Toto je 8 díl z 9 v seriálu Zahraniční studentka

Po té, co jsem přijel domů, ani jeden z nás neměl čas na vzájemnou návštěvu, bohužel. Museli jsme si vystačit jen s emaily a skypem.
O to víc jsme se těšili na nadcházející konferenci. Museli jsme to ty zbývající tři týdny nějak vydržet.

Hned v pondělí ráno mi došlo to, nad čím jsem ve vlaku tolik přemýšlel. Použili jsme ochranu, nebo ne? Vůbec jsem si nebyl jistý. Musel jsem se zeptat.
Odpověď, kterou jsem dostal, mě moc nepotěšila, ani ona si totiž nebyla jistá. Nastala pro nás doba plná nejistoty a čekání.

Práce a přípravy na konferenci mě natolik pohltily, že jsem problém možného otcovství odsunul na vedlejší kolej. Stejně jsem s tím teď nemohl nic dělat, všechno měla v rukou ona.
Email, který jsem od ní dostal koncem následujícího týdne, mě moc nepotěšil. Prý to nedostala. Šok, který následoval, se nedá dost dobře popsat. Nejprve chvíle překvapení, pak obavy z toho, co bude dál, jak to uděláme a zvládneme a nakonec se dostavilo jisté smíření a chvílemi jsem se přistihl, že se snad i těším a zas tolik by mi to nevadilo. Hlavou mi běželo nepřeberné množství myšlenek a já se nemohl na nic soustředit a to jsem jí musel odepsat něco rozumného a povzbudivého. Sesmolit ten email mi zabralo skoro dvě hodiny, několikrát jsem ho musel přepsat, aby nakonec vyzněl, tak jak jsem potřeboval.

Ahoj zlato,
Ať to nakonec dopadne jakkoli, budeme na to dva (možná tři). Pomůžu ti, jak jen budu moct. Hlavně zatím nepanikař, určitě to spolu zvládneme. Uvidíme se za týden, tak si o tom promluvíme. Navíc třeba máš jen zpoždění. Na test je stejně ještě brzy. A i kdyby byl nakonec pozitivní, rozhodnutí je na tobě. Ať se rozhodneš jakkoli, budu stát při tobě. Když jsem nad tím přemýšlel, tak by mi vlastně ani nevadilo mít s tebou mimčo. Sice je to neplánované a i docela brzy, ale myslím, že by to nebyl tak velký problém.
Posílám pusu, miluju tě a brzy se uvidíme.
PS: Žádný strach, zvládneme to. Navíc, stres škodí.

Nečekal jsem okamžitou odpověď, vždyť i mě to chvíli trvalo. Musel jsem se uklidnit, tak jsem vyrazil ven na procházku, abych si vyčistil hlavu. Coural jsem venku a probíral to ze všech stran.
Jediné, k čemu jsem došel, bylo, že to musím ze sebe dostat, někomu se svěřit a vypovídat se z toho. Zvedl jsem telefon a zavolal kamarádce, doufal jsem, že mi ženský pohled na věc nějak pomůže.

Seděli jsme na lavičce a povídali si. Předestřel jsem jí mojí situaci a řekl jí, co jsem odepsal. Trochu se mi ulevilo, když jsem se vypovídal. Dostalo se mi pochopení, sice s trochou škodolibosti, ale i tak to bylo lepší než nic. Povzbuzení i malá pochvala za diplomatickou odpověď, prý to mohlo být lepší, ale rozhodně i snaha se cení.

Když jsem dorazil domů, sedl jsem k počítači a otevřel email. Byla tam odpověď:
Ahoj zlato,
Tobě se to řekne, žádný strach. Ty se s tím tahat nebudeš. Je od tebe milé, žes to nechal na mně, a že mě budeš podporovat. Měl bys vědět, že možnost, že bych šla na interrupci, nepřichází v úvahu. Neplánované to je, to dělá ten alkohol. Můžeme za to oba, tak oba budeme muset nést následky. Potěšil si mě, že by ses o mě i o případné mimčo postaral. Jen mám hrozný strach z toho, až to budu muset říct doma. To, jak je takhle zklamu, bude strašné. Doufám, že až na to dojde, tak budeš chlap a přijedeš a nenecháš to jen na mně. Až budu vědět víc, tak ti dám vědět. Snad to do té doby nějak zvládnu. Už teď mi není moc dobře, snad to nejsou těhotenské nevolnosti.
Líbám tě.

Moc dobře mi po tom, co jsem si přečetl, nebylo. Musel jsem se s tím nějak srovnat. Alespoň, že se uvidíme za několik dní, vlastně ještě něco málo přes týden.
Celou dobu se mi neozvala, i to však mělo výhodu. Mohl jsem se soustředit na nadcházející konferenci, i když jsem si o ni stále dělal starosti.
Konečně nastal čas konference. Naštěstí bylo všechno předem domluveno a zamluveno. Jen jsem jí napsal email, kdy a kde se sejdeme. Prý mě s otcem vyzvednou na nádraží a pojedeme společně na letiště. Ještě jsem jí napsal, jestli náhodou neví něco nového. Odpověď už nepřišla žádná.
Konference měla být ve Španělsku. To znamenalo sluníčko, teplo, moře a dobré víno, snad se na to dostane. Ale raději jsem nic neplánoval.

V den odletu jsem nasedl na první vlak směr Vídeň a téměř celou cestu jsem prospal. Když jsem pak odpočinutý vystupoval z vlaku, čekala mě na nádraží má milenka, budoucí matka našeho dítěte. Usmívala se na mě a rukama si významně hladila bříško. Tak přeci, pomyslel jsem si. Usmál jsem se na ni, objal ji a políbil. Milé a příjemné uvítaní. Chtěl jsem se zeptat, jak je na tom, ale nedala mi šanci.
„Tady ne, řekneme si to v klidu večer.“
„Tak dobře,“ souhlasil jsem.
Alespoň jsem měl čas si všechno dobře promyslet. S jejím otcem jsme se uvítali jako dva staří známí, evidentně ten propitý večer měl stále v paměti.
Vysadil nás letišti, rozloučil se s dcerou a odjel. My jsme se šli odbavit. Prošli jsme letištní kontrolou a vydali se na obhlídku obchodů před tím, než budeme nastupovat do letadla. Všude se zastavovala a okukovala hračky a dětské věci. Smiřoval jsem se s představou, že ze mne bude táta.

Letadlo už bylo přistaveno, tak jsme šli nastupovat. Tajně jsem doufal, že když už poletíme společně, mohli bychom se zkusit dostat do mílového klubu. Bohužel letadlo bylo nacpané k prasknutí a ještě navíc jsme ani neseděli směrem k uličce.
Když jsme vzlétli, naklonil jsem se k ní a pošeptal jí:
„Doufal jsem, že se zkusíme dostat do mílového klubu.“
„Mílový klub? Co to je?“
„Abychom se stali členy klubu, museli bychom uskutečnit nějakou sexuální aktivitu v letadle.“
„To jsem si mohla myslet, že zase myslíš na sex.“
„No co, rád bych to zkusil.“
„Tak dobře, já proti tomu nic nemám. Jen teď to asi nepůjde. Zkusíme to cestou zpátky. To poletíme večer, tak to třeba nějak půjde.“
No teda, takhle jsem nečekal, příjemně mě to překvapilo.

Zbytek cesty proběhl celkem nerušeně, nějaká svačinka, pár turbulencí, ale jinak nic. Po přistání jsme nasedli na spoj do města, tam si vzali taxi a dojeli na hotel. Měli jsme to akorát, zaregistrovat se a jít na úvodní uvítací přednášku. Během ní jsme prohlíželi, co jsme vůbec při registraci dostali. Batůžek byl docela pěkný, krom několika reklamních letáků, knihy abstraktů, tam byl blok, několik tužek a dokonce i nějaký flashdisk. Vypadalo to na docela dobrou konferenci.
Nebyla až tak velká, asi sedmdesát lidí, ale program vypadal slušně. Hned jsme začali studovat přednášky, vybírali jsme si, na co půjdeme a hlavně nás zajímalo, co za společenské události pro nás nachystali. Nezačínalo to vůbec špatně, večeře v restauraci na pláži s hudbou a tancem, zítra prohlídka města a předposlední den na rozloučenou večerní výlet na lodi podél pobřeží.

Po uvítací přednášce nás nahnali do připravených autobusů, aby nás odvezli do restaurace. Restaurace nebyla daleko, ale než jsme se vymotali z města na pláž, uběhlo asi patnáct minut.
Vystoupili jsme a trochu se zorientovali. K hotelu jsme to neměli tak daleko, tak jsme se rozhodli, že nás místo odvozu autobusem bude čekat příjemná večerní procházka.
Vešli jsme se do restaurace a usadili se k připravenému stolu. Večeři jsme zahájili přípitkem místním vínem a brzy na to, začali nosit jídlo na stůl. Ochutnávali jsme různé místní speciality a popíjeli víno a sangrii. Sice mi bylo divné, že má společnice ve svém stavu popíjela, ale doufal jsem, že ví, co dělá. Rozhodně jsem se zatím ptát nechtěl, říkala, že si o tom popovídáme večer na hotelu, tak proč si teď kazit večeři.

Večeře pomalu končila a zbýval už jen zákusek. Místo toho začínala hrát hudba. Kdo chtěl zákusek, šel si vybrat k pultu. Nikomu se na zákusky moc nechtělo, ale taneční parket se začínal pomalu zaplňovat, nejspíš v tom hrál roli alkohol, kterého tu bylo dostatek. Jakmile se totiž džbánek s pitím na stole vyprázdnil, hned tu byl číšník s plným.
I my jsme se osmělili a vrhli se na parket. Užívali jsme si jeden druhého a při tanci se k sobě tiskli.
Mně se v hlavě vynořily vzpomínky na náš první tanec na vánočním večírku. Kdo by si tehdy pomyslel, že to takhle dopadne. I já to zpočátku považoval jen za zpestření. Asi jsem se nad tím začal usmívat nejen v myšlenkách, protože se mě hned zeptala, na co myslím.
Kapela si dala přestávku a my se vydali pro zákusky. Usadili jsme se s nimi zpět ke stolu a dali si k tomu i nějaké víno. Hudba stále ještě nehrála a tak nás napadlo jít se projít po pláži.

Měsíc krásně svítil a moře šumělo, všude bylo vidět spousta hvězd. Bok po boku jsme se procházeli pískem.
„Víš, co bych ráda?“ zeptala se mě.
„To netuším,“ odpověděl jsem popravdě.
„Chtěla bych si užít večerní koupání v moři.“
„A co ti v tom brání, teď budeš mít možností dost.“
„Tak jdeme teď hned.“
„A co plavky?“
„Ty nepotřebujeme, stejně je tma, tak nás nikdo neuvidí.“
„To je pravda.“
Než jsem se nadál, už nahá utíkala k moři a do noci svítil jen její bílý neopálený zadeček. Napodobil jsem ji. Svlékl se, oblečení naskládal na nejbližší lehátko a běžel jsem do moře za ní.
Přivítala mě cákáním a než jsem k ní doběhl, otočila se a plavala pryč. Skočil jsem do vody a plaval rychle za ní. Dohnal jsem ji až v místech, kde ona sotva stačila a já stále ještě pohodlně dosáhl na dno. Snažili jsme se potopit jeden druhého, což se neobešlo bez náhodných doteků na těch správných místech.
Zanedlouho nám došly síly i dech. Stál jsem v moři a snažil se popadnout dech, zatímco se ke mně tiskla. I ona zrychleně dýchala.
Cítil jsem, jak kolem mne obtočila nohy, její prsa na své hrudi i horko jejího klína na svém kopí. Oba jsme byli vzrušení a nadržení. Přisál jsem se na její ústa a rukou vnikl mezi naše těla. Jazykem jsem se dobýval do její pusinky a prsty kontroloval její buchtičku. Chopil jsem se svého nástroje a snažil se do ní proniknout. Povedlo se mi to jen na krajíček. Sice byla dostatečně vlhká, ale mořská voda odplavila většinu maziva. Oba nás to vzrušilo ještě víc.
Jen jsme se na sebe podívali a bylo nám oběma jasné, co bude následovat. Rovnou jsme zamířili ke břehu.
Vyběhli jsme z vody rovnou k lehátku. Ona si na něj lehla a s roztaženýma nožkama mě lákala do sebe. Tomu se nedalo odolat. Lehl jsem si na ni a zabořil svého dobyvatele do její jeskyňky. Jen hekla, jak jsem do ní zajel. Její jazyk pronikl do mých úst a nohy objaly můj pas. Pronikal jsem do ní ve stále se zrychlujících intervalech a ona se snažila mi vycházet vstříc.
Hekali jsme a vzdychali, zmáčená kundička do ticha noci nádherně mlaskala. Protahoval jsem ji stále větším tempem. Třásla se a zarývala nehty do mých ramenou. Najednou zaklonila hlavu a do ticha noci unikl hlasitý výkřik její rozkoše. I já se blížil k místu, odkud není návratu. Mé vzdechy ji přivedly zpět k vědomí.
„Nesmíš to pustit do mě!!!“
Než jsem stihl nějak zareagovat, odstrčila mě. Vyklouzl jsem z ní v poslední chvíli. Sotva jsem opustil její prcinku, zkropil jsem jí bílou smetanou. Měsíc nás osvětloval a já viděl, jak jí po lapličkách stéká moje životodárná tekutina a míří i k rozevřené kundičce a stéká až na zadeček.

Popadl jsem dech a srovnal si myšlenky v hlavě.
„Já myslel, že když jsi těhotná, tak že by to nevadilo,“ řekl jsem.
„Ale já nejsem.“
„Jak nejsi?“ koukal jsem na ni nechápavě, „a co všechny ty náznaky?“
„To bylo jen tak. Chtěla jsem tě trochu vytrestat.“
„Tak to se ti povedlo. Tohle mohlo skončit tím, co jsi předstírala.“
„To mohlo. Ale bylo to pěkné, líbilo se mi to.“
„To mě taky, tedy to, co jsme dělali, ne to tvé předstírání.“
„Promiň, ale zasloužil sis to. Takhle už na ochranu hned tak nezapomeneš.“
„To teda ne. Byl to pořádný šok, když si napsala, že bys mohla být v tom. Nějak jsem se s tím nemohl srovnat.“
„Myslíš, že pro mě by to šok nebyl?“
„Byl, to chápu. Už jsem pomalu spřádal plány, jak to říct našim. Tak co, půjdeme zpátky?“ navrhl jsem.
Jen přikývla a začala se oblékat. Měla to snazší než já, natáhla na sebe kalhotky a šaty a byla hotová. Mně to chvíli trvalo, než jsem se do svého oblečení nasoukal.
Ruku v ruce jsme se vydali obloukem zpátky.

Vmísili jsme se opatrně do davu, všude kolem nás šeptanda o nějakém hlasitém sexu na pláži. Jen jsme se tomu usmáli a zamířili dovnitř. Ještě jsme ukořistili poslední zákusky a pak zamířili zpátky do hotelu.
Na pokoji jsme skočili ještě do sprchy, abychom smyli pozůstatky našich hrátek a zbytky mořské soli. Zalezli jsme společně do jedné postele a znovu se vrhli do víru milostných hrátek.

Zbytek konference utekl jako voda, dokonce i naše příspěvky sklidily nějaký úspěch. Střídali jsme účast na přednáškách s koupáním v moři a lenošením na pláži. Každý den jsme začínali milostnými hrátkami a stejně tak jsme ho i končili. Bohužel milování v moři a na pláži jsme si už nezopakovali.

Nadešel poslední den našeho výletu, skoro by se to dalo označit za líbánky.
Ráno jsme sbalili všechny věci a vyrazili na poslední přednášky. Moc lidí už se tam neukázalo. Seděli jsme sami schovaní v poslední řadě, když se v sále zhaslo, aby nám předvedli nějakou světelnou show. Využil jsem příležitosti a zanořil ruku pod sukni své společnice. Ona reagovala podobně, položila ruku do mého klína, rozepla zip na šortkách a vylovila mi penis ze spodků.
Trochu si s ním pohrála a brzy stál jako stožár. Ani já jsem nelenil a věnoval se jejímu hrášku. Opřela hlavu o mé rameno. Snažila se tlumit své vzdechy, aby nás neprozradila. Zanechala mého dráždění a soustředila se jen na svůj prožitek a na to, aby zůstala potichu. Cítil jsem, jak mi její kundička ždímá svými stahy prsty. Přidal jsem na intenzitě, v tom mě chytla za ruku, sevřela nohy k sobě a zakousla se mi do ramene. Prožila svůj tichý orgasmus. Uvolnila sevření a já vytáhl ruku zpod její sukně.

Vydýchala se a položila mi hlavu do klína. Myslel jsem, že si chce jen odpočinout. Ve chvíli, kdy jsem to nejméně čekal, pohltila pusinkou můj lehce povadlý úd. Měl jsem co dělat, abych se ovládl. V mžiku mi znovu stál. Kroužila kolem žaludu jazýčkem. Jen jsem protáčel oči a nechával se unášet rozkoší, kterou mi poskytovala. Rukou si pohrávala s varlaty. Něžné sání střídala s intenzivnějším.
Přivádělo mě to na pokraj šílenství. Dech se mi krátil a zrychloval. Chytil jsem ji rukama za hlavu a přitiskl si ji do klína.
V ten okamžik jsem vybuchl do jejích úst, málem se tou dávkou udusila. Polykala ze všech sil, až se zakuckala. Narovnala se a kašlala. Lidé se po nás otáčeli. Naštěstí byla tma a nebylo nic vidět.
„Dobrý?“ naklonil jsem se k ní.
Jen přikývla.
„Ještě máš něco tady,“ řekl jsem a prstem jí z koutku setřel poslední kapku.
Okamžitě se mi k tomu prstu přisála, shodou okolností to byl ten prst, který řádil pod její sukní.
„Hmmm, povídala s plnou pusou, je to ňamka. Chceš taky?“
Ani nečekala na mou odpověď a už namáčela prstík ve své studánce. Chvilku si tam dělala dobře a pak mi ho nabídla k cumlání. Taková lahůdka se neodmítá, proto jsem nepohrdl a vychutnával si tu dobrůtku. Ozval se potlesk, který nás vrátil zpátky do reality.
Rychle jsme se dali do pořádku, než se rozsvítilo světlo.

Konference oficiálně skončila a všichni se vydali zpátky domů. Jelikož nám letadlo mělo letět až za osm hodin, nechali jsme kufry v úschovně a naposledy se vydali k moři.
Do vody jsme už nevlezli, nechtěli jsme být celé odpoledne a noc od soli. Ale aspoň nohy jsme tam naposledy strčili.
Od moře jsme se vydali ještě na chvíli do města, nakoupit pár suvenýrů, dát si něco k jídlu a k pití a zakončit to poslední zmrzkou. Nakonec jsme vyzvedli kufry z úschovny a vydali se směr letiště.

V osm jsme dorazili na letiště, letadlo mě letět v deset. Chvíli jsme courali po obchodech a koukali, co kde mají. Ještě jsem koupil nějakou láhev alkoholu a pak jsme se šli k našemu letadlu.
„Počkej, já si ještě odskočím,“ zastavila mě, když jsme míjeli toalety.
„Mě se nechtělo,“ tak jsem jen čekal venku. Za chvíli vyšla ven se šibalským úsměvem na tváři.
„Copak?“ zeptal jsem zvědavě.
„Však poznáš za chvíli.“
Pomalým krokem jsme došli k nástupnímu místu, kde spousta lidí posedávala a pospávala na sedačkách. Hledali jsme místo, kde bychom se také usadili. Než se nám podařilo něco objevit, začalo se nastupovat. Letadlo se pomalu zaplňovalo. Naštěstí pro nás zbylo v letadle i nějaké místo. A zrovna na sedadle vedle nás. Ještě poslala otci zprávu, aby věděl, kdy nás má vyzvednout na letišti a vypnula telefon.

Letadlo se vzneslo do vzduchu, letušky roznesly večerní svačinku a najednou se rozhostil klid. Téměř všichni začali pospávat.
Já se zvedl, abych si došel ulevit a prozkoumat případné místo činu. Seznal jsem, že toaleta v letadle je malinká a nepřichází pro můj plán vůbec v úvahu. Vrátil jsem se, usadil se na sedadle a podělil se o svá zjištění.
„Já jsem si to myslela, že tam to nepůjde.“
„Tak to vypadá, že asi mílový klub nebude.“
„Uvidíme, třeba to nějak zvládneme.“
„To jsem zvědavý jak. Počkej, teď jsem si vzpomněl. Co máš za překvapení? Když ses vrátila z toalety, říkala si, že za chvíli uvidím. A ještě jsem neviděl nic.“
„Tak zavři oči a nastav ruku,“ řekla a zalovila v batůžku, který měla pod sedadlem.
Poslechl jsem, proč také ne, byl jsem zvědavý, co zase nachystala. Najednou jsem v ruce ucítil nějaký plastový váleček. Opatrně jsem ho se zavřenýma očima prozkoumával. Našel jsem nějaká tlačítka a po tváři se mi rozlil úsměv, poznal jsem, že je to dálkové ovládání od vibračního vajíčka, které jsem jí věnoval.
„Tak to jo. Takhle bychom to mohli zvládnout,“ konstatoval jsem a zapnul vajíčko na plný výkon.

Jen sebou cukla, jak se lekla. Musel jsem výkon snížit, protože bylo slyšet tiché vrčení motorku. Během chvilky bylo vrčení přehlušeno tichým sténáním.
Rozhlédl jsem se kolem sebe, abych zkontroloval ostatní cestující. Musel jsem se k ní naklonit a políbit ji, abych ji utišil. Jelikož na nás nikdo nekoukal, využil jsem toho a zasunul ruku pod její sukni. Usazený na sedadle, jako by se nic nedělo, jsem prsty zaútočil na její promáčenou štěrbinku. Tekla tak moc, že jsem měl strach, aby po nás na sedadle nezůstaly mokré skvrny. Cítil jsem chvění jejího těla, i stahy její kundičky. Blížila se k vrcholu.
Dráždění prsty i vibrace vajíčka způsobily, že jí ze sevřených rtů uniklo zasténání. Ruku mi sevřela svými stehny. Cítil jsem v ní rostoucí napětí. Vydechla a uvolnila se. Právě prožila svůj první orgasmus ve výšce deset tisíc metrů nad mořem. Vypnul jsem vajíčko a odsunul ruku z jejího klína.

Odešla na toaletu, aby se dala do pořádku. Když se protahovala kolem mne, všiml jsem si mokré skvrny na sukni. Za pár minut byla zpět.
„Posuň se,“ řekla, když se vrátila.
Neodporoval jsem a nasunul se k okénku.
„Podáš mi prosím batůžek?“
„To víš, že jo,“ a už jsem lovil pod sedačkou.
Vyndal jsem batoh a podal jí ho. Uklidila tam vajíčko i dálkové ovládání a batoh mi podala zpět. Když jsem ho měl položený na sobě, abych ho přetočil a uklidil zpět, zašátrala mi rukou v rozkroku. Jen jsem se na ni podíval a usmál se. Opřela hlavu o mé rameno a zavřela oči. Vrznul zip a už mi lovila rukou ve spodkách. V její hebké a šikovné ručce se z měkkého povadlíka rázem stal hrdě stojící tvrdolín. Svírala ho v horké dlani, s níž začala pomalu pohybovat. Zkušeně mi ho honila. Věděla, co dělá, vždy když jsem se blížil k vrcholu, změnila tempo, aby zmírnila mé vzrušení.
Snažil jsem se ovládat, abych nevzdychal nahlas. Bavila se takhle nejméně deset minut. Střídání tempa ani úchopu už netlumilo mé vzrušení. Cítil jsem, jak mi po žaludu rozmazává kapky ronící tekutiny. Z posledních sil jsem zadržoval výstřik. Pohnul jsem se, ona otevřela oči a podívala se na mě. Uvědomila si, co se děje, protože jen chápavě přikývla. Její poslední pohyby mě přivedly k vrcholu.
Uvolnil jsem svaly a dal tomu volný průchod. V okamžiku měla dlaň plnou semene, ještě pár pohybů než jsem přestal stříkat. Vyndala ruku a co měla v dlani, labužnicky olízla. Z kapsy jsem vyndal kapesníček a snažil se otřít to nadělení ve svém rozkroku.

Zasunul jsem batoh pod sedačku a ještě na chvíli zavřel oči, abych si trochu odpočinul.
„Tak co? Líbilo se ti to?“ ptala se mě tiše.
„Líbilo a moc, děkuju,“ polohlasem jsem odpověděl.
Nevím, jestli jsem usnul, ani jak dlouho jsem spal, ale přišlo mi to jen jako pár minut, než se ozval kapitán, že budeme přistávat.
Srovnat sedadlo, připoutat se a za chvíli už jsme klesali. Malé drcnutí a už jsme rolovali po ranveji. Když jsme zastavili, všichni se snažili co nejrychleji procpat z letadla ven. Věděli jsme, že nemá cenu pospíchat, stejně budeme čekat na kufry. Bylo lepší čekat vsedě v letadle než postávat v hale. Vystoupili jsme mezi posledními.

Došli jsme k pásu na zavazadla zrovna ve chvíli, kdy začaly vyjíždět kufry z našeho letadla. Počkali jsme si na ty naše a zamířili k východu, kde na nás už čekal odvoz. Objali se a rovnou si začali povídat německy.
Z toho, co jsem zachytil, sdělovala otci své zážitky z konference. Já měl alespoň příležitost si ještě trochu odpočinout.
Dojeli jsme domů, odnesl jsem si kufry do pokoje, rozloučil se a šel rovnou spát. Ještě jsem shora slyšel hlasy, než jsem úplně odpadl.

Ráno jsem vstával dlouho a kromě mé milenky doma nikdo nebyl. Bohužel jsme neměli čas toho pořádně využít, jen pár polibků a nějaké osahávání. Měl jsem totiž co dělat, abych si sbalil věci a stihnul jsem vlak.
Dojela se mnou až na nádraží, kde jsme se rozloučili a já se vydal domů.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1335
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
2
Navigace v seriálu<< Zahraniční studentka – 07 – Víkend ve Vídni – část 3.Zahraniční studentka 09 – Překvapení?!?! >>

6 thoughts on “Zahraniční studentka 08 – Konference”

  1. Pěkné. Sex v letadle mi taky ještě schází :-)))) A hezky si s ním zahrála s tím zahraným těhotenstvím.

  2. Nedávat pozor při vědecké přednášce a ještě k tomu vzrušovat partnerku . Já tušil , že konference bude stát za to . I zpestření zpátečního letu , bylo krásné .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *