Toto je 8 díl z 10 v seriálu Fantazy dovolená II.

Kůň Ferdík se mnou majestátně kráčel v kruhu kolem Irči, která mne neustále zásobovala pokyny, radami a sem tam i nějakou historkou na přilepšenou. Zajímavé bylo, že se mi minutu od minuty sedělo a jelo čím dál líp, až jsem se nakonec cítil jako hotový koňák. Irča to svým zkušeným zrakem postřehla a po čtvrthodině procházení dala povel ke klusu. Ferdík se poslušně rozběhl. Naštěstí mírným tempem, ale i tak jsem se natřásal jako kohout před slepicí.

„Uvolnit se, pružit kolena, poslouchat tělo,“ vykřikla Irča hromádku moudrých doporučení. Poslechl jsem ji a snažil se co nejlépe sladit s pohyby koně. Kupodivu se mi to podařilo velice brzy, že i Irča koukala jak z jara.
„Vy snad pro to máte nadání,“ vykřikla v ůžasu. „Vemte si do rukou otěže. Když vám to pude, zkusíme mírnej cval,“ houkla na mne.

Něco jiného je držet se hrušky sedla, a něco jiného držet otěže. To jsem poznal hned, jakmile jsem je vzal do rukou. Musel jsem se úplně jinak pohybovat i držet tělo. Dařilo se mi to, a to víc než dobře. Začínalo se mi to líbit, ale také mne začínalo bolet tělo. Křiknul jsem na Irču, jestli bych mohl mít malou pauzu. Zavolala na Ferdíka pokyn a ten pomalu zastavil. Vyprostil jsem se ze třmenů, přehodil nohu a svezl se dolů na zem. Ani jsem neupadl.

„Páni! Vůbec sem vám neřekla jak máte slízt. Jak ste to dokázal?“ zeptala se Irča, celá vyjevená.
„Já nevím, to ňák samo,“ divil jsem se i já.
Zavrtěla střapatou hlavou jako že to nechápe.
„A proč ste chtěl pauzu? To se vám to přestalo líbit?“ chtěla vědět dál.
„Ale to vůbec ne. Spíš dokonce začalo. Jenže mě bolej záda. A taky zadek,“ přiznal jsem upřímně.
„No jo, nejste zvyklej,“ přikývla chápavě a sedla si na zem. Já si k ní jenom stoupnul a chvíli jsme si jen tak povídali. Když jsem usoudil, že bych mohl pokračovat, přivedla Ferdíka, který se mezitím pásl v rohu ohrady.

Dál to bylo přímo skvělé. Jakmile jsem sedl na koně, na nějž jsem se kupodivu dostal bez větších obtíží, měl jsem najednou pocit, jako kdyby se moje sportovní nešikovnost někam nenápadně ztratila (aby se ovšem po skončení bez problémů vrátila zpátky). Ferdík se dal do volného klusu a já se cítil, jako kdybych k němu patřil. Pomalu začal zvyšovat rychlost, abych si stačil přivyknout, a po několika minutách plynně přešel do cvalu. Samozřejmě, že nijak divokého. I tak jsem na něm nadskakoval jako mičuda a dopadal tvrdě na zadek, který mne čím dál víc bolel. Tvrdě jsem se rozhodl to vydržet. Ten pocit sounáležitosti s koněm, závratná (pro mě) rychlost, se kterou jsme se pohybovali, to bylo prostě něco tak úžasného, co jsem ještě nikdy nezažil. Když koník přešel opět do klusu a následně zůstal stát, zdálo se mi, že uběhla snad jen minuta od chvíle, kdy jsem na něj sednul. Na druhou stranu jsem však byl rád, že konečně slezu dolů.

„Tak jaký to bylo?“ zeptala se Irča dychtivě.
„Báječný, ani to nedokážu popsat,“ řekl jsem zadýchaně.
„Tak to sem moc ráda,“ zakřenila se Irča spokojeně. Poplácávala Ferdíka po pleci a mně podávala jablko, abych ho Ferdíkovi nabídl. Spokojeně ho schroupal a děkovně se o mě otřel.
„Teda, musím vám říct, ten začátek s váma, to byla estráda. Měla sem sto chutí vám říct, ať sednete do auta a jedete zpátky. Ještě, že jsem to neřekla. Když sem vás pak viděla, jak ste zvlád závěr, nevěřila sem svejm vočím. A tak teďka mám pro vás malý překvapení. Pudeme do haly.“
„Do jaký haly? A co tam budem dělat? Jezdit?“ Otázky se ze mne jen hrnuly.
„Uvidíte,“ řekla stručně a vedla mne k velkému, jednopatrovému baráku s okny až úplně nahoře, kterého jsem si předtím nevšiml.

Vešli jsme dovnitř i s koněm velkými vraty, které Irča za sebou zavřela a ještě zajistila šupákem, aby je nikdo nepovolaný nemohl otevřít. Udivilo mě to, ale zřejmě věděla, co dělá.
„Tak když jste tak pěkně jezdil,“ spustila zvesela a zároveň hnědáka zbavovala sedla, „tak teď spolu uděláme zlatej hřeb programu.“
„To má bejt jako co?“ zneklidnil jsem se.
„Nó, to dáme na Ferdíka takový specíání sedlo…“ vytáhla ze skříně cosi, co připomínalo něco mezi záchranářskými saněmi a polstrovanou dětskou autosedačkou. Hodila to koni na hřbet a třemi řemeny připevnila. „…voba ze sebe všechno svlíknem, vy si lehnete nahoru, já na vás vyskočím a krásně si to spolu za jízdy užijem.“
„To jako myslíte, že tam spolu budem to… TO…?“
„Jo, přesně tak, Budeme tam spolu TO. No, nebude to báječný?“ vyhrkla s nepředstíraným nadšením.
„To… to…“ Sportovní impotence byla vmžiku zpátky a ještě mě pořádně zamrazilo. „To… to ani náhodou. Určitě bych spadnul. Navíc se na mě potměšile kouká a zaručeně má něco za lubem. Nenene, v žádným případě,“ bránil jsem se zuby nehty.
„Vy vůbec netušíte, vo jakej zážitek byste přišel. Ujišťuju vás, že to nedělám poprvý, je to tutově bezpečný, Ferdík se na to strašlivě těší a to byste mu snad neuďál, když vás tak pěkně povozil,“ vemlouvala se Irča naprosto nepřekonatelným způsobem. Trošičku jsem zaváhal.
„I kdybych vám uvěřil, stejně nevylezu nahoru,“ protestoval jsem už jen chabě.
„Ale to bude jednoduchý, dělám to tak pokaždý. Prostě se chytnete týhle hrazdičky na laně, já vás rumpálem vytáhnu nahoru, Ferdík pod vás nakráčí a já vás na něj spustím,“ vysvětlovala horlivě.

Divil jsem se i ušima, jak to má vypracované. Jenže i tak jsem z toho měl obavy. Na druhou stranu mě to však začalo velice lákat, a to natolik, že jsem této variantě podlehl.
„No tak jo,“ souhlasil jsem.
„Paráda!“ zavýskla Irča a hned mne začala komandovat. „Rychle všechno dolů a dejte si to támhle na lavici,“ ukázala kam.

Než jsem si stačil svléknout jenom košili, Irča už měla dole nejenom halenku, ale i rajtky, pod nimiž, k této příležitosti, už neměla vůbec nic a stála přede mnou rázem nahá. Na to, jak je hubená, vypadala docela pěkně. Malé kozičky s drobnými bradavkami, světle zarostlý klín, fakt hezký pohled. Při tomto příjemném konstatování jsem už byl svlečen i já.

„Koukám, že vás budu muset voživit,“ usoudila při pohledu na mé přirození, hned mi sáhla do rozkroku a pustila se do povzbuzování. „Jen si taky šáhněte, nejsem lechtivá,“ vybídla mne se smíchem k protiakci.
Nedal jsem se víc pobízet. Kozičky se mi vešly akorát do dlaní. Měla je pěkně tuhé, nemluvě o bradavkách, které pod mým dotykem skoro zkameněly. Když jsem ji začal drbat kožíšek, dokonce se i trochu rozkročila, abych měl snadnější přístup. Jakmile se mi ocas narovnal a patřičně ztvrdnul, hned začala říkat a ukazovat co a jak dál.

Podala mi hrazdičku, já se jí chytl a než jsem se nadál, zatočila rumpálem a vytáhla mne nahoru. Ferdík naklusal a poslušně se zastavil přímo pode mnou. Pomalu mě spustila dolů a s profesionální přesností mne uložila do kosmického lůžka.
„Je to paráda, né?“ radovala se jásavě. Musel jsem uznat, že ten obtížný přesun mé maličkost na hřbet koně zvládla opravdu mistrně.
Vytáhla hrazdu do bezpečné výše, zajistila rumpál a už se hrnula ke mně a ke koni. Než bych řekl švec, vyšvihla se nahoru. Stála nade mnou rozkročená a rukama rozdělávala balíček s kondomem.

„Sice bych byla raděj, kdybyste se do mě vystříkal, ale kdo by vás potom naháněl kvůli alimentům, že jo,“ pochechtávala se a už mi ho nasazovala. Zvolna klesla dolů a už jsem byl v ní.
„Ferdíku, dem!“ zavelela a Ferdík se dal do pohybu. Tedy ne že bych si představoval jaké to bude až to bude, ale to co nastalo mě překvapilo. Já se ani nehnul a Irča také ne, a přesto se na mně pohupovala a já jemně zajížděl dovnitř i ven, přesně v rytmu chůze jedné koňské síly. Vrchol automatizace.

„No, že je to parádička?“ použila Irča v otázce patrně své nejoblíbenější slovo. „Já tohle přímo zbožňuju,“ přiznala a slastí přivřela oči, opřená rukama o okraje tvarovaného sedla. Aby se cítila jistěji, podepřel jsem jí kozičky a spolu s ní si užíval automatizovaného šukání.
Halu jsme obešli třikrát, když se Irča probrala ze snění a zavelela:
„Ferdíku, pomalu do klusu!“
Bylo to, jako dostat se z vánku do bouře. Hned s prvním krokem mne Ferdík vyhodil nahoru, já vyhodil Irču, a sotva stačila dopadnout, už jsem zase vyrazil proti ní. Naštěstí rozkmit byl tak akorát, takže jsem sice pronikal do její nehlubší hlubiny, ale ven jsem nevyklouzl. Možná i proto, že měla kundičku úzkou a pevně mě v ní svírala. Mé původní obavy z jakéhokoliv nezdaru se rozplynuly v neuvěřitelném pocitu rozkoše, jakého asi nelze v jiném způsobu provedení dosáhnout.

Mohlo by vás zajímat  Pytlák 09

Jak by řekla Irča, byla to prostě paráda. Věděl jsem, že za tu nádheru nejspíš zaplatím bolením celého těla, ale ať. Stojí mi to za to.
Po nějakých pěti, šesti okruzích jsem začal stříkat. Irča okamžite zarazila koně, aby si mohla vychutnat pulzování mého malého žokeje. Zářivě se přitom usmívala a neustále něco švandrčila, jenže tak rychle, že jsem jí nerozuměl ani slovo. Nakonec vstala, sklouzla z koně dolů a bylo hotovo. Za pomoci rumpálu mě opětovně dostala na zem. Když všechno řádně zajistila, přišla ke mně a řekla:

„Musím vás ještě vopucovat, abyste nejel domů tak uslintanej.“
Čupla na bobek a začala mi olizovat a cucat ptáka, dokud nebyl čistější než čistý.
„Musím říct…“ pokračovala, když byla hotova, „…že málokterej chlap to vydržel tak dlouho jako vy. Kdybych měla klóbrc, tak ho smeknu. No, snad se ještě někdy potkáme,“ vzdychla a otevřela vrata.
Nevymlouval jsem jí to. Srdečně jsem se s ní rozloučil, nasedl do auta a odjel zpátky do penzionu.

***

Po obědě se jako vždy první zdekovali Panenkovi. Kam zamířll David nevím, ale Lucie určitě měla nějakou prci-prci schůzku, protože byla načančaná a smrděla jakousi voňavkou. Už jsem se také chystal k odchodu, že si na pokoji odpočinu, když se mě Barbora zeptala, proč vypadám tak zdeptaně.
„Ále…,“ mávl jsem rukou, „…ani se snad neptej. Vzali mě na hypoterapii a sem jako když mě přejede parní válec.“
„Ale užil sis to, ne?“
„A to zase jó. Poprvé v životě sem to dělal na koni a ještě k tomu za jízdy.“
„A to de?“ zapochybovala Bára.
„Kupodivu jo. Jenže teď mě příšerně bolej záda a prdel mám jak naklepanej řízek.“
„To bych ti mohla pomoct. Počkej na mě chvíli,“ řekla a někam zmizela. Po chvíli se vrátila s malou kabelkou a řekla: Poď, deme ke mně, Namasíruju tě.“
„Ty?“ nechtělo se mi věřit.
„Jo. Budeš se divit, ale mám na to dokonce glejt, tak se nemusíš ničeho bát.“

Zavedla mne do svého pokoje č. 41. Nejluxusnější pokoj, jaký byl k dispozici. Dvě o dost větší místnosti než ta moje a navíc krytý balkon. Odvedla mne do ložnice, kde na postel rozestřela velkou osušku.
„Všechno ze sebe svlíkni a lehni si tady na břicho,“ nařídila a na minutku zmizela. Svlékl jsem se do trenek a lehl si podle pokynu. Když se po chvíli vrátila,  hned se do mě pustila.
„Řekla sem všechno, a když všechno, tak všechno.“

Sama měla na sobě župan, který si právě odkládala. Sundávaje si trenky, poočku jsem sledoval její nahé tělo. Všimla si toho.
„Jen se podívej, nestydím se. Pořád ještě stojím za kouknutí,“ řekla sebevědomě. „A teď na to břicho, ať se do tebe můžu pustit.“
Poslušně jsem zaujal požadovanou pozici. Začala u chodidel. Občas jsem pocítil bolest, občas uvolnění, ale bylo to příjemné. Ovšem jen do té doby, než se přes lýtka a stehna dostala k zádům. Tam teprve začaly pravé masérské orgie. Namazala mne jakýmsi olejíčkem a pak mne mačkala a drtila, kde se jen dalo. Bolelo to většinou jako čert, ale hrdinně jsem to snášel, nechtíc si před ní udělat ostudu, že nic nevydržím.
Když skončila, cítil jsem se hůř než předtím. Řekla mi, že to za chvíli odezní a než prý si umyje ruce, ať se otočím na záda.

Klekla si na postel za mou hlavu a svými prsty se pustila do jemné masáže mých ramen a krku. Postupně se dostávala na hruď, břicho a ke stehnům. Naklonila se přitom nade mne tak, že se mi těsně u obličeje nachomýtla její tmavá krasavice. Neodolal jsem, abych nezdvihl hlavu a jazykem neprotáhl tajemnou brázdičku.
„Později, prosím,“ řekla tiše a hbitě se přemístila k středobodu mého těla, aby zapracovala na vzkříšení mého ptáka. Nedalo jí to mnoho práce, neboť díky její předchozí činnosti již téměř stál.
„Namasírovala jsem ti celý tělo. Teď už zbejvá jen tenhle poslední kousek, a protože já nemůžu už děti mít a ty seš neplodnej a sme tak dvakrát jištěný, tak si můžem vodpustit tu gumovou příšernost a vychutnat si to až do konce v plný parádě,“ prohlásila spokojeně a zavedla ptáka do své svatyně. „Doufám, že když tě teď namasíruju zvenku, že ty mě pozdějc namasíruješ zevnitř,“ dodala s jasnou výzvou a začala přirážet.

Svou horní polovinu těla držela vzpřímenou, abych se mohl dostatečně vynadívat na poskakující prsa, vzrušit se přitom tak, abych dostal chuť je chytnout a zmáčknout. Chuť jsem samozřejmě dostal. Popadl jsem je s náramnou chutí, až vyjekla. Mačkal jsem je, masíroval, brnkal o bradavky a litoval, že nemám tak dlouhý jazyk, abych je mohl olizovat. Najednou mne Bára zalehla a rozkmitala svou pánev v úžasném tempu. Nebylo divu, že to ze mne v krátké době začalo stříkat a plnit svatyni slastně sténající Barbory.
Když se ze mne odvalila a já se posadil, ocenil jsem její nápad položit na lůžko velkou osušku. Nejenom kvůli mému naolejovanému tělu, ale i proto, že z nás odkapávaly krůpěje semene a ty by postel pěkně zaneřádily.

Pohladil jsem ji po ňadrech a řekl, že se půjdu zušlechtit do sprchy.
„Du s tebou,“ prohlásila a už se hrabala z postele. Ještě, že se mnou šla. Sprcha byla luxusní se spoustou trysek a páček, se kterými bych si těžko věděl rady.
„Vmáčknem se tam pěkně tělo na tělo,“ řekla Bára spokojeně a už se soukala dovnitř. Já za ní, pěkně bokem, aby mi to vůbec šlo. Sice mezi námi zůstala mezera asi pět centimetrů, což ovšem nebránilo tomu se k sobě přitisknout. Zdvihla tři páčky a proud vody začal tryskat ze všech stran na střed našich těl. Bylo to příjemné. S pomocí sprchového gelu jsme si navzájem pošimrali své klíny a po osušení znovu vlezli do postele.

„Poslyš, Báro,“ napadlo mne najednou, „jak ty ses sem dopravila? Autem?“
„Ale kdepak, nemám ani řidičák. Autobusem a z města taxíkem.“
„A nevadilo by ti, kdybych ti nabídnul odvoz domů? Sice mám jen starou stodvacítku a nějaká zajížďka by mi nevadila, i kdyby byla třeba sto kilometrů.“
„Nó, to je vskutku velkorysá nabídka. Jen netuším, čím sem si ji zasloužila.“
„Bude to znít strašně hloupě, ale víš, vod začátku je mi s tebou moc fajn. Nevím proč, ale je to tak. A když k tomu přidám, cos pro mě dneska udělala… no, prostě by mě udělalo radost to pro tebe udělat.“
Chvíli se na mne docela podivně dívala a pak řekla:
„Nezamiloval ses do mě, že ne?“
Úplně mi to vzalo dech.
„Jistěže ne. Promiň, ale k tomu mám opravdu daleko. Proč?“
„Protože kdyby jo, odmítla bych. Ale takhle… to docela ráda přijmu. Jet autobusem je hotovej úděs.“
„Prima. Bál sem se, že budeš chtět zůstat utajená a nepřijmeš to. Tak mi pověz, kudy a kam pojedem.“

Začala mi na svém těle ukazovat body kudy pojedeme. V závěru fiktivní cesty obkroužila černý trávník v klíně.
„A tady v tom městě,“ řekla. „bydlím tady,“ a zapíchla ukazováček do brány rozkoše.
„Ne ne ne,“ zaprotestoval jsem, „Tam budu bydlet já. Teda… aspoň dočasně.“
„Myslíš jako podnájemník?“
„Tak nějak.“
„A nezdá se ti, že ten tvůj podnájemník je na to ještě příliš malej?“
„No tak budem muset něco udělat, aby povyrost.“

Jako na povel jsme se oba začali smát jako pominutí.
„Že to ale byla rozprávka, co?“ křenil jsem se nahlas.
„To teda jo,“ přizvukovala Bára s pusou od ucha k uchu. „Měli bysme se do toho dát. Začnu s umělým dejcháním,“ řekla, přiklonila se ke klínu a začala mi ho kouřit. No, chvíli to trvalo než se začalo dílu dařit, ale jak se říká, trpělivost růže přináší. Měl jsem ho už skoro v plné síle, když jsem Barboře naznačil, že bych ji mezi nohama vystřídal.
Nedala se dvakrát přemlouvat. Zajel jsem jazykem do růžové brázdy a lízal, jak nejlépe jsem uměl. Aby také ne. Záleželo mi na tom. Úplně předla blahem jako kočka. Její studánka brzy zvlhla a pramínek šťávy přetékal přes její okraj.
„Poď už,“ zaprosila a já se nasunul nad ní.
Plně připravený masážní kolík vstoupil do Bářina lůna, aby v něm masíroval slast a rozkoš až k samému vrcholu. Podařilo se mi ho dosáhnout vrchovatě, jak po psychické, tak i fyzické stránce. Jednoduše řečeno; udělala se a ještě byla plná semene.

Nebudu to protahovat. Prostě jsme si ještě nějakou dobu pohověli, potom provedli potřebná očistná i jiná opatření a v dobré náladě se odebrali k večeři. Po ní pak Bára měla dojednanou prci-prci schůzku, a já se odebral na pokoj, kde jsem si četl, dokud jsem neusnul.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
3075
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
2
Navigace v seriálu<< Fantazy dovolená II 07/10Fantazy dovolená II 09/10 >>

6
Komentujte

avatar
3 Comment threads
3 Thread replies
4 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
4 Comment authors
MbBob RomilShockMartin Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Martin
Člen
Martin

Tady mohu napsat pouze superlativy . Už jenom to pokračování s jízdou na koni i s následným bonusem od Irci . A následné pokračování s Bárou . Pořád jsem si říkal , jak se to mezi nimi vyvine a tys to vyřešil přímo luxusně . Jako správná kamarádka mu udělá masáž . A neznám lepší masáž než nahou a ten jejich následný sex . To bylo vlastně splinuti duši . Uz nezbývá moc do konce , ale i tak se těším na to čím nás překvapí další díl . Díky moc , toto je radost číst .

Shock
Člen

Tak došlo i na Báru… Pěkný díl, tak už jen se těšit, jak to celé skončí (no, možná si jen sbalí kufr a odjede, jako končí většina dovolených..:-)

Bob Romil
Člen

Nadarmo se neříká, že hipoterapie je zázračně léčivá. Jen to tempo styků by asi znamenalo, že po návratu z takové “dovolené”, bych potřeboval ještě dovolenou na zotavenou 🙂 Příběhu určitě pomáhají neopakující se nápady a situace. Hodně čtivý seriál.