Toto je 6 díl z 9 v seriálu Život za oponou

Počet milenek začal nebezpečně narůstat. Ještě, že Jana končila. Dostala angažmá v Praze a současně odcházela s mým kamarádem Patrikem.

Ještě jednou mne pozvala k sobě domů. Natěšen v předtuše krásně prožitého večera, došel jsem se ještě vykoupat do městských lázní, protože sprcha v mezipatře mého bydliště momentálně nefungovala.
Cestou jsem koupil v květinářství kytici a nedočkavě zaklepal na dveře Janina bytu.

Přišel mi otevřít Patrik.
„Co koukáš tak udiveně,“ přivítal mne. „Nebo jsi mne snad nečekal?“
„Ne, to…ne, „ vykoktal jsem ze sebe. „Ale měl jsi být v Praze.“
„No, měl, ale drobná změna. Pojď dál. Nestůj tady mezi dveřma.“
Vešel jsem do bytu, a již podle počtu bot v chodbě mi došlo, že tam nebudu sám.

V obýváku sedělo porůznu, i na zemi několik herců z divadla, kteří neměli zrovna ten večer představení.
„Loučíme se tady. Pojď si taky mezi nás sednout,“ ukazovala mi Jana na volné místo na koberci u pohovky.
„Tady máš náhradu za mne,“ ukázala na dívku, kterou jsem ještě neznal, a která seděla na pohovce nade mnou.
„Jak to myslíš?“ lekl jsem se.
„Tak, jak to říkám. Nastupuje do angažmá po mně a bere i všechny moje role. Možná, že si vezme i klub.“

Vstal jsem a představil se.
I ona se postavila a podala mi ruku. „ Michaela K.,“ představila se.
„To je shoda jmen, nebo máš něco společného s hercem K.?“
„Jsem jeho dcera,“ odpověděla a usmála se na mě.
Páni, pomyslel jsem si. Tak já se znám s dcerou známého herce, pana K. Byl jsem ještě stále tak trochu ze všeho vyjevený, když jsem se potkával s lidmi od kumštu, kteří něco znamenali.
A tak do mého života vstoupila další žena.

Druhého dne jsem se potkal také s novou posilou divadla a mou spolužačkou Hanou.
Neopomenula, aby mi nepřipomněla předchozí, společně prožitou noc.
„Bylo to s tebou krásné,“ ocenila naše milování. „Ber to jako oboustranný úlet. Já vím, že by si o mne nestál. Nikdo z vás kluků ve škole jste si mne ani nevšiml. Já dobře vím, že jsem ošklivá,“ sklopila oči.
„Hanko, neblázni,“ slabě jsem zaprotestoval. „Bylo mi s tebou dobře.“
„Je mi jasné, že by si se mnou nikdy nechodil. Ale když se budeš chtít pomilovat, klidně mi to řekni.“
Bylo mi jí v té chvíli až líto.
„Jsme kamarádi a vždycky budeme,“ ujistil jsem jí. „A v tom případě pomilování, věř mi, že vždycky rád.“
A myslel jsem to taky upřímně.
Od chuti do skutku nebylo v té chvíli daleko.

Seděl jsem u rýsovacího prkna ve svém atelierku a rozkresloval schválené dekorace pro truhlářskou dílnu, když v tom někdo zaklepal na dveře.
„Dále,“ řekl jsem, aniž bych se odvrátil od prkna.
Uslyšel jsem otočení klíče v zámku.
To mne donutilo obrátit se.
V místnosti stála Hana, s rukama svěšenýma podél těla.
„Stalo se něco?“ vyděsil jsem se.
„Stalo,“ odpověděla potichu Hana. „Přišlo to na mě,“ dodala.
„Teď a tady?“ vylétlo ze mne.
„Jo,“ přikývla.

Vstal jsem a udělal několik kroků ke stolu a snažil se couvat, do chvíle, než jsem na zadku ucítil hranu pracovní desky.
„Jak to chceš dělat?“ stále jsem nechápal její počínání.
Došla až ke mně a náhle klesla na kolena.
„Takhle,“ uchopila první knoflík poklopce kalhot a začala ho rozepínat.
„Neblázni,“ snažil jsem se chabě bránit. „Vždyť může někdo přijít.“
„Nemůže. Zamkla jsem,“ oponovala Hana a rozepínala další knoflík. „Víš, že jsi mi to slíbil,“ připomněla mi můj nedávný slib.

Pozoroval jsem ze shora její hbité prsty, jak se dobývají do nohavice trenýrek a po chvíli vytahují ztopořený úd.
Přetáhla kůžičku přes nalitý žalud a jazykem ho smyslně olízla. Okamžitě mi došlo, že to nedělá poprvé. Kde se to tak hezky naučila, když tvrdí, že je ošklivá a kluci jí nechtějí?
To už ale špičkou jazyka dráždila uzdičku a posléze otevřela ústa a vsála si ho hluboko do krku.
V tu chvíli rozehrála koncert jazyka a rtů. Držel jsem se rukama křečovitě hrany stolu a vychutnával si stupňující se vzrušení.
Aby umocnila ještě více okamžiky tohoto neobvyklého koncertu, uchopila mi jednou rukou varlata a začala je mnout, zatím co tou druhou držela úd, aby jí nevyklouzl z úst.
Cítil jsem stoupající tlak ve varlatech a ač jsem se snažil co nejvíce, nedokázal jsem zastavit tlak semene, ženoucího se ven.
Pustil jsem hranu stolu a uchopil jí zezadu za hlavu a přitiskl co nejvíce k údu.
V ten okamžik vystříkla první dávka spermatu do jejích úst. Hana, kterou to vůbec nezaskočilo, ho začala polykat.
„Volové, tohle kdybychom věděli na škole,“ vzpomněl jsem si na adresu spolužáků.

Poslední kapky semene zmizely v Hančiných ústech. Ještě stačila včas vytáhnout kapesník, očistit můj vlhký žalud a utřít si koutky rtů.
Vlepila mi mokrý polibek a řekla: „Dík,“ a pak se už jen za ní zavřely dveře.
Koukal jsem ještě za ní chvíli s údem visícím z kalhot.
Opravdu jen chvíli, než jsem si uvědomil, že může někdo přijít a rychle jsem si ho zastrčil zpět do poklopce.

Tato příhoda mne tak rozhodila, že jsem nebyl schopen dál pokračovat v rýsování. Navíc se mi i znatelně třásly ruce.
Pevně rozhodnut, jsem se vydal divadelními chodbami ke klubu. Dám si alespoň kávu, abych se trochu uklidnil.
Vzal jsem za kliku, ale klub byl zamčený. Vůbec jsem si neuvědomil, že po odchodu Jany, se nemá o něj kdo starat.
A tak jsem se zase vracel zpět do svého atelieru. Tentokrát jsem si zkrátil cestu přes jeviště. Chvíli jsem stál mezi dveřmi a díval se do tmy. Pomalu jsem přizpůsoboval zrak nezvyklému šeru a rozpoznával prostor.

Jeviště, nyní bez dekorace se zdálo být ohromné a já začal pochybovat o tom, zda můj návrh dekorací vůbec v tomto prostoru vynikne.
Stál jsem uprostřed a rozhlížel se, když jsem si všiml, že spoře osvětlená kabinka inspicientky není prázdná.
U stolku seděla Alena a cosi si zapisovala do knihy.
Po jejím vzoru svolávání herců na scénu jsem zavolal tiše do temného prostoru: „Prosíme, paní Alenka na jeviště!“

Alena sebou trhla a otočila se směrem ke mně. Jenže v té tmě taky nikoho neviděla.
„To jsi ty, Péťo?“ přesvědčila se dotazem, vstala a vykročila za hlasem.
„Péťo,“ vydechla a přitiskla se ke mně celým tělem. „Péťo, co je s tebou? Proč se mi vyhýbáš?“ začala mi z ničeho nic vyčítat.
„Nevyhýbám, je moc práce a při zkouškách jsme přece spolu,“ snažil jsem se vymluvit.
„Jo při zkouškách, ale to je málo,“ opět mi vyčetla.
„Vždyť jsou to jen dva dny,“ uvědomil jsem si naše poslední milování.
„No právě, už dva dny.“
„Myslel jsem, že jsi to dostala?“ napadla mne hloupá výmluva.
„Jak si na tohle přišel?“ skoro pobrekávala.

Abych vše napravil, sáhl jsem jí pod sukni a nahmatal mezeru mezi stehny. Alena se hned k mé dlani přitiskla a zašeptala mi do ucha: „Péťo, prosím tady ne, tady by nás mohl někdo vidět.“
Neměl jsem v úmyslu se s ní teď a tady milovat. Navíc jsem měl přirození ještě scvrklé po nedávné Hanině kuřbě.

Stačilo jen chvíli, to když mé prsty vnikly pod látku Alenčiných kalhotek a nahmataly chloupky jejího pohlaví.
„Tady ne, tady ne,“ vzdychala Alena a ohlížela se po nějakém vhodném místě, kde se dostat z dohledu nevítaných diváků.
„Kulisárna!“ napadlo mne na poslední chvíli.
Kulisárna, to je místnost, nebo spíš sklad v bezprostřední blízkosti jeviště, kam se ukládají kulisy před a po představení, a zároveň se tu nechávají i větší kusy rekvizit, jako například pohovky.

Rychle jsem přehlédl prostor kulisárny a všiml si lehátka pod oknem.
Nebyl čas na dlouhé mazlení a tak jsem Alenu položil a rychle se jí dobýval mezi nohy, které již při pádu mírně rozevírala.
Stále jsem se otáčel k vchodu a díval se, zda někdo nejde.
Alena mi stočila obličej k sobě a vášnivě mne začala líbat.
„Neboj, nikdo sem nejde,“ ujišťovala mne a volnou rukou hledala mé přirození, aby si ho sama zavedla mezi vlhké závojíčky svého pohlaví.

Odhrnul jsem okraj jejích kalhotek, neboť nebyl čas s jejich stahováním a pomohl jí tak se snadnějším navedením kolíku do její štěrbinky.
Vklouzl do ní lehce a rázem se ocitl na dně. Stále citlivá pokožka žaludu po Haniných ústech okamžitě zareagovala na vlhké stěny Aleniny vagíny. Nanejvýš příjemný pocit, umocňovaný stahy jejího pohlaví, hnal semeno i když ne již v tak velkém množství, do do špičky penisu.
Jen tak tak, na poslední chvíli, jsem ho stačil vytáhnout a vystříknout na Aleniny kalhotky.

Letmý pohled na hodinky mne okamžitě vrátil do reality. Málem bych zapomněl.
Michaele jsem slíbil, že jí s klukama od techniky nastěhujeme pár kusů nábytku, který si vybrala ve fundusu, do jejího nového bytu.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1941
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Život za oponou 05Život za oponou 07 >>

3
Komentujte

avatar
3 Comment threads
0 Thread replies
1 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors
MartinBob RomilShock Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Shock
Host
shock

Hezký pracovní den – vykouření, šoustání – předpokládám,že i nová posila Michaela K. bude patřičně “vyzkoušena”.

Bob Romil
Člen

No to bude těžké uhlídat, aby se dámy nepoškorpily. Ti kumštýři mají těžký život 🙂

Martin
Člen
Martin

Při tomto počtu náročných milenek , za chvilku nebude stíhat svoji práci . Bude vymačkaný jako citron . Chudák mladá .