Toto je 3 díl z 6 v seriálu Kaňka

Královský výběrčí daní Václav Nejezchleba v poklidu kráčel k domu rukavičkáře Lipance. Šel pro svého krále vymoci pět zlatých. Rukavičkář před osmi lety nedoplatil půl zlatky, a protože jej nikdo neupomínal, číslo se díky úrokům krásně „zakulatilo”. Tenhle dluh půjde umáznout na dvakrát, říkal si. Dostatečně dlouho budu mít možnost „vlastnit” tu velkou zadnici a obrovská prsa. Aspoň desetkrát Ondřeje zastoupím při bílení kapličky jeho ženy. Možná, že se rukavičkář dočká dalšího potomka, kterému rád půjdu za kmotra… Kolik dětí na stará kolena takhle dokážu počít? Kolik daňových hříšníků mi půjčí ženu, aby měli čistý stůl?

„Václave, mohl byste na slovíčko?” vytrhla ho z příjemných úvah žena hokynáře Bajzy.
„Co byste ráda, Amélie?”

Ta se rozhlédla, zdali ji nikdo nemůže slyšet a podívala se Václavovi do očí: „Taky bych vám ráda umyla tu věc, jako Johana. Jen nevím, jestli to půjde, když můj choť králi nic nedluží…”
„Proč by to nešlo,” odvětil Václav a snažil se přijít na to, zda to myslí vážně, nebo si z něho utahuje, „jen nevím, co by tomu řekl váš muž…”
„Ten?” reagovala pohrdavou grimasou. „Ten bude rád, že má ode mne pokoj. Možná, že by i něco zaplatil, aby to bylo častěji…”

Zajímavá informace, tu si musím pamatovat a něco z ní vytěžit. Václav se na Amélii usmál: „Jak často touží vaše svatyně po vysvěcení?” začal si z ničeho nic hrát na božího zástupce na zemi.
„Aspoň dvakrát týdně, svatý otče.”

Je tohle možný? Léta jsem musel brát za vděk ošklivými služkami a najednou mi ženský sami skáčou do postele. Co za tím je? „A čím jsem si vaši pozornost zasloužil, milé dítě?”
„Váš jazyk, pane. Prý umí krásně kázat u vstupu do chrámu lásky. A když pak vstoupí ten, jenž nový život rozsévá, tak je to něco, co rozhodně stojí za prožití, svěřila mi za čerstva jedna věřící, které věřím.”
„Když je tomu tak, vynasnažím se naplnit vaše očekávání, paní. Bylo by možné zajít do mého svatostánku zítra v podvečer úderem šesté hodiny a pobít v něm do deváté hodiny ranní?”
„Ó pane, bude mi velkým potěšením,” pak se k němu Amélie naklonila a potichu dodala: „moc se dnes a zítra neunavujte, protože vás budu stát hodně sil… Přeji vám, pane, krásný den!” pozdravila už nahlas a nechala nechápajícího Václava stát na ulici.

Škoda, že takhle to nefunguje i v normálním životě…

Nevěřil bych, že se může psaní stát drogou. Občas jsem z práce zašel do čajovny, zašil se v koutě a psal. Doma jsem využíval každou volnou chvíli, kdy jsem nebyl pod kontrolou. Dokonce jsem kvůli tomu silně omezil brouzdání na internetu. Ale ještě než se tak stalo, vyhrál EFENIX pomyslný výběrový řízení, kam svou povídku pošlu.

Nechceš mi poradit, bájný ptáku, kdo mi to do toho počítače přepíše?

Václav se vzpamatovával ze setkání s Amélií. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, kam má vlastně namířeno. Po čtvrt hodině klidné chůze zaklepal u rukavičkáře Ondřeje Lipance. Otevřela mu jeho žena Dorota. Byl to opravdu kus ženský. Velká prsa, velký zadek, takže zbývalo odhalit, zde má i velké srdce, kam by se vešel královský výběrčí daní…

„Dobrý den, Doroto. Máš doma manžela?”
„Ne, nemám. Před půl hodinou někam odešel.”
„Dobrá. Mohl bych si s tebou promluvit o vašem dluhu vůči našemu králi?”
„Ale tomu já nerozumím…”
„To, co ti chci říct, pochopíš snadno. Pozveš mě dál…? Podívej, Doroto,” spustil, když si sedli ve světnici ke stolu, „tvůj muž dluží králi na daních už osm let půl zlatky. Za ty roky se to vyšplhalo díky úrokům na zlatek pět. Je potřeba to do dvou týdnů zaplatit, jinak půjde tenhle dům do dražby.”
„Ale, kde máme najednou vzít tolik peněz?”
„To já přece nevím.”
„Nešlo by to nějak splácet?”
„Jaký druh splátek máš na mysli, Doroto?”

Ta se na výběrčího udiveně podívala. Opravdu tím myslel to, co ji napadlo? Snažila se pochopit smysl jeho zvláštního úsměvu. Pět zlatek je majlant, kde by je najednou s Ondrou vzali? Světnici ovládlo ticho. Dorotě bylo jasné, že králův výběrčí daní čeká na to, co řekne. Má to risknout? Co když o ní začne rozhlašovat, že se chovala jak poběhlice, která se snažila uplatit králova muže svým tělem…? Ale, kdyby se chytil, tak mu podrží a dluh přestane existovat. Pro jednou tuhle mužskou kreaturu nějak přežije… 

„Měla jsem na mysli,” začala opatrně, „nepeněžní splátky…”
„Můžeš být trochu konkrétnější, prosím?”
„Jde o to, že bych ten dluh svého muže odpracovala.”
„Já mám ale služebnictva dost.”
„Ale, co já vím, tak…“ zarazila se a chvíli hledala vhodná slova, „vám chybí žena…”
„Jak si mám tvá slova vyložit?”
„No… Zajdeme vedle do ložnice a já se na chvíli stanu vaší manželkou…”
„Chceš mi tím říct, že si na tobě jednou zaskáču a tím bude dluh vyrovnaný?”
„Přesně tak.”
„Ale, Dorotko,” prohodil blahosklonně a podíval se na ni, „ty jsi z hodně laciného kraje. Tvou nabídku přijímám, ale za poněkud jiných podmínek. Přijdeš ke mně dvakrát a pobudeš v mém domě od šesti večer do devíti ráno. Budeš dělat všechno, co budu po tobě chtít a po druhé návštěvě dostaneš pro svého muže papír, že už nic nedluží. Bylo by tohle pro tebe přijatelné?”
„Musím na to odpovědět hned teď?”
„Samozřejmě, že ne. Všechno si v klidu rozmysli a až budeš mít jasno, zda raději půjdeš ke mně, nebo s Ondrou na ulici, dej vědět. Přeji ti hezký zbytek dne!” Václav vstal od stolu a Dorotě naznačil, že může zůstat sedět, že ven trefí sám.

Venku si v duchu zamnul ruce. To šlo lépe, než jsem doufal. Ta přiběhne a ráda mi podrží… Pane Bože, že jsem na tohle nepřišel už dávno. Dnes jsem mohl znát zevnitř všechny ženy daňových dlužníků, které by za to stály… A když se mi dnes tak daří, že bych zašel i ke starému Vávrovi?

Kam bych si mohl pro nějakou změnu zajít já…? Nikam! Nejsem královský výběrčí daní. Jsem jen chudý zaměstnanec velké pekárny…

Navigace v seriálu<< Kaňka 02Kaňka 04 >>
4.4 19 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments

Teda, že budou ženský ochotný „odpracovat“ dluh manželů to ještě chápu, ale že se mu sami nabízí do postele. Asi Johana dodala velmi dobré reference.
Skvělá povídka a těším se na její pokračování.