Marie ležela na zádech s roztaženýma nohama a s tichým hekáním v sobě přijímala úd svého pána Jana, který do ní v pravidelných přírazech vnikal. Necítila nijak zvlášť rozkoš, ale od toho tu nebyla. Byla služkou a jejím úkolem bylo svého pána uspokojit. A tak jen vnímala přírazy nepříliš velkého údu ve svém nitru, a když pocítila záškuby a proud semene, slastně vydechla, aby mu udělala radost.
„Och…och…jste úžasný, pane!“
Jan se spokojeně zašklebil, vstal, uklidil si ocas do nohavic a napil se vína ze džbánku na stole.
Marie vstala, urovnala si suknici a s úklonou odešla.
Jan ze Skalice byl váženým měšťanem a představeným pekařského cechu, proto mu ve městě říkali Jan Pekař. Pocházel ze zchudlého zemanského rodu pánů ze Skalice a se šlechtickým rodem ho pojil už jen příbuzenský vztah s Ješkem ze Skalice, pánem na tvrzi v Újezdu. Sice to byl také chudý zeman, ale stále ještě vlastnil tvrz a pár okolních vesnic. Byl to zapřisáhlý katolík a kališníky, kteří se v okolí rozrůstali jak houby po dešti, nemilosrdně likvidoval ohněm a mečem. Jan byl sice taky katolík, ale spíše umírněný a po smrti své ženy mu vůbec nevadilo souložit se služkou, která vyznávala podobojí. „Klín jako klín. Hlavně, že je kam ho zasunout. A zadarmo,“ pousmál se nad svou myšlenkou a v poklidu ulehl a usnul.
Již o něco dříve dorazil domů i Janův syn Čejchan, který se vrátil z návštěvy právě u strýce Ješka. Za dveřmi otcovy ložnice slyšel tlumené zvuky soulože, a tak potichu zalezl do své komory, kde se slastně natáhl na lůžko. Přes zeď se ozývalo slastné hekání, což mu připomínalo nedávné události na tvrzi v Újezdu…..

  Původně si tam chtěl zašpásovat se svou sestřenicí Kateřinou, ale jelikož byl doma přítomen i její manžel Petr Berkovec, nebylo na to ani pomyšlení.
Děvečky na tvrzi považoval za podřadné svého postavení syna měšťana. Navíc věděl, že za pomilování požadují peníze. Sice jen jeden stříbrňák, ale na jeho šetrnou povahu to bylo ažaž.
Kateřina mu kdysi poskytla rozkoš zadarmo, jenže to už bylo dávno. Proto považoval za skvělou nabídku svého strýce k malé trestné výpravě.
„Matyáš z Vlkova přijal kalich, nebo jak tomu říkají. To u svých sousedů nebudu trpět! Potřu všechnu tu holotu do posledního! Jdeš, Čejchane, s námi?“ otázal se synovce a dodal: „Taky z toho něco kápne. Je to sice malý dvorec, ale něco už se najde,“ uchechtl se a Čejchan pochopil dvojsmysl jeho slov.
Pocítil prudkou touhu a hned se opásal mečem a jal se osedlat koně.
S mečem zacházet uměl, už od dětských let mu za častých návštěv strýc dával lekce, a teď toužil to zúročit. Že bude pobíjet bezbranné lidi, mu nijak nevadilo. Byli to přece kacíři.
Houfec bojovníků v čele s Ješkem dorazil na Vlkov za svítání. Zaskočili tak teprve se probouzející dvorec. Kdo se vzchopil k obraně, padl pod ranou meče.
Děvečky se s křikem rozprchly všemi směry pryč, ale muži je vesměs bez potíží pochytali a spolu s pár čeledíny je nahnali do stodoly. Z kamenné budovy ven vyvlekli pána dvorce a jeho manželku a dceru. Všichni byli ještě v nočních úborech, jak je vytáhli z lože.
„Tys přijal kalich, Matyáši? Proč?“ ptal se přísně Ješek.
„Jak kázal Jan Hus, zde najdeme tu pravou víru. To ovšem neznamená, že mám něco proti tobě, nebo všem katolíkům,“ odvětil Matyáš, který stále nepochopil, oč Ješkovi jde.
„To jsou bludy!“ rozkřikl se Ješek. „A já tě musím přivést na správnou cestu. Odvrhni kalich a budeš volný, jinak…!“
„Jinak co?“ vykřikl Matyáš. „Zabiješ mě? Tím sám sebe uvrhneš v peklo! A abych zradil víru? Kupčit s vírou umí jen katolíci, tak jako se kupčí s odpustky, fuj!“ odplivl si a tím zpečetil svůj osud.
Rozlícený Ješek zbrunátněl ještě víc a vrazil Matyášovi meč do břicha. Ten jen hekl a mrtev se sesul na zem. Vzápětí byla mečem proklána i jeho žena.
Pouze dceru dva muži odvlekli zpět do domu. Venku nastal hon po kořisti. Muži prohledávali komory, kůlny a obírali čeládku i o to málo, co měla.
Děvečky odtáhli někam do sena, kde se s nimi potěšili, ať už chtěly, či ne.
Ješek a Čejchan vstoupili do domu.
„Jak se jmenuješ?“ zeptal se Čejchan vzpurně se tvářící dívky.
„Háta.“
„Pusťte ji!“ přikázal Čejchan mužům. „A běžte si po svých!“
Muži poslušně odkvačili. Ješek, jehož dívka nezajímala, si zatím prohlížel vybavení domu a hledal nějaké cennosti.
Zato Čejchan si dívku pozorně prohlížel. Líbila se mu. Mladá, určitě ne o moc než on, s bujnými tvary a hezkou tváří, s dlouhými plavými vlasy stažené do dvou copů.
Háta cítila, jak ji svléká očima a protože si o svém osudu nedělala iluze, odvedla Čejchana do vedlejší komnaty, kde si vykasala noční košili, ulehla na lože, roztáhla nohy a čekala, až se na ní uspokojí. Čejchanovi se tento postup sice nelíbil, ale protože ji moc chtěl, byl rád, že se s ní nemusí prát, stáhl si nohavice, pohonil si již vztyčený ocas, nalehl jí mezi nohy a prudkým přírazem pánve do ní vnikl.
Háta sebou trhla, ale byla rozhodnuta neprojevit žádné emoce a nevydat ani hlásku. Čejchan se vzepřel na pažích a vnikal do ní prudkými přírazy a cítil, jak dívka vlhne. Pronik se stával volnějším a pro oba i slastnějším. Cítil, jak mu úzká pochva svírá ocas při každém proniku a sledoval, jak pod košilkou se dívce napřímily hroty bradavek. V obličeji se jí nehnul ani sval, ale bylo vidět, co jí to stojí přemáhání.
Čejchan to nevydržel dlouho a po chvíli naposledy přirazil a vyplnil dívčin klín semenem. Poté odešel ven a Hátu tam nechal ležet. Poté vyšel ven i Ješek a nesl si nějaký ranec.
„Chudý dvorec,“ pronesl jen a přivázal si ho k sedlu. Pak se znova chopil meče.
„Spalte to tu a všechny pobijte!“ rozkázal svým mužům.
To vyvolalo útěk čeládky, a kdo nebyl dost rychlý, padl mrtvý k zemi.
„A Háta?“ zeptal se Čejchan, a když se Ješek jen ušklíbl, pochopil. Muži sehnali dobytek, dvorec zapálili a s kořistí se vrátili zpět do Újezdu….        

Tohle vše pak ráno Čejchan vyprávěl Marii u snídaně a smál se hrůze v jejích očích.
Vůbec netušil, že Marie je též kališník, což ona v převážně katolickém městě pochopitelně neměla touhu zveřejňovat a věděl to jen Jan. Přesto tu měla pár důvěrných přátel, kterým dala zprávu o řádění pana Ješka z Újezda, a ti už to předali dál, až se to doneslo k uším velitele polních vojsk, Kuneše z Bělovic.
Ten se po poradě s dalšími hejtmany poté dal na pochod.

Ješek Skalický, pán na Újezdě, dočetl list, sklonil hlavu a zamyslel se. Pak k sobě zavolal svého zetě Petra Berkovce.
Petr tušil, co se děje a svého tchána už několikrát varoval, že si nemá proti kališníkům počínat tak krutě, ale Ješek ho nikdy nevyslyšel.
Petr byl také katolík, ale četl řadu spisů Husa i jeho stoupenců a nezdálo se mu, že by kázali bludy, jak tvrdil Ješek, ale nahlas se mu to nikdy neopovážil říct.
Když vstoupil, Ješek mu podal list a začal přecházet po místnosti.
„Ti kališničtí psi napadli mého přítele, Zikmunda z Čerčan. Ubránil se jim a teď prý táhnou sem. I my se musíme připravit! Žádám tě, abys zde zůstal i s mojí dcerou a pomohl mi!“
Petr byl překvapen. Tchán ho žádá o pomoc! Vždy o všem rozhodoval sám a Petr s manželkou většinu času trávili ve dvorci Neuhaustein, kde pohodlí raději vyměnili za klid.
Dnes však v očích Ješka zahlédl záblesk strachu z příštích dní.
Když odešel, Ješek si nalil pohár vína a pak si vzpomněl na známé rčení o božích mlýnech. Vztekle mrštil plným pohárem o zeď.

Dny plynuly, ale nikdo se neobjevoval. Ješek zvýšil počet zbrojnošů na tvrzi. Dorazil i synovec Čejchan a úkryt poskytl i několika katolickým rodinám z okolí.

Pak to přišlo. Jízdní hlídky hlásily velký voj husitů od severu, vzdálený den cesty. Nazítří už byl slyšet hluk vozů a v noci se nedaleko vesnice rozhořely desítky ohňů utábořené armády.
Ráno husité zaútočili, ale spíše jen, aby obránce znervózněli a celý den se věnovali rabování vesnice a okolí. Před zraky obránců popravili pár chycených katolíků, pak znovu zaútočili, ale jakmile utrpěli první ztráty, stáhli se a pak bojiště zahalila tma.
Husitský hejtman Kuneš z Bělovic čekal na zbytek vojska, který se zdržel dobýváním čerčanské tvrze. Aby u mužů udržel bojechtivost, rozhodl se zatím dobýt nedaleký klášter Karmelitánek v Týnci.
Tady to bylo snadné. Ač klášter bránili najatí žoldnéři, obrana brzy padla a muži se rozběhli klášterními chodbami za kořistí.
Jeptišky s vyděšeným křikem utíkali pryč, ale rozdivočelí muži se místo tělesného ukájení nejdříve věnovali rabování a ničení zařízení kláštera, pálili knihy a hromadili cennosti.
Ráno klášter opouštěly vozy plné kořisti. Za sebou nechali spoušť, hořící budovy, pobité obránce, zneuctěné jeptišky, které nestačily uprchnout a zničenou vzácnou knihovnu.
Podhejtman Matouš z Veliše, vzdělaný příslušník nižší šlechty, se sice snažil zničení vzácných knih zabránit, ale byl ve svém úsilí sám, a tak ve svém vaku odvážel jen dvě knihy. Kosmovu kroniku a velmi krásný opis bible. Seděl v sedle zasmušile a přemýšlel nad zbytečností celé této výpravy.

Ješek Skalický strávil celý den ve věži a pozoroval odjezd husitů. Část jich někam odjela, zbytek ale dál držel tvrz v obležení. Nakonec to nevydržel a poslal k nim vyjednavače. Ten se vrátil záhy.
„Pokud se jim vydáte do rukou, ostatní nechají volně odejít!“ sdělil vystrašeně muž, neboť tušil, že to jeho pána rozzuří.
Měl pravdu, Ješek zuřil, i když od první chvíle tušil, proč sem husité přitáhli.
Aby pomstili všechny vesnice a dvorce, jež on, Zikmund i jiní zničili ve jménu kříže.
Když druhý den přitáhl zbytek husitů zase zpět, viděl, že jeho dny jsou pomalu sečteny. Stejně tak to tušil i jeho zeť Petr Berkovec.
Nyní měl však jiné, příjemnější myšlenky. Ležel na zádech a vychutnával si milostné umění své ženy Kateřiny. Ta právě vzala jeho tvrdý, vztyčený úd do ruky a začala honit.
„Ách!“ slastně zavzdychal Petr a cítil, že se blíží vrchol.
Kateřina však pokračovala v dráždění až do výronu semene, jehož prudký výstřik ji zasáhl až v obličeji. Petr byl trochu v rozpacích, ale žena se usmála a stále jemně honila povadající úd.
Petr se zvedl a přetočil ji pod sebe. Líbal a laskal ji na krku, prsou, břiše až ke klínu.
Sotva se dotkl vlhké štěrbiny, Kateřina se začala kroutit a sténat. Petr sál její šťávy a laskal klitoris. Kateřina slastně vzdychala a tlačila mu hlavu víc do klína. Když se Petr posunul nad ní, začali se líbat, Kateřina ještě více roztáhla nohy a pomohla mu se zavedením.

Naběhlý žalud roztáhl závojíčky a lehce do ní vnikl. Pak pomalu přirážel tam a zpět, až se podařilo dostat se do jejího úzkého klína až po kořen.
Kateřina vyrážela vzdechy, steny a pánví mu přirážela naproti.
„Dobrý bože…ááhhh!“ vyrážela a zatínala mu nehty do zad.
Pak vyjekla, prohnula se v zádech a Petr cítil poševní stahy kolem ocasu a také on se udělal a plnil jí dělohu semenem.
„Tys úžasný!“ usmála se Kateřina šťastně.
Vtom se zvenku ozvalo: „Do zbraně!“
Vzápětí se ozval svištivý zvuk a rána dopadající střely na palisádovou hradbu. Kateřina polekaně vykřikla, zatímco Petr se chvatně oblékl, opásal se mečem a se slovy.
„Zůstaň tu a ani se nehni!“ vyběhl ven.

Hejtman Kuneš z Bělovic se rozhodl definitivně zničit tvrz a zejména arcilotra Ješka Skalického.
Muži z výpravy do kláštera byli stále plni elánu bojovat, ničit a plenit a to se muselo využít. Zbytek armády od Čerčan ještě nedorazil, ale Kuneš už nechtěl čekat.
Do blízkosti tvrze husité dotáhli metací praky a velkými balvany ostřelovali palisádovou hradbu. Obránci se zatím drželi a nikoho nepustili blíž, než na dostřel kuší. Praky však během několika dní vytvořily v palisádě velké otvory a při velkém frontálním útoku nestihli obránci všechny prostupy zajistit.
Petr Berkovec velel obraně severní strany, Ješek s Čejchanem západní. Jižní stranu střežili najatí žoldnéři. Z východu byla tvrz chráněna močálem.
Skupina husitských bojovníků pod vedením Janka z Miletínka pronikla do tvrze útokem na severní straně. Pobili pár obránců a ostatní zatlačovali od hradby a snažili se otevřít bránu. Strážný na věži však pálil z kuše a šipky se zabodávaly do těl útočníků jeden za druhým. Pak Kuneš z Bělovic zatroubil k ústupu, neboť tvrz odolala a ztráty byly příliš velké.

Ješek zhluboka oddychoval a omotával si cárem košile sečnou ránu na levé paži, která silně krvácela. Petr Berkovec sejmul přilbici a otřel si zpocené čelo.
Kateřina vyběhla z domu a radostně ho objala. Petr ji však jemně odstrčil.
„Vidíš, co způsobil tvůj otec?“ mávl rukou po dvoře, kde leželi mrtví obránci i útočníci a pro sebe si dodal: „Takhle skončíme všichni!“ a šel pryč.
Ješek seděl na loži. Ruku si nechal odborně ošetřovat děvečkou Markétou a tvářil se zavile.
„Další útok už nezadržíme!“ řekl Petrovi. „Pošleme někoho pro pomoc! Zikmund útoku odolal a mohl by nám pomoci!“
Petr se ušklíbl.
„Sám tomu nevěříte! Než dorazí, uplyne pár dní, a co zmůže on s pár bojovníky! Jsme na to sami a vinit můžete jen sebe! Jsem čestný muž a rytíř a vím, co je mojí povinností, ale z téhle situace se živí ven nedostaneme!“
„Půjdu pro pomoc,“ ozval se opodál stojící Čejchan, který doposud mlčel. „Znám cestu bažinou, takže se dostanu pryč a přivedu posily.“
Ješek napsal list s žádostí o pomoc a Čejchan se vytratil do noci.
Ráno obránci spatřili jeho tělo ležet na okraji močálu poseté mnoha šípy.

Ke Kuneši z Bělovic konečně dorazil zbytek armády, která se zdržela dobýváním Čerčan.
„Tvrz padla a Zikmund byl zabit,“zvěstoval Bedřich ze Strážnice.
„A jak to vypadá zde?“
„Bojují statečně, ale už poslali vyjednavače. Pochopitelně se Ješek sám nevydá. No, s vámi už si nějak poradíme,“ řekl Kuneš a muži si připili plnými poháry.
Posila mu vskutku přišla velice vhod. Prořídlé houfce byly doplněny novými bojovníky a muži dychtili po boji, neboť tušili, že nyní už tvrz neodolá a uvnitř je čeká bohatá kořist. A nemysleli přitom jenom na cennosti.
Ráno se oddíly sešikovaly a byl zahájen drtivý útok.
První řady padly pod salvou šípů, ale další se valily dál.
Jeden z velkých balvanů vrhaných prakem přesně zasáhl ochoz strážní věže a mrtvé tělo strážného spadlo na zem spolu se sutinami.
Oddíl pod vedením Ruprechta z Valdic překonal hradbu v místě, které bránil Petr Berkovec. Ten bojoval zuřivě a už dva útočníci padli s bodnými ranami mrtví.
Ostatní se rozprchli. Ruprecht se dvěma muži vpadl do nejbližších dveří a zabarikádovali dveře. Vybrali si však špatně. Byli v malé komoře bez druhého východu a jen malým okénkem vedle dveří. Tam právě Petr hodil hořící louč a další a další. Muži uvnitř se v těsném prostoru nemohli pohybovat a navíc vše kolem začalo hořet, a tak za dusivého kašle se vypotáceli ven a Petr s ostatními muži je probodl. Dva muži Ruprechtova oddílu Velen a Jan pronikli do obytné budovy a v patře narazili v komnatě na vyděšenou Kateřinu a její komornou Jitku. Velen se usmál.
„Hleď, Jene, jaké pěkné panny se zde ukrývají.“ Oba postoupili blíže.
Kateřina však náhle učinila výpad a do Velenovy hrudi zabodla malý nůž.
„Mě nedostaneš, pse!“ vykřikla a zakrvácený nůž hned napřáhla proti Janovi, který zaskočeně sledoval sténajícího Velena, klesajícího pomalu na kolena, až mrtev padl na podlahu.
„Ty mrcho!“ pozvedl Jan meč a máchl, ale Jitka vykřikla a tělem zaštítila Kateřinu.
Meč ji zasáhl v pase a téměř přepůlil. Jitka se svalila na svou paní a z boku se jí vyvalila záplava krve a vnitřnosti.
Jan odhodil meč a hrůzou ztuhlou Kateřinu popadl a povalil do lože.
Z ruky ji vykroutil nůž a rychlými pohyby ji vyhrnoval šaty. Kateřina se začala bránit, ale rozdivočelý Jan ji hravě přemohl a přetočil na břicho. Vklínil se jí mezi nohy a zatlačil ji ztopořený ocas do klína.
Tlak žaludu roztáhl pysky i závojíčky a vnikal dál za jejího bolestného křiku. Jan do ní s funěním vnikl až po kořen a rychle a prudce přirážel. Stažený klín ho rychle přivedl k vrcholu, takže brzy ji naplnil semenem a odvalil se stranou.
Kateřina plakala nad svým zhanobením, zatímco Jan si natáhl nohavice a otevřel dveře na chodbu. Poslední, co spatřil, byl vztekem sešklebený obličej Petra Berkovce a čepel meče zabodávající se mu do břicha. Jan se s chropěním svalil na zem.
Petr překročil mrtvolu a viděl, že přišel pozdě. Na loži ležela do půl pasu nahá Kateřina, na podlaze mrtvá Jitka a další mrtvý muž.
„Tos ty?“ ukázal na Velenovu mrtvolu.
„Ano…ale pak zabil Jitku a já…neubránila jsem se, odpusť prosím!“ plačtivě prosila Kateřina.
„Rychle, musíme pryč!“ popadl ji Petr za paži. „Pamatuj, kdyby se něco mělo stát, tak věř, že jsem tě vždycky miloval!“
Políbil ji a vyšli ven. Petr ji kryl tělem a snažil se dostat na východní stranu. Nedošli však. Obstoupila je skupinka mužů a halekali na Petra.
„Vydej se nám!“ a dychtivě pokukovali po Kateřině.
„Žádám o volný odchod pro mě a mou ženu, čeká dítě!“ zalhal Petr, aniž tušil, že je to pravda.
„Běž, ale ženu tu nech!“ pronesl jeden z nich, asi velitel.
Bylo jasné, že dohoda není možná. Petr si přitáhl Kateřinu k sobě a pošeptal ji. „Miluji tě, a proto to musím učinit!“ a nato ji bodl zespoda do boku dýkou. Kateřina jen vzdychla a sesunula se k zemi a Petr pozvedl meč.
„Tak. Kdo z vás mě doprovodí do pekla? Chtěli jste všechno, nemáte nic!“ a učinil prudký výpad.
Husité, zaskočeni vývojem situace se na něj vztekle sesypali a Petr podlehl přesile.
Mrtev padl a vzal sebou i jednoho z útočníků.
Brána tvrze již byla otevřená, ale boj stále probíhal. Zoufalý odpor obránců byl umocněn tím, že husité nikoho nešetřili.
Obránci se stahovali do budov, až nakonec Ješek se třemi bojovníky unikl do druhého patra věže a strhl za sebou schodiště. Tím sice uvěznil sám sebe, ale prozatím si uchoval život.
Husité viděli, že boj se skončený a vrhli se kořistit. Nebojující obyvatele tvrze našli ve sklepení či na půdách, a pokud se nejednalo o ženy, nemilosrdně je zabili. Ženy si odvlekli na příhodné místo, kde je pak zhanobili.
Děvečku Markétu odnesli na lože, kde byla zhanobena Kateřina. Markéta při pohledu na krvavou mrtvolu Jitky omdlela, takže nevěděla nic z toho, co s ní muži činili.
Ti ji svlékli šaty a kochali se pohledem na její nahé tělo. Pohmatem ocenili pevnost a velikost prsou a poté ji jeden po druhém pronikali nadrženými ocasy do klína, kde se po několika přírazech vysemenili. Pak odešli.
Když se Markéta probrala, s hrůzou zjistila, že je nahá a z klína jí vytéká sémě těch kacířů!
Proboha, snad z toho neobtěžká!
V pláči padla zpět na lože. Jiné dívky se oddaly útočníkům dobrovolně, neboť chtěly přežít.
Kuchařku Dorotu našli ukrytou ve spíži a tak ji vyvlekli a ohnuli přes nejbližší stůl.
Jeden muž ji vykasal suknici a ostatní ho povzbuzovali: „Tak, Matěji, ukaž nám to, no..,“ a hrubě se smáli.
Dorota očekávala prudký pronik do klína, ale že se jí muž začne drát do zadku, to nečekala.
Silným tlakem překonal svěrače a za táhlého úpění ženy do ní pronikl v celé délce. Matěj slastně chrochtal a dlouhými táhlými pohyby jí projížděl střeva.
Když ji vystříkal, nahradil ho další. Ten ji však už vnikl do klína, což bylo pro Dorotu lepší a slastnější. Muži se na ní postupně vystřídali, a když odešli, vytékal jí z dělohy přebytek semene. Dorota vydýchala nepříjemné chvíle a byla ráda, že žije. V síni totiž narazila na tělo Johany, která tu ležela s roztrhaným živůtkem, odhalenými prsy a vyhrnutou suknicí mrtvá.
Když kořistění skončilo, došlo na Ješka.
Vrchní hejtman Jan Krušina z Lichtenburka zavolal: „Vydej se nám a dostane se ti spravedlivého soudu!“ „Nikdy se nevydám takovým bezvěrcům, jakými jste! Jakým právem jste mě napadli na majetku? Táhněte k čertu!“ dostalo se mu odpovědi.
„Za své skutky jsi propadl hrdlem!“ rozhodl Jan Krušina.
Mezitím muži pilně nosili dřevo, které navršili na stržené schodiště. Poté byla hranice zapálena a celá věž se změnila v ohnivou pochodeň. Konstrukce věže však tak velký žár nevydržela a až do výše přízemí se zřítila a změnila se v hromadu sutin.
Ješek se svými muži tak zahynuli. Druhý den husité opouštěli jen doutnající spáleniště.

Jan Pekař se nikdy nedozvěděl, kdo Ješka vlastně udal husitům a zapříčinil tak smrt i jeho syna Čejchana. Dál žil poklidným životem a spal se svou služkou Marií, dokud se podruhé neoženil a manželka tomu neučinila ráznou přítrž.
Ale to už je zase jiný příběh.

 

5 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
childe

Opět moc hezký výlet do historie.
A pokud by někomu neseděly historické souvislosti odkázal bych ho do knihovny, kde si jistě dozajista přečte to po čem touží jeho mysl.

Shock

V tomto případě chci poukázat, že všechna jména jsou skutečná i když některá ne přímo souvisejí s dějem, ale jinak tyto osoby žily v době události. Tentokrát jsem zkoumal příslušné kroniky zvlášť hloubavě. 🙂

Martin

Opravdu hodně povedená povídka . Je tam vše , erotika , historie i akce a to vše velmi dobře propojené . Přečetl jsem to jedním dechem . Já dávám 5*