Anální bouře

Kategorie: 

ANÁLNÍ BOUŘE…

Konečně zvonek. Konečně se Jašek dočkal vytoužené chvíle. Roky se pral sám se sebou. Leta se snažil přemluvit vlastní ego a přiznat si, že velmi touží po projetém análu nebo aspoň lízačce od ženy, která by se objevila a smetla ho z povrchu zemského. Od mládí měl v představě čertici s pekelnou postavou a ďábelskou povahou. Krásnou dlouhovlásku, před kterou beze studu poklekne a nechá si ohoblovat zadnici zevnitř.
Tolik se za to styděl sám před sebou, že s velkými výčitkami si prdel protahoval prsty nebo zeleninovými náhražkami. Byl velmi nabuzený, ale zároveň ho lekal kdejaký zvuk z chodby, takže si tuhle intimní chvíli nikdy pořádně neužil. Bál se komukoli svěřit. I když se velmi rád potuloval anonymně po seznamkách a i přesto, že jasně věděl, co hledá, se nikdy neodvážil mluvit o svých tužbách. Každou chvíli, kterou věnoval své onanující pravačce, dychtivě slintal po čarokrásce, která mu právě teď zvonila u dveří.

Radostí poskočil na místě a ihned pádil otevřít. I během těch pár vteřin, než vzal za kliku, si opět prohlédl vysněný obraz za víčky a mlsně se olízl nad černovlasou čerticí, ze které poteče jen co ji uvidí. V předsíni se nadechl, projel krátký sestřih nervozitou rotřesenými prsty a konečně otevřel.
„Přejete si?“ nechápavě zíral na drobnou slečnu se skoro dětskou tváří.
„Prosím?“ vyvalila na něj oči, což nebylo pod rozcuchanou ofinou ani vidět.
Jašek se pevně držel kliky a lehce se opíral o futra dveří. V duchu se modlil, aby se tohle stvoření pletlo nebo pouze nabídlo letáček a prchalo zpět do jeskyně, odkud pravděpodobně uteklo své pračlověčí matce. Hleděl na postavičku, která mu byla sotva po prsa a snažil se rozpoznat pohlaví.
Podle hlasu mu bylo jasné, že někde uvnitř toho všeho je holka, ale vzhledem k oblečení se víc přikláněl k bezvarlatoidnímu klukovi bez vkusu. Zašedlé barvy, snad stokrát omotaný šál kolem krku a čepice naražená až k nosu se v lednovém počasí daly chápat. Ale o pár čísel větší bagančata obalená zabláceným sněhem v Jaškovi podpalovala aroganci, takže na vetřelkyni se už začal mračit a čekal na její poslední slovo, po kterém ji hlasitě pošle do tmy.

„Vo co de? nemám čas…“ houkl jí k uchu, aby ji pěkně zblízka ponížil.
„Tak ty nemáš čas, jo?“ odpověděla šeptem okořeněným varovným zasyčením a zatřepala mu srolovanou igelitkou pod nosem.
„Co???“ vypnul prsa nakvašeně a nabíral dech k ukončení trapného setkání.
„Chceš to tady na chodbě?“ vrátila mu smečí přikrčenka, protože z igelitky začala tahat připínací lofas.
S Jaškem se zatočil svět. To je ona? Jeho vysněná krasava, kterou má připustit ke své nezkušené prdelce? Tahle minikdosi, která se mu pranic nelíbila? Tahle přikrčenka a ohyzdné cosi, co nevidí přes psa na koně? Už se nadechoval, aby jí vyhazov slušně opepřil, ale zašustění igelitky a pouhé zahlédnutí připínacího ocasu, ho nadobro umlčelo.
„Pojď dál,“ vtáhl návštěvu dovnitř, aby nedělal divadlo sousedům a malinko se rozechvěl. Strachem z nepoznaného, natěšením z chystaného a trapnou zpátečkou, protože ho čekala omluva za své chování.
„Promiň mi to, mě to hned nedošlo. Hlavně, že na tebe od rána čekám, že? A pak tě málem vyženu. Odlož si,“ pokusil se o jakýsi smír.
„To je v pořádku, ale já se už fakt bála, že jsem spletla adresu. Díky,“ pustila se miniatura do svlékání.

Jašek civěl s nevolí na šedivé louže rozteklého sněhu. S nelibostí si připomněl, že tuhle spoušť bude muset uklidit dřív než se jeho žena vrátí z denní služby a na rychlo zkontroloval čas. Spokojeně se usmál, ale jen co se otočil k návštěvnici, zmrzl mu úsměv ve tváři. Z té šedivé slupky se vyklubala sice stále mrňavá, ale velmi zajímavá čertuška. Malé kvítko, kterému hořely líce, rudnuly smyslně plné rty a jiskřily obrovské oči. Vlasy měla jako uhel, konečně uhlazené dozadu, protože čepice se už mačkala zmuchlaná v rukávu nevzhledné zimní bundy spolu se šálou.

„Tak půjdeme na věc, ne? Není moc času, koukám,“ uculila se do hodinek a pobídla Jaška k odchodu do ložnice i přesto, že byla v tomto bytě cizákem. Její dominance pozvolna startovala a už pouhé pobídnutí Jaška odzbrojilo. Couval před ní do ložnice a nemohl se vynadívat na řasatý pohled, kterým dostával přímé zásahy. Palčivě byl několikrát probodnut čokoládovými zorničkami a přesto dokázal držet své ego v naprostém klidu. Couval až k posteli. Až k místu, kde se dlouho nic vzrušivého neodehrálo a k místu, které bylo potřeba zneuctít, jinak by tam další roky nedokázal ani obyčejně přespat.

„Otoč se. Převléknu se,“ navedla ho mrňavka.
„Já se…odložím si, ano?“ špitl opatrně.
„Pochopitelně,“ houkla drsně černovláska.
„Já se ještě jednou omlouvám…“ pokoušel se nějak udržet konverzaci.
„Jsi dobrej. Dostáváš se do role, že?“ vysmála se mu malá vládkyně. V Jaškovi to škublo. Trhl sebou, protože v sobě ještě neuměl srovnat ženskou drzost vedle své pokory. Musel usilovně myslet na to, co se mu asi děje za zády, jinak by se i přes možný splněný sen otočil na patě a tu malou drzounku vyhnal. Ze všech sil se ovládal a zaháněl každičkou myšlenku na býčí mužnost. Zjevoval si před očima tvrdý dámin rozkrok a plnou prdel, takže dokázal držet jazyk za zuby do chvíle než se otočil.

„Wow! no…no…no wow!“ padl na kolena před velikou krasavicí. Stála proti němu, mávala na něj připnutou čurákoidní náhražkou a mrkala temným očkem. Jazyk jí občas prolétl mezi plnými rty a zoubky přidaly na třpytu když k dominantní roli přidala i kousek svého kouzelného úsměvu. Byla stále rozkošně malá, ale o její fyzičce se nedalo pochybovat. Vysportovaná lýtka a rajcovně vyrýsované svaly na rukách, vypovídaly o ledasčem.
Krásně tvarované nožky věznila v síťovaných samodržkách, ruce jí hladily saténové rukavice a aby ho mohla dokonale omráčit, nechala své pevné trojky vykukovat z koženého korzetu, pod kterým už se hrdě tyčil černý gelák s popruhy v tříslech. Jašek chytal balanc a v rychlosti si představoval, kolik prdelí asi už přemohla a kolik análů odpanila svým gelovým pomocníkem.

„Děkuji!“ padl na všechny čtyři bez varování a hned se točil zády k minibohyni.
„Je tvůj zadek panna?“ ucítil popleskání na půlkách.
„Je. Ale je trénovaný. Trošku. Toužím po pořádné jízdě,“ zakňučel Jašek už skoro slečinkovsky a zavrtěl zadnicí, aby si vysloužil další poplácání.
„Tak si ho nejdřív připrav, než tě odpaním,“ obešla klečence kráska. Stoupla si před něj. Sledovala jak se těší na kolenou a očima prosí o zásun. Otírala se mu gelovám žaludem o rty, hladila ho ve vlasech a druhou rukou si jemně přihoňovala docela průměrné umělobodátko, kterým se chystala protáhnout kocourův komín.
Jaša se odvážil vypláznout jazyk a ochutnat příchuť náhražky. Pomalu a důkladně cumlal krásně tvarovaný žalud, otvíral pusu víc a víc a nechal si tlačit na zátylek, protože mu to napomáhalo v hluboké kuřbě. Začal pomalu slintat, ale stále se držel. Snažil se ze všech sil, aby si zasloužil tolik vytouženou prdelodefloraci.

„Kuř dál, nenech se rušit,“ přikázala mu mrňavka a snažně se natahovala pro igelitku za sebou.
„Už ho tam potřebuji,“ stačil Jašek pronést mezi polykáním uměláka, ale za tohle škemrání si vysloužil pouze ukašlané dávení, protože ručka jeho mrdaleny ho donutila polknout geláka celého až po kořen.
Poslušně kouřil, snažil se naudělat jedinou chybu a trpělivě čekal až si jeho vládkyně nabere potřebné množství gelu do dlaně. Oddaně čekal až ho znovu obejde a tence zavzdychal, když mu zezadu zakroužila špičkou ukazováku kolem análu. Čekal vše. Další šimrání, poplácání, tvrdé ojetí, ale když ucítil i jazyk, pochopil, že tahle placená deflorantka si celou akci sama opravdu užívá.
Prohýbal se v pase a usmíval se blažeností. Roztahoval stehna a nenuceně se podbízel, aby lízajdu nenaštval svoji vlezlostí. Jen dál doufal, že slastný pocit ucítí co nejdéle. Čarokráska se nijak nežinýrovala. Rajzovala mu v análu hbitou špičkou jazyka, přelizovala mu hráz až po koule, které sála, cumlala a vracela se zpět k análu. Její drsná ručka mu dojila čuráka a nutila ho vyhnat z těla poslední rozumnou myšlenku.

Jašek se začal chovat jako pomatený. Neuměl se už ovládat. Jen se naprosto vžil do své role, oddaně klečel a už docela nestydatě prosil o propíchání. Děkoval na prsty ve své řiti, když mu těsný anál promazávala gelem, ale přesto toužil po Dámině připínáku.
„Tak se drž. Chyť se čela postele, prohni se, našpul ji, ták a jdeme na to!“ křikla najednou pidivládkyně.
Přiskočila za něj, pokrčila se v kolenou a pomalu nasadila žaluda připínáku k Jaškově první brance. Jeho promazaná a nadržená prdel byla krásně uvolněná, takže stačilo mírně zatlačit a zajela do něj pomaloučku až na doraz. Chytla ho za boky, projela stejnou prcostezkou zpět až ven, znovu zasunula a znovu mírně přitlačila.
„Prosím! Prosím! Chci cítit přírazy!“ šilhal do čela lože Jaša.
„Takhle třeba?“ chápavě dorazila k jeho prdeli krasava.
„Jo!!!“ zavzdychal nadrženec.

Oba rozjeli pekelnou jízdu. Jaškova zadnice dostávala pravidelné příbuchy, jeho huba se křivila blahem a prokrvený bodec mu ukapával do prostěradla. Tenké čůrky šulínčího lepidla z něj vytékaly přímo do ložního, kam ulehal s tou svojí nudnou polovicí. O to víc ho celá akce začala bavit. Představa, že mu v posteli odpaňuje zadnici krásná divoška a oba poskakují na manželčiné půlce mu vháněla spokojenost do žil. Bude mít aspoň nad čím opět na záchodě honit, až si tam večer jeho žena nic netušíc lehne. Zapřel se tedy dlaněmi do polštáře a zdvojnásobil svoje přírazy.

„Hej, co je? Myslíš, že tě šukám málo? Chceš víc?“ přidala do tempta mrdaléna. Jašek se divil kde se v ní bere tolik síly. Tolik energie. Na její vzrůst ho dokázala opravdu ničit. Dostával zezadu to, co celý život měl v představách a u čeho mu protekly mezi prsty litry semene. Už nedokázal ani přirážet. Už jen držel, centroval balanc a nechával si ládovat rozježděnou prdel.
„Můžu už stříkat?“ zaprosil polohlasem zničeně.
„Ok, jak je libo,“ odbyla ho na půl pusy dračice a zastavila prckošukec. Zajela ručkou k jeho prokrvenci, srolovala mu předkožku ke kořeni a zakroutila svými boky. Jaša v sobě ucítil jak mu umělák opisuje v zádeli nuly a roztřepal se blahem. Stačily další dva tahy předkožkou a už upozorňoval na špric. „Tak cákej!“ zasouvala už zase v pravidelném tempu čertice.

Jaša se chopil svého díla, pumpoval ze sebe celý chtíč a kvičel slastí, dokud spermodávku nevystříkl na manželčin polštář.
„Tady to máš…tady…a ještě…nažer se toho, ty frigido…na…bože…“ fňukal libidem.
„Áááá, koukám asi i na manželku zbylo, co? Vy jste všichni stejní…“ rozesmála se černovláska udýchaně, když už jen přihlížela jeho orgasmu a pomalu vytahovala uměláka z jeho projetého rektálu.
„Já se omlouvám. Za tohle se omlouvám. Ale byla to jízda. To byl ten nejskvělejší zážitek mýho života. Nezapomenutelná slast. Děkuju!“ klaněl se s díky pomalu k zemi.
„Není se za co omlouvat. Na ty vaše zadnice se specializuju a věř mi, že často tohle zažívám. Hele, kde máš koupelnu? Půjdu si to nařadíčko omýt a vyrazím. Támhle? Díky,“ uklidňovala mu duši.

Omrdanec pomalu slézal z postele a než nachystal platbu své koučce, ještě chvíli si jezdil dlaněmi po použité zádeli. Hladil si ji, uklidňoval ji, že určitě ještě někdy zažije znovu tuhle jízdu a nakonec s úsměvem vyprovázel placenou krásku, která už zase vypadala jako velká šedivá koule z nádražního keře.

Líbí se povídka?