Toto je 2 díl z 13 v seriálu Kathy

Ráno mě probudila vůně snídaně a bolest hlavy. Kathy se už otáčela v kuchyni a chystala mi silnou kávu s míchanými vajíčky a chlebem. Snídaně mě probrala a nad druhou kávou jsem začal plánovat, čím začít. Z jednání s úřady jsem pochopil, že mou prací nebude jen dozor stavby, kvůli němuž jsem byl vyslán. Měl jsem si v podstatě zajistit celou stavbu sám a tím si ji ohlídat. A Marek, vedoucí mise v Taclobanu, mi s radostí předal veškerou pravomoc i odpovědnost. Jistě se mu ulevilo, že se zbavil odpovědnosti a hlavně spousty práce. Sám se totiž musel věnovat takovým důležitým povinnostem vedoucího mise, jako občas zajít na úřady a hlavně, opalovat se na pláži u moře a věnovat se své africké manželce. A očekávat od něj jinou podporu než slovní, jsem asi nemohl. Samozřejmě jsem dostal přístup k bankovnímu kontu, abych mohl zajistit chod stavby. Finance byly zajištěny na celou stavbu, tak bylo jen na mě, jak levně nebo jak draze nemocnici postavím. Stavba nebyla nějak složitá. Pojem nemocnice zde a nemocnice v Česku jsou dva zcela odlišné pojmy.
Místní nemocnice je spíše taková vylepšená stanice první pomoci pro spádovou oblast. A tak byla i koncipována nemocnice, kterou jsem měl postavit. Celkem ji mělo tvořit dvanáct přízemních pavilonů, které byly v podstatě jednoduché malé budovy uvnitř rozčleněné příčkami. První etapu nutnou pro zahájení provozu tvořily čtyři budovy a také malá ubytovna pro deset lidí. A to jsem musel stihnout za půl roku, než přijde období dešťů a další tajfunová sezóna. Připadalo mi to jako sci-fi, ale úředníci mě ujišťovali, že je to reálný termín. Záleží jen na počtu pracovníků, kteří budou na stavbě pracovat.

Úředníci mi doporučili dva místní řemeslníky, kteří měli se stavbami dost zkušeností a měli být mými podřízenými a starat se o dělníky a chod stavby. Takoví moji pomocní stavbyvedoucí. A na mě bylo zajistit materiál a hlídat stavbu. Po prvních jednáních s dodavateli materiálu a úřady mi bylo jasné, že potřebuju ještě někoho místního, takového tlumočníka a mou pravou ruku.

A když jsem při večeři s Kathy toto téma nadhodil, dostal jsem překvapivou odpověď.

„A já bych ti nemohla pomoci? Pracovala jsem dlouhou dobu v obecním zastupitelstvu a znám spoustu lidí, kteří nám můžou být užiteční.“
„A ty by jsi chtěla? Budeme muset jezdit a shánět vše na stavbu a vyřizovat spoustu papírů.“
„Ano, ráda ti pomůžu. Má dcera Sarah je už dospělá a nemusím být celý den doma.“

Uvědomil jsem si, že za těch pár dnů, co se známe, se na mě Kathy už dívá jinak, než když jsem tu byl poprvé. Viděl jsem, že se začervenala, když jsem o její nabídce přemýšlel. Naše společné debaty u večeře a po ní nás sblížily. Kathy se zajímala o mou práci a občas mi i poradila. Proto jsem si řekl, že to zkusím.

„OK. Tak to zkusíme. Sepíšeme dohodu, ať ti můžu vyplatit navíc nějaké peníze a zítra jedeš se mnou na jednání.“

Tak ubíhal jeden týden za druhým. Podařilo se nám sehnat na práci celkem skoro sto lidí a bylo to poznat. Stavba se rozjela od základů a rychle rostla. Já jsem jezdil a sháněl materiál a domlouval další dodavatele. A Kathy se osvědčila nad očekávání dobře. Její znalosti místního prostředí a filipínštiny byly neocenitelné. Byla bystrá a po pár dnech pochopila, co je nutné zařizovat. A pak už často jednala sama dle mých instrukcí. Na cestách jsme spolu trávili i tři nebo čtyři dny v týdnu a já se stále nepřestával divit, že taková chytrá holka je sama a bez práce.

Můj milostný život sestával z občasných telefonátů s mou Luckou v Zambii a ještě méně častým ručním uvolněním mého sexuálního přetlaku. Po zkušenostech z Afriky mě ani nenapadlo pomýšlet na místní krásky. A že to někdy bylo hodně náročné odolat. Místní holky se s tím moc nemažou, sex je pro ně tak přirozený jako jídlo a spousta těhotných děvčat dokazovala, proč jsou Filipíny jednou z nejrychleji rostoucích populací na světě. Rodiny s pěti nebo šesti dětmi jsou běžný standard, zejména na venkově, a rodina s deseti dětmi není vůbec velká vzácnost. Ve městech bývají rodiny menší, ale venkov vysoký průměr spolehlivě dohání. Filipínci jsou katolíci, ale slyšel jsem, že dodržování desatera, zejména ta pasáž o smilstvu a nepožádáš manželku bližního svého, je dodržována jen slovně. A skutečný život a nezájem o antikoncepci spolu s tradicí velkých rodin dokazovaly opak. Vdaná holka byla závislá na manželovi a na zálety neměla ani pomyšlení. Ale její manžel často nepovažoval za problém odskočit si za jinou. A někdy si udržoval i několik vztahů současně. Protože byla spousta osamocených chtivých paniček, které také chtěly uspokojovat své sexuální potřeby.

Po několika týdnech společného cestování, jednání a zařizování jsme s Kathy při jízdě autem vedli debaty, jako bychom se znali už dlouho a dotkli jsme se samozřejmě i otázky sexu. Bez mučení jsem se přiznal, že mám sex rád a že mi chybí. Ale Kathy překvapivě prohlásila, že od té doby, co odjela do Hong Kongu sex neměla a že už si na to zvykla žít bez sexu. Tomu se mi až nechtělo věřit.

„A to jsi opravdu neměla deset let chlapa? Ani tě to nenapadlo?“

Kathy se při takovém přímém dotazu začervenala, ale protože nebyla už malá holka, tak se nepohoršila.

„Ano, deset let jsem s nikým nic neměla. A za celý můj život jsem měla sex jen s mým manželem. S nikým jiným. Někdy na to i myslím a přemýšlím o tom, ale tady možnosti nejsou a ani to nejde. Hned bych přišla do řečí po celé vesnici. A tak už jsem si zvykla a neřeším to.“

Po takovém oboustranném přiznání jsme zmlkli a já se věnoval řízení auta. Ale v duchu jsem si přehrával náš poslední rozhovor a v hlavě se mi rodil odvážný nápad. Přece takové chytré a hezké ženské v nejlepších letech musí chybět sex. Vždyť je to přirozená potřeba. A to, že si zvykla být bez sexu, neznamená, že by ho odmítala. Jen prostě nemá příležitost. A tak jsem se rozhodl ji vyzkoušet. Ale musel jsem na ni pomalu a opatrně.

„A to ti opravdu sex nechybí? Přece je to přirozená potřeba, když se muž se ženou milují. A oběma to přináší uspokojení. Na tom není nic špatného. A ty jsi hezká ženská v nejlepších letech, o kterou musí mít každý chlap zájem.“

Kathy na mě pohlédla s leskem v očích. Ale neohradila se, neřekla ani slovo. A tak jsem pokračoval odvážněji.

„Víš, mě tak napadlo, že bychom si mohli navzájem pomoci. Já jsem ženatý, ty jsi vdaná, ale oba jsme tu sami a oběma nám chybí sex. Tak co kdybychom si navzájem vyhověli a zažili spolu trochu rozkoše? Co si o tom myslíš?“

Viděl jsem v jejích očích šokovaný výraz z mého návrhu. Neřekla opět ani slovo a jen zírala před sebe na cestu. Čekal jsem nějakou odpověď, ať už kladnou nebo zápornou. Ale nedočkal jsem se žádné reakce.

Mezitím jsme přijeli domů, Kathy beze slova vystoupila a odešla do svého domu. Když jsem pak seděl doma na terase nad mořem, uvažoval jsem, co může dál následovat. Z toho, jak Kathy reagovala, mi bylo jasné, že jsem to přehnal a Kathy teď možná přemýšlí, že u mě skončí. Já jsem jí vlastně nabídl, abychom se stali takovými přáteli s benefitem. A to bylo v této oblasti se silnou katolickou vírou přespříliš. Ale teď už bylo pozdě si to vyčítat. Vyřčené už nešlo vzít zpět. Mohl jsem se jen pokusit zmírnit následky.

Druhý den ráno přišla Kathy normálně a připravovala snídani, jako by se nic nestalo. Ani slovo o včerejšku. Ale já jsem něco musel říci.

„Chtěl bych se ti omluvit za ten včerejší návrh. Přehnal jsem to. Promiň Kathy, už se to nebude opakovat.“

Neřekla nic, jen se usmála a pokývla hlavou, že to bere na vědomí.

Pak uplynulo několik dní, během nichž jsem se ještě jednou omluvil, ale opět se jen beze slova usmála.

Práce na stavbě pokračovaly podle plánu a budovy už vyrůstaly ze základů. Naše cesty s Kathy pokračovaly, ale už byly méně hovorné, cítil jsem z ní větší odstup. Snažil jsem si ji nějak udobřit, ale ta dřívější přátelská atmosféra mezi námi byla pryč. Dívala se na mě zkoumavým pohledem, jako by čekala, jestli jí zase budu dělat erotické návrhy. Ale to mě už ani nenapadlo. Minule jsem se až dodatečně zděsil té možnosti, kdyby si můj návrh nenechala pro sebe a dostalo se to na veřejnost. Poprvé mi to asi prošlo, když jsem se omluvil, ale podruhé by z toho mohl být ve vesnici pěkný průšvih a velká ostuda. A také konec naší spolupráce. A já jsem Kathy potřeboval. Na vyřizování čehokoliv byla nepostradatelná a její každodenní přítomnost byla pro mě i povzbuzením do dalšího dne. Vůbec jsem si nedovedl představit, že by tu nebyla. Jinou takovou jsem tu nepoznal.

Navigace v seriálu<< Kathy 01Kathy 03 >>
4.5 4 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Martin

Hezky a s citem napsané další pokračování . Těším se na další vývoj příběhu.

bert9k

Těším se na další pěkný seriál, který rychle navázal na Cestu do Asie.

bigbiz

Moc krásná povídka a líbí se mi, jak realisticky je napsaná. Tak snad se Kathy umoudří a bude se s hrdinou bavit tak, jako dřív.

David V

Super, moc dobře se to čte, těším se na pokračování

Junior

Výborné pokračování. Teď jen jak se to vyvine s Kathy takže se těším na další díly abych věděl jak to bude pokračovat.