Toto je 6 díl z 9 v seriálu Zahraniční studentka

Po příjemném ránu nám práce šla pěkně od ruky. Do oběda jsme měli splněný plán, měli jsme hotovou první verzi článku, připravenou k odeslání. Ani jsem nečekal, že to půjde tak dobře. Ještě to dát někomu na kontrolu angličtiny a můžeme to poslat do časopisu.
Chvíli jsme přemýšleli, komu to dát zkontrolovat. Když to pošleme mému šéfovi, tak zjistí, že máme hotovo a víc už mě do Vídně nepošle. To by bylo trošku kontraproduktivní.
Nakonec jsme se domluvili, že to dáme někomu tady na univerzitě, že zná pár lidí z katedry angličtiny, kteří to rádi udělají.

Teď zbývalo jen vyřešit otázku, co budeme dělat my. Ne, že bychom si nedokázali najít práci, nebo neměli co dělat, jen se nám v pátek odpoledne nechtělo do ničeho pouštět.
Bylo rozhodnuto. Dojedeme se domluvit na katedru angličtiny kvůli kontrole článku (oficiální výmluva) a pak přeci nepojedeme zpět, stejně bychom už nic moc neudělali. Lepší bude jet s věcmi domů a potom někam na procházku do města. Doma jsme nechali vše nepotřebné, ona se ještě převlékla a vyrazili jsme.

Courali jsme po městě od budovy univerzity, kolem radnice až na Hofburg a na Stephanplatz. Já nevynechal jedinou příležitost, abych jí nakoukl do výstřihu, na eskalátorech jsem stál vždy o schod výš, abych měl dobrý výhled. Nijak to nekomentovala, vždy na mě jen pohlédla a usmála se.
Vyjeli jsme nahoru na věž Svatoštěpánského dómu k Pummerinu a pozorovali centrum Vídně z výšky, to hemžení lidiček i koňských drožek vozících turisty. Poštěstilo se nám a nahoře zrovna nikdo nebyl.
„Koukej,“ řekla.
Já se začal zvědavě rozhlížet.
„Takhle jsem to nemyslela. „
Rozhlédla se kolem sebe a rychle nadzvedla své přiléhavé tričko.
„Takhle je to lepší, viď.“
Jen jsem horlivě kýval.
Nahoře trochu foukalo a jí chladem nádherně ztuhly bradavky. I když si tričko urovnala, stále napínaly látku.
„A jak se ti líbí tohle?“ zeptala se mě, když si nadzvedla sukni.
Kalhotky neměla, já tak dostal příležitost pozorovat její prcinku. Můj ocas okamžitě zareagoval a začal se stavět do pozoru, napínal látku mých šortek.
Přistoupil jsem k ní blíž, objal ji a políbil. Rukou jsem zabloudil pod sukni a dotýkal se jejího odhaleného zadečku. Přerušila mé snažení a lehce se ode mne odtáhla.
„Tady ne, ale neboj, dočkáš se.“
„Už se těším.“
„To je vidět.“
Pohladila mě rukou v rozkroku a stan se ještě zvětšil.
„Ale takhle nemůžu mezi lidi,“ povzdechl jsem si.
„Opravdu? Ale to není můj problém,“ odpověděla.
„A nechceš mi od toho pomoct?“ snažil jsem se ji přemluvit alespoň k rychlé akci.
„Ráda bych,“ usmála se, když v tom se nahoře objevili lidé, „Ale teď to nepůjde, budeš to muset vydržet.“
Nastoupili jsme do výtahu a sjeli zpět dolů.
„Kam teď?“ zajímal jsem se, co ještě si pro mě nachystala.
„No a co třeba originál Sacher?“ navrhla.
„Moc rád, byla by škoda být ve Vídni a neochutnat ho,“ souhlasil jsem.

Pomalu jsme došli až na místo. Bohužel pro nás uvnitř bylo plno, ale to se dalo čekat v pátek odpoledne, naštěstí venku na zahrádce byl jeden stoleček volný. Hned jsme se usadili a objednali si.
Popíjeli jsme horkou čokoládou a uždibovali vynikající dort. Povídali jsme si a pozorovali cvrkot kolem nás. Čas příjemně ubíhal a odpoledne se pomalu přehouplo do večera.
Řekla si o účet, zaplatila a vyrazili jsme zase o kousek dál.

„Kampak mě vedeš?“ ptal jsem.
„Uvidíš. Jen doufám, že máš hlad, jdeme na večeři.“
„Tak fajn. Skoro to vypadá, že mi chceš během dneška ukázat celou Vídeň.“
„Celou ne, něco si necháme i na zítra, neboj.“
„Dobře.“
„To víš, musela jsem vymyslet nějaký program, když jsou naši doma.“
„Aha.“
„Přesně tak, doma bychom si nic neužili, ale určitě si to vynahradíme.“
„To je slib?“
„Je, až se vrátíme, tak naši už budu spát a já u tebe zůstanu až do rána, pak se vytratím do svého pokoje.“
„To zní úžasně.“
„A kdyby to náhodou nevyšlo, tak nás brzy čeká společná konference a tam nás určitě nikdo rušit ani hlídat nebude.“
„To máš pravdu.“

Mezitím jsme nastoupili na metro a uháněli směr večeře. Absolutně jsem netušil, co mě čeká.
Vystoupili jsme někde u parku, kterému vévodila věž. Vedla mě za ruku a já si prohlížel všechna možná zákoutí a hlavou se mi rojily nápady, co by se tam dalo dělat. Nic neříkala, jen mě stále vedla směrem k té věži. Netrvalo dlouho a stáli jsme na jejím úpatí.
Odspodu jsem si ten objekt prohlížel. Vypadalo to jako klasická rozhledna. Něco se mi na tom nezdálo. Pak mi to došlo. Ona se ta horní část otáčí. Než jsem stihl cokoli říct, už mě táhla za ruku k výtahu, který právě přijel.
Vyjeli jsme nahoru. Já se tam jen užasle rozhlížel, ani jsem moc nevnímal okolí. Najednou jsem zjistil, že mi někdo schází.
Otočil jsem se a uviděl ji, jak se baví s číšníkem. Z toho, co jsem zachytil, mi došlo, že máme ještě deset minut počkat, než se uvolní stůl. Otočil jsem se zpátky k oknu a věnoval se výhledu.

Podvečerní Vídeň jsem měl celou jako na dlani. Slunce pomalu zapadalo za okolní kopce s vinohrady a já se zasnil. Ačkoli jsem nikdy neměl v oblibě zemědělské práce, najednou jsem se na jednom z těch kopců viděl, jak se dívám na svou úrodu vína.
V tom ke mně přistoupila ona, vzala mě za ruku a hlavu mi položila na rameno.
Najednou jsem na tom kopci nestál sám, ale ona tam byla se mnou, byli jsme starší a kolem nás běhala kupa dětí. Kupodivu mi to ani nevadilo. Na to, že začalo jen jako pouhé rozptýlení, zpříjemnění pracovní doby, by mi tenhle konec asi ani tolik nevadil. Ale přeci jí něco takového nebudu vykládat.

Vrátil jsem se zpět do reality. Jakmile jsem se na ni podíval, připadalo mi, že nejspíš myslela na podobné věci jako já. Odvrátili jsme se od okna a vydali se za číšníkem, který nás vedl ke stolu do vyhlídkové restaurace. Pár schodů a překročení prahu oddělujícího pevnou část od té otočné. Sedli jsme si ke stolu a vybrali si něco k jídlu. A samozřejmě láhev vína k pití. Jedli jsem, popíjeli a pozorovali večerní Vídeň.
Slunce pomalu zapadlo za okolní kopce a město se začalo rozsvěcovat. Pohled mi sjel na nasvícený Prátr, pozoroval jsem obří kolo, horské dráhy i vysoký řetězák.
Má společnice sledovala můj pohled a řekla: „To je v zítřejším denním plánu, když budeš chtít. Dneska po té večeři to už nedáme.“
„To víš, že budu chtít,“ odpověděl jsem.
Věděl jsem, že dneska už bychom si to moc neužili, najedený a lehce pod vlivem, jen by nám na těch atrakcích bylo špatně.
Při pohledu na dopitou láhev vína jsem se ani neptal, jestli si dáme ještě něco k pití, a rovnou objednal další lahvinku. S novou lahví vína přinesl číšník i svíčku, kterou nám na stole zapálil.

Víno a intimní osvětlení udělalo své. Najednou jsem ucítil její nožku na své. Nejprve šlo jen o letmý dotek. Když jsem neucukl, pokračovala výš. Netrvalo dlouho a měl jsem její chodidlo na stehně. Ještě maličký kousek a její prstíky dováděly v mém klínu.
Ocas se mi okamžitě napružil. Jen se na mě usmála, když to ucítila.
Po chvíli zanechala dráždění a vzrušování, zvedla se a odešla na toaletu. Pomalým krokem se vzdalovala od stolu a svůdně u toho kroutila zadečkem. Nemohl jsem se na ni vynadívat a nebyl jsem jediný. I číšníci a pár jedinců mužského pohlaví od několika okolních stolů se za ní otočilo.
V tu chvíli jsem se dmul pýchu, že si vybrala zrovna mě.

Vrátila se zpět ke stolu, jen se tentokráte neusadila na místo naproti mně, ale vybrala si židli přímo vedle. Jen se usmála a přisunula si zpola dopitou skleničku. Volnou rukou zamířila rovnou pod stůl mezi mé nohy. Ani já jsem nezaváhal a její činnost jí oplatil.
Neomylně jsem šátral rukou pod její sukýnkou a prsty se dobýval do její zmáčené svatyňky. Ve chvíli, kdy se zrovna snažila napít, jsem jí škodolibě zabrnkal na knoflíček slasti. Měla co dělat, aby se neutopila. Odložila skleničku a vrhla na mě vražedný pohled. Nic jsem si z toho nedělal a znovu ji poškádlil. Musela se lehce kousnout do rtu, aby hlasitě nezavzdychala.

Rychle jsme dopili, zaplatili a vyrazili ven. Nikde jsme se moc nezdržovali a zamířili na nejbližší zastávku. Daleko jsme ale nedošli.
Zatáhl jsem ji do prvního možného zákoutí, kam nebylo skoro odnikud vidět.
Okamžitě jsem ji k sobě přitáhl a hladově se přitiskl na její rty. Jazýčky rejdily hluboko v ústech toho druhého. Jakmile mi obtočila ruce kolem krku, sjel jsem rukama po jejích zádech až dolů na zadeček.
Vyhrnul jsem jí sukni a rukama sevřel ten holý zázrak. Měl jsem štěstí, byla tam volná lavička.
Opatrně jsem ji na lavičku položil. Mezi bělostnými stehny je objevil její zmáčený poklad, pramen života. Neodolatelně mě k sobě vábil.
Žíznivě jsem se k té studánce přisál. Jazykem jsem rejdil mezi lapličkami a polykal každou kapku rosy, kterou ronila. Ona sebou jen házela a zmítala se. Hlasitě vzdychala a rukama si mačkala prsa, jako by je ždímala. Rozevřel jsem její kundičku a jazykem se vnořil do jejích hlubin. V tu chvíli si rukama přitiskla mou hlavu do klína a pevně mě stiskla nohama. Nemohl jsem téměř ani dýchat, přesto jsem dál svědomitě provozoval tu bohulibou činnost.
Jazykem jsem rejdil všude, kam jsem dosáhl. Netrvalo dlouho a má snaha přinesla výsledky. Její dech byl čím dál tím rychlejší a vzdechy hlasitější.
V tom ztuhla a ztichla. A pak vybuchla v ohromném orgasmu. A sevření mé hlavy povolilo. Zvedl jsem se z jejího klína a hlasitě lapal po dechu.

Kupodivu se vzpamatoval dřív než já. Seděl jsem na lavičce a zhluboka dýchal. Ani jsem nevnímal okolí. Než jsem byl schopen něco udělat, ozvalo se vrznutí zipu.
Můj ztopořený ocas vyskočil do tmy a než jsem se nadál, už mizel v horké, nenasytné pusince. Jen jsem slastí vydechl. Vychutnával jsem si pevné sevření hebkých rtů a dokonalou práci hbitého jazýčku. Objímala žalud a jazýčkem kolem něj kroužila. Pak pomalu zvyšovala sílu sání a já cítil, jak rty postupují směrem ke kořenu. Ještě malý kousek a zmizel jsem v ní celý.
Potřebovala se nadechnout, propustila můj úd ze své pusinky a věnovala se mi rukama.
Jednou mě pravidelnými dlouhými tahy honila, druhou si pak pohrávala s mými varlaty. Krom vzdychání jsem se nezmohl na nic jiného. Když popadla dech, znovu se přisála na špičku mého kopí, přitom ho však stále zpracovávala rukama. Položil jsem jí ruce na hlavu a prsty propletl do vlasů.
„Ahhh…už…,“ snažil jsem se ji upozornit.
Jen zintenzivnila dráždění. Nedalo se to vydržet. Napětí a vzrušení se v mém těle hromadilo. Pak přerostlo únosnou mez. Sebeovládání povolilo a tělem se mi prohnala vlna slasti a já plnil hladová dívčí ústa semenem. Nezbývalo jí nic jiného než polykat, stále jsem ji totiž přidržoval za hlavu. Nezdálo se však, že by jí to nějak vadilo. S poslední kapkou, kterou ze mě vysála, mě opustily veškeré zbývající síly a uvolnil jsem její hlavu. Myslel jsem, že se zvedne a sedne si vedle mne, místo toho pokračovala v očistě mého klacku.
Jazýčkem slízávala každou kapku, která na něm ulpěla. Díky té péči dokázala zastavit měknutí. Jakmile byl očištěný a v polotuhém stavu, sedla si vedle mě a začala mě líbat. Ona musela cítit chuť svého buchtičky a já ochutnával zbytky svého spermatu.

Líbání ve mně vzbudilo znovu touhu, i když jsem si myslel, že už to není možné. Rukou jsem jí zajel pod sukni.
Ani ona nelenila a začala mé kopí znovu zpracovávat rukou. Vzal jsem ji oběma rukama za boky a přiměl ji nasednout na mě.
Bez problémů jsem se do ní zabořil, jen to vlhce mlasklo. Nebyla jen vlhká, byla úplně promáčená. V dlaních jsem měl její prdelku a zpočátku jí pomáhal přirážet. Po chvíli to nebylo nutné, sama převzala iniciativu. Naše vzdychání a hekání se rozléhalo ztichlým a potemnělým parkem.
V zápalu vášně ani jeden z nás nepomyslel na ochranu. Alkohol u mě naštěstí vykonal své a já věděl, že mi bude trvat hodně dlouho, než znovu dosáhnu vyvrcholení.
Má milenka se, na rozdíl ode mne, znovu blížila k vrcholu. Tempo se zrychlovalo. Ňadra jí divoce poskakovala. Mlaskání a pleskání nahých klínů, přehlušilo jen naše sténání. Přidržovala se mých ramenou a vzrušením do nich zatínala prsty. Hekala a vzdychala a s každým dosednutím byla o něco blíž vyvrcholení. Zachvěla se a naposledy přirazila. Chvěla se a já cítil stahy její kundičky. S každým stahem ze sebe vypudila trochu šťáviček. Vytékalo to z ní a stékalo to do mého klína.
„Budeme muset jít,“ řekla, jakmile toho byla schopná.
„A co já?“ smutně jsem se zeptal.
„Vydrž, dokončíme to u nás,“ uklidňovala mě.
„Slibuješ?“
„Slibuju, neboj,“ a aby mě uklidnila, tak mne znovu políbila,“ musíme jít, ať stihneme poslední spoj.“
Zkontroloval jsem čas a zjistil jsem, že jsme v parku spolu dováděli téměř dvě hodiny.

Na zastávku jsme dorazili s deseti minutovým předstihem. Lepší než přijít pozdě. Většinu té doby jsme si zpříjemnili líbáním.
Vytrhla nás z toho až přijíždějící tramvaj. Rychle jsme naskočili do prázdného vozu, usadili se na sedadlech a dál se věnovali našim ústům. Jeli jsme téměř na konečnou, takže času jsme měli víc než dost. Naštěstí pro nás, nikdo noční tramvají nejel, protože to, co se tam dělo, nebylo vhodné pro cizí oči.

Sotva za námi zapadly dveře od domu, znovu se ke mně přitiskla. Rovnou mě směrovala do pokoje.
Cestou jsme odhazovali oblečení a do postele se svalili už nazí. Zaklesnutí do sebe s propletenými těly i jazýčky jsme se převalovali na posteli.
Nástroj připravený k akci se otřel o vlhkou štěrbinku. Obtočila mi nohy kolem pasu a přitáhla mě k sobě blíž. Zavrtěla boky a já do ní vklouzl. Jakmile cítila, že je vyplněná, a já cítil její touhu, přemohl nás chtíč. Ztratili jsme nad sebou kontrolu a rozjeli vášnivý sex.
Nedalo se tomu říkat milování, žádné něžnosti, žádná romantika, ani žádná předehra. Byl to vášnivý, divoký, živočišný sex. Nebrali jsme na nic ohledy, jen jsme se hnali za vzájemným uspokojením.
Hlasité vzdechy, mlaskání zmáčené kundičky, pleskání nahých a zpocená těl zmítajících se ve víru vášně. Žádné střídání poloh, žádné jemné finesy, jen zběsilé přirážení. Oba jsme rychle spěli k vyvrcholení. Vzdychala a hekala, celá se chvěla. V tom to na ni přišlo.
„AAAaaaahhhhh…,“ hlasitě vykřikla, prudce rozpažila, v dlaních sevřela přikrývku i prostěradlo.
Nohama mě pevně svírala.
„Ahh…, už…, ohhh…budu…,“ snažil jsem se ji mezi vzdechy varovat.
Jako by ji to probralo.
„Jen ne do mě,“ zakřičela a uvolnila mě.
Okamžitě jsem z ní vyklouzl. Nadzvedla se a sama mi nastavila svá ňadra, přitiskla je k sobě a já mezi ně zajel.
Stačil krátký okamžik, jeden, dva pohyby a žlábek mezi prsy se jí pokrýval mou smetanou.
S úlevou jsem padl na postel vedle ní. I ona si lehla a zanedlouho jsme se oba odebrali do říše snů.
Ona s rukou položenou na mém penisu, já s prsty zabořenými v její štěrbince.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2394
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Zahraniční studentka 05 – Víkend ve Vídni – část 1.Zahraniční studentka – 07 – Víkend ve Vídni – část 3. >>

3
Komentujte

avatar
2 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors
MartinTryskyBob Romil Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Bob Romil
Člen

Exkurze po památkách Vídně zakončená podrobným průzkumem krásného těla. Co víc si přát. Snad jen hooodně nedoslýchavé rodiče 🙂

Martin
Člen
Martin

Strhující příběh . Pracovní povinnosti v krásném poměru s kulturním a hlavně milostným dobrodružstvím .