Toto je 6 díl z 10 v seriálu Z okna do okna - hadí královna

Z OKNA DO OKNA – HADÍ KRÁLOVNA 06/10

Dva dny před setkáním s Vilmou byly nekonečné. Když jsem makal na počítačích, tak mi to bylo celkem fuk, protože to jsem se zcela soustředil na práci a nic jiného jsem nevnímal. Jakmile jsem však skončil, nemohl jsem myslet na nic jiného, než jak to na té chatě dopadne. Zřejmě to na mě bylo dost znát, protože si ze mě Mariana dělala srandu, že jsem nervózní, jak puberťák před prvním rande.
Chvíli jsem se na ni proto zlobil, nakonec jsem však uznal, že má asi pravdu. Snažil jsem se zklidnit a přijít na jiné myšlenky tím, že jsem ji co chvíli osahával, kde se
jen dalo, což ale vedlo jen ke zvýšení mé nadrženosti, místo uklidnění. Obzvláště to bylo znát večer, kdy jsme šli spát. Měl jsem co dělat, abych na ni nevlítnul, avšak když jsem tu snahu projevil, se smíchem mi ucukla s tím, že se přece musím šetřit. Když na ty chvilky zpětně pohlédnu, bylo to vlastně krásné kočkování, kterým se ke mně přiblížila mnohem víc, než bych pomyslel.

Konečně nadešlo sobotní ráno a vypadalo to, že bude krásný den. Šli jsme si s Marianou jako obvykle zaběhat, i když protentokrát jen poloviční trasu. Před osmou jsem už osprchovaný a nachystaný na cestu stál u okna a vyhlížel příjezd Vilmy. Byla přesnější než časové znamení. Úderem osmé zastavila před činžákem stará červená Škodovka, ze které vystoupila Vilma a jukla směrem do okna. Zamával jsem na ni že už jdu.
Držím ti palce,“ řekla Mariana s jiskřičkami v očích. Vysloužila si za to ode mne pořádného francouzáka. S blaženým pocitem, že na přející ženskou člověk hned tak nenarazí, jsem vyrazil vstříc dobrodružství.

Po uvítacím políbení jsem Vilmu požádal, ať ze všeho nejdřív zajede do prodejny mobilních telefonů a také pro nějaké potraviny. Přišlo jí to k smíchu.
Všechno potřebný je v kufru a telefon mám taky, nepotřebuju jinej,“ namítla.
Ten telefon je nutnej, pak ti to vysvětlím.“
Nepřela se se mnou a zajela do obchodu. Koupil jsem dva nejjednodušší telefony na předplacenou kartu, ověřil si, jak jsou nabité a pak je v hotovosti zaplatil. Vilma nad tím jen odevzdaně kroutila hlavou, ale neříkala nic. Pak jsme vyrazili na cestu.

Sotva jsme vyjeli od chodníku začal jsem s proslovem.
Poslyš, Vilmo, musím ti říct pár věcí, který se ti nebudou moc líbit.“
Na vteřinu se po mně ohlédla.
„Hm, tak povídej,“ vyzvala mě.
Nejdřív jen jedno; na nic se mě nevyptávej a ber to, že to tak prostě je. Víš, abych se s tebou moh sejít, musel jsem vo to požádat. Aby mi to povolili, nejdřív si tě proklepli a jak je vidět, uspělas. Nějakou dobu asi budeš pod drobnohledem, a pokud nikdy a nikde se ani písmenem o mně nezmíníš, bude všechno v cajku. Na to si dávej majzla, jinak budou potíže. Pro voba. Ty telefony sem kupoval proto, abysme si mohli zavolat, protože doufám, že se teďka nevidíme naposled. Předplacenky sou prakticky nevystopovatelný a vo to mi šlo. No, nebyla pro mě jiná možnost jak to udělat, než takhle, abych moh zjistit, kolik toho s tebou vydržím. To je ve stručnosti všechno.“

Mrskla po mně pohledem a dál se věnovala řízení.
Hm, takže mě budou špehovat špióni, jo?“ odfrkla si znechuceně. „Abych pravdu řekla, v duchu mě něco takovýho napadlo, pane tajemnej, ale nemám se za co stydět, tak to snad přežiju. A jinak – ty ani netušíš, jak se na tebe těším. Jak tě rozcupuju na kousíčky a pak tě budu slepovat, protože sem od minule měla jen dva chlapy a to je naprosto k nevydržení. Proto sem ti kejvla, že hned. Chápeš to?“ zeptala se s dychtivostí, jakože už abychom na té chatě byli.
To asi moc ne,“ usoudil jsem rozumně. „Ale budu se snažit ti co nejvíc vyhovět a vydržet, co jen to pude. Jak je to vlastně ještě daleko?“
Asi půl hoďky,“ oznámila mě a hned se začala svěřovat, jak moc ji ten sex chyběl. To jí vydrželo až do cíle, ani mě nepustila ke slovu.

Projeli jsme takovou mrňavou vesničkou, snad jen o deseti chalupách, a na jejím konci zahnula doprava k lesu. Asi po dvou minutách jízdy odbočila vlevo na polní cestu, na jejímž konci stála osamocená chata. Nejbližší barák byl dvěstě metrů daleko a do lesa tak sto. Ideální místo na mejdany.

Zastavili jsme u vchodu. Vilma odemkla a ze všeho nejdříve šla otevřít okenice, aby uvnitř bylo vidět. Vystoupil jsem z auta a v tu chvíli mne ovanul horký vzduch. Vypadalo to, že bude opět pořádný pařák a já doufal, že uvnitř bude přijatelný chládek. Víc jsem se nemohl mýlit. Když jsem do chaty dovlekl věci z kufru (Vilma zatím zajížděla s autem do plechové garáže vedle chaty), připadal jsem si rázem jako v sauně. Rázem jsem byl durchum durch propocený.
Musím otevřít vokna,“ oznámil jsem Vilmě, jakmile se vrátila z venku.
To počká! Nejdřív mě vojebeš,“ zarazila mě s urputnou naléhavostí.

Otočil jsem se k ní a s údivem zjistil, že stojí opřená o stěnu nahá s nohou za krkem a celá se chvěje nedočkavostí. Kdy si stačila odložit nemám potuchy, ale bylo na mně, abych ji následoval.
Tak už si, sakra, poď zatancovat,“ pobídla mě netrpělivě.
Přistoupil jsem k ní. Tanečník se uctivě ukláněl, žádajíc pokorně o tanec. Pomohla mu vstát a promptně ho oblékla do slušivého gumového, skoro maškarního, oblečku. On pak rychle vklouznul do tanečního sálu. Začal vlažně ve valčíkovém tempu, což Vilmu poněkud popudilo.
Sakra, to neumíš pořádně zabrat?“ zvolala po vyšším výkonu. Tak jsem přešaltoval na divoký rokenrol.
No konečně, to je vono,“ vykřikla, chytila mne za boky a přirážela proti, až se chajda třásla. Šlo ji o to se rychle uspokojit, což se ji velmi brzy podařilo. Ječela u toho jak siréna při náletu a cloumala se mnou, jak policajt s darebákem. Samozřejmě mě tím donutila vyprázdnit všechny nastřádané zásoby. A aby toho nebylo málo, v momentě kdy mě ze sebe vytřásla, opřela se o mne plnou vahou, div že mne nepovalila.

Kruci, Vilmo, ty teda jedeš,“ začal jsem hubovat. „Jestli to takhle pude dál, vodrovnáš mě dřív, než se naděješ.“
Pomalu se postavila na obě nohy a srovnala rovnováhu.
„Ale Ríšo, když já byla tak nadržená, tak se nediv,“ řekla lísavě. Pohladila mne po tváři a zároveň pošimrala bradavkami na hrudi. „Určitě se mnou vydržíš víc, než si myslíš a já se budu snažit, aby tomu tak bylo. Zatím se tu porozhlídni. Já musím zajít zapnout elektriku a pustit vodu.“

Oblékáním se nezdržovala. Jen na nohy si navlékla jakési pantofle a zmizela ve vstupní chodbičce. Já se zatím tedy rozhlížel.
Mimo dlouhé vstupní chodby, kde kromě botníku a věšáků již nic jiného nebylo, měla chalupa vlastně jen jednu velkou místnost s kuchyňským stolem a židlemi uprostřed. Podél stěn stály dvě patrové palandy, dostatečně široké, aby se tam vešly dvě osoby. Nechyběla ani starobylá skříň, rozdělená na dvě poloviny. V levé polovině byly police, ve druhé pak tyč s ramínky na oblečení. Vedle ní byl starý otoman, snad z první poloviny padesátých let minulého století. U zdi s oknem pak byla kuchyňská linka s veškerým vybavením. Prostě, hotový luxus. Největším překvapením pro mne pak byly dvoje úzké dveře vedle jedné palandy. Za jedněmi se skrýval splachovací záchod, za druhými sprchový kout. Zíral jsem na to s otevřenou pusou, když se Vilma vrátila z povinné obchůzky zprovoznění chaty.

To čučíš, co?“ smála se, když viděla můj užaslý obličej. „Taky sem už zapla bojler abysme měli teplou vodu. Za tři hodiny se můžem sprchovat,“ oznamovala mi pyšně, jak mají s kamarádkou tu chatu vybavenou. „No, ale teď poď, ať si tě nachystám na další číslo.“
Ukázala na kanape, že si tam mám lehnout.
„Hele, není to ňák brzy?“ zaprotestoval jsem slabě. Bylo mi však jasné, že Vilmu od jejích úmyslů nic neodradí a že má vše pečlivě naplánováno. Tak jsem si tam lehl.
Ale není,“ ujasnila mi a přilehla ke mně. Začala mne líbat, asi abych jí do toho moc nekecal, rukou zamířila do rozkroku a dala se do masírování ležícího lenocha. Do půl hodiny mi stál, že jsem se nestačil divit.
No vidíš, jak nám to de,“ zaplesala nad svým umem a hned se chystala k dalšímu výkonu. Hned vedle divanu udělala most, a že prý se mám po něm s mým cestovatelem projít a uprostřed vyzkoušet jeho pevnost. Cestu od paty mostu jsem vynechal a rovnou zamířil doprostředka. Průzkumníka jsem hned ponořil do testovací jámy a zvolna do ní začal dorážet.
Klidně můžeš přidat,“ ozvalo se z nížiny.
Přidal jsem. Ale ne zase tak moc. Nechtěl jsem narušit rovnováhu její ani svou. Zřejmě to stačilo.
Kdybys nemohla, tak řekni,“ hlesnul jsem starostlivě.
Neboj, hlavně nepřestávej,“ odpověděla.

No jasně, jak jinak. Tak jsem pokračoval a odhadoval, kdy to na ni přijde. Nečekal jsem dlouho. Poznal jsem to podle náhlých vnitřních vibrací, které ji zachvátily. Neječela u toho jako poprvé, jen hlasitě sténala. Zřejmě to s hlavou dole asi dost dobře nešlo. Bohužel to dost dobře nešlo ani mně. Tedy jako vyvrcholit. I když mne to masírování popohnalo, přece jen jsem měl ještě rezervu.
Hele, nechceš přejít do ňákýho normálu?“ navrhnul jsem, aby se v té pozici nemusela dál namáhat.
Když přidáš, ještě to dvě, tři minutky vydržím,“ vydechla namáhavě a vypnula se víc nahoru.
Chytil jsem ji za boky, abych ji trochu ulehčil, a přidal na rychlosti. Sice jsem v to moc nedoufal, ale v daném časovém limitu se mi přece jen podařilo vystříkat.
Vilná Vilma se pomalu sesula na podlahu.
„Teda, musím říct, že mě to docela utáhlo,“ vzdychla unaveně. „Skoro bych si šla lehnout.“
Po takovém výkonu jsem se tomu ani nedivil.
A co ti v tom brání? Nic,“ zkonstatoval jsem. „Já ti v tom docela rád pomůžu.“
Podal jsem jí ruku, pomohl vstát a pak jsme si oba lehli na jednu z paland. Usnuli jsme jako nemluvňata.

Byly dvě hodiny odpoledne, když jsem se probudil z posilujícího spánku. První, na čem mé oči ulpěly, byly dva kopečky lehce se zdvíhající v rytmu dýchání. Jejich pohyb a jeho pravidelnost byla fascinující. Přitahovalo mne to jako světlo noční můru. Nedalo se tomu prostě odolat.
Naklonil jsem se k Vilmě, začal ty úchvatné kopečky masírovat a zároveň se sklonil k jejím pootevřeným rtům a dotkl se jich. To ji samozřejmě probudilo. Ovinula mi ruku kolem krku a přitáhla si mě k sobě ještě blíž.
„Takovýhle probuzení bych chtěla mít pokaždý,“ zašeptala mi do ucha a nechala se dál opečovávat. Vzrušovalo jí to a mně samozřejmě taky. Zanedlouho jsem ji šťouchal do boku ztvrdlým ocasem. Když jsem se chtěl na ni překulit, zarazila mě.

Dostala sem nápad,“ zašermovala mi před očima ukazováčkem. „Já musím každej den aspoň jednou projet svou sestavu. Co kdybych si to teď procvičila, ty bys mě přitom vosahával a až bych skončila, tak bys mě pěkně postaru vojel.“
Seš moje hadí královna, přece ti tu radost nemůžu vodepřít,“ odpověděl jsem ji a pomohl odklidit stůl stranou, aby měla víc prostoru.
Nebudu to popisovat, protože se to prostě nedá. Skutečností ale je, že v každé pozici, ve které na pár vteřin setrvala, jsem ji musel promnout kozičky a načechrat chloupky, případně do kundičky aspoň prstík strčit, když už to jinak nešlo. Náramně se jí to líbilo, a jakmile dokončila představení, hned mne táhla do postele, kde mi briskně natáhla pláštěnku a v mžiku se rozvalila na matraci jak široká tak dlouhá, dychtivě mě očekávajíc. Čtvrt hodiny jsem ji obdělával, než jsem se vzepjal k výstřiku. Sama prožila orgasmus dvakrát, což ji velice uspokojilo a dala mi to patřičně najevo.
Myslel jsem si, když jsme to měli za sebou, že chvilku poležíme. To jsem se však mýlil. Jakmile jsem z ní vyklouznul, Vilma vyskočila, že má hrozný hlad a i já že se musím najíst a nabrat sil. No, něco na tom bylo.

Po pozdním obědě Vilma rozhodla, že bude dobré se osprchovat, jelikož voda už bude určitě ohřátá. Byla. Ve sprše sice moc místa nebylo, ale vešli jsme se tam a navzájem se omývali, snažíc se jeden druhého vzrušit. Což zrovna u mne zrovna nefungovalo.
To nevadí,“ utěšovala mě Vilma, „bude ti to trvat jen vo drobet dýl. Poď, zajdem si jen tak ven na sluníčko se usušit. A neboj, nikdo nás neuvidí,“ ujišťovala mě. No, ukecávat teda uměla. Tak jsme vypadli ze sprchy a šli.

Navigace v seriálu<< Z okna do okna – Hadí královna 05/10Z okna do okna – Hadí královna 07/10 >>

3
Komentujte

avatar
2 Comment threads
1 Thread replies
3 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors
childembMartin Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Martin
Host
Martin

Víkend se začíná pěkně rozjíždět . Vilma je nadržená jak stepní koza . Tak jsem zvědav a hlavně se těším na další skvělý vývoj děje .

childe
Člen

To bude doslova prošukaný víkend 🙂 Celkem mě překvapuje, že sebou nemá ochranku vzhledem k opatřením doma.