odjezdu. Vracel jsem se domů autem, které jsem na řediteli prosadil, jako sanitní vozidlo. Náhle jsme stáli na place před ubytovnou, zcela sami.

„Sakra, neměl jsem spěchat s tím předáváním ubytovny, mohli jsme tady ještě chvilku zůstat,” řekl jsem rozmrzele. „Baby to stejně přijdou uklízet až večer.”
„To já mám lepší nápad,“ řekla Žiguli. „Kdy tě čekají doma?”
„No, vlastně až v pátek,” odpověděl jsem a zajímalo mě, s čím přijde.
„Fajn, našim jsem řekla, že odtud pojedu rovnou na chalupu a oni tam přijedou, až v sobotu dopoledne.”

A bylo to jasné. Dal jsem ji náskok a jel za mopedem. Naštěstí to nebylo daleko, jenom asi 15 km, u Berounky, ve známé rekreační oblasti. Auto jsem nechal na návsi a k chalupě přišel od lesa,  aby si mě nevšimli sousedé. Stačil jsem zaregistrovat, že je to pěkně zrenovaná selská usedlost. V té chvíli mi to bylo ale celkem jedno. Těšil jsem se na sladké a hlavně nerušené mrdání, které nás čekalo. Jestli to bude v přepychovém prostředí, nebo ve stodole mi bylo celkem putna.

Sotva jsem vešel dovnitř, vrhli jsme se na sebe. V životě ze mě nikdo tak nestrhal šaty, jako nadržená Žiguli. Padli jsme na zem a šukali jako šílení, na prošlapaném koberci. Když jsem ji zase obstříkl bříško, oba jsem si připadali, jako bychom právě složili deset metráků uhlí.
„Neříkala jsi posledně, že to máš ráda pomalu a něžně?” zeptal jsem se pobaveně.
„Nezlob se, ale, já na tebe měla strašnou chuť a nemohla jsem se dočkat,” řekla poněkud stydlivě Žiguli.
„Mně to nevadí, naopak, je mi milé, když dá ženská najevo, že o mne stojí,” uklidnil jsem ji. „Pak mi i lépe stojí,“ pomyslel jsem si v duchu.

Zavedla mě k umyvadlu a pečlivě mi umyla ptáka.
„Aby sis nemyslel, že si na druhé číslo budeš brát tu protivnou gumu. Teď se nemáš na co vymlouvat, ale doufám, že dovedeš za svoji práci ručit.”
„To jistě ano, ale nejlepší očista by byla, kdybys ho pořádně olízala.“
„To určitě, už jsem ti řekla, že tohle nedělám.”
„Nevíš, co je dobré,“ řekl jsem smutně.

Co následovalo, bylo až banální. Strach, že by nás viděli sousedé, byl naprosto zbytečný. Vůbec jsme totiž nevylezli z postele. Prošoustali jsme celé odpoledne a večer. Ven jsme vyšli až za tmy, trochu se pokochat hvězdným nebem.
No a pak jsme proprcali celou noc. Přiznám se, že v noci jsem se už vykašlal na opatrnost a důkladně jsem ji vyplachoval dělohu. Spoléhal jsem na svou starou zkušenost, že po třetím čísle už výstřik neobsahuje žádné spermie. Vím, že podle názorů odborníků se na to nedá spoléhat, ale sám jsem to mnohokrát zkusil, a pokud vím, vždycky to fungovalo. Nebo jsem měl prostě kliku.

Dopoledne jsme vyspávali a po obědě jsme si stříhli dalších pár čísel. Následoval opět osvěžující spánek až do večera. Na závěr jsme si šoupli ještě jednou, místo večerníčku. Když jsme to pak počítali, nemohli jsme se shodnout. Já tvrdil, že to bylo devět čísel, Žiguli trvala na jedenácti. Každopádně to byl můj osobní rekord. Za tmy jsem vypadl, nasedl do auta a jel domů. Žiguli mě sice přemlouvala, abych zůstal až do rána, ale to jsem rázně odmítl. Byl jsem parádně vymrdaný a děvenka byla pořád při chuti. Představa další noci s ní byla sice lákavá, ale potřeba, pořádně se vyspat po náročné šichtě, byla silnější.

Přijel jsem před půlnocí a měl jsem ohromnou radost, že manželka již spí. Dal jsem si zatracený pozor, abych ji nevzbudil. Ráno se ke mě lísala, jako správná žena, která ho tam tři neděle neměla. Celkem logicky čekala, že i já budu jak puštěný ze řetězu. Problém byl v tom, že utěšitel byl jako z gumy. Vymluvil jsem se, že když chlap dlouho nešuká, tak se mu pak nechce postavit. Přiměl jsem ji, aby mi neposluchu trochu pohonila. Sám jsem ji snaživě žužlal kozy. Připadaly mi zatraceně malé, proti těm, které jsem měl v práci ještě před několika hodinami.

Konečně jsem se natolik vzpamatoval, že jsem mohl vniknout do důvěrně známé kundy, kde jsem byl, již jistě tisíckrát. Manželka mi nastavila a ležela jako vždy, naprosto pasivně. Trpělivě čekala, kdy už skončím a ona bude mít od mne zase chvíli pokoj. Rajc veškerý žádný. Usilovně jsem kopuloval, ale nic se nedělo, ani se mnou, ani s ní. Začal jsem myslet na Žiguli. Jen tak se mi podařilo, s vypětím všech sil, po dlouhých a celkem trapných minutách, se nakonec dodělat.

Nějak mě ani nenapadlo, že bych měl ptáka vyndat, Těch pár kapek jsem tedy uronil, do své zákonité manželky, Reagovala udiveně:
Netušila jsem, že chceme další miminko?”
„Ani já, milá ženo, ale když pánbůh dopustí, i motyka spustí,” řekl jsem na oko odevzdaně. Věděl jsem svoje. To by musel být zázrak, aby ten můj pytlík produkoval dneska ještě nějaké spermáky. Obavy ženy byly liché a můj odhad správný. Za týden to dostala, přesně na čas, protože vždycky šlapala jako hodinky. S úlevou jsem se smířil s tím, že další potomky již mít nebudu. Tři synové, jako schůdky, mi docela stačili.

Tak tohle vyprávění popisovalo moje sexuální sblížení se Žiguli před rokem. Za ten rok jsem mnohokrát plnohodnotně Frantu zastoupil. Vypouštěl jsem přetlak a ulevoval tak Žiguli i sobě. Možností bylo méně a hlavně nebylo kde. Zvlášť v zimních měsících.
Na podzim jsme si odbyli jednu kuriózní mrdačku na mysliveckém posedu. Byl vysoký asi pět metrů a rozhodně nebyl konstruován na mrdání. Při divokých kopulačních pohybech se celý rozkýval a v jednu chvíli jsem měl strach, že s námi spadne. Takže jsme byli donuceni dokončit šoustání dlouhými pomalými tahy, i když původní nálada byla na rychlovku.

Jindy jsme zase šukali v transformátoru vysokého napětí. Klíč mi půjčil známý rozvodný, který tam občas chodil oprašovat svoji milenku.
Jednou jsme si dokonce vyšukali nějaké peníze. Mrdali jsme totiž na haldě pod širým nebem. Při slézání zpátky na cestu Žiguli uklouzla a pochroumala si kotník. Dovezl jsem ji domu a ještě jsem si nechal od jejích rodičů poděkovat. Druhý den nebyla ve škole. Šla na rentgen a výsledkem byla sádra na tři neděle. Pojišťovna ji za tento úraz vyplatila osm stovek. Sádra nám při šukání ze začátku trochu vadila, ale člověk si zvykne na všecko.

Teď tedy měla Žiguli po maturitě. V září se ji měl vrátit Franta z vojny a pak by měla být svatba. Vydrželi na sebe čekat dva roky vojny a to je záruka solidního vztahu. Tento názor mi sdělili její rodiče při poslední schůzce SRPŠ. Pomyslel jsem si, že hlavní zásluhu tady mám já a bylo mi smutno. Věděl jsem, že přijdu o své krásné mrdáníčko.
Zvláštní byl náš citový vztah. Nikdy jsme si neřekli jediné slovíčko o lásce, ale chovali jsme se k sobě něžně a pozorně. Stále jsme ale zůstávali jen dva lidé, kteří spolu často a rádi mrdají. Myslím dnes, s odstupem mnoha let, že zde se projevila pravda výroku klasika: „Nezaměňujte sex a lásku.”

Teď jsem tedy jel z maturitního večírku s vyhlídkou, že nejdřív ze všeho se zbavím kolegy Pepy H. Pak zajedeme do vypůjčeného bytu a tam promrdáme noc. Dopoledne se prospíme a pak ji odvezu domů. Žiguli prozíravě připravila rodiče na to, že večírek se protáhne až do rána. Musel jsem jim slíbit, že na ni osobně dohlédnu a  kolem  poledne jim ji přivezu. Plnil jsem tedy svědomitě, co jsem slíbil.

Bylo mi jasné, že je to naše poslední noc. Přes prázdniny se neuvidíme a pak se vrátí Franta. A budu mít po píči, jak se říká lidově a to bohužel doslova. Celá noc nám byla popřána bohužel jen dvakrát. Jednou na ubytovně (i když tam to bylo jen půl noci) a potom u nich na chalupě. Následovalo ještě mnoho polních a lesních pichů, ale celá noc to nikdy nebyla. Takže ta dnešní měla být třetí a poslední.

Žiguli byla pěkně přiožralá a vesele klábosila s Pepou. Byla odvázaná, žvanila bez kontroly a já jen trnul, aby se nepochlubila, že nejedeme domů, ale šoustat. Konečně jsme Pepu vyložili před jeho barákem. Zamířil jsem na druhý konec města. Bez problémů jsem našel ten správný vchod a otevřel.

„To se mi ulevilo,” řekl jsem. „Byl by to šok, teď zjistit, že mi ten dobrák dal omylem jiné klíče,“ prohodil jsem potichu k Žiguli.
„No, to by se toho stalo, tak bysme šoustali v autě,” odpověděla mi zbytečně nahlas, v osvětlené chodbě paneláku. Raději jsem ji rychle vtáhl dovnitř, lehce zaklapl dveře a rozsvítil. Těžce se o mě opírala a zívala.

„No tě Bůh, ještě aby mi tady usnula,” pomyslel jsem si.
Posadil jsem ji do křesla a šel vařit kafe. Když jsem se vrátil s kouřícími hrnky, už málem spala. Přiměl jsem ji vypít hořkou kávu a pak jsem ji začal pomalu svlékat. Vyprostil jsem  nádherné nalejváky a začal je líbat. Tiše u toho vrněla, ale bylo zřejmé, že ji alkohol zpomaluje reakce. A tehdy mi napadlo, že bych konečně mohl prolomit její averzi ke kouření ptáka. Až dosud to resolutně odmítala, stejně jako lízání pičky. Předpokládal jsem, že alkohol potlačí její zábrany.

Vyndal jsem namlouváka, který byl, jako obyčejně, poněkud líný a přidržel jsem ji ho před očima.
„Chceš mrdat? Tak si ho postav! Když si ho nepostavíš, tak si ho nezasloužíš.”
Tohle byla moje oblíbená věta, na kterou reagovala vždy stejně: popadla ho a se slovy:
„To bych se na to podívala,” jej začala stimulovat. Hned, jak ho vzala do ruky, začal se trochu topořit.
„Vidíš, jak ti to jde, dej mu pusinku!”
Lehce jej políbila, jako když slepice klovne.
„No, tohle snad nemyslíš vážně? Neodbývej ho, on tě také neodbývá. Pěkně jej olízni, jako při líbání a nestyď se. Vždyť ho dobře znáš a on tebe. Vzpomeň si, kolikrát ti udělal radost a ty mu nechceš dát pusinku.”

Držel jsem ji za vlasy, aby nemohla uhnout a strkal jsem ji ho mezi rty. Konečně je pootevřela a vzala špičku s odhaleným žaludem mezi zuby. Představa ukousnutého ptáka nebyla zrovna příjemná, ale naštěstí ji to ani nenapadlo. Na moje naléhání jej začala nezkušeně cucat. Za okamžik začal růst a mohutnět, jak naše láska k Sovětskému svazu, jak jsme tehdy do zblbnutí slyšeli ze všech stran a na každém rohu.

Pohled na rychle ztopořený ocas a pomyšlení, že je to její zásluha ji zřejmě rozhicovalo. Zajela si rukou mezi nohy.
„Počkej holka, dáme si 69, to je to pravé ořechové.”
A už jsem ji vlekl k letišti. Položil jsem ji na záda a stáhl kalhotky. Pak jsem zaujal patřičný postoj a začal  jazykem zpracovávat frajtra. Kňučela, držela, házela sebou, ale na mého ptáka zapomínala. Musel jsem lízání přerušit a pohrozit ji, že se oblíknu, odjedu a ať si to tady dodělá sama.

Pomyšlení, že by přišla o mrd, na který již byla nažhavená, ji vyburcovalo. Začala chvatně svlékat to málo, co na sobě ještě měla a já také. Pokud jsme měli možnost šukat nerušeně, potrpěla si na úplnou nahotu obou těl. Přiznám se, že i mě to vždy značně rajcovalo. Když jsme si ale odbývali nějaký ten lesní pich a bylo mokro, museli jsme vystačili se zvednutou sukní. Kalhotky na půl žerdi, rozepnutý poklopec a šlo se na věc. Na rychlovku vestoje zezadu to muselo stačit.

Teď nás ale čekala kvalitní a nerušená mrdačka, s veškerým komfortem. Proto na nás nezůstaly ani ponožky. Za chvíli jsme byli přímo ukázkový příklad klasické 69. Dlužno podotknouti, že měla talent. Za chvíli prováděla kuřbu, jakoby to dělala odjakživa. Začal se mi zase stěhovat rozum do koulí, tak jsem raději 69 přerušil a změnili jsme polohu. Začal jsem ji narážet zezadu.

Měla to velmi ráda, protože to správně masírovalo G bod. Jako vždy mi nádherně ždímala ptáka. Rajcoval mě pohled na širokou prdel a výrazné boky, za které jsem si ji přidržoval. Naše šukání bylo provázeno báječným mlaskáním a pleskáním. Mé vzrušení umocňovalo i pomyšlení, že mám zase jednou na ocase mladičkou, šťavnatou kundu. Vadilo mi, že nebyla podepřená rukama, ale ležela hlavou na polštáři. Pro ni to bylo takhle nejpohodlnější, ale nedosáhl jsem na její kozy a zachtělo se mi si s nimi trochu pohrát.

Vzal jsem ji za uši a jemným tahem jsem ji napřímil. Vzepřela se na rukách a teď to bylo dokonalé. Měl jsem plné ruce pružných nalejváků a když otočila hlavu, mohli jsme se vášnivě líbat. Vždycky jsem obdivoval její pružnost a náruživost. Měla tělo zralé paničky, jakých jsem mrdal už mnoho. Na některých mi vadila jejich pasivita. Možná, že i ona za nějaký čas zleniví a bude svému partnerovi jen tak znuděně držet.

Zatím však mrdala s vášnivým zaujetím a to bylo strašně rajcovní. Tempo se zrychlovalo a po chvíli jsme se oba najednou dodělali. Vystříkal jsem do ni celou dávku a pak jsme se zvolna sesunuli. Ležela na břiše a já se na ni rozvaloval, s ocasem stále hluboko uvnitř. Pak jsme se opatrně převrátili na bok, aby zajatec nevyklouzl. Volnou rukou jsem přes nás přehodil prostěradlo uchopil jsem ji za kozu a propadli jsme se spolu do krásného bezvědomí.

Nevím, za jak dlouho jsem se probudil. První, co jsem vnímal bylo, že můj namlouvák je pořád ještě v něžném zajetí. Překvapilo mě to, protože obvykle změkl a  vyjel. Žiguli teď spala jako lištička, s ocasem mezi nohama. Začal jsem lehce jezdit tam a zpátky, pomalu a krátce. Nechtěl jsem, aby fešák vyklouzl. Stačilo jen několik tahů a začal znovu růst a mohutnět, jako již citovaná láska k Sovětskému Svazu.
Žiguli spala na lištičku, nebo spánek předstírala a jen  občas potichu milostně zasténala. Dělalo mi to náramně dobře, pomaloučku ji protahovat. Tentokrát jsem si to patřičně vychutnával. Přerušoval jsem kopulační pohyby, abych příliš brzo nevystříknul a vyvaroval jsem se prudkých pohybů , abych ji nevzbudil. Zároveň jsem si chtěl ověřit, zda je možné ženskou ošukat ve spánku.

A tak jsem se tentokrát divoce nevystříkal, ale pomalu jsem do ni ptáka vyždímal. K mému překvapení to bylo silnější a delší, než normální orgasmus. Po výronu mi ale ocas mi brzy zvadl a zbaběle opustil své sladké  vězení. Začala se obracet na druhý bok. Obrátil jsem se tedy také a přitiskl jsem zadek na okrouhlé bříško. Pak jsem ji dal unaveného válečníka do ruky. Zamumlala něco milostného a začala jej lehce honit. Bylo to konejšivé a slastné. Po chvíli jsem ještě vnímal, jak ji vypadl z ruky, protože znova upadla do hlubokého spánku. Během několika následujících vteřin jsem také usnul.

Spal jsem několik hodin, krásně tvrdě. Probudil jsem se odpočatý a svěží. Zjistil jsem, že ležíme v objetí, kterému jsme říkali vánočka, neboť jsme při tom byli propleteni, jak to jen šlo. Trvalo nám to dlouho, než jsme vymakali, jak se proplést tak, abychom co nejvíce vnímali jeden druhého a přitom se navzájem neutlačovali a nepřekáželi si. Žiguli měla přehozené stehno přes moje, které bylo mezi jejíma nohama, takže jsem vnímal šimrání hustě ochlupené kundy. Kozy mi posloužily jako jemný, pružný polštářek a přímo před očima jsem viděl trčet krásně velkou, růžovou bradavku.
Většina ženských, které jsem kdy mrdal, měly bradavky hnědé, ale ona je měla, na mou duši růžové. Přesně tak, jak se psávalo v románcích červené knihovny. Vzal jsem ji lehce mezi rty a začal olizovat jazykem.

Chtělo se mi strašně čůrat. Snad tohle, spolu s tím žužláním způsobilo, že se mi opět postavilo péro. Začal jsem se ji vsouvat mezi nohy. Pochopila, nazdvihla stehno a já se pokusil vniknout do ni ze strany. Jezdil jsem ptákem po celé kundičce, což ji parádně rozhicovalo a úplně probudilo. Na vniknutí jsem ale měl špatný úhel. Proto jsem odhodil prostěradlo a převrátil ji na záda. Snaživě roztáhla nohy a úslužně zvedla stehna. Klečel jsem nad ni s ptákem v ruce. Lačně jsem přejel očima pootevřenou mušličku a rajcovní pevná stehna. Na příjemně okrouhlém bříšku jsem si všiml několika těhotenských jizviček, které tam teoreticky být neměly. Těhotná přece ještě nebyla.

„Ale co, po dnešní noci možná bude,” pomyslel jsem si škodolibě. Udělám pro to vše, co mohu a a dám si záležet. Když už ji mám Frantovi vrátit, tak s hezkou památkou. Nasadil jsem ptáka na okraj a tvrdě zarazil. Vlítnul tak, jen to mlasklo a vzápětí byl, jako vždy, perfektně sevřen. Tohle tedy uměla virtuosně. Nalehl jsem na ni a ze zvyku se ohleduplně trochu vzepřel na rukách, abych ji moc nemandloval. Pak jsem si uvědomil, že pode mnou neleží dívka, jako proutek, ale tělo zralé ženy. Mohl jsem ji směle srovnat s vdanou, třicetiletou, dobře zajetou maminou.

Tak jsem se na ni pohodlně rozvalil. Nezdálo se, že by ji to vadilo. Dlouhými tahy jsem si vychutnával parádní a pravděpodobně poslední šukačku s touto Bohem nadanou nymfomankou. Občas jsem znehybněl, abych nechal opadnout vzrušení a oddálil vystříknutí. Prodlužoval jsem si tu slastnou rozkoš, znovu a znovu. Pak se ale stalo něco, co mi ještě nikdy neudělala.
„Nech už toho! Jsem celá rozlámaná. Už dost….”
Rezolutně spustila zvednutá stehna a natáhla je na posteli vedle mých. Tím sevřela a ždímala uvězněného ptáka ještě silněji, než obvykle.

„To určitě! Nenechám se připravit o to nejlepší. Já nejsem strejda Jirka. Nejdřív se vystříkám a to do tebe miláčku,“ pomyslel jsem si škodolibě a začal divoce přirážet. Během několika vteřin jsem v ni lahůdkově explodoval. S rozmyslem jsem do ni zase napumpoval celou plnou dávkou. Zůstal jsem v ní, dokud  pták nezměkl a nevyklouzl. Pak jsem se svezl na bok vedle ní. Byl jsem navýsost spokojen, protože jsem do ni pustil třikrát plný zásobník. Díky tomuto snažení, by snad mohla mít už zaděláno.

Ani teď, ani nikdy před tím neprotestovala, když jsem ji vykropil kapli. Snad to ani nevnímala, jak byla rozjetá. Nebo možná spoléhala na to, že příští týden má přijet Franta na dovolenou. Chystali se jet na chalupu a bylo mi jasné, že celých deset dní promrdají. Dalo se počítat s tím, že nadrženému vojáčkovi to snadno ujede. Možná, že už kalkulovala s plánovanou svatbou na podzim.
Leželi jsme vedle sebe a vychutnávali doznívání hlubokého prožitku. Bavil jsem se pomyšlením, jak právě teď v ní spermáci mrskají ocásky a snaží se dostat k vajíčku. Představa, že Frantovi reprezentanti vyrazí ke stejnému cíli, ale s křížkem po funusu, s týdenním opožděním, mě rozjařila. Aby ti moji malí čiperové dostali co nejlepší příležitost, nabídl jsem Ladě, ať si ještě chvíli poleží, že zatím připravím snídani.

Po prostření vstala a navlékla si moji košili. To již patřilo k našemu rituálu. Poprosil jsem ji, aby se nezapínala, protože jsem chtěl při snídani vidět její kozy a spojit tak dva požitky najednou. Náhle rychle vstala a odběhla do koupelny. Všiml jsem si, že ji po stehně teče moje šťáva a cítil jsem se skvěle. Krátce před polednem jsme si stříhli ještě jedno číslo, pak po sobě uklidili a vypadli z vypůjčeného bytu. Odvezl jsem ji až k nim, na zastávku autobusů. Krátce jsme se políbili a aniž bychom si smluvili další schůzku jsme se rozešli. Tehdy jsem s trochou smutku myslel, že se vidíme naposledy. Hluboce jsem se však mýlil.

Na podzim se konala velká svatba, na kterou jsem byl samozřejmě pozván. Zúčastnil jsem se obřadu na MNV i v kostele. Nevěsta byla v bílém, jak se na pannu sluší a ženich zářil, jak nová desetikoruna. Na hostinu jsem však již nešel, protože mi to připadalo pitomé a navíc jsem se obával, aby nenastaly nějaké krizové situace. Potom jsem Žiguli nějaký čas neviděl, až jednou se objevila před školou s kočárkem. Pyšně mi ukázala hezkou a zdravou holčičku. Na přímou otázku čí to je, mi trochu nafrněně řekla:

„To si myslíš, že plodný jsi jenom ty? Frantu jsem si vyučila a dnes šuká stejně dobře jako ty, ale mnohem víc. Ostatně, ty přece děláš jenom kluky ne?”
Tím narážela na mé legitimní manželské potomky. A s přeháněnou pečlivostí začala opečovávat, evidentně nic nepotřebující mimino. Dávala mi tak zřetelně najevo, že tohle je teď její prvořadý zájem. Bylo to jasné. Mladý, čerstvý kozel plnohodnotně nahradil, již poněkud opotřebovaného, starého kozla. Smířil jsem se s tím a ani jsem se nesnažil si s ní něco domluvit.
Uplynul další rok, kdy jsme se občas viděli na ulici a prohodili jsme spolu pár zdvořilých, nic neříkajících frází. Bylo zřejmé, že nemá zájem o nějaké sexuální bokovky. Dost mě to mrzelo, protože mi její vášnivé mrdání moc chybělo. Ale takový už je život.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2028
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Legenda o Žiguli 01Legenda o Žiguli 03 >>

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na