Bílá mazda uháněla silnicí a já s Tágem jsme se těšili na třídenní volnost pánské jízdy bez manželek, dětí a všedních starostí. Do osady Havranů, jak jsme, po vzoru sázavských osad, nazvali náš shluk několika chalup, jsme to měli asi hodinku jízdy. Jeli jsme jako předvoj naší pětičlenné party, která už od dětství drží pospolu, a to i v letech, kdy nám táhne pomalu ale jistě na padesát. Naše děti se už tak družit nebudou. Není na to doba.

Naši rodiče, kteří si tu kdysi ty chalupy postavili, tu žili pospolitěji. Až v dospělosti mi táta prozradil, že se občas družili tak silně, že si u některých potomků nejsou jistí, jsou-li jejich.
„Ty seš můj obraz, takže si sem jistej, ale Magda od vedle je celej Venca z chaty u potoka,“ chechtal se. „No nebyl sem taky žádnej ctnostnej anděl a tvá matka si taky občas nechala protáhnout komín pořádným kominíkem, ale už je to pryč a vlastně i fuk,“ mávl nakonec rukou a víc už o tom nemluvil.

Je pravda, že jak jsme rostli, stýkali jsme se mezi sebou taky docela bez zábran. 
Dohled nad naší nevinností přebrala Alena, nejstarší z dětí osadníků, a postupně s ní každej kluk přišel o panictví. Stalo se mi tak ve věku, kdy už se dle trestního zákoníku nejedná o zneužití a Alena už byla plnoletá. 
Dodnes vzpomínám na její měkká prsa, mezi kterými jsem se dusil slastí a radostí, že už jsem konečně chlap. S Alenou jsem se pak sblížil ještě dvakrát, abychom si ověřili, že je vše v pořádku a pak už jí mezi prsy spočinul další panic.

Jak jsme stárli, rodiče na chalupy přestávali jezdit, někdo ji i prodal, a tak jsme tu z osadní party zbyli jen Tágo (měl z nás nejdelší péro), Mišelín (měl břicho jak ten známej panáček), Guma (jen jednou jedinkrát si vzal prezervativ a hned mu praskl) a já, Vazba (pro svou hubenou postavu). Naše manželky se taky daly bez problémů do kupy, a tak jsme tu fungovali dál osadním životem. Už jsme nežili tak pospolitě a naše děti jen zajímalo, jestli mají signál a kdy už pojedem domů. Les, řeka, houby, buřty, sezení u ohně, nic jim to neříkalo.

***

„Hele… stopařka. Mám ji vzít?“ probral mě ze vzpomínání Tágo.
U krajnice vehementně mávala rukou žena, tak v našem věku, docela kus ženský, ale ne zas tak moc, aby si nedovolila vybavit se džínovou minisukní a vypasovaným trikem.
„Ty vole, to je baba. Zastav,“ souhlasil jsem a pak už se u okýnka objevila její sympatická tvář.
„Dobrý den, jedete na Zinkovec?“ otázala se.
„To ne. Ale kus cesty máme společnou, tak sedejte,“ pomohl jsem jí s taškou a usadil ji dopředu a sám si sedl dozadu.

Cestou jsme se dozvěděli, že se jmenuje Marcela a na Zinkovec jede na chalupu, kde jen vyvětrá, vyžene pavouky a zase se vrátí domů. Chalupaření ji prý moc nebaví a manžela a dceru už vůbec ne.
„To je divný. Chlapy to většinou baví. Sekání dřeva a tak,“ začal Tágo, ale žena ho utnula.
„Neříkám, že není šikovnej, ale všechno, abych mu říkala třicetkrát. Nakonec to udělá, ale stejně jinak, než jsem chtěla. Tak si to dělám po svým a on na to dlabe a chlastá.“

Oba jsme mlčky zakouleli očima, protože přesně takhle mluví naše manželky. Ty žensky to asi mají v genech od narození.
„Heleďte, Marcelo, my zajedem na chalupu, vyložíme tam naše věci a já vás pak na ten Měděnec odvezu,“ navrhl Tágo a žena se zaradovala.
„Vážně? To bych byla ráda. Nebojte, dlužna vám nezůstanu. Jo a je to Zinkovec, ne Měděnec.“

***

Dojeli jsme do naší, zatím ztichlé a prázdné osady a začali vynášet vše, co jsme si přivezli. 
Marcela se zatím procházela po okolí a když trochu poodešla Tágo se ke mně přitočil.

„Pojď, přefiknem ji. Nemá kam zdrhnout a ještě bude ráda. Vždyť vykládala, že starej furt chlastá.“
„No, nevím. To ji jako znásilníme?“ nějak se mi to nelíbilo.
„No… spíš uděláme dobře jí i sobě. Hele, vole, já do ní jdu, ale krotká nebude, tak mi s ní musíš pomoct,“ Tágo už se nedal zadržet, tak co jsem mohl dělat.

Zakrátko prořízl ticho ženský výkřik. Oba dva jsme s ní měli co dělat, ale podařilo se nám z ní servat oblečení a do pusy jsme jí narvali její vlastní kalhotky. Zmítající se nahé tělo jsme svázali na rukou i nohou a zhluboka oddechovali, pozorujíce, jak se mrská v trávě, jako kapr na suchu.

„Teď už nic nenaděláš, Marcelko,“ ušklíbl se Tágo. „Chvilku to s námi vydržíš a pak tě fakt odvezu na tu chalupu. Ale musíš být hodná holka! Nebudeš řvát, když ti vyndám ten hadr?“

Marcela jen mžikala očima, ale hned kývala hlavou, že ne.

Pak úlevně vydechla a zírala na Tága, jak nasává z kalhotek její vůni.

„Nechte mě jít, prosím… já vím, co chcete, ale já… ještě nikdy jsem nebyla… búúú,“ pokoušela se o pláč, ale moc jí to nešlo.

Zvedl jsem ji ze země a usadil na židli. Dívala se na mě vyčítavě, ale mlčela.

„Hele… Teď už je všechno marný. Já jsem zatím ten hodnej. Rozvážu tě, ale nepokoušej se o nic. Tágo je nadrženej a schytala bys to. Rozumíš?“
„Rozumím,“ špitla a hned si masírovala ztuhlé zápěstí.
„Ale fakticky mě chcete… to?“

Mlčel jsem, jen kývl a šel připravovat gril. Rozhodli jsme se, že si ugrilujem pár klobásek. Při přepadávání žen docela vyhládne.

***

Marcela byla opravdu hodná a o nic se nepokoušela. Sama uznávala, že je bez šance. Spíš odevzdaně očekávala svůj osud. Jak byla nahá, měli jsme spoustu času si ji prohlédnout. Navzdory věku měla ještě docela pevný kozy, jinak všude už něco přebývalo, ale byla to žena dle našeho gusta.

Otáčel jsem na roštu klobásky, když se Tágo rozvalil na židli a vytasil ven péro.

„Marcelka si dá překrm, že jo?“

Ta jen vzdychla, poklekla mu mezi nohy a začala ho kouřit. Bylo vidět, že se vyzná a za chvilku mu ocas stál tvrdý a připravený. Marcela ho dál snaživě lízala a doufala, že mu vykouření bude stačit.

„Úhhh… kouříš líp… než… ooohh… moje… stará,“ vzdychal Tágo a bylo vidět, že má výstřik na krajíčku. „Pojď si nasednout.“

Marcela s odevzdaným výrazem na něj nasedala a sama si čuráka nasměrovala do správného otvoru.

„Ááááhh… úúúhh… pooo… maaa… luuu,“ sténala, jak v ní ocas pomalu mizel až po koule. Střídavě jsem hlídal gril a sledoval to živé porno a má vlastní klobása už byla také připravená.

„Flop, flop,“ zněly mlaskavé zvuky a dvojí funění a vzdychání se rozléhaly do okolí. Oba si to docela užívali. Marcela hopsala na tvrdém péru a Tágo jí olizoval a mačkal velká prsa.
„Ah… ah… ah,“ žena strojově vzdychala a bylo vidět, že jí to dělá dobře. Tágo, celý zpocený, oddaloval svůj vrchol, co to jen šlo.
„Už… jsééém,“ vykřikl pak, Marcela z něj rychle sjela a vzápětí mu z ocasu vystříkl proud semene.
„Áááách,“ funěl slastně a Marcela mu rukou honila z péra celou dávku. Pak zvedla upatlanou ruku.
„Můžu se tu někde omejt?“
„Jo. Ale jdu s tebou. Tágo, pohlídej gril,“ pokynul jsem na blaženě se tvářícího kámoše a zavedl ženu do naší chaty. Ta se ve dveřích otočila.
„A ty nechceš… mi… to… udělat? Abych to měla za sebou…“ řekla a pohledem mi sjela na stan v kalhotách.
„Ohni se,“ řekl jsem jen a uvolnil si ptáka z kalhot a hned jí přirazil mezi půlky.
„Óóóóh… bože… seš velkej,“ vzdychla a hekla nad průnikem.

Začal jsem přirážet a Marcela se rozsténala stoupající slastí.

„Ano… joooo… to… je… ono… pořádnej… ocas… jooo,“ pronášela zastřeným hlasem a sama mi šla v přírazech naproti.

Byl jsem překvapen změnou jejího chování, ale možná to bylo jen divadýlko, abychom se rychle udělali a nechali ji už na pokoji.

„Střííkáámm!“ zavyl jsem a semeno jí vycákal na záda.
„Dík, že ne do mě. Nic neberu,“ pronesla a zalezla do sprchy.

Počkal jsem na ni a odvedl ji zpět, kde už byl připravený dlabanec. Všichni jsme se s chutí dali do jídla.

***

Dívali jsme se vzájemně po sobě, každý ve svých myšlenkách. Tři nahé postavy, jedna nedobrovolně byla po vůli zbylým dvěma a jak to teď skončit?

„Pánové… já… teda nevím, co se mnou míníte dělat dál, ale já bych fakt potřebovala jet. Nebojte se, budu mlčet… Ne, že bych byla z toho nějak unešená, ale… no… tak jak?“ otočila se Marcela na nás.
„Ještě si tě jednou vobtáhnem a pak pojedeš,“ pronesl Tágo, zjevně ještě ne plně uspokojen.

Marcela jen pokrčila rameny.

„Mám na výběr?“

Vlezli jsme k Tágovi, kde měl v podkroví veliký letiště.

Marcela si lehla a my z každý strany k ní přilehli. Tágo se s ní líbal, já si hrál s jejími prsy a pak se uvelebil hlavou v klíně. Sama roztáhla nohy, abych měl přístup a mohl jí jazykem polaskat závojíčky a slízávat šťávy. Tělo se jí trhavě zmítalo pod nastupující rozkoší a i tlumeně sténala. To už jsem si všiml, že má pusu zaplněnou Tágovým velkým ocasem, takže měla co dělat. Klitoris měla naběhlý a stačil jen malý dotyk, aby vyplivla ocas a vykřikla.

„Ach… áááá… božeeee.“ 

Nejspíš nehrála žádné divadlo a opravdu se udělala, protože strnula v křeči a z rozevřených pysků jí vytryskl proud šťávy.

Po uvolnění opět vsála ocas do pusy, já si ji porovnal a hezky do ní zajel až po koule. Byla úplně mokrá a já se zarazil o dno. Začal jsem přirážet, Marcela sténala a zrychlovala i pohyby hlavou na kouřeném péru. Byla to skvělá mrdanice, ale museli jsme se s Tágem vystřídat. Ten si ji vzal vkleče zezadu a já jí nastavil ocas zepředu. Hned mi ho vsála a olizovala a Tágo do ní zezadu mlaskavě přirážel. Držel si ji v pase a mrdal tvrdě a hluboko.

„Oooch… to… jééé… júúúúh… něcoooo… už… už… úúú,“ kroutila se a udělali jsme se všichni v jedné chvíli. Tágo jí vystříkal díru, já vyplnil pusinku a Marcela jen ječela ve strnulém postoji právě oplodněné samice.

Leželi jsme vedle sebe a já si na chvíli zdříml. Když jsem se probral, vedle se ozývaly mlaskavé zvuky. Otočil jsem se a Tágo mrdal Marcelu z boku. Měla jen pozvednutou nohu a Tágo kmital zadkem.

„Ach… ano… to je… ono… júúú… ještě… chviličku… uuuu… uuuž… zase… bu… důůů,“ šeptala s otočenou hlavou, aby se mohli líbat.

Přemítal jsem, jestli mám chuť taky si ještě zamrdat, ale ocas mi dal najevo, ať ho nechám spát. A tak jsem znova usnul.

***

Otevřel jsem oči a venku se šeřilo. Jejda, to už se blíží večer a přijedou ostatní. Postel byla prázdná, a tak jsem se jen lehce přioděl a seběhl do přízemí.

U kuchyňské linky stála Marcela, již oblečená a cosi tam kuchtila.

„To je dost. Už jsem tě chtěla jít vzbudit. Za chvíli jsou tady ostatní, tak abys neměl průšvih,“ usmála se a dodala, „moc ti děkuju. Udělali jsme mi radost,“ a poslala mi vzdušný polibek. Do chaty vešel Tágo.

„No, konečně. Marcelka tě tak vzmohla?“ zachechtal se. „Dělej. Musíme udělat dříví. Co si ostatní pomyslej, co jsme tady celej den asi dělali?“
„Mrdali,“ broukl jsem.
„Jo. Řekni to svý Jituně a seš mrtvej muž,“ plácl mě Tágo po zádech a vyšel ven.

Byl to stejně krásnej den. Omrdali jsme Tágovu manželku, která si jako dárek ke čtyřicátinám přála být znásilněnou stopařkou dvěma nadrženými chlápky. A když mě oslovil Tágo s touhle nabídkou, kdo by nepřijal, že? Jen doufám, že s něčím podobným nepřijde moje žena Jitka, až bude za rok i ona slavit čtyřicátiny…

4.2 20 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
13 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Šmajda

Případné komentující poprosím o dočtení povídky až do konce.
Shocku, příště na to upozorni dopředu, v půlce jsem ti už rozepsal zprávu s důvody odmítnutí povídky 😀

Junior

Zajímavá povídka, ale upřímně řečeno, kdybych nebyl zvědavej kdo povídku okomentoval tak bych to dokonce nedočetl. Takhle jsem byl Šmajdou varován a to násilí jsem překousl. A až na konci jsem se dozvěděl, že to bylo domluvený. Opravdu by to chtělo na začátku upozornění autora.

Shock

Domníval jsem se, že když je na konci jasně dáno, že to nebylo skutečné znásilnění, tak že je to v pořádku. Netušil jsem, že se zde povídky nedočítají až do konce a proto se tomuto tématu propříště vyhnu, resp. v šuplíku už nic takového nemám 🙂

Junior

Shock ono asi záleží na povaze člověka, ale jaksi téma znásilnění nemusí být zajímavé pro každého a někdo prostě zabalí čtení když se k tomu začne schylovat a tudíž nedočte až na konec, kde se dozví, že bylo vše domluvené. klidně povídky s tímto tématem publikuj. Jen jsem vyjádřil názor, že by na začátku mohlo být upozornění, že povídka může obsahovat prvky násilí. Ale samozřejmě ty jsi autor a je to jen na Tobě.

Tomáš

ono to problém není, když je to domluvené, hrané, ale taky to není Klasika. přesunu povídku do perverze

Huhu

Super povídka a závěr nečekaný. Díky 👍.

Šmajda

Z pohledu čtenáře: jakmile mě povídka přestane bavit, dál nečtu.

Z pohledu korektora: jakmile narazím na zakázané téma (znásilnění je na eFenixu tabu), píšu autorovi důvod zamítnutí a následně pokračuji ve čtení, abych autorovi vypsal všechny prohřešky. Takže jakmile jsem povídku dočetl, rozepsanou zprávu jsem smazal a povídku připravil na vydání :-). Má prosba v prvním komentáři se ani tak netýkala čtenářů, ale nás korektorů – nemusel jsem chystat, co ti pošlu 😀

Ad za mě: znásilnění se mi hnusí, no hrané (jako zde) zase jako můžu. Je to těžké vybalancovat.

J. J.

Upřímně téma znásilnění mě fakt nebere. Ale mám zvyk věc dočíst, než začnu hodnotit. Konec mě pobavil a povídka je bezva 🙂

věrný čtenář

Má povídka reálný základ, nebo ne? Smím si se zeptat? Já totiž před deseti lety právě takové objednané znásilnění (nikoli stopařky, ale houbařky) uskutečnil. A to jsme se tehdy znali jen z internetu, z fóra jedné online hry, a mě bylo tehdy sotva lehce přes dvacet, jí 41. Že nedošlo k záměně osob, jsme si tehdy potvrdili jen výměnou jednoslovného hesla. Škoda, že nemám stejný vypravěčský talent jako jiní zde přítomní, protože to byl tehdy naprosto jedinečný zážitek pro oba, a mohla z toho být i skvělá povídky. Potom jsme se ještě nějakou dobu scházeli, později dokonce s vědomím a… Číst vice »

Shock

Ano. Nepsal jsem to zde, ale přesně toto jsem před lety uskutečnil se svým kamarádem a jeho manželkou, na její velké přání. Stýkali jme se (ve trojce) pak ještě dlouhý čas, než otěhotněla (ne se mnou!) a začal jim rodinný život. Dnes už jen nad tím u piva vzpomínáme 🙂

Trysky

Rozhodně zajímavá povídka (zážitek). Ten konec byl opravdu nečekaný.

Juli

Znásilnění nemá být 🤔 když člověk přesto dočte, je to pěkná povídka 😀.

Juli

Oml se přezto 😉