Další pokračování povedené série. Amorův šíp funguje.
Nejprve bych na tomto místě poděkoval Fredovi za jeho korekturu a celkové uhlazení povídky do finální podoby. Bez jeho zásahu by nebyla tak čtivá a ani gramaticky v pořádku. Povídka je fiktivní a jakákoliv podobnost místa či osob, je čistě náhodná a nezakládá se na skutečnosti.
Komentáře a připomínky samozřejmě vítám.
Anička Hovorková
Po příjemném průběhu týdne nastal konečně alespoň mnou toužebně očekávaný páteční večer, kdy jsem měl domluvené rande, nebo spíše oficiálně večeři s Aničkou, která dělala v mé nově zřízené ordinaci zdravotní sestřičku. Anička se mi líbila už od prvního dne, kdy ke mně nastoupila a to hlavně povahově. Po tom, co se stala i moji pacientkou, se mi začala velmi líbit i fyzicky a já si přál, aby sympatie byly oboustranné. To se mi časem potvrdilo, ale nebudu předbíhat.
V pátek, před koncem pracovní doby jsem si u ní ověřil, že s dnešní večeří počítá. Domluvili jsme se, že ji vyzvednu u ní doma v 19 hodin. Ptal jsem se, zda má nějakou oblíbenou kuchyni, a velmi pozitivně mne naladilo, že má ráda sushi, stejně jako já. V 18:58 jsem zastavil svým japonským supersportovním vozem s vyklepanou SPZ před malým domkem na okraji Kladna a v 19:00 jsem zazvonil na zvonek, umístěný vedle branky u plotu. Přišla mi otevřít příjemná paní, zhruba ve věku mých rodičů.
Po pozdravu jsem se zeptal po Aničce. Paní slíbila, že pro ni hned zajde a skutečně, za chvíli se Anička objevila. Byla decentně nalíčena a měla na sobě lehké letní šaty. Končily těsně nad koleny a odhalovaly její krásná lýtka. Na nohou měla bílé lodičky na asi 5 centimetrovém podpatku a celkově ji to velmi slušelo. Sdělila, že je připravená a můžeme vyrazit. Sám jsem byl též lehce oblečen, měl jsem plátěné kalhoty a tričko s límečkem. Nevím proč, ale nemám rád košile a tak je mimo ordinaci nosím, jen když to je nezbytně nutné a vyžaduje to bonton.
Otevřel jsem Aničce dveře auta a když nasedla, lehce jsem je zaklapl. Potom jsem též nastoupil, nastartoval a vyjel směr restaurace, kde jsme měli na osmou hodin rezervaci. Řekl jsem Aničce, že jedeme do jedné vyhlášené sushi restaurace v Praze. Cesta příjemně utíkala a my jsme si spolu povídali o všem možném. Zjistil jsem, že na svůj věk má už celkem ujasněné názory na spoustu věcí. Protože restaurace se nachází v místě, kde se nedá zaparkovat, nechal jsem auto v Dejvicích na záchytném parkovišti a do restaurace jsme došli pěšky.
Byl hezký letní podvečer, takže to byla příjemná procházka, sotva několik set metrů. Vstoupili jsme do restaurace a po sdělení obsluze, že máme rezervaci, nás uvedli k našemu stolu. Zařízení restaurace je sice velmi „strohé“, ale přesně odpovídá japonskému stylu. Objednali jsme si čaj a začali listovat v aktuálním jídelním lístku. Každý jsme si objednali, na co jsme měli chuť. Začal jsem se Aničky vyptávat, jak se jí u mne v ordinaci líbí a zda je spokojená.
Vím, že 14 dní je poměrně krátká doba, ale nějakou hrubou představu už by mít mohla. Říkala, že práce v naši ordinaci se jí líbí a je ráda, že našla místo v oboru, hned po škole. Přiznala, že měla z počátku trochu obavy, jak se k ní budu chovat, když přišla s čerstvým diplomem a tudíž nemá žádnou velkou praxi. Byla zvyklá, že mladí lékaři se chovají poněkud arogantně a přezíravě, tedy alespoň ti, se kterými se zatím setkávala na praxi. Měla sice o měsíc kratší „poslední prázdniny“, ale to jí zase až tak moc nevadí. Navíc měla u mne 6 týdnů placené dovolené a finančně je také spokojená.
Také ji příjemně překvapil můj vstřícný postoj k pacientkám. Docela jiný, než na jaký byla zvyklá od ostatních lékařů, se kterými měla zatím tu čest pracovat v rámci odborné praxe. Jsem prý k pacientkám velmi milý a nejednám povýšeně, což zvláště u mladších lékařů není vždy tak úplně obvyklé. Sklopila zrak, trochu se začervenala a přiznala, že i proto se stala moji pacientkou, právě kvůli mému přístupu. To mě pochopitelně potěšilo a odpověděl jsem, aby to s tou chválou zase nepřeháněla, abych pak nezpychl a při tom jsem se možná i trochu začervenal. Pak jsme se na sebe oba lehce usmáli.
Mezitím nám obsluha přinesla jídlo. Byly to hlavně různé dary moře a samozřejmě i pár kousků sushi. Po výtečném jídle jsme si ještě chvíli povídali o všem možném. Navrhl jsem své příjemné společnici, zda by neměla chuť ještě na malou procházku do nedalekých Chotkových sadů. Jelikož nespěchala, s procházkou souhlasila. Zaplatil jsem účet, nechal přiměřené zpropitné a vyšli jsme ven. Byl opravdu krásný letní večer, nebe bylo čisté, jen občas fouknul příjemně teplý,letní vánek, takže i když Anička měla pouze šaty, nebyla jí zima. Nabídl jsem jí rámě, do kterého se lehce zavěsila a vyšli jsme na procházku.
Byl to skutečně velmi povedený večer. Po chvilce jsme si sedli na lavičku a cítil jsem jak se ke mně Anička lehce přitiskla. Koukla na mne a když jsem nic nenamítal, přitiskla se ještě víc. Podíval jsem se na ní, naše pohledy střetly, zajiskřily nám oči a ústa se náhle spojila ve vášnivém polibku. Po chvilce se mi Anička vymanila z objetí, vstala a začala roztomile koktat, že tohle vůbec neměla v úmyslu a ať se na ní pro to nezlobím. Odvětil jsem, že se snad nestalo nic zlého a že se mi to také velmi líbilo.
Chvilku to nevěřícně poslouchala a tak jsem také vstal, přitáhl jí k sobě a opět políbil. Nebránila se ani trošku, úplně se poddala a vyšla mi vstříc. Jak jsme byli k sobě přitisknutí, vnímal jsem, jak se její pěkné, pružné prsy přitiskly na moje triko. Dokonce jsem zřetelně viděl, jak na látce šatů se vyrýsovaly její zcela ztvrdlé bradavky. Ona určitě také cítila, jak moje vzrušené mužství tlačí na její podbřišek. Měl jsem obě dlaně volně položené na její zadničce a musel jsem se moc krotit, abych ty pružné polokoule pořádně nestiskl. Její rukou sklouzla do klína, kde mi několikrát lehce , jakoby náhodou, přejela po poklopci. Když zjistila stav mého vzrušení zrozpačitěla, sklopila oči, hned přestala a odstoupila.
Koukal jsem, co se stalo a ona ze sebe vysoukala, že není žádné lehké zboží a že bychom snad už měli jet domů. Potom se do mne zavěsila, jako by se nic nestalo a vykročili jsme směrem na parkoviště. Cesta domů rychle uběhla a za necelou půlhodinu jsem již brzdil před jejich domem. Otevřel jsem ji dveře, aby mohla vystoupit. Přidržela si moji ruku ve své, koukla na mě a pak řekla, že to byl povedený večer, který by si někdy ráda zopakovala. Potom mi vlepila letmý polibek na tvář, proběhla brankou a zmizela v domě.
Byl jsem z toho trošku zmatený, ale nastartoval jsem auto a odjel též domů. Rozhodl jsem si z toho nedělat hlavu a uvidím jak se to dál vyvine. V pondělí přišla Anička vesele do práce. O pátku jsme se nebavili a den příjemně a klidně ubíhal. Ve tři hodiny odešla poslední pacientka a když jsme odcházeli, řekla mi, že ten páteční večer byl prima, takže pokud to nebyla pouze večeře za přesčas, ale cosi, jako rande, ráda by si ho někdy zopakovala. Mile se na mne usmála a odběhla.
Chvilku jsem tam stál jako ťululum a byl jsem docela rád, že už je pryč a nevidí výraz mého obličeje. Pak jsem si řekl:
„Proč ne? Holka se mi líbí, je to chytré děvče a v práci je také šikovná…“ A tak nějak nenápadně začal náš vztah. V ordinaci jsme se k sobě chovali čistě pracovně, i když to bylo v mé soukromé ordinaci, takže žádné problémy nabyly. Po týdnu jsem měl s Aničkou další schůzku. Dohodli jsme, že tentokrát si užijeme trochu sportu a domluvili na sobotu projížďku na kolech. Ten den ráno bylo krásné počasí, tak jsme si výlet telefonicky potvrdili a odpoledne ve 14 hodin jsem stál před jejich domem. Ani jsem nemusel zvonit, protože moje holka šikovná již byla připravená a čekala na zahradě se svým bicyklem.
Když jsem jí uviděl, byla otočená zády, a hned si mě hned nevšimla, což bylo jedině dobře. Stála tam ohnutá u kola a měla na sobě oblečené přiléhavé cyklistické elasťáky, které dávaly vyniknout jejím krásným křivkám. Naštěstí jsem se včas vzpamatoval, protože vzrušení bych v tomto úboru neskryl a nebylo by to moc vhodné. Zavolal jsem na ní a když se otočila a uviděla mě, poslala mi krásný úsměv.
Prošla s kolem brankou a hned jsme se domluvili, že pojedeme pouze výletním tempem a závodění necháme profesionálům. Vybral jsem okruh okolo Kladna který má jen něco málo kolem 30 km což nám oběma plně vyhovovalo. Cesta nám příjemně ubíhala a když jsme sjeli ze silnice, po které místy cyklostezka vede, jeli jsme rekreačním tempem vedle sebe a příjemně povídali. V částech, kde stezka vede v blízkosti Kladna, byl provoz docela čilý, ale v místech od Kladna vzdálenějších, jsme místy nepotkali ani živáčka, což nám samozřejmě vůbec nevadilo.
Bylo znát, že Anička nejezdí na kole jen nárazově, protože když přišel prudší nebo táhlejší kopec, nasadila tempo a vždycky mne nechala za sebou. Samozřejmě jsem se nechtěl nenechal zahanbit, ale bylo znát, že trénink mi chybí. Že jsem byl občas vzadu, mě zase tak moc netrápilo. Alespoň jsem si při tom vždycky mohl prohlédnout její nádherné nohy a krásně oblý a pevný zadeček, které kryla jen slabá látka. Zhruba v půli cesty Anička navrhla, že kousek odtud zná krásné místo, kde bychom se mohli na chvilku zastavit a odpočinout si.
Takovouto nabídku jsem s povděkem přijal. Sice se mi v hlavě líhly různé myšlenky, ale vzhledem k Aniččině zdrženlivosti, jsem nějaký lechtivý průběh nepředpokládal. Zastavili jsme u cesty, slezli z kol a šli pěšky, kolo vedle kola, až jsme se vnořili do příjemného polostínu v hloubi lesa. Bylo to odlehlé místo a po chvilce, jsme došli na krásnou mýtinu, která byla stromy úplně odříznutá od okolí. Bylo zde dokonce vybudované i dřevěné odpočívadlo. Divil jsem se, kde se na tomto odlehlém místě vzalo, ale Anička mi vysvětlila, že sem často chodila s děvčaty ze školy a toto vybavení zhotovili kluci některých kamarádek.
Bylo jasné, co se tady občas odehrávalo, zvlášť když vím, že mladí většinou nemají vlastní prostory k divočení a tak se musí z nouze spokojit s lesním pichem. Posadili jsme se vedle sebe trochu se napili. Najednou jsem ucítil Aniččinu ruku na svém stehně a když jsem se na ní otočil hlavou přitiskla se ke mně ve vášnivém polibku, který jsem s radostí opětoval. Jednou rukou mě držela za hlavu, asi abych jí neuhýbal, což jsem ovšem neměl v úmyslu. Druhá ruka jela po mém stehně stále výš, až narazila na to, co evidentně čekala a hledala. Bylo to vlastně poprvé co se ho sama od sebe dotkla.
A přestože to bylo přes oblečení, bylo to velmi příjemné. Samozřejmě, že reakce na její dotyky nezůstala bez odezvy. Bylo jasné, že nemohu zůstat pasivní. Jak jsem Aničku držel v objetí, jedna moje ruka sklouzla dolů, na pevný zadeček a druhá začala laskat krásná prsa. A protože nijak neprotestovala, začal jsem si s těmi jejími poupaty hrát. Lehce zasténala a protože bradavka pod mými prsty okamžitě ztuhla, bylo jasné, že toto moje počínání ji vůbec není proti mysli. Byli jsme na tom stejně, oba jsem si dělali dobře. Začal jsem jí stahovat tričko a vzal to rovnou i s miniaturní podprsenkou. Kozičky na volném výběhu neztratily nic na své pevnosti. Začal jsem je hladil a Anička začala pod mými doteky úplně roztékat a krásně sténat. Její vzrušení se dalo poznat nejen podle vzdechů, ale i podle vlhké skvrny na oblečení, které zatím ještě zakrývalo její broskvičku.
Zbavil jsem ji cyklistických elasťáků a najednou přede mnou Anička seděla již jen v kalhotkách. Ty byly díky předchozímu rajcování úplně promočené a stejně nezůstaly dlouho na svém místě. Poprvé jsem si ji mohl prohlédnout úplně nahou mimo ordinaci a vypadalo to, že snad hned exploduji. Anička také nezahálela a než jsem se nadál, její šikovné ručky mě zbavily veškerého oblečení. Stály jsem tam proti sobě, jako Adam a Eva a chvilka našeho poznání a vyhnání z ráje se kvapem blížila. Začali jsme se znovu líbat a oboustranně mazlit. Hladil a mačkal jsem její pevně držící hruštičky a neošidil ani buchtičku. Moje mladičká milenka nezůstávala pozadu a při opětování polibků, mi jednou rukou stále jemně masírovala naběhlého a na nejvyšší míru trčícího ptáka. Byl jsem nadmíru nedočkavý a tak netrvalo dlouho, chytl jsem Aničku za pevný zadeček , vyzvedl ji do potřebné výšky a nasunul na svého nedočkavce.
Byla úplně mokrá, takže jsem do ni hladce vnikl. Jen hlasitě hekla, snad z bolesti prudkého vniknutí, snad i ze slasti, kterou ji utěšitel působil v božsky těsné kundičce. Naše pohyby se postupně vyladily do shodného rytmu, při kterém jsme se snažili jeden druhému působit co největší slast. Bohužel, naše vzrušení byl umocněno i okolností, že by na veřejné odpočívadlo mohl někdo přijít a vyrušit nás. Proto také netrvalo dlouho a Aniččino tělo se vzepjalo v mohutném orgasmu.
Její kundička se sevřela a ždímala dobrovolného zajatce tak silně, že jej přivedla k vyvrcholení. Ve sladké křeči jsem explodoval a vyprázdnil se do ni do poslední kapky. Sesunuli jsme se na zem, vedle sebe a v pevném objetí jsme si vychutnávali uvolnění, které přišlo po našem divokém milování. Nevím, jak dlouho trvalo, než jsme se z nebeských výšin vrátili zpět na zem. Pomalu jsme se oblékli a protože čas pokročil, rozhodli jsme se k návratu. Vyšli jsme pěšky zpět na cyklostezku a nasedli.
Zbylé kilometry jsme jeli opravdu rekreačním tempem, což bylo celkem pochopitelné. Samozřejmě, že jsem ji doprovodil až domů. Před baráčkem jsme se rozloučili krátkým polibkem a slíbili si, že se zítra opět sejdeme a půjdeme se podívat do zámecké ZOO na medvědy. Šlapal jsem na kole domů a měl jsem Aničky plnou hlavu. Přistihl jsem se, že už teď se těším, až se zítra zase sejdeme.
Otázka pro čtenářky a čtenáře: Mám dále pokračovat nebo to nechat takto uzavřené?
@kor.Fred
