Toto je 4 díl z 9 v seriálu Život za oponou

Konečně tu byl den odjezdu na šňůru představení v Jihočeském kraji. Naplánované byly tři štace a to pokaždé v jiném městě.

První bylo malé městečko nedaleko Vodňan, s návsí a malým rybníčkem před hospodou, jako vystřižené z Ladových obrázků, nebo Švejkova putování.

Nejprve jsme se ale museli zastavit v Praze pro herečku, alternující naší Janu. Stěhovací auto s kulisami pokračovalo dál a my zajeli k divadlu, kde na nás již tato dáma čekala ve vrátnici.
Z pochopitelných důvodů neuvedu její jméno.

Byla známá svým uhlazených chováním. Mluvila zásadně spisovnou češtinou a za nic by nevypustila z úst byť jediné sprosté slovo.
Museli jsme si při své konverzaci dávat opravdový pozor, abychom jí nepohoršili.

Ten večer došlo k příhodě, kdy svou rezervovanost porušila, ale o tom až později.
Zatím perlila svou dobrou náladou a příhodami, kterými bavila celý autobus.
Nikdy by mne ani ve snu nenapadlo, že budu v blízkosti takové osobnosti.

Jenže ještě blíže jsem byl naší inspicientce.
Ta si hned v Kostelci uzurpovala místo vedle mne. Nic jsem proti tomu nenamítal, naopak.
Ta malá, mládím vonící potvůrka mne stále více přitahovala. Vůbec mi nevadilo, když se ke mně přitiskla tak, že jsem cítil teplo jejího tuhého stehna.
Jednu chvíli se rozhlédla po autobuse, aby zjistila jestli se někdo dívá a pak si mi položila hlavu na rameno a dělala, jako že spí.
Bylo mi to příjemné. Jana s námi nebyla a těm ostatním to zřejmě nevadí. Alena nejspíš neměla v divadle žádnou známost.
Byla to hezká, drobná blondýnka, s tmavými konečky vlasů, určitě odbarvená. Krásná a doslova k nakousnutí. Kolik jí může být let? Nanejvýš tak dvacet.

Z úvah mne vyrušilo prudké zastavení autobusu.
Jsme na místě.
Rozhlížel jsem se po malém náměstíčku a hledal budovu divadla.
Hrát se bude nejspíš v téhle restauraci, napadlo mne. Nemýlil jsem se.
Hospodský sál, který se zároveň užíval i jako taneční, malé jeviště, kde bude trochu problém postavit dekoraci, kterou jsme si přivezli.
Nakonec se všechno podařilo a čekali jsme jen na začátek.

Sál se pomalu zaplnil diváky a představení začalo.
Všiml jsem si okénka naproti jevišti, kterým se pravděpodobně podávaly nápoje do sálu, při konání tanečních zábav.

Přestavení probíhalo bez problému do okamžiku, kdy hostující herečka, která seděla u stolu, zaslechla v zákulisí podezřelý šramot. Vše samozřejmě patřilo do hry.
Zbystřila pozornost v očekávání dalšího děje a to tak přesvědčivě, že zaujala pozornost obecenstva v očekávání toho, co bude následovat.
V tu chvíli se jeden z diváků otočil k okýnku, kde představení chvilkami pozoroval výčepní, se slovy: „Franto, hoď mi sem dvě točený.“

Stalo se to, co nikdo neočekával.
Herečka, známá svou přehnanou slušností vstala, došla na okraj forbíny a do hlediště zařvala : „Já se na to můžu vysrat! Jsme v divadle, nebo v hospodě?“
Vrátila se zpět a pokračovala v roli, jako by se nic nestalo.
Hra se sice dohrála, ale my a ani diváci jsme ještě dlouho nemohli na tuto příhodu zapomenout.

Dlouho se také sedělo ve vyhrazeném koutku restaurace u piva a vína.
Pak někoho napadlo se zeptat: „Kde budeme vůbec spát?“
Zřejmě se již chystal po náročném dni zalehnout.
„Vážení,“ vztyčila se od stolu inspicientka Alena. „Zapomněla jsem vám říct, že ubytování máme zajištěné v kempu za městečkem v chatkách.”
Na to vytáhla z kabelky pomačkaný arch papíru a začala číst jména a čísla chatek.
„Snad jsem vás dala dohromady k sobě tak, že jsem to nepopletla,“ ještě se stačila omluvit.
Většině to bylo jedno, všem šlo hlavně o to, vyspat se.
„Ali, mě si nečetla,“ ohradil jsem se, když si sedla.
„Já vím, ale neboj. Na trávníku spát nebudeš,“ spiklenecky se na mě usmála.

Houfně jsme se vydali potemnělým městečkem k chatám. I přes mírný chaos se prostranství kempu po chvíli vylidnilo.
„Kam mne uložíš?“ zeptal jsem se, když jsem zůstal s Alenou sám.
„Neboj, bude o tebe postaráno. Budeš jak v bavlnce,“ uchopila mne za ruku a táhla mne k jedné z prázdných chatek.
„Alenka se o tebe postará, že na to budeš ještě dlouho vzpomínat,“ vrněla, zatím co odemykala chatu.

Co jsem si mohl lepšího přát. Byl jsem sám s dívkou, která mne přitahovala, s dívkou, která očividně toužila po sexu.
A to dala najevo hned, jen za sebou zamkla dveře.
Okamžitě mi skočila kolem krku a přisála svými smyslnými rty k mým.
Ucítil jsem její tělo, těsně přimklé k mému a i ona musela cítit mé bouřící se mužství na svém. Protože byla menší než já, určitě jsem jí s ním musel píchat v místech, někde kolem pupíku.

Aniž bychom přemýšleli o tom co děláme, začali jsme oba instinktivně couvat k jednomu z lůžek, až jsme na něj padli, stále spojeni svými ústy.
Byl jsem na vrcholu blaha. To krásné dívčí tělo, jsem měl nyní pod sebou a mohl jsem si s ním dělat co chci.
A tak jsem se rozhodl, že si to vychutnám a pomalu si jí svléknu.
Odtrhl jsem se od jejích rtů a polibky jsem jí posázel krk.
Pomalu, abych nic nepokazil jsem jí začal rozepínat první knoflíčky blůzky a každý obnažený kousek její pokožky jsem posel polibky.
Blůzka se čím dál více rozevírala a mé rty se nezadržitelně blížily ke žlábku jejích prsů.
Poslední knoflíček a obě kůzlátka naskytla nezapomenutelný pohled.
Alenka neměla podprsenku.
Ty dva tvrdé kopečky s ostrými hroty bradavek okamžitě přilákaly pozornost mých úst. Střídavě jsem je líbal a sál. Alena silně vzdychala a sama se vypínala a nabízela mi je.

Zatím co jsem jí jednou rukou hladil po vlasech, má druhá ruka hledala okraj její sukně a snažila se jí vyhrnout co nejvýše.
„Počkej,“ vymanila se z mého objetí Alena. „Sundám si jí, abych si jí nezmačkala,“ a začala rozepínat postranní knoflíky.
Za chvíli byla jen v kalhotkách.
„Sundám si kalhoty,“ rozhodl jsem se a hledal jsem přezku pásku.

„Ten je krásný,“ vylétlo z Aleny, když jsem si následně svlékl i trenýrky.
Hleděla na mé stojící mužství, jako by v životě něco takového neviděla.
Lehl jsem si vedle ní a s údem, položeným na jejím stehně, jsem si zvědavě prohlížel její tělo.
Ležela vedle mne, její bříško i prsa se vzdouvaly při prudkém oddechování a očekávání dalšího.
Uchopil jsem gumičku jejích kalhotek a začal jí je pomalu stahovat.

Nejprve se objevila další část jejího bělostného bříška a po chvíli vykoukly první tmavé chloupky jejího pohlaví.
Jak více jsem je stahoval, tím přibývalo více chloupků, až se její hrbolek objevil v plné kráse.
Dotkl jsem se ho dvěma prsty a přejel ho po celé délce, až k místu, kde se kopeček začal rozevírat.
Alena mírně roztáhla nohy.
Znovu jsem se přitiskl k jejím rtům a pomalu jsem se na ní převracel. Nakonec jsem mezi jejími rozevřenými stehny uchopil své kopí a vložil ho k mírně otevřené štěrbince.

V okamžiku, kdy jsem se žaludem dotkl jejích chloupků, mne Alena náhle uchopila za hlavu a odtrhla mne od sebe.
„Nebude to moc bolet, viď?“ zeptala se nečekaně.
„Co?“ vztyčil jsem se nad ní na rukou. „Ty jsi ještě nikdy neměla kluka?“ nevycházel jsem z údivu.
„Ne,“ zavrtěla hlavou.
„Ali, myslel jsem, že jsi…..podle toho, jak jsi se chovala…..že nejsi,,,,to…“ začal jsem koktat.
„Všem holkám v divadle se líbíš, a tak jsem nechtěla, aby tě měla některá jiná,“ vysvětlovala mi Alena její provokativní chování.
„Ty moje hloupoučká,“ začal jsem jí uklidňovat.
Ne, že bych si nechtěl začít s jinou, ale ty ostatní tak neprovokovaly.

„Opravdu to chceš?“ zeptal jsem se jí.
Mlčky přikývla.
Opět jsem se nad ní sklonil a něžně políbil.
Úd jsem vložil na okraj její doposud neposkvrněné jeskyňky a mírně přitlačil. Stydké pysky se mírně rozevřely a přijaly mezi své chlopničky kousek mého žaludu.
Pro jistotu jsem Aleně umlčel ústa novým polibkem a přitlačil.
Žalud vnikl hlouběji do úzké štěrbinky. Zesílil jsem tlak a přitom se upřeně díval do Aleniných očí.
Ta je přivírala pomalu s nastupujícím vzrušením.

Náhle se žalud zastavil o nějakou překážku. Připadalo mi to, jakoby se její pochva zúžila.
Přimkl jsem se k jejím ústům ještě více a znovu zatlačil.
Alena jen tlumeně hekla a můj úd rázem lehce pokračoval do hlubin jejího těla.
Právě přišla o panenství.
Doširoka otevřela lesknoucí se oči a šeptla: „Vůbec to nebolelo, jen to trochu štíplo.“

Haleluja, jako by se rozezpíval sbor andělů, takový jsem měl v tu chvíli pocit.
Alena byla první dívkou v mém životě, kterou jsem připravil o panenství.
Opatrně jsem ho z ní vytáhl, abych jí snad nepůsobil další bolest. S údem jí opustilo i nepatrné množství krve.
„Stalo se něco?“ zeptala se udiveně, když ucítila, že ho z ní vytahuji.
„Ne, jen nechci, aby tě to bolelo.“
„Můžeš miláčku,“ objala mne kolem krku, a když cítila úd opět v sobě, jen tiše dodala: „Už to vůbec nebolí.“

A sbor andělů se rozezpíval naplno. Pluli jsme na vlnách rozkoše. Občas přišla silnější vlna a já cítil, jak se mi Alena zaryla nehty do zad.
Až nakonec přišla ta nejsilnější vlna, která nás vyhodila na písečnou pláž.

Leželi jsme tam oba nazí a vydýchávali onu neskutečnou rozkoš.
Teprve, když jsme se oba vraceli do reality, uvědomil jsem si, že si nepamatuji okamžik vyvrcholení.
Při pohledu na její bříško, po kterém stékaly pramínky semene, jsem zjistil, že všechno dopadlo tak, jak mělo.
Toho večera jsme usínali oba šťastní. Alenka schoulená do klubíčka spokojeně oddychovala.

Ráno jsme jako poslední dorazili k čekajícímu autobusu na náměstí. Kluci od techniky měli dekoraci již dávnou rozebranou a naloženou na voze.
Opravdu se již čekalo jen na nás.

Autobus na rozloučenou s městečkem dlouze zahoukal a my se vydali na další místo našeho zájezdu.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2232
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
7
Navigace v seriálu<< Život za oponou 03Život za oponou 05 >>

3
Komentujte

avatar
3 Comment threads
0 Thread replies
1 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors
Bob RomilShockMartin Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Martin
Člen
Martin

Moc pěkné pokračování . Na příkladu oné známé a slušné herečky je vidět , že opravdu platí pravidlo : ” Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu , až se ucho utrhne .” Už to vypadá , že Alenka má svého prince . Těším se na další pokračování zájezdu .

Shock
Host
shock

Alena se hezky vybarvila. Teď jen , jaké to bude mít pokračování. Ta se ho jen tak nepustí. Jinak ten, myslím, že se
mu říká Brechtův (?) efekt s vypadnutím a návratem do role jsem zažil i já, při jednom školním představení, kdy jsme jednoho herce tak nasrali, že se neudržel…..

Bob Romil
Člen

Když povídka skončila, sbor andělů nadšeně zapěl: „Hááálelůůůjaaaa.“

Takhle slušně mluvící a vystupující je údajně i Viktor Preiss.