Toto je 2 díl z 2 v seriálu Život... Objevování

Netrvalo dlouho, z venku se ozvalo hvízdnutí, zvuk automaticky zavíraných dveří a vlak znovu vyjel.
Kolem kupé prošlo pár lidí, zkusili dveře, ale byly zamčené, tak odešli někam dál.
Koukala jsem zarytě oknem na ubíhající krajinu, ale nevnímala ji.
Ozvalo se tiché cvaknutí odemykaných dveří. Okamžitě se mi v podbřišku zvedlo hejno motýlů. Nechtěla jsem se tomu poddávat, bojovala jsem s tím. Zavřela jsem oči, sklopila hlavu.
Vešel dovnitř a znovu za sebou zamkl a zatáhl závěsy.
Nic. Ticho. Jen zrychlený dech, můj dech. Nedalo se to vydržet. Věděla jsem, že tu je, tělo to vědělo.
„Nepodíváš se na mě?“ ozval se do toho relativního ticha hlas.
Zavrtění hlavou, hlas mi selhal.
„No tak….,“ jeho hlas hladil mou malou dušičku.
Jak jsem pomalu otáčela sklopenou hlavou, dostával se do mého zorného pole. Jak já se styděla, před ním, před sebou. Nevěděla jsem, co mám dělat.
Snad to poznal, stačily dva kroky, aby se posadil vedle mě.
„Zavři oči…“

Po tváři mě pohladil jemňoučký dotek, podle vůně růže. Putoval s ní klikatě po lících, nose, víčkách. Několikrát přejel rty, až se otevřely. Nezastavil se a pokračoval níž, po krku až k výstřihu trička. Jakmile se dotkl tím něžným květem prsou, zalapala jsem po dechu. I přes látku mě ten dotyk vzrušoval.
Najednou mé předsevzetí mizelo, rozplývalo se.

Otevřela jsem oči, maličko sklonila hlavu. Pohled na bílý květ, kroužící kolem mých prsou, ač zatím nevelkých, ale zato velice smyslných a toužících po laskání, ještě více prohloubil můj dech.
Položil mi růži do klína, chytil za bradu a lehce pootočil k sobě. Rozšířené zorničky se přiblížily k mým, rty ovanul sladký dech. Jen se lehce o ně otřel, špičkou jazyka obkroužil.
Ta něžnost způsobila, že jsem jej zatoužila ochutnat. Nesměle jsem mu vyšla vstříc, nejprve pomalu, jen jsem zkoumala to vlhké prostředí. Naše jazyky se jen seznamovaly, jakoby tančily pomalý valčík.
Ucítila jsem, jak jeho ruka zajíždí pod tričko a lehoučce přejíždí po kůži. Čekám na ten dotyk. Hruď se mi zvedá zrychleným dechem. Něžně prohněte tu polokouli a laská palcem bradavku.

Jeden dlouhý sten se zachytil v ústech přitisknutých k sobě. Odtrhává ústa a zatímco mi hledí do očí toužebným pohledem, bere mou ruku a přikládá ji otevřenou dlaní na svůj klín.
Pohlédnu dolů, vidím to vzrušení, kalhoty má napnuté. Přejedu přes poklopec a celá boule se pohne. Když zvednu pohled a podívám se na mu do tváře, vidím, že oči má zavřené, jen zhluboka dýchá.
Maličko zesílím stisk. Ze rtů mu uniká hluboký povzdech. Ten pohled na něj vyvolává i ve mně celou řadu krásných erotických pocitů.
Z ničehož nic trhne hlavou, otevře oči a pohlédne z okna. Pak se otočí ke mně.
„Prosím, ……..pamatuj si, kde jsme skončili….“
Vstává, odchází a znovu zamyká za sebou dveře. Vlak brzdí, vjíždíme do stanice…

Tentokrát se už neschoulím do sebe. Odkládám růži na stoleček, otvírám okno a dívám se ven.
Po chvíli zapíská na píšťalku, zamává, nastoupí a rozjíždíme se. Zůstávám u okna, zavírám oči, vítr mi vane do vlasů, chladí mé rozpálené tváře. Ani jsem jej neslyšela vejít.
Najednou stojí za mnou, rukama přejíždí po zadečku a zvedá nahoru krátkou sukni. Opřu se zády o něj. Natáhne se, zatáhne okno. Jednou rukou se vrací k prsům, ale druhá zvedá sukýnku a domáhá se mé mušličky. Už vím, co přijde, strach či obavy už mě netrápí. Předu jako kočka pod jeho jemnými doteky, líbí se mi. Ale už bych jej chtěla i znovu políbit, chybí mi ta laskající ústa.
Otáčím se pomalu, beru tu hlavu do svých dlaní, přitahuji se blíž. Jen co se ústa spojí, začíná malá bitva jazyků. Nevystačím s dechem, musím se odtrhnout. On však znovu útočí, nemám nejmenší šanci.

Obě ruce bloudí a zkoumají tělo toho druhého.
Jedu po zádech dolů, košili vytáhnu z kalhot a zajíždím na kůži, na tu horkou, vlhkou kůži. Chci vědět, zda i jeho bradavky jsou tak citlivé a vnímavé.
Tím jak jezdím po jeho hrudi a břiše, jeho „ já „ se tlačí k mému tělu. Posouvám se ještě níž a chci jej pohladit.
Chytí mě za ruce a obtočí je kolem krku. Cítím pohyb mezi našimi těly, ale netrvá to dlouho, moje sukně i jeho kalhoty jsou dole. Zvedá mě a společně usedáme. Sedím mu na stehnech a mezi našimi těly se tyčí stožár.
Fascinovaně hledím zblízka na ten kus mužského těla. Je nádherný, ale….
„Není nějaký velký….?“ vyjádřím své obavy nahlas, ale jsem uklidněna, že je úplně normální.
Hodně opatrně a mazlivě se jej dotýkám, zatímco on pokračuje v dráždění prsů a bradavek. Nesměle obejmu tu stojící nádheru dlaní, jezdím po ní nahoru a dolů. Na obnaženém vrcholku se objevuje malá kapička. Ukazováčkem se jí dotknu a roztírám ji po povrchu lesklého žaludu.
V tu chvíli roztahuje nohy víc od sebe. Chytám se ramen, ale stále na něm sedím, jen má vlhká a vzrušená kačenka je v prostoru nad zemí. Projíždí mi prstem štěrbinku, sotva se dotkne malého hrášku, vypnu se k němu. Má malá kundička začíná být rozvášněná a dožaduje se stále větší pozornosti. Samozřejmě je jí vyhověno. Znovu mě zaplavuje ten slastný pocit bezmocnosti. Čím víc projíždí mou mušličkou a laská skrytou perličku, vlny neskutečně krásného orgasmu prochází tělem. Mé tělo je vláčné, neposlouchá.
Najednou se něco mění, malá chvíle pocitu osamění však netrvá dlouho. Bere svého velkého kamaráda a seznamuje jej s novou milenkou. Hrozně mě rozrušují všechny ty smyslné doteky.
Mazlí se s kundičkou, sametovým žaludem sbírá šťávy vypuštěné z nitra. Blíží se k dírce. Krouží kolem, jsem opět netrpělivá. Zasouvá se do roztažené, ale přesto malé dírky.
Zhluboka dýchám, začínám se bát.
Předkloní se ke mně, chytá mé boky a přitiskne ústa na má. Přisaje se, dráždí mě tím polibkem, jazyky svádějí další bitvu, když vtom přiráží. Projel mou panenkou a zůstal nepohnutě uvnitř.
Z očí mi vytryskly slzy.
Slíbává je, kolébá v náručí, tiší mou bolest.
Najednou se vše mění. Bolest odešla a jak mnou kolébá, zažívám úplně jiný pocit.
Hledí mi do očí. Vím, že v nich spatří touhu, protože ta právě prostupuje celým mým tělem. Stále mě drží a zlehka začíná přirážet. Touha se mění ve vášeň, která prostupuje až do konečků prstů. Zrychluje své pohyby a důrazněji zasouvá.
Otřásající tělo a stahující se nitro kolem ponořeného válce hlásí, že můj vrchol byl dobit. Ale i on už vytahuje, rychle bere mou ruku, přitlačí ji dlaní po obvodu. Stačí jen pár pohybů a výstřik dopadá na má prsa a bříško.
Nevěřícně a zkoumavě přejedu ukazováčkem po zbytku bílé tekutiny na jeho žaludu.
Zkusím ji olíznou….. nechutná špatně….

Mohlo by vás zajímat  Kemp 5

Třaslavý pohyb mě probere. To jen můj učitel se mi směje. Za okamžik však zvážní, dívá se mi do očí a políbí mě na ústa.
„Za chvíli jsme v Brně….,“ na chvilku se odmlčí, jakoby přemýšlel.
Pomalu stávám, z cestovní tašky vytahuji vlhčené ubrousky, utírám si bříško, prsa a rozkrok.
Oblékám se a za zvuku známé melodie „ Hvězdy jsou jak sedmikrásky nad Brnem,… „ vjíždíme do stanice.
Během chvilky jsem připravená k odchodu, růžičku držím v ruce, ale dveře jsou ještě zamčené. Ještě že zde vlak končí… Nevím co mu mám říct, jak se teď zachovat… Otáčím se k němu, chci se rozloučit, alespoň pozdravem.
Přitáhne mě však k sobě, ještě jednou vnikne přes rty jazykem do úst a s obrovskou něhou se loučí. Obejme mě, přitiskne k sobě.
Pak odemyká, otvírá dveře kupé. Všichni už jsou pryč, musíme jít, vlak za chvíli odjede k depu. Pomáhá mi s taškou, vystupujeme.
„Tak …ahoj…,“ loučím se naposled a otáčím se k odchodu.
„Počkej….,“ zazní mi trochu nerozhodně jeho hlas.
„Já… já jsem Ondra.“
Znovu se k němu otáčím, podává mi ruku s lístečkem.
„Těší mě, Ondro, …Tereza,“ usmívám se a koukám na ten bílý kousek papíru. Je popsaný čísly.
„To jsou mé směny….. na trase….kdyby…náhodou…..“
„Díky, …“
Vlak zase zahouká, strojvůdce čeká na Ondrův povel k uvolnění koleje.
Musí jít.
A já taky…

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2734
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Život… Objevování 01

2 thoughts on “Život… Objevování 02”

  1. Parádní něžný příběh . Krásná cesta vlakem . Jak již bylo řečeno je velká škoda , že Harmony nepřidává nové povídky .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *