Toto je 3 díl z 3 v seriálu Život na zámku

Ve dveřích cely zarachotil klíč a žena uvnitř pokorně usedla na stoličku v očekávání věcí příštích.
Objevila hřmotná postava dozorce.
„Spakuj si všechny věci a jdem!“ houkl pánovitě, a když se žena ulekla a začala ihned dávat dohromady svůj skrovný majetek, dodal mírnějším tónem: „Neboj, dneska jdeš domů!.“
A pak ženu s malým rancem odvedl do kanceláře, kde ji přede dveřmi naposledy plácl po zadku a se slovy: „Byla si dobrá,“ odkvačil.
V kanceláři seděl šedivý starý pán, ale žena ho přecejen poznala.
„Vrchní komisař Huckley?“ ujistila se, zatímco muž se usmál širokým úsměvem.
„Již vrchní policejní rada, slečno Luiso,“ pokynul jí k židli. „Posaďte se.“
Žena si sedla a nervózně těkala očima po místnosti. Policejní rada si ji vychutnával, než promluvil.
„Není mojí věcí řešit propouštění vězňů, ale byl jsem požádán zástupcem vaší rodiny a tak se opět setkáváme. Doufám, že naposledy.“
„Jakým zástupcem mé rodiny?“ opáčila Luisa. „Vždyť nikoho nemám.“
„Mýlíte se. Co třeba vaši věrní služebníci? Myslíte si, že zámek snad zpustl, nebo byl prodán? Nic takového. Smrt vašeho otce byla objasněna a vy na ní nemáte žádnou vinu. Naopak jste vraha svého otce dokonce sama připravila o život. Jaký to paradox. Po dobu vašeho trestu se o majetek staral určený správce a nyní již to bude jen na vás.“

Luisa oněměla. Za těch dvacet let neměla o ničem ani ponětí a přitom se událo tolik věcí. Nedokázala si myšlenky utřídit.
„A co Rod… Rod Dawson,“ vzpomněla si na přítele.
„Bohužel. Zemřel již před patnácti lety,“ odtušil Huckley. „Tak. Abychom si ujasnili věci. Vy jste si odseděla téměř celý trest. Jako vrchní rada jsem dosáhl vašeho předčasného propuštění 60 dní před úplným vypršením, za dobré chování. Správce vašeho panství, James Stewart, jistě ho znáte, pro vás poslal kočár.
Myslím, že mu máte být za co vděčná, neboť posílal do zařízení pravidelnou apanáž na přilepšení vaší situace. Jistě jste dostávala větší porce jídla a personál se k vám choval zdvořile?“
„Jídla opravdu více bylo, ale dozorci jsou prasata!“ vyštěkla Luisa a oči se jí zalily slzami. „No, víte. Jako policejní úředník jejího veličenstva vím, jak to v žalářích chodí, ale nejsem schopen to jakkoliv změnit,“ promluvil Huckley tiše a měkce s účastí. „A mé pokyny asi nedošly k těm správným uším.“
Povstal, předal Luise k podpisu propouštěcí list a poté ji podáním ruky popřál hodně štěstí. V duchu litoval, že tam Luisa nezůstala déle, neboť by tak nashromáždil ještě více peněz, které ten naivní Stewart měsíc co měsíc Luise posílal na přilepšenou.
Huckley se jen postaral, aby dostávala víc jídla, aby tam nechcípla a měla sílu na ukájení potřeb věčně nadržených žalářníků.

Luisa vyšla ven. Před vraty stál kočár a stařičký komorník Willbury, jak ji spatřil, kupodivu svižně seskočil z kozlíku a hned se jí klaněl.
„Slečno Luiso, jsem nevýslovně šťasten, že vás znovu …“
„Děkuji, to stačí“, laskavě mu pokynula Luisa a vlezla do kočáru. Kočí práskl do koní a ona v myšlenkách zašla do minulosti.

***

…Když ji odsoudili, bylo ji krásných 22 let, dívka krev a mlíko. Dozorci ji znásilnili hned druhý den. Nejdříve přišel jeden, údajně na kontrolu.

Sotva vešel dovnitř a dveře za ním zapadly, spustil:
„Tak děvko! Seš tu nová, už se na tebe moc těšíme! Ukaž, jak to umíš rozjet, nebo ti mám trochu pomoct?“
Luisa se vyděsila, neboť jí bylo jasné, že pomoci se nedovolá, ale poddat se hnusnému chlapovi dobrovolně nechtěla.
Popadla do ruky plechovou misku a vidličku, nic jiného tu k obraně neměla.
„Šáhni na mě a zabiju tě!“ hystericky vykřikla, ale muž si z ní zjevně nic nedělal.
Máchl rukou a vyrazil jí misku z ruky, máchl podruhé a upadla jí vidlička, máchl potřetí a Luisa padla na lůžko.
Muž si jí lehce otočil na břicho, vyhrnul jí sukni a uvolnil si z kalhot tvrdého čuráka.
Luisino zmítání bylo k ničemu, protože i přes aktivní odpor ji roztáhl nohy a zatlačil ji ocas do staženého klína.
„Ach…aúúú…nééé!“
Pronik nasucho byl bolestivý, ale muž jen spokojeně chrochtal a funěl a cpal se do ní až po koule. Zřejmě mu těsnost pochvy dělala dobře.
Luisa ucítila chtivé ruce na prsou. Jejich pevnost a plnost muži vyhovovala, protože je blaženě mačkal a hnětl, zatímco jí stále rytmicky přirážel do klína.
„Jo..jo..seš dobrá..eh..úzká…jo!“
Náhle z ní vyjel, otočil si Luisu na záda a proudem semene ji zkropil obličej. Zřejmě jí chtěl stříkat do pusy, ale naštěstí pro ni, už to nestihl.

Nerušeně vstal, natáhl si kalhoty a zabouchal na kolegu, který ho vystřídal.
Ten si Luisu vzal také zezadu, ale pronik už nebyl tak bolestivý, i když k nějaké slasti to stejně mělo daleko.
Na konci ji ocas nasměroval do pusy, ale protože toto bylo pro Luisu nepřijatelné, stiskla zuby.
„Áááááh!“ Muž příšerně zařval, padl dozadu na podlahu.
Tím přivolal svého druha, který nechápavě hleděl střídavě na schoulenou plačící Luisu a na zemi skučícího kamaráda s rukama v klíně.
„Ta děvka mě kousla!“ sténal muž.
„To máš teda problém!“ houkl na Luisu ten druhý a kamaráda odvlekl pryč.

Luisa za napadení dostala samotku ve vlhké kobce v podzemí a během trestu se na ní vystřídali všichni dozorci. Na svou celu se vrátila apatická a již zcela zlomená.
Kdykoliv zarachotil klíč v zámku, pokorně usedla na malou stoličku a čekala na ránu osudu. Dokud byla mladá a hezká, dozorci ji neubližovali. Nechtěli si poničit vzácné zboží. Hanobili ji, to ano, ale nebili ji.
Jenže ve vězení Luisa stárla rychleji, a tak na prahu třicítky již neměla prsa ani zadek. Byla pohublá a tvář i pleť měla popelavě šedou s přibývajícími vráskami.
Dozorcům už pak jen doslova sloužila jako živá panenka na odložení přebytečné dávky semene a ohled na ní nebrali žádný.
Pokud neposlechla, čekal ji výprask holí, a tak rezignovala a mlčky a pokorně nesla svůj osud. Z vnějšího světa neměla žádné zprávy.
Na konci trestu z ní byla dvaačtyřicetiletá hubená žena, vzezřením ještě o deset let starší. Překvapilo ji, že se jí vrací majetek a že na ní nebylo zapomenuto.

***

Správce James Stewart, to jméno jí nebylo nepovědomé. To byl správce na otcových statcích a vždy pracoval k jeho spokojenosti.
Byl starší asi o deset let a kdysi se jí i dvořil. Nyní tedy udržoval panství v chodu. Nechá to tak asi i nadále, protože ztratila dvacet let, svět pokročil a ona nic neví. Bude muset znovu začít žít!

Kočár zastavil. Byli doma. Luisa pomalu vystoupla a oslnilo ji ostré slunce, které mnoho let také takhle naplno necítila.
Před zámkem stál v pozoru nastoupený celý personál.
Bude ještě někoho znát? Ze strany k ní přistoupil komorník Willbury a jako by jí četl myšlenky.
„Je to už řada let, slečno Luiso, a proto zde již není mnoho sloužících, které jste znala, ale já vám všechny představím.“
„Děkuji, Willbury, ale raději až večer. Jsem velmi unavena. Přecejen…chápeš.“
„Zajisté, slečno Luiso..“
„Říkej mi prosím madam, myslím, že na slečnu už nemám věk,“ pronesla s úšklebkem Luisa. Bože, kolik krásných let ztratila.
„Zajisté, madam, jak si přejete,“ uklonil se Willbury a to si již Luisu přebrala dívka z personálu s lehkou úklonou.
„Jsem Grace. Je mi ctí být vaší osobní komornou. Můžete mě, prosím, následovat do vašeho pokoje?“
„Děkuji, Grace, trefím tam sama…“
„Obávám se, že nikoliv. Pan správce zařídil prostory pro vás v pokojích vašeho otce.“
„Dobrá tedy,“ rezignovala Luisa. „Doprovoď mě a připrav mi horkou koupel.“
„Ano, madam,“ usmála se Grace a Luisa úsměv opětovala. Spolu si jistě budou rozumět.

***

James Steward ležel na posteli a skoro usínal, když se ozvalo klepání na dveře.
„Klep,“ pauza, „klep, klep“, pauza, „klep.“
To byl smluvený signál.
„Dále,“ zvolal a posadil se.
Dveře se otevřely.
„Neseš zprávy? Tak spusť.“
Postava ve dveřích promluvila. „Slečna Luisa už přijela. Ubytovala se v připraveném pokoji a nyní je v lázni.“
„Na mě se neptala?“
„Ne, pane. Je prý unavená a vypadá opravdu nemocně.“
„Po dvaceti letech v arestu se ani nedivím. Dej pokyn do kuchyně. Musí hodně jíst, aby zesílila. Nemůže nám tu umřít, aspoň ne hned. Musíme dokončit náš plán. A teď běž!“ Postava se poslušně vzdálila a James si lehl zpět a jal se přemýšlet.

Stewartovi sloužili na panství lorda Roxtona už v několikáté generaci.
Prosluli jako výteční správci svěřeného majetku a James se již v 15 letech stal správcem jednoho statku, kde všechny honil jak nadmuté kozy a během několika let z něj vybudoval prosperující podnik.
Takto postupoval výš a výš, až ho lord Roxton ustanovil správcem celého panství v případě jeho smrti a než dospěje jeho dcera Luisa.
To se i stalo. A když Luisa skončila ve vězení, on dle závěti převzal správu majetku. Dosáhl svého snu. Rozhojňování majetku a jeho řízení bylo jeho životním cílem a posláním.
Panství řídil svědomitě. Luise posílal pravidelně peníze na přilepšenou a provedl i řadu úsporných opatření.

Kromě této vášně měl však i svou temnou stranu osobnosti. A tou byla jeho nezřízená vášeň ke každé sukni.
Žádná žena neunikla jeho zraku a zejména nadrženému ocasu, pokud se na ni zaměřil. Ve svém postavení si to mohl dovolit a věděl, že žádná z žen se mu nebude bránit, pokud nechce přijít o práci.
Dokud správcoval na statku, tam byly vesměs děvečky, svolné a povolné k čemukoliv. Ale na zámku přece jen pracovaly dívky chytřejší, emancipovanější a neochotné jen tak před ním zvedat sukně.
První se zaměřil na komornou Jane. Ano, tu, se kterou měl pletky už sám lord Roxton.

Byla to již zralá žena před třicítkou, když na ni udeřil, jestli by mu nechtěla být po vůli.
Jane nechtěla, neboť hodlala ze služby brzy odejít za svým snoubencem a měla už něco našetřeno. Okamžité propuštění v ní taky nevyvolalo žádnou reakci. Jen pokrčila rameny. James vnikl do jejího pokoje a zmocnil se našetřených peněz, které Jane naivně schovávala na dně svého zavazadla. Pak si ji znovu pozval k sobě.
„Vidím, že s tebou není rozumná řeč. Nejen že tě vyhodím, ale nechám si ještě tohle,“ zamával ji před očima svazkem bankovek.
Jane okamžitě pochopila oč jde a dala se do pláče: „To..to nemůžete! Jsou to mé celoživotní úspory!“
„A já ti je vrátím za chvilku tvého času, tak buď přece rozumná,“ měl ji James v hrsti.
Jane sklopila hlavu: „Ano, pane.“
A tak se večer dostavila k němu do pokoje. Hned si začala rozepínat blůzu a za chvilku před ním stála jen ve spodničce.
James byl oděn v županu, pod ním byl nahý. Přistoupil k Jane, vzal ji za ruku a tu ji zavedl ke svému ocasu.
„Pohraj si s ním,“ zašeptal a vášnivě se jí přitiskl na rty.
Jane mu rukou honila ztopořený ocas a i při líbání vnímala, jak ji oběma rukama přejíždí a zkouší pevnost a plnost prsou. Bylo to příjemné, bradavky se vztyčily a náhle cítila, jak padá na lože a James uléhá na ní. Prudkým škubem ji zbavil spodničky a nasunul se jí mezi rozevřené nohy. Stále ji líbal na ústa a jazykem ji i polaskal prsa.
Pak pocítila tlak v klíně, jak do ní pronikl tlustým tvrdým ocasem.
„Óóáách!“ vzdychla a pronik vcelku snadno pokračoval.
Mohutný ocas ji vnikal hluboko do těla, ale nebylo to vůbec nepříjemné. Celou ji vyplnil a tření o stěny v ní vyvolávalo záchvěvy rozkoše a slastné mrazení.
James měl podobné pocity. Pod sebou, zralou hezkou ženu s úžasným úzkým klínem, který on svým nástrojem zcela vyplňoval.
Začal s přírazy. Jane se rozvzdychala a uvolňovala šťávy, takže soulož doprovázely mlaskavé zvuky při každém přírazu. James se do ní zarážel prudkými pohyby, zatímco Jane doširoka roztáhla nohy, aby ho v sobě cítila co nejhlouběji.
„Cítíš ho v sobě…ty děvko..co? Jak se ti to líbí?“ funěl James vzrušeně, zatímco Jane se zavřenýma očima nevnímala okolní zvuky, jen slast v sobě.
Když ji pak zapřel nohy o ramena a takto do ní zajel, měla pocit, že ji právě rozpáral. „Ááááhhh….bože…néééé…jste hluboko!“ vykřikla, když ocas cítila až někde v žaludku. James to okomentoval slovy: “Aspoň budeš vědět, od koho to máš!“
A milióny spermií ji pumpoval hluboko do dělohy.
Klín Jane zalilo teplo, což v ní vyvolalo mohutný orgasmus.
„Ach..ano..ano..ááááách!“
Pochva se rytmicky stahovala kolem stříkajícího ocasu a vymačkávala z něj vše a sála do útrob, kde možná byl založen nový život.
James se jí svezl z těla a ulehl vedle.
„Očisti ho!“
Jane mu poslušně mokrý ocas se stopami semene a jejích šťáv vzala do pusy a olízala k jeho spokojenosti. Dokonce se mu i postavil, čehož využil, a tak Jane pokračovala v ústní masáži.
On se vrhl na její zarostlý klín. Při lízání cítil chuť vlastního semene, což mu nijak nevadilo a naopak vnikal hlouběji mezi překrvené pysky a Jane se zmítala slastí. Při polaskání klitorisu mu zalila tvář výstřikem šťáv.
Odměnou jí byl výstřik semene do úst, což spolkla a pak už byl konec.
Jane si sebrala věci, nahá vyklouzla ven a chvátala chodbami do svého pokoje.
James splnil slib, vrátil jí peníze a blahosklonně ji propustil s vydáním jednoho měsíčního platu navíc.
Takto postupně vystřídal ostatní dívky z personálu a z některých si udělal i osobní špehy, aby věděl o každičké události, která se na zámku stala.

***

Luisa cítila ohromnou slast z horké vody plné vonné pěny. O nějakém koupání si ve vězení mohla jen nechat zdát. Vlastně o lázeň požádala dozorce jen jednou.
Nejdřív se jí vysmál, pak žádost podal dál a poté skutečně Luisu přivedl do prádelny, která mohla posloužit i jako koupelna.
To by nevadilo, jenže v místnosti stála řada dozorců s nalitými poklopci v očekávání jejího svlékání a koupele.
Že by se koupel poté mohla zvrhnout v hromadné znásilnění, o tom už měla Luisa jasnou představu a očistu těla s díky zavrhla.

***

Teď tu jen ležela a cítila, jak s pomocí Grace z ní stéká dvacetiletá špína, bezmoc, ponížení a vlévá se jí do žil touha po normálním životě. Znovu se rozplakala.
Grace ji jemně osušila a podala krabičku s líčidly.
„Tady, madam, jsou i různé masti na obnovu vláčnosti pleti, dovezené až z Francie.“
„Děkuji, Grace, a prosím, v soukromí mi můžeš říkat Luiso, ano?“
„Jistě…Luiso,“ kývla Grace a smutně hleděla na hubené tělo své paní, nyní bez špetky atraktivity, které kdysi patřilo krásné dívce, jak je znala z obrázků.
Luisa na sebe hleděla také tak, ale doufala, že návratem do normálního života, zesílí a omládne na svůj skutečný věk.

První dny Luisa jen odpočívala a seznamovala se s veškerým personálem.
Navštívil ji i lékař, který konstatoval, že je zcela zdráva, jen je nutno pomalu začít více jíst a pohybovat se na čerstvém vzduchu.
Na setkání s Jamesem Stewartem nějak pozapomněla a ani on ji zatím nevyhledal. Tušil, že návrat domů po takové době není pro ni žádný med a musí vše vstřebat.
Už třeba to, že se konečně dozvěděla o celém tom propletenci vztahů a vražd na zámku. Ona zabila Norrise, který měl vztah s její macechou, pak zabil jejího otce a Vivien si vzala život kvůli Norrisovi. Okolní panstvo ji ignorovalo, protože v jejích očích to byla stále vražedkyně a propuštěná kriminálnice, ale to ji nevadilo.

Společnicí a přítelkyní se jí stala Grace a s její pomocí se Luisa začala konečně měnit. Časem se jí začaly navracet ženské tvary, nabyly boky, zadek i prsa, pleť a tvář opět kypěla zdravím, část vrásek byla zahlazena tloustnoucím tělem, část překryla líčidla a vlasy pod úpravou kadeřníka ji opět navrátily do jejího věku.
Grace měla opravdovou radost společně s ní a pronesla, že nyní si paní může směle hledat ženicha i mezi mladšími ročníky. Měla pravdu.
Luisa skutečně rozkvetla v hezkou ženu v letech počínajícího stáří, v měřítku tehdejší doby.

V průběhu dní se také konečně setkala s Jamesem Stewartem.
„Jsem neskonale šťastný, že vám mohu předat vše v naprostém pořádku. Účty jsou ve skvělých číslech a…,“ ševelil.
„Jistě, jistě,“ odtušila Luisa. „Já tomu moc nerozumím, a tak bych byla ráda, kdybyste tento úřad vedl i nadále. O všem mě ale budete informovat a konečná rozhodnutí vždy učiním já. Taktéž veškeré finanční transakce převádím na sebe a odnímám vám právo s nimi disponovat. Jak tvrdíte, nestojíme si špatně, ale není třeba utrácet libry plnými hrstmi. Jako majitelka panství si proto nad nimi chci udržet absolutní kontrolu. Rozumíme si?“
„Jistě, madam“, odvětil James a násilím se nutil do úsměvu.
Přitom mu sklaplo. Místo všemocného správce bude jen pohůnek staronové majitelky panství.
Když Luisa odešla, James byl vzteky bez sebe.
„Ta děvka! Co si myslí? Že ona tu bude pánem, nebo co? Vrací se z lapáku…no, však já už jí ukážu!“
A aktivoval své špehy v personálu, aby věděl o každém Luisině kroku.

***

Luisa jen kvetla. Navrátila se jí svěžest, sebevědomí a práce nad řízením panství ji bavila a uspokojovala. Občas večer přemítala i nad uspokojením fyzickém, ale při vzpomínce na vězení, tyto myšlenky rychle zaplašila.
Někdy si rukou přejela rozkrok, ale k vrcholu se nikdy nezkoušela dopracovat.
Také s Grace trávila spoustu času, takže dívka ztrácela ostych a jednala se svou paní, jako s přítelkyní, díky čemuž se Luisa dozvídala i nějaké pikanterie ze zákulisí personálu.

Jednoho večera přišla Grace se vzkazem.
„Madam, máte prosím, navštívit pana Stewarta v nutné záležitosti.“
„Proč ty okázalosti?“ usmála se Luisa za slovo madam.
„Proč on nepřijde za mnou?“
„Jedná se o něco v účetních knihách a nechce je vláčet sebou. Více mi neřekl,“ dodala tiše Grace s pohledem sklopeným k zemi.
Luisa si ji pátravě prohlížela.
„O co jde!“ zeptala se ostře, až se Grace zachvěla.
„Já nic nevím! Jen mě potkal a toto mi řekl. Paní, nechoďte tam! Pan Steward je podivný muž, každý se ho bojí…já, já.. musím jít,“ špitla Grace, otočila se a zmizela.
Luisa nechápavě kroutila hlavou. Steward se k ní vždy choval slušně a korektně a hospodaření mu šlo od ruky. Je pravda, že odejmutí části práv se mu nelíbilo, ale navenek se nijak nezměnil.
Proč by se měla bát ho navštívit v úřední záležitosti?
A tak večer vstoupila do jeho kanceláře, aniž tušila, co jí čeká.

James seděl za stolem a pročítal si účty. Všechny byly vyrovnané, jen jeden ne. A tím byla Luisa.
Kdysi, před dvaceti lety, se spolu přátelili a James se jí pokoušel dvořit a posléze i svádět, ale Luisa se mu vysmála a odjela do Londýna, kde si pak nabrnkla toho lékárníka Dawsona. Pokořený James sliboval pomstu.
Když Luisa skončila ve vězení, posílal tam peníze, aby přežila a on se dočkal své odplaty. Do její blízkostí ji nasadil Grace, jako svého špeha. Grace, kterou kdysi znásilnil a držel ji v šachu a ve strachu výhrůžkami, že dopadne hůř, pokud nebude poslušná holčička.
Grace, poslušná holčička mu pak donášela vše, co se v okolí Luisy šustlo, ale James z toho nevytěžil nic.
Ze vzteku pak Grace opětovně zneužil a ve vrcholu svých zvrhlých choutek jí ho vecpal do zadečku. Pronik velkého ocasu skrz svěrače přivedl Grace do bezvědomí, takže vyšoustání a vystříkání střev si nepamatovala a jen několikadenní bolestivé vyprazdňování jí připomínalo hrůzyplné chvíle.
Své paní byla plně oddána, ale o skutcích Jamese s ní mluvila jen v náznacích.
Nedokázala překonat své pokoření.

„Madam,“ začal James svou řeč: „nebo spíše, Luiso? Známe se již přece řadu let. Má rodina žije zde již po generace a já jsem její poslední člen. Rád bych tu zanechal stopu, lépe řečeno potomka, který by v mém díle pokračoval. Jsem s tímto panstvím spojen již natolik, že ho považuji skoro za své. Obrazně, samozřejmě. Nyní si myslím, že by mohl být učiněn poslední krok, vzájemně nám vyhovující. Prostě si mě vezmeš a dáš mi syna. Tím vyroste nový lord a zároveň bude uchován můj rod!“
Luisa zalapala po dechu a nevěřila vlastním uším. Tvářila se nechápavě, takže James opakoval své představy.
„Ty ses zbláznil!“ zmohla se na odpověď.
„Ano, zbláznil. Do tebe! Před dvaceti lety! A ty sis našla toho kreténa v Londýně a mě odkopla jako nepotřebnou věc! Já..já, kterej ti ležel u nohou a ctil tě jako princeznu, jsem ti byl málo. Nějakej správce. Ale časy se změnily, holčičko! Teď mám větší moc než ty! Ty si mě prostě vezmeš, přepíšeš na mě majetek a dáš mi syna!“ vychrlil ze sebe James nashromážděnou zlost.

Vrhl se na stále nic nechápající Luisu, povalil ji na postel a prudkými škuby z ní trhal oblečení.
„Ty kurvo! Tolik let jsem tě chtěl! Teď se dočkám a ukážu ti, co je ve mně za dvacet let lásky, děvko!“ supěl a prudkým škubnutím jí odhalil prsa, která hned začal mnout a mačkat.
Luisa se vzpamatovala, až když bylo pozdě. Marně se snažila se sebe Jamese setřást. Ten byl totiž na celou věc připraven a nebohé Luise vzpažil jednu ruku a připraveným provazem s okem ji připevnil k pelesti a totéž učinil s druhou.
Nyní mohla Luisa jen kopat nohama, což činila, ale rozpažené ruce měla svázané nad hlavou pevně. James vstal a jal se svlékat.
„Nikdy tvoje nebudu! Nikdy! Dostaneš tělo, ale ne duši… nikdy!“ dštěla síru Luisa, ale James jen kýval hlavou.
„Mně stačí tělo! A budu ho plnit tak dlouho, až mi dáš i syna!“ a během hovoru ji upevnil i nohy, takže teď už nemohla dělat nic.
Když byl nahý, svlékl i ji ze zbytků šatů a pozoroval její tělo.
Před dvaceti lety byla holt mladší a vnadnější, ale uznal, že jí návrat do normálního života část krásy vrátil. Zejména prsa se opět zvětšila, taktéž v pase přibrala a stehna měla plnější. Přilehl si k ní. Líbání se zuřivě bránila, ale James na něm netrval. O to víc se věnoval prsům. Olízl bradavky i dvorce a po chvíli laskání se napřímily a Luisa potlačovaně vzdechla.
Když ji jazykem vnikl do porostu klína, Luisu tělo zradilo. Pod dotyky tála a pysky se pomalu rozevíraly. Poté, co jeho špička jazyka rozhrnula závojíčky, Luisa zaúpěla a uvolnila první šťávy, které James hbitě slízal.
Pochva se pomalu otevírala, vlhla, a když si pomohl prsty a vnikl jazykem do hloubky, Luisa hlasitě zasténala a začala pohazovat tělem.
James pokračoval v laskání a prsty zkoumal vlhkost. Když byla Luisa vzrušením mokrá, nasadil žalud na vstup a nalehl na ní celou vahou.
„Ááááh!“ vydechl James, když cítil, jak do ní zajíždí.

Luisa potlačila vzdech a zatnula zuby. Po dlouhé době cítila pronik údu do svého těla, ale nebylo to tak násilné. Pozvolna do ní zajížděl, a přestože ji celou vyplňoval, vůbec to nebylo nepříjemné. Když dosáhl dna, James se pozvedl na loktech a začal přirážet. Vychutnával si každý milimetr její pochvy a sotva ho vysunul, zase do ní pomalu zajel.
Luisa mu držela a jen s přemáháním potlačovala slastné pocity, jež jí naplňovaly. James byl zaujat sám sebou, neboť Luisa jako taková ho nezajímala a přirážel si podle vlastních potřeb. Když začal přitvrzovat a zrychlovat, zeptal se: „Tak co, budeš mou ženou?“
„Nikdy!“ vykřikla Luisa.
„Nejsi v pozici, kdy si můžeš diktovat!“ nesouhlasil James. „Budeš svázaná tak dlouho, než změkneš a já tě budu mrdat tak dlouho, až budeš mít buben! To si pamatuj! Tak co, budeš mou hodnou ženuškou?“ znovu se sladce otázal a začal prudce přirážet.
„Ano…budu…tvou..ženou..oúúú!“ vyhekávala do taktu Luisa a vzápětí se do ní James trhaně vysemenil.
„Tak to bylo první kolo,“ oznámil ji, ale pouta ji neuvolnil.
„Ukaž, co ses naučila v lapáku,“ přisunul ji ocas k puse.
Luisa ho snaživě sála a cucala. Když se mu postavil, uvolnil ji pouta na nohou a zapřel si je o ramena. Zajel do ní a Luisa vyjekla nad hloubkou proniku, ale jinak ji to kupodivu dělalo dobře.
Po předchozím čísle byla hezky promazaná a Jamesův ocas v porovnání s několika žalářníky, nebyl přece jen tak velký.
James poznal, že to Luise dělá dobře a to se mu nelíbilo.
Povolil ji pouta a otočil si ji na všechny čtyři. Luisa čekala, až do ní vnikne zezadu, jenže útok a tvrdý pronik do zadku ji zaskočil.
„Ach…bože..nééé!“ zařvala, když žalud překonával odpor svěrače, ale pevné sevření Jamese ji zabraňovalo v úniku a pak už jen cítila pronik údu hluboko do střev.
James tam naštěstí přirážel jen chvíli a pak z ní vyjel a zasunul ji ho do klína, kde se po několika přírazech do ní podruhé udělal.
Luisa se svalila na bok.
„Už mě, prosím, nech. Už nemůžu.“
„Tak tady teď podepíšeš smlouvu, že si mě bereš se všemi mými požadavky. Už jsem ji vyhotovil!“ podal ji James papír.
Luisa ji přelétla očima. Zavazuje se ke sňatku, přepisu majetku a poskytnutí dědice panu Jamesi Stewartovi za dobré služby a blablabla….. Apaticky ji podepsala.
„Děkuji. A nyní po zásnubách už se budeme k sobě chovat jako manželé, ne? Nastěhuji se k tobě do ložnice a budeme pracovat na miminku,“ prohlásil James. „Služebnictvu ohlásíš sama, žes ve mně našla zalíbení a toužíš po mě tak neochvějně, že se musíme co nejdříve vzít.“
Luisa mu všechno odkývala a pak teprve mohla odejít, vyplakat se do svých komnat.

Ráno bylo všechno jinak. Luisa se vzpamatovala a začala chladně uvažovat, jak z toho ven. „Už jednou jsem měla úspěch, proč ne podruhé?“ řekla si a vyrazila do sklepa.
Ano, tady se to stalo. Zastavila se u výklenku s vyrovnanými láhvemi archívního vína a jako tenkrát, viděla i teď v šeru sklepa postavu Winstona, jak odzátkovává láhev, zatímco ona sype do skleničky jed a druhou kapsli strká na poličku vedle sebe mezi prázdné zaprášené láhve.
Popaměti tam teď hmátla a… Byla tam! Dvacet let tam ležela kapsle s jedem, aniž by si toho kdo všiml. Skleněná ampule byla malá a prázdné láhve tu nikdo neuklízel.
Služebnictvo víno panstva nepilo a tak se zásoby tenčily jen díky panu správci, jenž podobné skrupule neměl. Luisa si zavýskla, do temnoty sklepa se omluvila Winstonovi za vše a o poznání veselejší vyběhla ven.

***

„Mám pro tebe dvě zprávy. Dobrou a špatnou, kterou chceš vědět první?“ otázal se James vyplašené Grace, když se dostavila k němu do kanceláře.
„Špatnou,“ pípla Grace.
„Ta je, že tu končíš, respektive končíš u Luisy. Jako její budoucí manžel budu bydlet s ní a komornou ona nepotřebuje. Nejsme ve středověku.“
„A ta dobrá?“ optala se Grace.
„Že tu za dobré služby zůstaneš. Přesuneš se do kuchyně a budeš nás obsluhovat. Margaret už je stará, tak ji vyhodíme a ty ji nahradíš. To tě ovšem nezbavuje povinnosti mi být dále při ruce, víš jak to myslím.“
„Ano, pane,“ kývla Grace a poslušně mu poklekla k nohám, neboť James si uvolnil z kalhot ocas a čekal.
Grace mu stáhla předkožku a hned ho vsála hluboko do pusy, dokud mu neztuhl a nevyplnil ji ústa tak, že mu mohla sát už jen žalud. Střídavě ho kouřila, střídavě si vypomáhala rukou, až cítila záškuby a Jamesův zrychlující se dech a proto ho pevně sevřela rty, pohybovala hlavou, až ji proud semene vyplnil pusu a začala usilovně polykat. Na závěr mu ho olízala a s úklonou opustila kancelář.

Večer, když pomáhala Luise se svlékáním, se Grace zhroutila v pláči a své paní všechno přiznala. Že musí být Stewartovi po vůli i že ji špehuje a vše mu musí hlásit.
Luisa přijala její omluvu, pohladila ji po hlavě, když před ní Grace klečela a prosila o prominutí. V duchu přemítala, zda ji má zapojit do svých plánů. Nakonec usoudila, že je to její věc, jen je třeba to urychlit.

James tomu napomohl sám. Hned, jak se k Luise nastěhoval, bral si ji noc co noc, někdy i ráno, aby ji co nejrychleji obtěžkal. Na kuráž i na posilněnou měl na stolku vždy džbánek vína, který během milostných chvil vypil.
Když mu kouřila ocas, on v samé blaženosti popadl džbánek a hltavě pil i když spoustu vína vycintal i na povlečení. Polil většinou i Luisu, takže plán otrávit mu víno, zavrhla.
Pak dostala jiný nápad. Když James pracoval, navrhla mu, že mu uvaří silný čaj, který mu pročistí hlavu a udrží ho v bdělosti. Skutečně tak učinila a měla úspěch. James ho pak požadoval, kdykoliv měl pracovat dlouho do noci.

A tak se jednoho dne Luisa rozhodla. Opět ji před očima vyvstal Winston, jako kdyby ji varoval, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, ale Luisa usoudila, že cejch travičky z ní stejně nikdo nesejme, tak ať jdou všechny ohledy k čertu!
Sama uvařila konvici čaje a s těžkým povzdechem do ní vysypala obsah ampule.
„Budiž mu země lehká,“ zašeptala pro sebe když pokládala konvici na tác a Grace ho odnášela do kanceláře.

Sotva za ní zapadly dveře, Grace tác položila na stolek, rozhlédla se kolem sebe, pak sáhla do kapsy a cosi vsypala do konvice.
Chvilku počkala a s úsměvem vplula k Jamesovi. Od doby, co ji odstranil od její paní, kterou navíc noc co noc hanobil, jak usoudila z Luisiných vzdechů a sténání, ho nenáviděla. Opatřila si jed na krysy a rozhodla se tu stvůru sprovodit ze světa.
„Děkuji, Grace,“ odvětil nesoustředěně James, zaujat prací, když mu s úklonou donesla tác se slovy: „Madam vám posílá silný čaj. Přeji dobrou noc.“
Celou noc nezamhouřila oka, jak čekala, jestli bude mít úspěch.

Ráno byl celý zámek na nohou.
Komorník našel správce Stewarta ležet na chodbě ve zkroucené bolestné křeči s vytřeštěnýma očima a pěnou u úst. Prý ještě tiše chroptěl, ale než přivolal pomoc, byl už mrtev.
Luisa nasadila smutnou tvář a přijímala kondolence od personálu. Lékař, po krátkém rozhovoru s Luisou, vydal zprávu o smrti z přepracování, čili mrtvice a tělo ve vší tichosti pochovali v hrobě jeho rodičů.
Tím to bylo vyřízeno a ženská část personálu si mohla oddechnout. Luisa rovněž, zvlášť poté, co v kanceláři sebrala a zničila podepsanou smlouvu.

***

Uběhl nějaký čas a Luisa už byla plně zdráva a vzpomínky na vězení se téměř rozplynuly pod vlivem nových událostí ve světě i doma.
Grace jí byla opět osobní komornou a přítelkyní a od jisté noci i milenkou.
Jednou totiž popily více vína a začaly rozebírat nemožnost opatřit si na zámku nějakého milence.
„Nemohu se přece zahodit s nějakým podkoním,“ konstatovala Luisa, „zatímco ty máš plno možností.“
„Není to tak slavné,“ vzdychla Grace. „Jsou tu muži hrubí a neurvalí, jako třeba pan Stewart..“
„Jak to myslíš?“ otázala se Luisa.
„No..ehm.. přeci vám každou noc působil bolest, ne? Promiňte, prosím, ale bylo to slyšet až na chodbu,“ zarděla se Grace.
Taky Luisa zrudla.
„To jsi špatně pochopila. James si mě..ehm… miloval …. Sice rázně, ale ne bolestivě. To byly zvuky.. ehm..vášně.“
„Takže na něj stále myslíte?“ posmutněla Grace.
Poté co ho otrávila, stále uvažovala, jestli neudělala špatně.
„Vůbec ne,“ vydechla Luisa, ale pak se ulekla. „Totiž. Měl být mým manželem, ale vše bylo trochu jinak… Víš co, jak to tedy máš s těmi muži?“ otočila raději hovor.
„Náš kuchař je prý štědře vybaven, říkala kuchařka,“ svěřovala se Grace.
„S tím jeho pupkem, jak se na ní dostane?“ pochechtávala se Luisa nad tou představou.
„A já…Já se, prosím, uspokojuji sama,“ řekla Grace.
„Tak sama,“ polohlasně opakovala Luisa a dopila číši. „Ještě mi dolej a namasíruj mi krk. Pak půjdeme spát.“
Grace tak učinila a rozepla Luise šaty, aby se dostala ke krku. Krouživými pohyby ji masírovala ramena, krk a zajížděla i mezi lopatky a Luisa jen vrněla.
Dotyky však byly stále mazlivější, a když náhle dvě dlaně zepředu stiskly její prsa, vzedmula se v ní vlna vášně. Grace ji mnula prsa, její rty se dotkly krku a mrštný jazýček po něm kmital sem a tam.
Luisa jen vzdychala a zcela se poddala laskání. Hroty bradavek ji trčely dopředu, v klíně cítila zvyšující se vlhkost a nohy se rozevíraly od sebe. Náhle cítila ruku, jak ji po těle sjíždí právě mezi ně. Nechala ji být a to už ji dva prsty vnikly mezi ochlupením do vlhké štěrbiny a začaly ji jemně šoustat.
Tělem se jí valil příliv slasti a pocítila touhu, oplatit ji stejnou mincí.
Pootočila hlavu, vystrčila jazyk a Grace pochopila, přisála se jí na rty a jazyky se vzájemně proplétaly. Zesílilo i mnutí prsou a pohyby v klíně.
„Ach..ano..ano..áááh!“ Luisa dosáhla orgasmu, tělo se jí vypjalo a kmitající prsty byly zkropené výronem šťáv.
„Pojď!“ Luisa vstala a Grace odvedla k posteli.
Obě se svlékly donaha a aniž by cokoli musely říkat, sami na sebe ulehly v obrácené poloze. Vzájemně si lízaly a laskaly klíny, vědíce, co ženě způsobí největší rozkoš. Jazyky jim kmitaly mezi rozevřenými pysky, lízaly a dráždily si klitorisy, až obě dosáhly vrcholu a hlasitými steny to daly najevo. Poté skončily v objetí, líbání a vzájemnému laskání prsou.
A tak se ženy staly milenci.

Grace poté, co ztratila prvotní ostych z milování se svou paní, se vytasila s několika hladkými dřevěnými kolíky, které ji prý nahrazují styk se živým mužským údem. Každý kolík měl jinou délku i šířku a na vrcholu byl zaoblen. Na jednom byly i jakési výstupky, prý pro zvýšení rozkoše. Liusa něco takového viděla poprvé a přímo hořela touhou to vyzkoušet.
„Ukaž…ukaž mi to!“ skoro prosila Grace a ta si pohodlně lehla, roztáhla nohy a kolíkem střední velikosti si objížděla po pyscích a pomalu ho zanořovala dovnitř a ven.
Občas olízla vlastní šťávy, která na něm ulpěly a vypadala jak v tranzu, zvlášť když zrychlila pohyby a kolík v ní čvachtavě mizel a vysouval se ve stále rychlejším tempu. Ruka s kolíkem jí kmitala sem a tam, až Grace zaúpěla a dosáhla vrcholu. Na maximum vzrušená Luisa se jí hned přisála ke klínu a hltavě ji vylizovala uvolněné šťávy.
„Áááá…úúh!“ kroutila se Grace v orgasmu a chvíli trvalo, než se probrala.
Luisa popadla kolík s výstupky a po jejím vzoru se jím začala dráždit a pomalu ho zasouvat dovnitř. Měla přece jen širší klín, takže to šlo celkem snadno a výstupky skutečně svým třením zvyšovaly její rozkoš a slast a i Luisa se brzy roztřásla orgasmem. Grace mohla oplátkou vylízat její klín. Milování dvou žen bylo pozvednuto na další úroveň.

***

Přešlo pár let. Luisa už věděla, že Grace Jamese otrávila jedem na krysy a byla jí za to vděčná. O tom, že James vypil vlastně dvojí dávku jedu, pomlčela. Vlastně se minulostí, po všech těch smutných zkušenostech, vůbec nechtěla zaobírat.
S Grace žily jako dvě družky, když jednoho letního dne se Grace roznemohla a nepomohlo ani pouštění žilou, zkrátka nic a po několika horečnatých nocích dívka zemřela. Lékař jen krčil rameny nad příčinou smrti a Luisa na hřbitově nechala vztyčit nádherný náhrobek, kde Grace pohřbili. Bylo jí jedno, co si lidé myslí a pomlouvají, že nechala obyčejné služce zhotovit hrob jak pro šlechtice, jen ona věděla své. Spíše přemítala, co se svým životem dál. Nyní byla definitivně sama na světě, bez přátel, jen obklopena úslužným služebnictvem. Uprostřed chmurným myšlenek se jednoho podzimního rána dostavila na zámek minulost.

„Madam, je zde jakýsi cizinec a domáhá se vaší pohostinnosti,“ hlásil vrátný Luise.
„Kdo je to?“ rozmrzele se obávala, že jde o nějakého tuláka.
„Prý vám to sdělí sám. Je slušně oblečen a nevypadá na pobudu,“ omlouval se vrátný a Luisa mávla rukou. „Že prosím.“
„Dobrý den, madam, Martin Stephenson k vašim službám,“ uklonil se sympatický muž ve dveřích a mírně se uklonil.
„Co vás k nám přivádí?“ otázala se Luisa s hranou laskavostí. „Předpokládám, že já to nejsem.“
„Jste, madam, šarmantní žena, ale vskutku přicházím sem v jiné záležitosti. Jsem z Daily Gazette magazínu a píšu o zdejší čarokrásné přírodě. Leč redakce mě nevybavila dostatečnou hotovostí, abych si platil hotel, a tak…“
„Zkrátka sháníte bydlení a nejlépe zadarmo a s jídlem k tomu,“ poznamenala jízlivě Luisa, ale smála se, protože jí cizinec byl vcelku sympatický. Dohodli se, že část výdajů si bude hradit, jinak dostane ubytování a prostor ke své tvorbě.

Martin si odložil tlumok do skříně a přemítal, jestli je na správném místě.
Matka stačila zemřít dřív, než začal pátrat a přece jen do Swansea nepřicházelo tolik zpráv z událostí ve Spojeném království. Měl jen pár náznaků a tipů.
„Klep,“ ozvalo se klepání.
„Ano,“ zavolal Martin. Vešel komorník. „Madam vás zve na dopolední čaj, pane.“
„Ano, hned jdu,“ kývl Martin a nechal se zavést do salónku.
Luisa seděla v křesle a hned se zeptala.
„Na co máte chuť, pane Stephensone?“
„Říkala jste prý dopolední čaj,“ vykolejil Martina dotaz.
„No, nesmíte to brát tak doslovně. Já kupříkladu jsem si objednala brandy, že?“ otočila se na usmívající se služebnou.
„Tak pokud tedy mohu, tak dvojitou whisky s ledem,“ zkusil to Martin. Služka kývla a odešla. Když je obsloužila a odešla, Luisa se přestala usmívat.
„Vyložíme si karty na stůl, pane Stephensone, nebo ať už jste kdokoliv. Nejste ani novinář ani z Daily Gazette. Mě zajímá, kdo skutečně jste a co tu hledáte! Jste snad zločinec a všechny nás v noci pozabíjíte a ukradnete, na co přijdete? Jak je libo. Dám vám, co budete chtít. Nebo snad toužíte po mém starém těle? Chcete mě znásilnit? Tak do toho, už dlouho jsem v sobě necítila mužský úd.“
„Já si vyprošuji takové řeči“, vyskočil Martin.“Nenechám se urážet a poslouchat takové ohavnosti…“

Luisa očekávala takovou reakci a byla potěšena, že uspěla.
„Tak znovu. Kdo jste a co tu děláte?“ otázala se již s úsměvem.
Martin, rudý hněvem, se uklidnil, sedl si a vzdychl.
„Dobrá. Nejsem novinář. Jsem Martin Stephenson ze Swansea a pátrám po své minulosti, tedy po původu mého otce, jehož vůbec neznám. Před třiceti lety se zapletl s mou matkou a pak zmizel. Stopy vedou někam sem.“
„Stopy, jaké stopy?“ nechápala Luisa.
„No, zde snad byl viděn, nebo tu žil. Nemám prakticky žádné informace.“
„Ráda vám budu nápomocna při hledání, tam mi řekněte vše, co víte, ano?“ začalo to Luisu zajímat.
„Má matka, Francis Stephenson byla dcerou obchodníka ze Swansea. Jednou tam připlula výcviková loď kadetů královského námořnictva a mezi nimi i můj budoucí otec. S matkou se seznámil na tanečním bále, a jak si asi byli sympatičtí, skončili spolu…no..víte kde… a tak jsem na světě já. Loď zase odplula, a i když matka otce sháněla, že je s ním těhotná, už ho nikdy neviděla.“
„No a otec, jak se jmenoval?“
„Winston, Winston Norris,“ odpověděl Martin, „co je, co je vám?!“ a vyděšeně začal křísit Luisu, která omdlela.

KONEC

Navigace v seriálu<< Život na zámku 02
0 0 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments

Velmi pěkné a čtivé zakončení série.

Hezké čtení a dobré zakončení série .

Jsem poněkud na rozpacích, jak hodnotit právě skončený miniseriál. Hezký výlet do časů dávno minulých, pěkně šťavnaté popisy mrdaček a nechybí ani lesbo milování. Akorát mi trochu leží v hlavě, že se tam nevyskytlo žádné nežádoucí těhotenství. A při tom všechny soulože vyvrcholily důkladným výkropem a o prcgumách nepadlo ani slovo. Tak by mě zajímalo, jak to tehdy dámy řešily. Že by se souložilo pouze v neplodných dnech? O tom dost pochybuji, zejména u těch vynucených souloží. Ale jinak se to dobře četlo a to je to, oč tady běží.

Ne každý zásun musí končit těhotenstvím. Pokud napíchal nějakou služku, nemá to vliv na děj povídky. A co když byl James neplodný? I to se stává…. proto jsem zde těhotenství neřešil. V „dovolené“ je tam toho ažaž.

Zajímavá série všechny díly jsem přečetl jedním dechem. Zakončení bylo zajímavé. Jen nevím jak nakonec takovouto informaci přijala. Možná by se z toho dala udělat ještě nějaká povídka, ale je mi jasné že autor to takto ukončit chtěl.
Budu se proto těšit na další povídky.