Toto je 2 díl z 5 v seriálu Za velkou louží

Jamie hleděla z okna a pozorovala prudký vítr, který se točil po dvoře a vířil prach. Z toho něco přijde, vzpoměla si na loňskou bouři, která jim celý ranč těžce poničila. Už se z toho vzpamatovali, ale začínat znova už by nechtěla.
Doma v Anglii se jí venkovský život nezdál tak těžký, ale zde, na pláních Texasu cítila, že stárne rychleji a na nové a nové začátky už nemá dost sil. Od doby, co se zde s Lewisem usadili, uběhly už 4 roky, ale jí se zdálo, že jsou tu už léta.
Taky měla obavy, aby nepromarnila čas na děti. S manželem se o to pokoušeli už od počátku, ale nic. Dokonce to párkrát tajně zkusila s jejich honákem, urostlým mladíkem Tomem, na seníku za domem. A přestože s ním zažila dosud nepoznanou rozkoš a bez přestávky ji dokázal pomilovat třikrát po sobě, vždy s mohutnými výstřiky semene, nic z toho nebylo.
Toma pak jednou našli mrtvého, zřejmě ho zabili indiáni, a tak se o jejich románku nikdo nedozvěděl. Ano, indiáni.
Žijí tady v okolí, ale kromě epizody s Tomem se ještě nic nestalo. Párkrát je potkala, ale nevěnovali jí pozornost, jen projeli na koních okolo.
Třebaže jejich pozemky sahaly daleko do indiánského území, ctili jejich teritorium a nijak je neprovokovali. Indiáni to zřejmě vycítili, a tak se chovali stejně.
Jamie přestala vzpomínat a sklonila hlavu zpět k práci. Náhle klaply dveře.

„Sakra, to je vítr. Člověka by to odneslo!“ nadával honák Bert a začal se oprašovat.
„Neříkal Lewis, kdy se vrátí? Kdyby se něco strhlo, sami bychom to těžko zvládli!“
Jamie vyhlédla ven. Vítr sílil a obloha se ocelově zatáhla.
„Dnes už těžko. Pokud nejsou blízko, tak počkají, než se to přežene,“ odpověděla a dala mu večeři. „A kde je Sharon?“ začala hledat děvečku.
„Asi dojí kozu,“ odvětil od talíře Bert.
Když dojedl, podíval se na krb a řekl: „Přinesu ještě pár polen na večer.“
Vyšel před dům, nechal oči přivyknout tmě a zamířil ke dřevníku. Pak však změnil směr ke kozímu chlívku.

„Co tam děláš, Sharon?“ zahalekal, když otevřel dveře.
V tu chvíli zkoprněl. Na zemi ležela sténající Sharon, šaty vyhrnuté nahoru s rozevřenýma nohama se stopami krve.
Když spatřila Berta, jen slabě řekla: „Jsou…tu..indiáni!“
Bertovi sjela ruka k pasu, ale vtom se mu se svistotem zabodl do zad šíp. Bolestně vyjekl a padl na břicho.
Zásah však nebyl smrtelný, protože Bert vleže vytáhl pistoli z pouzdra a na ležící Sharon se usmál. Čekal. Jakmile spatřil úlek v její tváři, prudce se otočil a vystřelil.
Indián ve dveřích vykřikl a padl.
Bert vstal, hodil si Sharon přes záda a vyběhl ven. Hned vypálil po několika stínech, které kolem sebe zahlédl.
Už byl skoro u dveří, když ho zasáhl další šíp. Rozrazil dveře a se Sharon se skácel na podlahu.
Jamie s připravenou puškou je vtáhla dovnitř a dveře zapřela závorou.

„Sharon, co se stalo?!“ Ta jen vzlykala a Bert s námahou přeslabikoval: „In..di..á..ni!“ a upadl do bezvědomí.
„Proboha, co chtějí?“ pomyslela si Jamie a zabarikádovala se v rohu místnosti za převráceným stolem. Indiáni vnikli do domu přes půdu a Jamie stačila dva zastřelit, než dostala zásah nožem do ramene a upustila zbraň.
Další otevřel hlavní dveře a bylo po boji. Houf indiánů vnikl dovnitř. Popadli Sharon a Jamie a vyvlekli je ven. Sharon se nebránila, jen plakala, zato Jamie se zuřivě zmítala, až dostala ránu pěstí přímo do obličeje a omdlela. Byla alespoň ušetřena pohledu na zapálený ranč.
V nastalé bouři je indiáni usadili na koně a vezli neznámo kam.

***

Byla už noc, když dorazili do tábora. Indiáni stále něco křičeli a postrkovali ženy do jednoho stanu a vstup zakryli kůží.
Jamie si sáhla na obličej. „Aúú, bolí mě tvář!“
„Na to je nejlepší studený obklad,“ ozvalo se z temnoty stanu.
„Kdo jste?!“ ulekla se Sharon.
„Stejně jako vy!“ odvětil hlas. „Ale jinak se jmenuji Will.“

Až po chvíli se ženy rozkoukaly a spatřily naproti sedět mladou ženu, taky bělošku.
„Co se děje?“ zeptala se Jamie, ale Will pokrčila rameny. „Nevím. Předevčírem přepadli naši farmu! Muže mi zabili, ale proč? My s nimi až dodnes žili v míru. Nikdy jsme jim nic neudělali!“ a dala se do tichého pláče.
„Mě jeden….zhanobil, hned jak nás přepadli,“ řekla smutně Sharon a Jamie na ní lítostivě pohlédla, neboť věděla, že Sharon byla panna.
„Ale proč nás unesly?“ zajímalo Jamie, ale odpovědi se nedočkala.

***

Ráno jim starý indián přinesl jídlo a pak mohly vyjít ven. Hned je obklopily indiánské ženy a odvedly k řece, kde jim posunky naznačily, aby se vykoupaly.
Mezitím na břeh dorazila běloška, ale oblečená jako indiánka. K ženám promluvila anglicky.
„Vykoupejte se a nechte si natřít ozdobné malby na tělo. Pak se vraťte do stanu.“
„Kdo jste?“ překvapeně vyhrkly ženy.
„Teď jsem Kionaway a na víc se mě neptejte,“ odvětila neznámá žena a odešla.
Ve stanu pak ženy rokovaly o tom, co s nimi indiáni hodlají dělat. Tušily, že koupel a malby něco znamenají, ale co?
Sharon se obávala, že je přivážou ke kůlu a obětují svým bohům, zato Will a Jamie se hlavou honily jiné představy, také ne příliš optimistické.

Večer, když se úplně setmělo, indiáni zapálili ohně a ozvalo se rytmické bubnování bubínků.
U ohně zřejmě probíhal tanec, jak ženy soudily z pohybu stínů na plachtové stěně stanu. Pak tanec skončil a delší dobu byl slyšet hluboký hlas náčelníka, kterému však vůbec nerozuměly.
Zatím u ohně probíhal obřad uvádění mladíků mezi muže se všemi právy a povinnostmi. Náčelník tento večer šest mladíků, kteří se něčím vyznamenali, uváděl mezi muže.
Stát se opravdovým mužem, kromě jiných znalostí a dovedností, ještě znamenalo poznat ženu a tělesnou rozkoš.
Od nepaměti tuto záležitost prováděly starší indiánky, které náčelník vždy předem vybral. Avšak od doby, kdy kmen přijal za svou bílou ženu, nazývanou nyní Kionaway a poznali s ní rozkoš, našli zálibu v bílých ženách, které čas od času unášeli pro své tělesné potěšení.
Indiánské ženy to nesly s velkou nelibostí, avšak ve kmeni měl hlavní slovo náčelník a reptání žen nebylo vyslyšeno.
Vymohly si alespoň to, že bílé ženy byly určeny jen pro mladíky uváděné mezi muže. Nyní tedy byl obřad již ukončen a zbývalo jen zasvěcení tělesné rozkoši.

Strážci vyvlekli ženy ven před šestici mladíků. Ti stáli u totemu a jeden po druhém ukázali na jednu z žen, a tak vyšli dva muži na jednu ženu. Pak jeden z dvojice vzal pokrývku, přehodil ji přes sebe i ženu a odvedl si ji mimo tábor. Druhý nepohnutě čekal na návrat, aby provedl stejný obřad.

Indián, co si vybral Sharon, ji za ruku vedl k řece. Sharon netušila, co ji čeká a dala se předběžně do tichého vzlykotu.
Za posledním stanem mladík položil pokrývku na zem a řekl Sharon: „Tanak it nesta.“
Ta nechápala, a tak ji mladík stlačil na deku, až si sedla. Přisedl si k ní, usmál se na ni a pohladil po tváři. Sharon přestala vzlykat, jen vystrašeně na mladíka hleděla a pak zaprosila.
„Nechte mě…prosím!“ i když věděla, že jí nemůže rozumět.
Ten ji namísto odpovědi políbil na tvář, krk a rukou se jí dotkl ňader. Sharon rezignovala na cokoliv a jen prosila boha, aby už to měla za sebou.

Jamie si indián odvedl k lesu. Stejným způsobem usedli a po prvních náznacích něžností ji začal vyhrnovat šaty. Jamie se však bránila a tak mladík musel při prvních obranných pokusech použít hrubou sílu.
Než se Jamie vzpamatovala, měla šaty vyhrnuté k pasu a mladík na ní nalehl, rozpažil ji ruce, sevřel v zápěstí a zatlačil ji mezi nohy ztopořený penis. Pronik do staženého klína byl bolestivý a Jamie sebou zmítala a křičela.
Jenže indiána to spíš vyprovokovalo k ještě prudším a rychlejším přírazům. Stažený klín se jen neochotně otevíral velkému penisu a vlhnul jen pomalu. Jamie proto rezignovaně roztáhla nohy co nejvíc od sebe a čekala, až bude po všem. Jenže mladík se ne a ne udělat. Už ji celý klín bolel, že se nakonec rozhodla.
„Přestaň!“ řekla důrazně, a indián ustal s přírazy.
Usmála se na něho a pohnula rukou, aby pochopil, že chce pustit. Když stisk povolil, Jamie hned volnou rukou mu ho uchopila za kořen, sevřela v ruce a začala honit.
Mladík na ni překvapeně pohlédl a pustil ji i druhou ruku a pozvedl se v očekávání věcí příštích. Jamie  se sklonila a vzala mu ho do pusy. Mladík se lekl a strhl ji hlavu stranou, ale Jamie ho pohladila po hrudi, jednou rukou mu prohmátla koule, druhou ocas pohonila a opět se k němu sklonila, sevřela rty a zrychlovala pohyby hlavou, protože cítila záškuby a žíly na penisu se nalévaly krví.
Mladík opojeně funěl, až prudce vyjekl a Jamie se do úst vyřinula záplava semene. Něco spolkla, zbytek vyplivla a penis mu vymačkala do polední kapky. Bylo po všem. Oba se následně s přehozenou pokrývkou navrátili zpět k ohni.

Will se také vehementně bránila, ale mladík byl silnější. Povalil ji na záda, vklínil se jí mezi nohy a silnýma rukama si poradil se zbytkem zmítajícího se těla.
Když do ní vnikl, začal prudce přirážet, a ve chvilce se udělal. Druhý mladík dopadl stejně, jak byl předchozím čekáním vzrušen. A tak byla Will u ohně dřív než Jamie a Sharon.
Jamie se s druhým mladíkem vypořádala pusou, takže byla zpět vzápětí a teprve pak se k ohni vrátila Sharon, zlomená ztrátou panenství a trojnásobným zhanobením během 48 hodin.

Po obřadu byly ženy odvedeny do jiného stanu. Zde se, ke svému překvapení, setkaly s dalšími třemi běloškami.
Jennifer a Margaret byly matka s dcerou, unesené z usedlosti „Gold Creek“ a Roberta, dcera plukovníka americké armády z pevnosti Fort Worth, byla obětí přepadení dostavníku, právě když do Ameriky přicestovala za otcem z Evropy. Ženy již měly přijímací rituál za sebou a svůj úděl už nesly víceméně odevzdaně. Roberta jim sdělila.
„Nyní už se budete moci volně pohybovat, ale o útěk se nepokoušejte, skončily byste u mučednického kůlu. Náš život pro ně nemá valnou cenu. Sloužíme jim tu jenom jako..ehm… no… prostitutky. Občas si nás vezmou a uspokojí se, ale s tím nic nenaděláme. Tak tu jen tak přežíváme.“
„Co víte o ty Kionaway?“ zajímalo Will.
„Vlastně vůbec nic,“ Řekla Margaret. „Je tu už asi dlouho, když zná jejich řeč, ale k nám má odstup. Muže tu nemá, žije sama a o minulosti odmítá hovořit. Říká, že je Kionaway a víc nic.“

***

Noc se přeměnila v ráno a skutečně. Ženy mohli volně chodit po táboře, nikdo si jich valně nevšímal a jen děti na ně občas něco pokřikovaly. Indiánky je přehlížely a pouze nemluvný starší indián jim dál nosil jídlo.
Třetí den už to Jamie nevydržela a přímo oslovila Kionaway, když ji potkala.
„Byla byste tak laskava a naučila nás jejich řeči?“
„Proč?“ zeptala se Kionaway překvapeně.
„Děti na nás cosi pokřikují, chci jim odpovědět, a pokud si na mě nějaký muž něco dovolí, chci mu říct, co si o tom všem myslím. Je vám to jasné?“ zvýšila na konci hlas, aby dala svým slovům důraz. Kionaway byla její žádostí zaskočena, ale pak kývla.
„Dobře, naučím vás jejich řeč, ale je třeba svolení náčelníka. Nemohu se tu s vámi jen tak vybavovat anglicky, aby si nemysleli, že je pomlouvám. Je třeba si naklonit náčelníkovu manželku a ta zařídí další krok.“
„Jak?“ zeptala se Jamie a odpověď, že prací, ji uspokojila. Jamie to oznámila vše ostatním a pak jen čekaly, až se Kionaway ozve. Ta slib splnila.

Ženy mohly chodit do lesa pro klestí, čistit ohniště a dokonce se starat i o nemluvňata.
Jamie a Jennifer naučily indiánky vařit různá jídla, která neznaly, a jejich chladný vztah k bílým ženám pozvolna tál.
Jednoho dne jim Kionaway oznámila, že náčelník svolil s výukou jejich řeči. Sotva zvládly základní slovíčka, byl zde opět obřad s uváděním chlapců mezi muže. Mezi muže nyní vstupovali tři chlapci. Jeden byl skutečně ještě chlapec, ale jelikož skolil medvěda, jmenování si, dle náčelníka, zasloužil.
Na zasvěcení tělesné rozkoší náčelník určil Robertu, Margaret a Will.
Po západu slunce zaplál velký oheň. Ženy byly opět ve stanu a čekaly. Z několika málo slov, co porozuměly, si zhruba udělaly obrázek o tom, co se venku děje.
Náčelník vyzdvihoval hrdinské činy oněch vyvolených a pak už stráž vyvedla ženy ven.
Mladý chlapec si vybral Will, která ho o půl hlavy převyšovala a byl to vskutku úsměvný pohled na nesourodou dvojici, vzdalující se pod pokrývkou od ohně.

Chlapec, dosud ženou nedotčený, byl v rozpacích a nevěděl, co si počít.
Will se svlékla do naha a chlapci se při spatření temného klína a plných ňader penis ztopořil, ale sotva ho Will uchopila a začala honit, chlapec zaúpěl a trhavě začal stříkat. Will ho bylo líto, a tak mu ho znova postavila, nasedla na něj a zavedla si ho do sebe sama.
Velkou rozkoš necítila, neboť chlapec se za chvilku opět udělal, ale úkol splnil a šťasten se navrátil k ohni.

Mladík, co si vybral Robertu, svoje zasvěcení vykonal rázně. Robertu svlékl, chvilku jí laskal na prsou, ale pak ji nečekaně otočil na břicho a pronikl do ní zezadu.
„Sakra…ty seš teda velkej!“ podotkla nad velikostí pronikajícího ocasu, ale nijak zvlášť ji to nebolelo. Vcelku rychle zvlhla a rytmické přirážení je dělalo dobře. Aby mladíkovi udělala radost, hlasitě sténala pod přírazy.
Semeno ji mladík vystříkal na záda a dívku dovedl zpět k ohni.

Třetí mladík si Margaret odvedl mezi stany. Ohlédl se, jestli je někdo nepozoruje a pak tiše hvízdl.
Ze stanu vyskočili dva jeho kamarádi a překvapenou dívku zatáhli dovnitř.
Jeden ji vzpažil ruce, druhý ji držel nohy a třetí ji vecpal svůj ocas úd do pusy. Margaret ho chtěla vyplivnout, protože tu věc v puse považovala za největší ohavnost a nechutnost, ale neměla žádnou šanci. Nevěděla ovšem co s tím, a tak podvědomě stiskla zuby. Mladík s řevem odpadl stranou a držel se za přirození.
Vyděšení kamarádi Margaret pustili a ta vyběhla ze stanu ven, ale byla lapena stráží a přivlečena zpět na shromáždění.

„Pusťte mě, já za nic nemohu! Já jsem nic neprovedla!“ Zoufale křičela a zmítala se v silném sevření dvou mužů.
Náčelník zatím vyslechl svědectví stráže a pokýval hlavou na Kionaway, aby mu její slova přeložila. Když tak učinila, jeho tvář se zachmuřila a rozzlobeně cosi pronesl, až celé okolí strnulo.
Kionaway přistoupila k Margaret a řekla: „Poslyš slova náčelníka. Muž, který není schopen obšťastnit ženu sám a bere si ji za pomoci druhých, není muž, ale dítě a bude potrestán. Jsi nevinná a vrať se do stanu!“
Tím slavnostní večer skončil. Provinilý mladík byl navrácen mezi děti a na něj a dva jeho povedené kamarády se všichni dívali s opovržením.

***

Jednoho dne šla Jamie do lesa na klestí v doprovodu mladé indiánky jménem Siokiu. Jamie se s ní snažila domluvit s pomocí slovíček, která už znala a dívka ji překvapila, když sama začala anglicky.
„Ja…něco malo…umět. Mě…učit Kionaway.“
Při práci se pak bavily směsicí angličtiny a indiánských slov. Hromadu klestí svazovaly do balíků, když se náhle Siokiu s bolestným vzdechem „áách!“ bezvládně svezla k zemi a Jamie zezadu kolem krku objaly silné paže a táhly stranou do křovisek.
Tam ji neznámý útočník povalil na zem. Byl to mladý urostlý indián s vedle postávajícím starším mužem, snad otcem?
Mladík Jamie držel znehybněnou na zemi i když ta sebou zuřivě zmítala, zvlášť když viděla, že starší muž vytahuje ven svůj polotuhý úd.
Mladík řekl. „Teo im kutea nim khase“, z čehož Jamie porozuměla jen slovo „chtít“.
Co po ní chtějí, pochopila, když na ní starší muž obkročmo usedl a svůj ocas ji násilím vtlačil do pusy. Její odpor zamezil dýkou přiloženou na hrdlo.
Sála ho tedy, jak nejlépe uměla, aby muže rychle uspokojila, ale ten opojeně funěl a přirážel ji až někam na mandle.
Mladík vedle si honil vztyčené péro pořádné délky, až se Jamie vyděsila.
Muž náhle zrychlil a mohutný výstřik zcela Jamie zahltil. Nahořklou lepkavou tekutinu spolykala a to se už nad ni skláněl mladík s tou svou kládou. Jeho velikost nedokázala do pusy vůbec vpravit. Laskala mu žalud, ocas honila u kořene a druhou rukou mu mnula chlupaté koule.
Mladíkovi to kupodivu stačilo a slastně funěl. Pak ji náhle z boku zalil obličej proud neznámé tekutiny. Lekla se, ale pak zjistila, že je to sperma. To starý indián se tím pohledem znovu vzrušil a sám si ho vyhonil k výstřiku.
„Kiaty bet abid?“ řekl mladíkovi, stále čekajícím až ho Jamie odbaví. Nakonec se i on dočkal a zaplavil Jamie pusu svou dávkou. Pak oba muži zmizeli.

Jamie vydýchávala nepříjemný zážitek, až ji objevila z omráčení probraná Siokiu.
„Bolí…mě hlava!“ sahala si na temeno.
Jamie mlčela. V táboře to Siokiu nedalo a svěřila se se svým omráčení a přepadením Jamie manželce náčelníka. Dočkala se však odpovědi, že bílé ženy se nic jiného nezaslouží a že jí nemůže nijak pomoci. Od té doby Siokiu nosila sebou nůž, rozhodnuta ubránit sebe i Jamie stůj co stůj.

Jiný zážitek se stal Sharon. V řídkém lesíku ji kousek od tábora přepadla skupina indiánských kluků, a jak to viděli u dospělých, pokoušeli se ji znásilnit. Své malé údy se jim však do klína znehybněné, ač zoufale se bránící Sharon zasunout nepodařilo.
Údy jim hned klesly, a tak se brzy rozutekli. Vystrašená Sharon již mimo tábor sama nikdy nešla.

***

Jednoho dne se z jakési výpravy vrátila velká skupina bojovníků. Will ostatním sdělila, že indiáni asi vyplenili nějakou obchodní stanici, protože sebou přivezli velké zásoby alkoholu, zbraně a předměty denní potřeby mužů i žen.
Večer se celý tábor nezřízeně opil, a zatímco část indiánů hluboce usnula, část jich dostala chuť na ženské tělo.
Všechny ženy vyvedli ze stanu a na prostranství u totemu začaly orgie. Tři, čtyři indiáni vyšli na jednu ženu a jeden po druhém do nich vnikali nadrženými ocasy.
Jamie měla věčně vyplněnou pusu střídajícími se a stříkajícími ocasy a dalším čekajícím je aspoň musela honit.

Sharon rezignovaně přijímala muže, střídající se na ní, jednoho za druhým. Její úzký klín je přiváděl nejen ke slastným pocitům, ale také k rychlým výstřikům. Sharon si to také snažila užívat, ale mužů bylo hodně. Na konci už ji pramének spermatu vytékal z přeplněného klína a nohy ji už zůstaly doširoka rozevřené, když z ní k ránu vstával ten poslední.

Jennifer klečela a zezadu do ní prudkými přírazy vnikal jeden muž, což ji dělalo docela dobře, ale ten druhý ji přirážel do pusy. Jennifer tuto praktiku neznala, ale ze strachu ho v puse poslušně převalovala, ale nad přílivem spermatu do úst se pozvracela. Muži byli znechuceni, odešli a už ji nechali být.

Will, jako jediná, prožívala skutečnou rozkoš. Jeden mladík jí zkušeně jazykem rejdil v hustém porostu klína. Jemně dráždil klitoris, pak zase špičku jazyka zasouval hluboko dovnitř a Will tekla v celých praméncích.
Když pak do ní zajel, jen slastně vydechla a výpadem pánve mu šla naproti.

Opodál ležela Roberta na břiše a bolestně sténala. neboť opilý indián ji ho, asi omylem, zarazil do zadku a teď zběsile přirážel.
Dívka měla pocit rozpolcení a jen čekala, až bude po všem. Když se muž ukojil a vystříkal ji střeva, hned k ní přiskočili další dva muži a zarazili jí své ocasy opět do zadečku. Pronik už nebyl bolestivý a Roberta jen přidušeně hekala nad prudkými pohyby střídajících se mužů a konečně ji naplňovaly příjemnější pocity.

Margaretu, ač se nijak nebránila, dva muži drželi za ruce, dva jí roztáhli nohy a postupně se na ní střídali.
První měl menší ocas, což Margaretě dělalo dobře a hezky se promazala před nadrženými ocasy ostatních. Indián ji projížděl v celé délce ocasu, pak zafuněl a teplo se jí rozlilo v břiše.
Ostatní pak jen nalehli mezi její rozevřené nohy, zasunuli ztopořený ocas a rychlé přírazy je přivedly k rychlým výstřikům, takže Margareta v podstatě nic necítila a nic z toho neměla.
O nějakém líbání, hlazení, anebo laskání prsou si mohli ženy jen nechat zdát.
Orgie skončily nad ránem, kdy celý tábor hluboce usnul. Vítr od tábora nesl nasládlý pach z množství vypitého alkoholu.

***

„Bože, to je smrad! Ti toho ale museli vypít!“ nasál vzduch poručík Lee, velitel 5. kavalerie americké armády z pevnosti Fort Worth.
Jednotka byla na trestné výpravě proti indiánům, kteří nedávno přepadli a vyplenili obchodní stanici San Alfonzo. Nyní byli konečně u cíle.
Poručík měl od nadřízených jasné instrukce. Tábor zlikvidovat, muže nešetřit, děti a ženy zajmout.
„Je vám vše jasné?“ ohlédl se na své muže.
„Rozkaz, pane poručíku!“ zahřměla odpověď. Pak bylo slyšet cvakání závěrů pušek a koltů.
„Tak kupředu!“ mávl poručík šavlí a skupina se rozjela prudce proti táboru.

Dusot kopyt probudil jen nemnoho indiánů. Ospale mžourali do ranní mlhy, z níž se náhle vynořily temné stíny jezdců a byly to stíny smrti, jak rozsévaly zkázu všude kolem sebe.
Muži seskočili z koní a vrhali se do stanů. V jedné ruce nůž, jímž rozřízli plachtu, v druhé kolt, postříleli obyvatele uvnitř a zase dál. V té vřavě, oproti rozkazu, nešetřili ani ženy. Navíc i ženy se vzepjaly k obraně a bylo nutné je zastavit.
Třeba vojín Nowak, původem z Dolních Kounic, postřílel jen muže v jednom stanu, a když se otočil k odchodu, jedna z přítomných žen mu s výkřikem zabodla do zad nůž.
Naštěstí ho jen zranila a on jí stačil zastřelit, než svůj útok zopakovala. Ale mnohdy to skončilo smrti vojáka.

Bílé ženy se ve svém stanu vyděšeně tiskly k sobě a čekaly, neodvažujíce se vyhlédnout ven. Náhle se ozval zvuk párané látky a za chvíli se objevila hlava vojáka a hlaveň koltu.
„Proboha, nestřílejte!“ vykřikla Roberta. Voják byl překvapen.
„Kdo jste?“
„Zajatkyně,“ řekla Will a muž pokynul hlavou.
„Dobrá, zůstaňte tu a nevycházejte ven! Až to skončí, přijdu pro vás!“  chtěl se zapojit do bitevní vřavy, ale Jamie ho zarazila.
„Je tu ještě jedna bílá žena, ale oblečená je jako indiánka. Nezabijte ji!“
„Ženy a děti nezabíjíme, i když ony nás ano. Snad bude v pořádku!“ odvětil muž a zmizel.
Práskání výstřelů zvolna ustávalo a naopak zesiloval křik žen a dětí, jak je vojáci naháněli dohromady. Nakonec je nahnali do kruhu.

Další chodili po táboře a počítali mrtvé. Desátník Smith podal poručíku hlášení.
„Pane poručíku. Mrtvých je 48 indiánů. Naše ztráty činí 4 padlé a 10 raněných. Kolik indiánů uprchlo, si netroufám odhadnout. Jejich náčelník je však mezi mrtvými. Dále si dovoluji vám oznámit, že vojín Millbury objevil v táboře šest žen, držených zde v zajetí. Zde jsou.“
Desátník poodstoupil stranou a poručík Lee užasle spatřil šestici bílých žen, které mu děkovaly za záchranu ze zajetí. Poručík strhl rukavice a klobouk a ženám se zdvořile uklonil a podal ruku. Ženy se mu představily, a když došlo na Robertu, poručík ji zasalutoval.
„Je mi ctí, že vás poznávám, slečno Millerová, i když za poněkud jiných podmínek, než bychom si všichni přáli. Váš otec, mimochodem skvělý muž a voják, bude šťasten, že jsme vás našli. Žalem po vás velmi sešel a nyní jistě zase omládne. Dámy, zítra zahájíme přesun do pevnosti.“

„Pane, promiňte, ale sháníme jednu ženu jménem Kionaway, Je to běloška, ale nyní zcela sžitá s tímto kmenem,“ řekla Jamie.
Poručík jí pokynul. Ta ji však marně hledala mezi zajatými ženami. Spatřila Siokiu, která ji řekla, že Kionaway také nikde neviděla. Nakonec ji Jamie nalezla mezi mrtvými.
„To je ona,.“ ukázala její tělo poručíkovi.
„Opravdu, je to bílá žena,“ souhlasil. „Kdo to je..ehm..byla?“
„To my nevíme a doufali jsme, že se to konečně dozvíme. Nechtěla s námi o minulosti mluvit a myslím, že tu byla šťastná.“
„Teď už se nic nedozvíme, škoda,“ konstatoval poručík. „Nu, což. Křesťansky ji pohřbíme a zítra se vracíme do pevnosti.“

***

Druhého dne 5. kavalerie a zástup zajatců táhl do pevnosti, kde se mělo rozhodnout o jejich osudu. Při postupu úzkou skalní soutěskou se však výprava stala cílem přepadení.
Z vrcholků strmých skalních stěn zapráskaly výstřely a snesl se déšť šípů.
Vojáci padali z koní, stříleli nahoru do skal, ale hlavně se snažili krýt. Zadní voj kavalerie byl zcela zdecimován, což umožnilo indiánům útěk ze soutěsky pryč. Zjevně to tak i bylo myšleno, protože po zajatcích nikdo nestřílel.
Ženy a děti prchaly pryč a Jamie spatřila Siokiu.
„Zůstaň s námi,“ zavolala na ni, ale ta mávla rukou a odpověděla.
„Jamie, mé místo je tady,“ a zmizela s ostatními.

Sotva zajatci uprchli, útočníci zastavili palbu a ustoupili. Poručík Lee si odplivl.
„Pěkně to na nás nalíčili! Že mě to nenapadlo, že se pokusí o záchranu svých žen! No nic, honit je ve skalách nebudeme. Máme dost svých starostí. Hergot!“ vztekle kopl do kamene.

Vojáci měli značné ztráty a spoustu raněných. Zajatci unikli do jednoho. Naštěstí nalezení slečny Millerové a osvobození ostatních žen zastínilo blamáž v soutěsce a po zajatcích se už nikdo nepídil.

Pevnost po nějaké době opustily Jennifer s Margaret s cílem začít někde jinde nový život. Také Jamie se Sharon se rozhodly k návratu do Texasu na svůj ranč a Will jela s nimi. Sama se neměla kam vracet a nechtěla oživovat bolestné vzpomínky.

***

Bylo překrásné ráno. Lewis vyšel z chléva a zavolal na honáka Jacka.
„Pojedu do města, tak zatím vyžeň stádo na severní pastviny. Vezmi sebou i Davida, ať se zaučí. Vrátím se odpoledne,“ nasedl na koně a vyrazil.
Zvolna vycválal na malé návrší, když zleva zahlédl tři jezdce tryskem směřující k ranči.
Znepokojeně otočil koně a vrátil se ve chvíli, kdy tajemní jezdci sesedali před domem. Když uslyšeli dusot kopyt, otočili se a Lewis užasl.
Spatřil milovanou Jamie, děvečku Sharon a další neznámou mladou ženu.
Jamie vykřikla a rozběhla se mu vstříc. Jejich objetí trvalo dlouho. Oba plakali ze šťastného shledání, ve které už ani nedoufali. Zbytek dne strávili v povídání a sdělování zážitků.
Ženy zamlčely, čemu byly u indiánů vystaveny a Lewis se ani po ničem neptal. Jamie zajímalo, jak byla zachráněna usedlost, když indiáni dům zapálili.
„Zachránila ho bouře s deštěm a já s Jackem a Billem. Na ranč jsme dorazili jen chvíli po vašem únosu a dům nestačil ještě naplno vzplanout. Jenže déšť smyl všechny stopy a já nevěděl, kam se vydat. Pak jsme našli Berta…“ , řekl Lewis a Sharon navázala vyprávěním, že Bert zastřelil indiána a ji donesl do domu, než byl sám zabit.

„Nebyl,“ zavrtěl Lewis hlavou. „Byl sice těžce raněn, ale přežil. Bohužel, rány se mu ještě nezhojily, ale on vyrazit pátrat po vás a tvrdil, že měl za vás zodpovědnost a neuhlídal vás. Už se ale nevrátil. Prostě zmizel.“
Sharon se rozplakala. Nikdy to nahlas neřekla, ale na Berta si tajně myslela a věřila, že on na ni taky. Teď je všechno pryč.

***

Další dny se odvíjely jeden za druhým. Starosti o ranč, dobytek, domácnost vyplňovaly čas všech obyvatel.
Will žila s Jamie v domácnosti jako její sestra, tak velmi si byly blízké.
Honáci Bill, Jack a David doplňovali celkový počet obyvatel ranče.

Uběhl druhý měsíc po návratu a Jamie začala pociťovat jisté změny ve svém těle. Nebylo pochyb, čekala dítě. Bylo jasné, že otcem je některý z těch indiánů. Radostnou událost oznámila Lewisovi, který jásal, že se konečně podařilo Jamie otěhotnět a velmi pozorně se o ni staral. Jak se zakulacovala, zakázal jí dělat jakoukoliv těžší práci.

Také Will se v té době dávala dohromady s honákem Jackem a nezůstala pozadu ani Sharon, kterou Jamie jednou nechtěně přistihla v seníku s Davidem. Milovali se velmi divoce. Sharon ležela na zádech a s doširoka roztaženýma nohama v sobě přijímala prudké přírazy Davidova ocasu, které do ní mlaskavě zajížděl až po kořen. Sharon slastně sténala a David funěl a jazykem jí laskal malé prsy.
Jamie se potichu vytratila a v duchu to Sharon přála. David byl správný muž.

Zjara roku 1886 Jamie porodila chlapečka, Lewise juniora.
Byl sice poněkud snědší, ale jinak nevykazoval žádné známky jeho ne plně bělošského původu. Lewis byl nadšen a dál Jamie hýčkal a zahrnoval láskou a péčí.
Do roka se vzali i Will s Jackem.
Sharon s Davidem spolu také žili, ale sňatek Sharon odmítla a srdcem zůstala dál věrná Bertovi, který se již nikdy nevrátil a navždy zmizel kdesi v nekonečné prérii Texasu

Navigace v seriálu<< Za velkou louží 01Za Velkou louží 03 >>
0 0 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments

Zajímavý výlet do historie divokého západu . Nikdo nemůže říct , že se to nestalo .

Velkolepá sága z divokého západu. Velmi pěkné jak akcí tak i dějem.