mrdaná v posteli

Z okna do okna Hadí královna 08/10

Toto je 8 díl z 10 v seriálu Z okna do okna - hadí královna

Z OKNA DO OKNA HADÍ KRÁLOVNA 08/10

Ráno jsem, jak bylo mým zvykem, vstal v šest a šel si zaběhat. René samozřejmě musel se mnou. Jenže netušil, co ho čeká a po třech kilometrech byl vyřízený. Stál v předklonu opřený o kolena a funěl jako lokomotiva.
To, sakra, neumíš ani běhat?“ utrhnul jsem se na něj.
Když já jsem spíš na sprint,“ odsupěl odpověď.
S tebou je prd sranda,“ zamručel jsem, hodil zpátečku a přizpůsobil se jeho šnečímu tempu. Děkovný pohled jsem ignoroval.

Doma jsem se osprchoval, převlékl se a oznámil, že vyrážím do města.
„Ale to já musím taky, počkej na mě,“ zaúpěl zoufale a šel se honem nachystat. Panebože, pomyslel jsem si, co je tohle za bodyguarda? Vyjukaný jako zajíc, ten by snad nemohl fungovat ani jako šatnářka v divadle. Představil jsem si ho, jak se za mnou táhne jako psí ocásek a rázem mě úmysl na výlet do centra přešel.
Hej,“ zavolal jsem na Reného, když jsem otevřel dveře do obýváku. „Rozmyslel jsem si to. Nech to až se pudem do hospody najíst.“
Vykuleně se na mne podíval, pak mlčky kývl hlavou, přestal se převlékat a sedl si do křesla, aby si pustil televizi.

Zapadl jsem do pracovny a vytáhl z trezoru tajný mobil. Něco mě nutilo ho zapnout. Tušení bylo správné, neboť jsem obdržel zprávu, abych ji kdykoliv zavolal. Stisknul jsem šestku.
Jé, to je prima, že voláš,“ ozvala se Vilma. „Mám pro tebe překvapení. Chtěla bych ti poslat pár fotek, můžu?“ Bylo slyšet, jak u toho sdělení vzrušeně dýchá, jako by očekávala, že se s ní alespoň virtuálně spojím.
To víš, že jo – za určitejch podmínek,“ řekl jsem tiše, neboť jsem předpokládal, že za dveřmi může René poslouchat. A třeba taky ne, ale proč to riskovat.
A jakejch?“
Zabal je do raru… víš co to je?“
Jo.“
Dobře. Takže je zabal do raru a zahesluj. Jako heslo napiš taŤkajeČunĚ3536. Všechno malým písmem, jen Ť, Č a Ě napiš jako velký písmena s háčkem. Jo, a všecko dohromady. Rozumíš mi?“
Jo, ale proč tak divně?“
Protože programy na prolamování hesel neuměj interpunkci, a kdyby náhodou jo, tak s velkejma písmenama si neporaděj. Mám to vodzkoušený.“
Aha, zase sem vo něco chytřejší. Tak já to co nejdřív pošlu. Škoda jen, že u toho nebudu, až si to budeš prohlížet. Hihi,“ zachichotala se.
Jo, tak já ti zavolám, až budu moct. Teď už ale musím končit. Tak ať máš aspoň štěstí s chlapama,“ popřál jsem ji a zavěsil.

V poledne jsem zašel za Reném, že je čas se jít najíst. Vydali jsme se do hospody tři ulice od bytu. Bylo tam plno, ale jeden stůl v rohu byl volný, tak jsme ho hned obsadili. René, který zatím nepromluvil jediné slovo, se, zřejmě pod vlivem panujícího hluku, ke mně obrátil.
Mám zprávu,“ řekl suše.
Přijede?“ zeptal jsem se.
Ano.“
Krucinál, leze to z něj jak z chlupaté deky, pomyslel jsem si. „V kolik?“ následovala další moje otázka.
Za dva dny.“ Odmlčel se, ale než jsem mu stačil začít nadávat, pokračoval: „Museli za ni najít náhradu a protože je mimo republiku, tak než se vystřídaj, chvíli potrvá.“

Úplně jsem po té informaci ztuhnul, ale ne v tom místě, kde to bývá příjemné. René seděl jako vytesaná socha. Žádné emoce, žádná duše, žádné srdce. Alespoň mně tak připadal. Jako robot. Chtěl jsem vzteky zařvat a snad si i na něm vylít tu zlost. Avšak při pohledu na něj jsem se ovládnul. Nemohl za to.
Poslyš, René,“ stále jsem ještě v sobě dusil hněv, „ty za to nemůžeš a já se vomlouvám za to, jak se k tobě chovám. Jenže sem nasranej, že smlouva nesmlouva Marianu vodvolali. Takže tě prosím, zavolej JIM, že dokud nebude zpátky u mě, nesáhnu na jedinej bajt toho programu. A jestli tady nebude do pozejtří do šesti do večera, tak udělám přesně to, co sem slíbil. Všechno zničím. Tak, a teď si vobjednej na co máš chuť. Na prachy nekoukej, platím já.“

Vtom, o dva stoly od nás, začalo být rušno. Dva chlapi v montérkách se začali hlasitě hádat a nakonec došlo na pěstní souboj. René se na to chvíli díval, pak vstal a zamířil těm dvěma. Nevím jak, ale najednou ti dva leželi na zemi. René je popadl za zkřížené kšíry montérek, pokynul hlavou aby mu otevřeli dveře a oba boxery odtáhl na chodník před hospodou. Tak je pustil a nechal být. Takže žádná šatnářka, ale fakt bodyguard. Hospoda jen zahučela a vzápětí ztichla v údivu nad rychlým vyřešením incidentu.
René si sedl zpátky na svou židli a znovu se zahloubal do jídelníčku. Ze dveří v protějším rohu vyšla žena a zamířila k nám. Evidentně to nebyla číšnice, na to se nesla příliš sebevědomě.
Pane,“ oslovila Reného, „děkuju vám, že jste mne zbavil těch dvou otrapů. Cokoliv si objednáte, jde na účet podniku.“
Madam, vy jste majitelka, že?“ obrátil jsem se na ni. Přikývla. „Pak mi dovolte vás o něco požádat,“ řekl jsem a pokynul ji ať se ke mně sehne, abych nemusel mluvit nahlas. Sklonila se a já pokračoval:
Je to hrozně hříšný přání a rozhodně si nemyslím, že byste byla to, vo co vás chci požádat. Víte, von je strašně smutnej protože nemá šanci. Vy ste festovní ženská a von festovní chlap. Co kdybyste ho potěšila, aby měl aspoň jednou za uherskej rok trochu radosti. Ale záleží jen na vás, je to jen prosba za nešťasnýho mužskýho. Menuje se René.“
Koukala na mě, jako jestli si z ní nedělám srandu, a když viděla, že ne, jukla po Reném.
Dobře,“ řekla nakonec, „poďte se mnou, René.“
Jenže René seděl jako přikovaný a bylo na něm jasně vidět, jak mu v hlavě šrotujou kolečka, jak bojuje s povinností, jestli ji má dodržet nebo porušit.
No tak poďte přece,“ řekla netrpělivě.
Tak běž. Neboj se, já ti neuteču,“ povzbudil jsem ho.

Váhavě se zvedl a následoval majitelku kamsi do skrytých útrob jejího podniku. Za čtvrt hodiny se vrátil v úplně jiném rozpoložení.
Tak co, jaká byla?“ vyzvídal jsem.
Ty vole, to je baba!“ vydechl a ztěžka dosednul na židli. Než jsem se ho stačil vyptat víc, přihrnula se majitelka s táckem a třemi skleničkami medově zabarvené tekutiny.
Musíme to zapít, je to to nejlepší co mám,“ prohlásila a obličej jí přitom zářil jak slavnostní osvětlení. Přidělila nám sklínky, zdvihla tu svou a – „Ať se pindy šůrujou.“
Sice nevím, co tím chtěla říct, ale pití bylo fakt vynikající.

Kde ste takovýho chlapa našel?“ začala na mě vyzvídat.
Já ho nenašel. Von si našel mně.“
Jak to?“
No, von mě totiž hlídá.“ Když jsem viděl její nechápavý pohled, naklonil jsem se k ní a do ucha ji zašeptal: „Sem totiž uprchlej vězeň,“ sdělil jsem ji tajemství a poté na ni mrknul okem.
To vám tak budu věřit,“ zazubila se a hned se vyptávala dál: „Přídete zejtra zasejc?“
Určitě jo,“ ubezpečil jsem ji.
To je bezva, to si to s Reném zvopakujem, že jo, René?“ obrátila se na něj, až se místo odpovědi nezvykle začervenal, ale neprotestoval proti tomu. Takže byl asi pro.
No,“ pokračovala dál, „přichystám pro vás extra voběd, jakej u nás hned tak někdo nedostane a samozřejmě ho nebudete muset platit. A kdybyste sem chtěli chodit každej den, tak bych vám dala slevu, co vy na to?“
René pozejtří vodjíždí,“ musel jsem ji oznámit tu špatnou zprávu.
Ale né,“ nechtěla tomu uvěřit. „To jako vážně?“
Už to tak bude,“ pokýval jsem účastně hlavou.
Tak to bude muset bejt zejtra velký,“ rezolutně rozhodla a skoro zamilovaně se po Reném poohlédla. „Du pro to jídlo. Snad už to bude mít kuchař hotový,“ dodala a zmizela ve dveřích kuchyně.

Z oběda jsme se vrátili tak přecpaní, že jsme se nezávisle na sobě rozhodli dát si šlofíka. René zaparkoval v obýváku, já v pracovně. Ještě spal, když já jsem se probudil, tak jsem ho nechal vychrupovat dál. Vzpomněl jsem si, že mi Vilma slíbila poslat mail, tak jsem se kouknul a byl tam. Sice bez přílohy, zato tam bylo napsáno: Je to moc velký, najdeš to na adrese… – a byl tak odkaz na xDisk.
Kliknul jsem na něj a vzápětí se mi objevila stránka se souborem ke stažení. Nevěřícně jsem na něj zíral, protože měl velikost přes jeden gigabajt. Proboha, to je snad film a ne fotky, pomyslel jsem si a začal ho stahovat. Trvalo půl hodiny, než jsem konečně stažený soubor mohl rozbalit. Zadal jsem heslo a po půl minutě už jsem mohl prohlížet.

Byly to skutečně fotografie a bylo na co se koukat. Musela si na to najmout profesionála, protože snímky byly špičkové kvality a zachycovaly její kompletní hadí sestavu ze všech možných úhlů a vzdáleností od celků a polocelků po nejjemnější detaily. Bylo jich stovky a nedaly se najednou prohlédnout.
Bliklo mi hlavou, jak asi musel být ten fotograf z toho nadržený. Budu se muset zeptat Vilmy. Popadl jsem telefon a zavolal ji.
Poslyš,“ řekl jsem hned bez úvodu, „Je to nádhera a udělals mi tím fakt obrovskou radost. Nemůžu se vynadívat. Ale zajímalo by mě, kolikrát si to vod tebe vybral? Byl aspoň dobrej?“
Upřímně se zasmála.
„Jo, docela jo. Ale zmáknul mě jen dvakrát. Prej má druhej den na focení čtyři baby a prej určitě čekaj, že je vobtáhne, ať se prej nezlobím. No, co sem mu na to měla říct, že jo.“ Znovu se zahihňala a dodala: „A co ty?“
Co myslíš? Do rána to neskouknu. A dostal sem na tebe chuť.“
A co ti brání přijít?“
Bohužel všecko.“
Ještě pár minut jsme si povídali a pak jsem hovor nuceně ukončil, neboť se mi zdálo, že se René právě probral k životu.

Úterní oběd byl vpravdě královský. Hostinská si nás odvedla do soukromých komnat, neboť, jak prohlásila, nemusejí všichni všechno vidět. Posadila mne k prostřenému stolu, nalila mi víno a prohlásila ať počkám, že si musí s Reném něco vyřídit. Vzápětí i s ním zmizela v sousedící místnosti, odkud se brzy ozvalo vzdychání a sténání. Přál jsem jim to a aniž bych si představoval, jak to spolu dělají, vzpomínal jsem na Vilmu.

Vrátili se spolu snad ani ne po deseti minutách. Oba přímo svítili spokojeností, jako sluníčko. Že to ale vzali hákem, pomyslel jsem si, ale to už jsem slyšel promlouvat ke mně hostinskou.
Poslyšte pane… pane…“
Richard,“ doplnil jsem ji.
„…pane Richarde. Co kdybyste i vy se mnou zašel na předkrm. Možná na to nevypadám, ale určitě vám zachutná.“ Řekla to hodně vyzývavě. Vůbec nepochybovala o tom, že s ní půjdu.
Paní…“
Silva, pane Richarde, Silva,“ napověděla mi.
Dobře. Tak tedy paní Silvo, sem si vědomej, že vodmítnout ženu která se nabídne je smrtelnej hřích a taky urážka. Rozhodně vás urazit nemíním, jen chci poprosit o shovívavost a pochopení, protože jsem včera přežil šestero ženskejchch útoků a sem totálně vyčerpanej. Určitě vás neuspokojím. Ne dnes.“
Páni! Šest… šest…čísel… to bych si taky nechala líbit,“ prohlásila toužebně. „No, je mi to jasný. Já teda zavolám mužstvo, ať přinesou jídlo.“

Nevím, jak se to jmenovalo, ale vypadalo to krásně, výborně to chutnalo a bylo toho moc. Když jsme všechno spořádali, prohodila Silva, že by mohl René zůstat na odpoledne, že si nařídila volno.
Ale jó, zůstaň tady a užij si,“ podněcoval jsem ho, když se na mne bezradně podíval, zda má či nemá porušit svou povinnost.
Hele, slibuju, že pudu rovnou domů a počkám na tebe, až se večer vrátíš. A kdybys náhodou chtěl přijít až ráno, taky to vydržím, jen bys mě to musel zavolat. Takováhle příležitost se ti jen tak nenaskytne, tak ji koukej využít. Já to na tebe nikomu neřeknu, u mě to bude jako v hrobě,“ hučel jsem do něj jak se dalo, jen abych ho přesvědčil.
Dvakrát se nerozhodně otočil na mně a na hostinskou a pak přikývl. „Budeš to mít u mě,“ řekl vážně a přitočil se k Silvě.
U mě taky,“ přidala se, a už strkala Reného ke dveřím, asi ložnice. „Cestu ven najdete,“ stačila ještě houknout, než za nimi zavřela.

Vrátil jsem se domů a hned zasednul k počítači, abych si v klidu mohl prohlédnout fotografie své hadí královny. Byly vskutku vynikající. Nemohl jsem se nabažit pohledu na její nahé tělo ve všech možných (i nemožných) polohách. Ať jsem se díval na kterýkoliv snímek, z každého vyzařovala silná erotičnost a touha po spojení. Cítil jsem, jak mi ztuhlo péro a až neskutečně jsem zatoužil ho vsunout do Vilmina neukojitelného klína. Ruka samovolně nahmatala utajený mobil a palec stisknul tlačítko 6. Zvedla to po prvním zazvonění.
Ahojky,“ ozvala se vesele, „jak se máš a co děláš?“
Koukám na tvý fotky. Stojí mě vocas a já za tebou nemůžu. Asi si ho vyhoním,“ vyjevil ji jsem svůj momentální stav.
Upřímně se zasmála.
„Poslouchej!“ řekla a v telefonu se mi ozvalo silné vrčení. „Víš, co to je?“ zeptala se.
Tak nějak možná tuším,“ odpověděl jsem.
Tušíš správně, taky si to prohlížím, tak se přidej,“ vyzvala mě.
S velkým potěšením. Jen chvilku počkej, dojdu si pro gumu, ať tady nemám bugr.“

Odložil jsem mobil a odběhl si pro patřičnou krabičku do ložnice.

Tak můžem,“ ohlásil jsem svoji přítomnost, když jsem se se staženými trenkami a nasazeným prezervativem usadil v křesle za počítačem. Telefon jsem položil na stůl a zapnul hlasitý odposlech.
Z reproduktoru se ozvalo vzdychání. Jednou rukou jsem posouval obrázky, druhou si začal honit ptáka. Zároveň jsem dával patřičnými zvuky najevo, co právě dělám, aby i ona z toho něco měla.
To je neuvěřitelný,“ zasupěla s námahou Vilma, „skoro mám pocit, že seš ve mně ty a ne ten bateriovej imitátor.“
Taky si představuju, že mě ho svírá tvoje kunda a ne moje ruka. A asi budu brzy hotovej,“ zafuněl jsem v odpověď a zrychlil mrskání paží.
Já… já… asi taky.“
Už stříkám,“ vykřikl jsem.
Jako bych to cejtila. Oh, oh… óóóh.“
Rozhostilo se oboustranné ticho.
Páni, to ale byla síla,“ ozvala se po chvíli vyčerpaně Vilma.
No to mě povídej. Myslel jsem, že se mi ta špecka prorve,“ vydechl jsem ulehčeně. „Jak se cejtíš?“
Skoro báječně. Všechnu tu slast mě kazí jen to, žes tu nebyl naživo.“
Tak to sme dva.“
Ještě chvíli jsme si sdělovali pocity, ale nakonec jsem musel Vilmě oznámit, že je čas končit, že přijde ten chlap, co mě hlídá.
Copak ty už tam nemáš tu ženskou?“ podivila se.
Ne, ti blboni ji vodvolali. Tak sem jim vynadal a zejtra se vrátí.“
Tak doufám, že ji pořádně vojedeš.“
Asi jo,“ odtušil jsem.
Tak se na to důkladně vyspi,“ popřála mi a zavěsila.

Prohlížel jsem si fotky dál a skončil s tím jen pár minut před tím, než se René vrátil.
Tak co? Jaký to bylo?“ neodolal jsem zvědavosti.
Snad se ani neptej,“ zahuhlal.
Proč ne?“
Protože ta by utahala regiment,“ odpověděl. Bylo vidět, jak se mu třesou nohy. „Ale na druhou stranu, v životě sem si tak nezašoustal, jako s ní. Bože ta jela! A ty kozy. A kunda! Nejradši bych tam zůstal do rána.“ Úplně se u té vzpomínky zasnil a opřel se přitom u futra.
Dyť si moh, stačilo zavolat.“
To sice jo, ale taky mám ňákou povinnost a potom, kdybych s ní byl do rána, museli by mě donýst.“
Jo, to vidím,“ uchechtl jsem se. Vypadal hůř než já po víkendu s Vilmou.
Du spát,“ oznámil mi vyčerpaně a zmizel v obýváku.
Tak jsem šel také a nechal si střídavě zdát o Vilmě i o Marianě.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2046
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
4

Navigace v seriálu<< Z okna do okna – Hadí královna 07/10Z okna do okna Hadí královna 09/10 >>

6
Komentujte

Please Login to comment
avatar
4 Comment threads
2 Thread replies
3 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
5 Comment authors
NefChildeMbbert9kMartin Recent comment authors
WordPress spam blocked by CleanTalk.
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Martin
Host
Martin

Krásně se příběh vyvíjí . Už se těším na pokračování . Líbí se mi ta vsuvka s Reném a paní hostinskou . Dává to nádech reality . Až se vrátí Vilma to budou orgie 😀

bert9k
Host
bert9k

Nádhera. Zajímavě rozšířený příběh. S René a majitelkou by to mohlo i pokračovat.

Childe
Člen

Krásně se to vyvíjí. A mírně odbočení příběhu prospělo. Těším se na pokračování.

Nef
Host
Nef

Povidky super holky by znej mohly udělat mormonské a mohl by si vzít obě 😉 ale to by asi s takovou nedal 😉