Toto je 1 díl z 2 v seriálu Zločin ve městě

ZLOČIN VE MĚSTĚ
Konšel Milota se vracel ze zasedání městské rady. Šel trochu nejistě, protože se ještě stavil v šenku „U kulaté krychle“, kde zrovna měli čerstvou várku piva, a tam si dal hned několik džbánků.
Jedna ze sklepnic mu pak nabízela i nějaké to potěšení, ale Milota zaplatil a šel s tím, že se raději potěší doma s manželkou.
„Možná se nechá ještě obtěžkat, když Dorka nám už přerůstá přes hlavu,“ mudroval, když procházel mázhausem a stoupal do patra ke své jizbě.

***

„Oh…oh..oh,“ ozývalo se tlumené hekání. To Ondra, syn pláteníka Snášela, právě plenil klín sličné Milotovy dcery Dorky. Ta ho objímala s nohama omotanýma kolem jeho boků a slastně vzdychala nad přírazy tvrdého ocasu, který do ní rytmicky zajížděl.
Ondra ji jazykem laskal vztyčené bradavky jejích malých prsou a Dorka se blížila ke svému vyvrcholení.

Nebylo to tak dávno, co se jí Ondra dvořil a cudně políbil na tvář. Za pár dní ji zbavil panenství ve křoví pod hradbami a nyní už si spolu naplno užívali milování v pohodlí lože.
V přicházejícím vrcholu se ale bohužel přestali hlídat a Dorka začala sténat opravdu hlasitě.
„Bože…bože…oh…oh,“ kvílela a i Ondra hlasitě funěl a prudce přirážel mezi její rozevřené nohy.

„Co se tu děje?“ náhle do děje vstoupil rozezlený Milota, který podle zvuků tušil cosi nekalého.
„Probůh, otče!“ vykřikla Dorka zděšeně, zatímco Ondřej reagoval bleskově.
Než se Milota ve tmě zorientoval, popadl nohavice a košili, otevřel okno a z prvního patra vyskočil na ulici.
Milota přiskočil k oknu, ale ke svému úžasu i zlosti spatřil jen pelášející postavu napříč rynkem.
„Ten zvyjebanec!“ zaklel a spustil příval nadávek a výčitek na hlavu dcery.
Ta tvrdošíjně zapírala totožnost muže, jež s ní obcoval a tvrdila, že byla zhanobena kýmsi neznámým, který se k ní vkradl.

***

Písař Durmann se potácel mírně podroušen podloubím domů na rynku, když vtom přímo z nebe spadlo nějaké tělo!
Než se stačil leknout, tělo se zvedlo a dalo se do běhu. Byl to nějaký mladík. Světlé vlasy mu prozradily, že to je Ondřej Snášel, pláteníkův syn.
Ale kde se tady vzal, tohle je přece dům konšele Miloty?
„Ááá,“ plácl se do čela. Milota má přece dceru Dorku a už vícekrát ji na rynku viděl v debatě s Ondřejem, takže…. a se vševědoucím pohvizdováním pokračoval k domovu.

***

Celou napjatou situaci zachránila matka Božena. Rázně muže zastavila, odvedla ho do jizby, aby mu poskytla slastnou útěchu.
„Nech už toho a pojď, nebyli jsme jiní.“

Nejdřív mu udělala hladivou masáž, kdy ho postupně vysvlékla donaha. Pak na něj nalehla a jezdila mu po těle svými velkými prsy. Když je měl na obličeji, neváhal a začal je mnout a laskat jazykem. Božena vzdechla a pokračovala ve svém konání.
Když se mu dostala mezi nohy, vzala jeho polotuhý ocas do ruky, přetáhla předkožku a vsunula si ho do úst. Sevřenými rty po něm jezdila, čímž muži způsobovala rozkoš, že jen slastně vzdychal.
Tvrdý ocas nyní trčel nahoru a žena na něj pomalu nasedala. Vzala ho do ruky a pomalu si ho vsunula do štěrbiny.
Muž jen sledoval, jak se v houštině klína roztáhly pysky a ocas vnikl do růžové rýhy klína a za táhlého ženina sténání v ní pomalu mizel.
Ocas mu sevřelo teplo a vlhko. Pomalu do ní vnikl až po kořen. Božena se pousmála a pak pomalu začala odsedávat. Prsa se jí rozhoupala, tak je muž hned začal mnout a mačkat a žena se soustředila na rozkoš z pohybu ocasu v pochvě.
Se stoupající slastí začala zrychlovat a při vlastním vyvrcholení cítila i proud mužova semene, jak ji celou vyplňuje.
„Ach..ach…úúúh,“ sténala a byla celá na vrcholu blaha.
Bránila se obtěžkání, ale nyní to bylo jedno. Oba dosáhli skvělého uspokojení. Pak v objetí usnuli.

***

Druhého dne se na radnici Milota tvářil zavile a na každého se zlostně utrhl.
To už všichni věděli, že jeho dcera byla zhanobena. Doma a ve své vlastní posteli!
Všichni tušili, jak to asi bylo, ale pokud nechtěla být Dorka postavena na pranýř, muselo to být zhanobení neznámým pachatelem.
„Kdybych věděl, kdo to byl, utrhl bych mu koule!“ soptil Milota a Durmann mlčel a jen se usmíval.

***

Navečer písař navštívil Ondru. Vysvětlil mu, že byl viděn a pokud nechce přijít o koule, jak hlásal Milota, měl by se podívat do svého měšce po nějakém tom stříbrňáku.
„Kolik?“ vzdychl Ondřej.
„Řekněme pět… každý týden,“ odvětil sladce vyděrač a stále se usmíval na brunátnějící tvář Ondřeje.
„Jsem jen tovaryš, nevydělávám tolik…jak dlouho to chcete dostávat?“ vztekle se osopil, ale Durmann se tvářil neústupně.
„Jak uznám za vhodné, ale v tvém případě bych, chlapče, platil. Milota to myslí vážně.“

Z Milotových výhrůžek Ondřej strachu tolik neměl, ale buď by s Dorkou stáli na pranýři oba, nebo by si ji musel vzít a obě možnosti se mu nelíbily.
„Dobrá,“ řekl po krátkém přemýšlení. „Půjdeme to večer zapít do šenku „U zelených šišek.“ Jsou tam hezké sklepnice.“
Durmann souhlasil a kráčel spokojeně pryč.

***

V šenku vládla dobrá nálada. Skupina kupců tam oslavovala své obchody a vykládali všem okolo o životě v Praze.
Protože většina měšťanů nikdy nevytáhla paty dál než za hradby města, seděli tiše jak pěna a naslouchali, jak to chodí v hlavním městě království.

Sklepnice Alena se otřela o Ondřeje. „Nechceš si zalaškovat? Je tu nuda.“
„Nemám peníze,“ odvětil a tím dívku otrávil.
„Dneska sem myslela zadarmo, ty hňupe. Ale když to bereš takhle,“ a třískla vztekle džbánkem piva o stůl.
Vzápětí odešla do podkrovní komůrky s písařem Durmannem.

„Zadarmo? To jistě,“ uchechtl se Ondřej, upil piva a už u něj stála pihovatá sklepnice Andula.
„Ještě džbánek?“ usmála se koketně.
Ondřej ji vzal kolem pasu.
„Nevím, jestli je lepší stříbrňák za pivo, nebo za tvé půvaby?“
Andula pokrčila rameny. Rozumu moc nepobrala a nějaké rozvahy jí byly cizí. Byla ovšem pěkně stavěná a měla co nabídnout.
„Půjdem nahoru?“ otázal se Ondra.
„Ne. Jdem ke mně,“ a odvedla si ho k sobě.
Tam se svlékla, ulehla na lůžko a roztáhla nohy.

Ondra se vysvlékl a pohledem na nahou dívku se mu péro postavilo. Andula se pousmála.
„Pojď mě pomilovat,“ sama už se těšila.
Ondra jí nalehl mezi roztažené nohy a zatlačil ocas dovnitř.
„Oooh..uuh,“ zasténala dívka a ještě více rozevřela nohy od sebe. Ondra opět přirazil a již to šlo snadněji. Pochva ho přijala v sobě a po několika přírazech již cítil, jak zvlhla a už v ní jezdil volněji. Přitom se líbali a také se věnoval jejím prsům a rozinkám tvrdých vztyčených bradavek.
Andula vzdychala slastí a snažila se to Ondrovi oplácet a hladila ho na zádech i zadku. To vše a prudké přírazy a svírání pochvy mu dělaly dobře, že po určité době zrychlil přírazy na maximum a pak už se do jejího těla za hlasitého funění vyprazdňoval.
„Ááách..ááách…ááá,“ hekala Andula, kroutila se v orgasmických stazích a nasávala dávku semene do dělohy.

K její radosti pak Ondra neodešel, naopak zůstal s ní ležet v objetí a společně usnuli.

*****

Písař Durmann šel domů v dobré náladě. Zašukal si, stálo ho to dva stříbrňáky z Ondrových peněz a ještě mu tam nechal účet za pivo. Hned je život veselejší.
Na mladou manželku Lucii ani nevzpomněl. Neměl ji rád. Do domu přinesla víc majetku a tudíž s ním také nakládala. Jemu dávala jen jakési spropitné. Na děvky ani pití to samozřejmě nedalo.
Tímto přístupem se mu žena, i přes její nespornou krásu, zošklivila, že s ní odmítal spát. Žena prosila, vyhrožovala, plakala, ale nakonec se jejich manželský styk ustálil na každé druhé středě v měsíci.

Mohlo by vás zajímat  Z okna do okna - Hadí královna 07/10

Náhle ze tmy, od stěny domu konšela Miloty, vyskočil stín a vrazil mu do břicha nůž. Durmann zasípal, chytil se za břicho a pomalu klesl na kolena. Nakonec se svalil na zem a vydechl naposled. Postava se tiše zasmála, sebrala mu měšec, nůž si otřela o jeho plášť a zmizela.

***

Ráno se Andula probudila v pevném objetí Ondry. Když se probral, ještě jednou ji něžně pomiloval a obdařil ji dvěma stříbrňáky a Andula byla celá unešená.
„Děkuji. Ale já… Já s tebou spala z lásky,“ usmívala se.
„Já vím. To je včerejší útrata za pivo,“ kývl Ondra a odešel.

***

Mrtvolu písaře nalezly ráno děvečky, konkrétně děvečka od Miloty, když šla pro vodu a o Durmanna doslova zakopla.
Případ začal vyšetřovat městský rychtář Piwoňka.

Vraždu se však nepodařilo objasnit. Písař byl zabit a okraden, šlo tedy o loupežnou vraždu, ovšem nikdo nic neviděl a neslyšel. Že se tak stalo zrovna před domem konšela Miloty, bylo zřejmě pouhou náhodou. Písař žil skromným a poklidným životem a nebylo známo, že by měl nepřátele. Manželka Lucie tvrdila, že taktéž nikdy u sebe neměl mnoho peněz, neb jen ona rozhodovala o penězích v domácnosti.
Ocitl se prostě v nevhodný čas na nevhodném místě.

O setkání s Ondrou a jejich posezení v šenku „U zelených šišek“ se rychtář dozvěděl, ale zjistil, že Durmann po dostaveníčku s Alenou šenk opustil, zatímco Ondra strávil noc se sklepnicí Andulou, která to potvrdila a s úšklebkem přísahala, že Ondřej byl celou dobu v ní.
„Mlč! Taková nevhodná slova před osobou úřední nebudeš vyslovovat!“ durdil se rychtář a se zaklením odešel.

***

Čas plynul a Ondra žil dál klidným životem plátenického tovaryše.
Otec s ním byl spokojen a sliboval, že brzy už může zažádat o mistrovské zkoušky.

Po přistižení na loži s Dorkou, Ondřej zanevřel na svobodné dcerky měšťanů a zaměřil se na děvečky. S těmi to bylo jiné.
Statný synek pláteníka se jim líbil, a tak nedělaly velké drahoty pokud jim chtěl vyhrnout suknici.

***

„Zajdi dnes k Durmannovi,“ řekl otec Ondrovi a podal mu zabalený štůček plátna.
„Ale ten je..přece,“ zdvihl obočí syn.
„Já vím. Tedy k paní Lucii. Je to zaplacené. A vrať se brzy,“ kývl otec a odkvačil.

Ondra se loudavě vydal do ulic. U Durmannů nikdy nebyl, neznal paní, vlastně teď vdovu Lucii ani žádnou jejich děvečku.
Prošel chodbou a zabušil na dveře obytné jizby. Když se otevřely, oněměl překvapením. Otevřela mu krásná mladá žena se světlými vlasy, zavinutými v loktuši a tvářila se mile, ale smutně.
„Přejete si?“
„Jsem Ondřej Snášel. Zde mám pro vás vyhotovené zboží, vzácná paní,“ promluvil Ondřej, který tušil, že má před sebou samotnou paní domu.
„Ovšem. Již si vzpomínám,“ pousmála se žena. „Pojďte dál a položte to na truhlu u okna,“ otevřela dveře dokořán.

Ondra prošel dovnitř a položil balík na určené místo.
Žena k němu stála zády a něco kuchtila na kamnech. Byla docela vysoká, štíhlá a měla na sobě splývavé jednoduché šaty, které zvýrazňovaly její siluetu. Dekolt neměla příliš vzedmutý, což by s její postavou ani neladilo.
Jeho upřený pohled žena asi vycítila, protože se otočila a jejich oči se střetly.
„Probodáváte mě pohledem. Je mi to nepříjemné. Můžete jít!“ pokynula mu ke dveřím.
„Promiňte, vzácná paní,“ zrudl Ondřej a poslušně odešel.

V mázhausu se srazil se služkou Františkou. Tu znal. Měl už co do činění s její přítelkyní Mařkou, služkou od pekaře a už s ní prohodil pár slov.
Františka byla trochu více zakulacená, ale veselá a milá.
„Co tu děláš?“ vyjela na něj nepřátelsky.
„Donesl jsem zboží tvé paní,“ divil se Ondra její náladě.
„Hm. Proč ji rušíš v jejím smutku? Mohl si to dát mně,“ opáčila.
„Nebyla jsi tu. Co tak vyvádíš?“
„Jdeš zase dnes za Mařkou?“ otázala se.
„Co je ti po tom?“ vyjel Ondra.
„Jen, že Mařka je obtěžkána, takže ten, kdo to spískal, si ji bude muset vzít. Jenže Mařka mlčí, ale já vím, kdo to je,“ řekla vítězoslavně.

Ondřej ztuhl. Šukal Mařku několikrát a rozhodně si pozor nedával. Takže jestli on? Tu ostudu otec nepřežije a on…taky zrovna Mařku by si brát nechtěl. Ach jo.
„Tak kdo to je?“ otázal se s pocitem poraženého.
„Když mi dnes zahřeješ lože, prozradím ti to,“ usmála se Františka.
Ondra byl opět překvapen. Tentokrát příjemně.
„Přijdu po setmění,“ přikývl a šel domů.

***

U domu vrzly dveře a ozval se dívčí hlas. „To je dost. A potichu. Paní ještě nespí.“
Do chodby vklouzla temná postava a obě se přesunuly do komůrky v přízemí.
Potmě ulehli a k Ondrovi se přitisklo nahé dívčí tělo. Ruka jí sjela přes hruď až mezi nohy a stiskla mu ocas.
„Aúú,“ zaúpěl, ač to nebylo bolestivé.
„Tak mi sáhni taky na lasturku, moc mě svrbí,“ pronesla tiše Františka.

Ondřej tak učinil a skrz ochlupení zajel prsty do mokré štěrbiny.
„Oách…ano…to je hezké,“ vrněla Františka a slast mu opětovala zrychleným honěním tvrdnoucího ocasu.
A tak Ondra třemi prsty mlaskavě šoustal nadrženou kundu a sám se blížil k vrcholu honěním ocasu.
„Seš nadržená coura, víš to?“ nalehl Ondra na dívku a zatlačil jí ocas do klína.
„Anoo…joo…jsem…oooh,“ hekla nad vniknutím a přijala ho v sobě až po kořen.
Tvrdý ocas projel až na dno. Ondra cítil slastné sevření a vlhkost dívčího lůna. Hned začal přirážet a Františka sténala a vzdychla stále hlasitěji.
„Božee…to je…ono..jooo….už…oooh,“ kroutila se v návalech rozkoše a radostně vnímala i laskání tvrdých bradavek jejích velkých prsou, které Ondra olizoval a mnul mezi rty.„Mlask..mlask,“ zněly rytmické přírazy a do temnoty komůrky svítila jen bílá rozevřená kolena a dvě polokoule zadku poskakující mezi nimi.

Aspoň tak to viděla paní Lucie, které nedalo spát úpění z přízemní komory a když zjistila dveře zajištěné závorou, nahlédla dovnitř oknem ze dvorku. Došlo jí, že Františka tam souloží a náhle, neví proč, cítila mravenčení a vlhkost v klíně. Ach, jak dlouho v sobě neměla mužský úd. Ten zmetek Helmut, budiž mu země lehká, s ní spal jen občas, zato utrácel její peníze za kdejakou dorotu…

***

Vyvrcholení bylo bouřlivé, div jim na hlavu nespadl strop. Františka, zcela už mimo ze slastných prožitků, hlasitě houkala jak sova pálená a Ondra do ní přirážel stříkajícím čurákem, aby se semeno dostalo co nejhlouběji její nadržené kundice, aspoň to tak hlasitě vyřvával.

Když skončili, vytáhl Ondra z kapsy nohavic medailonek s vyobrazením Panny Marie a dal ho Františce.
„Ach..probůh. Co to je? Snad žádost o ruku?“ zajíkla se dívka překvapením.
„Ne. Jen dárek. Za tvou..ehm…lásku,“ řekl Ondřej zaskočeně.
„Ale…to muselo být drahé.. Vzadu je něco vyryto, pohleď,“ otočila medailonek.

Byl to německý text, ale Františka číst neuměla, Ondra německy také ne, a tak si vymyslel, že je tam napsáno „z lásky“ a Františka byla v sedmém nebi. Hned si medailonek navlékla na řetízek a zavěsila na krk.
„Tak a teď k Mařce. Obtěžkal ji pekařův syn Filip.“
„Ten nekňuba, co vypadá, že neumí do pěti počítat?“ zasmál se Ondřej.
„Neumí počítat , ale umí něco jiného…a moc pěkně, jak Mařka říkala. Ale už dost. Jsi u mě, tak veleb mé půvaby,“ rozhodla Františka.

Ondra ji odpověděl ne slovy, ale činy a pak se ještě mazlili a líbali, ale přes noc u ní nezůstal.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2247
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
3
Navigace v seriáluZločin ve městě 02 >>

6
Komentujte

avatar
4 Comment threads
2 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
6 Comment authors
CrazylemonMichalShockBob RomilKittikit Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Iki
Host

Příjemné čtení, těším se na pokračování.

Kittikit
Host
Kittikit

Priste to asi bude pani Lucie 😉

Bob Romil
Člen

Doufám, že ten zločin z titulu povídky bude objasněn, protože jinak by to byl zločin proti pravidlům 🙂 Ondra si zatím píská, ale je jen otázka času, kdy se to na něho začne valit.

Ještě k názvu šenku “U kulaté krychle” – to je v podstatě speciální geometrické těleso podobné významem, jako je úloha z aritmetiky, kdy se celek má rozpůlit na tři čtvrtiny 🙂

Shock
Host
Shock

Zločin bude objasněn, není třeba se bát. A kulatá krychle? V tu chvíli mě nenapadlo nic blbějšího, no… 🙂

Michal
Host
Michal

On to není až tak originální název:
http://www.hranatakoule.cz/fotogalerie.php

Crazylemon
Host
Crazylemon

Tahle povídka, doufám, že jenom první že série, se mi líbila.Mám rád historii + ještě zápletka s nevyjasněnou vraždou. Doufám, že pokračovaní bude a bude brzo.