A byl jsem zpět v Čechách.

Díky kontaktům z vysoké školy jsem dostal místo manažéra ve stranickém sekretariátu jedné nejmenované poltické strany. Měl jsem na starosti houf asistentek a sekretářek členů vedení a poslanců a dohled nad vnitřním chodem strany, aby vše fungovalo hladce a bez komplikací. Byl jsem tak naštěstí zbaven povinností řešit něco, co by souviselo s politikou. Nebyl jsem ani příznivcem této strany a staral jsem se jen o svoje.

Skupinu děvčat, pod mým bedlivým dohledem, jsem si rozdělil do skupin: jakžtakž schopné, neschopné a zcela neschopné. Tohoto dojmu jsem nabyl na praktickém příkladu.


Slečnu Helenu jsem požádal o napsání dopisu. Usedla za elektrický psací stroj, zřejmě ještě pozůstatek z dob vrcholného socialismu a poděšeně zamrkala očima.
„Ee… na tom já neumím. Ještě tak na počítači.“
„Ale písmenka jsou stále na svých místech a papír se vám posouvá sám,“ pokoušel jsem se jí vysvětlit, že takový problém to není. Byl. Přešla k PC a zase poděšeně zamňoukala.
„Ee.. Když já psaní měla na škole.“
„No a?“ nechápal jsem.
„A to už je dávno,“ zakníkala smutně.

Zadíval jsem se na slečnu Helenu a pochopil jsem. Vzhledem k její vizáži a intelektu, sloužila panu poslanci X k tělesnému oddychu, případně tělocviku vleže na zádech. To byla pracovní činnost většiny asistentek. Tyto děvy byly kupodivu nenáročné na plat a zřejmě byly placeny mimo. Ostatní práce schopnější kolegyně tak makaly i za ně a braly slušný plat plus odměny.

Dohra se slečnou Helenou byla přesně v duchu její mozkové kapacity.
„Dobře. Já si to napíšu sám, ale pak budu hrozně unavenej, chápete. Potřebuju se pak nějak odreagovat,“ šel jsem rovnou k věci.
Slečna Helena v tomto byla velmi chápavá.
„Ano, jistě pane vedoucí. Pomohu vám ráda,“ zamžikala na mě svýma pomněnkovýma očima, rozradostněna, že se zbavila další z nepříjemných činností nazývaných práce.

Napsal jsem si dopis sám a Heleně jsem ho předal k zanesení do podatelny se slovy.
„Po pracovní době se stav.“
Usmála se a kývla.

***

Když z práce odešel poslední pracovník, ozvalo se zaťukání na dveře a dovnitř nakoukla blonďatá hlava. „Už můžu?“
„Jen dál,“ ozval jsem se a slastně se v křesle protáhl v očekávání věcí příštích.
„Tak jestli se nepletu, dlužíš mi úlevu,“ začal jsem neomaleně a Helena přikývla.
„Jak to chcete? Na stole, nebo někde jinde?“ a začala si rozepínat halenku.
Její přístup profesionální kurvy mě definitivně odrovnal.
„Nee…takhle jsem to nemyslel. Myslím, že mi postačí jen ústní masáž.“

Pokrčila rameny, klekla si před křeslo, uvolnila mi ocas, trochu ho pohonila a zkušeně se na něj nasunula rty.
Chvíli ho sála, olizovala žalud, tepala ho jazykem po celé délce a pak zase lízala, ale hlavně si ho pouštěla hluboko do krku a blonďatá hříva jí kmitala sem a tam. Svírala rty pevně k sobě a bylo jasné, že tuhle masáž dlouho nevydržím. Střídala pusu a honění rukou.
„Máš skvělý péro…. tvrdý a pořádný…chmm..hmm,“ pronesla, než ho zas začala sát a upřeně mi přitom hleděla do očí. Zjevně mě chtěla ještě víc vyrajcovat.
„Chceš se mi vystříkat do pusy nebo na prsa?“ zazněla za chvíli další nabídka.
„Na prsa,“ hlesl jsem a Helena si uvolnila halenku a dala mi na odiv své trojky.
Neměla podprsenku, zjevně přišla v pracovním úboru.
„Máš kalhotky?“ napadlo mě.
„Ne! Čekala jsem, že mi ji protáhneš,“ odpověděla opět jak profesionálka.
„Ukaž kundu!“ přikázal jsem ji.
„Smůla!“ ušklíbla se. „Buď to, nebo to.“


A to už jsem cítil, jak se ze mě valí lavina spermatu.
Helena si ocas namířila na prsa a pak jen sledovala cákance semene na svém těle. Když jsem dostříkal, Helena mi ho jazykem olízala a uklidila do kalhot.
Pak mlčky vstala, věnovala mi široký úsměv a pomalým krokem opustila kancelář. Měla odpracováno.

Slečna Helena ještě vzbudila pozornost otěhotněním s jedním z poslancových synů, což v rodině X vyvolalo vládní krizi, jejíž rozuzlení jsme se již nedozvěděli, neb zmíněný poslanec X se jednoho dne dostavil na schůzi doprovázen ztepilou hnědovláskou, kterou mu “zapůjčil“ kolega Y a slečna Helena nám navždy zmizela z očí.

Já si dál užíval slastí života a kdykoliv jsem si potřeboval ulevit, stačilo některou z asistentek požádat o nějakou práci.
Většinou jen vyděšeně zamrkaly, něco zakuňkaly a pak mi rády kdykoliv a ochotně podržely nebo vykouřily péro, jen když po nich nic jiného nebudu chtít.

Ojel jsem tak postupně téměř celý stranický personál a jednoho dne jsem se, k mé velké nelibosti, musel zúčastnit stranického výjezdu před blížícími se volbami. Obával jsem se nejhoršího, ale nebylo to tak zlé.

Vedení přečetlo své referáty, my vše odhlasovali a nastala volná zábava.
Poslanci nižšího intelektu se nezřízeně opili a za doprovodu svých roztažnožek se odpotáceli na pokoje, pokračovat v zábavě. Většinou ale usnuli uprostřed „boje“, nebo se holkám nezdařilo postavit jim nástroje do patřičné tuhosti, a tak se posléze objevili znovu ve společnosti, lačné po kořisti a ukojení své nadrženosti.

Azyl jsem nalezl u správcové areálu, paní Jarmily. Byla to milá dáma, která mě před smečkou mrduchtivých divoženek, ukryla ve svém bytě. Tam jsme se příjemně bavili, popili víno a nakonec mi nabídla i místo v loži. Samozřejmě ve vší počestnosti.
Paní Jarmile bylo k šedesátce, ale ač byla štíhlá a zachovalá, přece jen měla svůj věk. Byla už dlouho vdova a tady čekala, až jí naběhne důchod. Pak se měla přestěhovat k dceři.

Leželi jsme vedle sebe na manželské posteli a už jsem skoro zabíral, když Jarmila zašeptala. „Spíte, Jiří?“
„Ne, děje se něco?“ překvapeně jsem zareagoval.
„Nemyslete si o mně nic špatného, ale já už přes deset let neležela vedle muže. Rozumíte? A tak nějak jsem velmi…ehm…jak to říci… vzrušená. Nechci po vás žádnou soulož, chraň bůh, ale…ehm… mohla bych se dotknout vašeho… ehm… údu?“ mluvila tiše a zajíkala se studem.
Co na to říct?
„No…nemám nic proti tomu, ale já bych se chtěl dotknout vaší kočičky.“

Mohlo by vás zajímat  Šéfová

Jarmila chvíli mlčela, ale pak rozsvítila lampičku.
„Tak dobrá.“
Poodkryla peřinu, vyhrnula si noční košili nad pas a já si stáhl trenky. Ocas byl pochopitelně ve zvadlém stavu, ale i tak Jarmila na něj fascinovaně hleděla a pak ho opatrně vzala do ruky.
Já zase registroval tmavý trojúhelník mezi jejíma nohama. Rukou jsem ji zajel mezi nohy, které jen pomalu rozevírala, a mezi chlupy cítil otevírající se vlhkou štěrbinu. Vnikl jsem do ní prstem, Jarmila vyjekla a já ucítil výstřik jejích šťáv.
Její ruka mi zatím zpracovávala ocas, který už byl pořádně tvrdý a ztopořený. Se vzrůstající slastí v klíně, mi její ruka kmitala po ocase stále rychleji.

„Prosím, dost, nebo vystříknu!“ chytil jsem ji za ruku.
„Ale… to právě chci, vám udělat dobře, když vy mě taky…oooáááchh!.“ vykřikla, ztuhla a já cítil, jak mi její pochva rytmicky stahuje pronikající prsty, jak se právě udělala.
„Bože.. to..jsem… nezažila…ještě..nikdy!“ přerývaně vzdychala, jak orgasmus pomalu odezníval.
„Opravdu?“ podivil jsem se.
„Ne. Můj muž uspokojil hlavně sebe a pak…. Dělat si to rukou? Neznala jsem to. Ale teď je řada na vás.“
A dál pokračovala v honění ocasu až do výstřiku. Ten si nasměrovala na sebe a postříkaná semenem pak odešla do koupelny. Pak už jsme opravdu šli spát. Spokojení i uspokojení.

Ráno mi po snídani poděkovala a náš pobyt zde skončil. Otupělé tváře a kachní chůze mnohých asistentek svědčily o vášnivé noci a jen pár z nás mohlo říct, že se dobře a dorůžova vyspali.


***

Nastal den D – celostátní parlamentní volby.

Výsledky všechny překvapily a zaskočily. Naše strana zvítězila a mohla jmenovat vládu.
Nastal však zmatek. Houf asistentek-kurviček byl zcela definitivně k nepotřebě a musely být propuštěny.
Tím zcela zvrátily na erotickém trhu poměr nabídky a poptávky, ale pro nás to znamenalo sehnat jinou, ale hlavně práceschopnou sílu. Kanceláře se naplnily dívkami i zralými ženami, ověšenými mnoha tituly prestižních škol a univerzit. Sexuální dusno bylo to tam a na pracovištích se opravdu jen pracovalo.
Poslanci s ostrými lokty bojovali o posty na ministerstvech a na postelové radovánky nebyl čas ani chuť.
A jak jsem i musel přiznat, nebylo s kým.

Práceschopné ženy byly sice skvělé, ovšem jejich asexualita byla cítit na kilometr. Byly přitom hezké a přitažlivé, leč… Možná doma mrdaly jako o život, ale v práci z nich byly nevýrazné myšky v kostýmovém dress codu.

Mezi nimi vynikala slečna Elena, přitažlivá, blonďatá třicítka, která se pyšnila znalostí mnoha světových i nesvětových jazyků, znalostí práva, možná i práva první noci (?) a další přehlídkou dovedností. Na muže měla jasný názor a požadavky, které by ovšem nesplňoval ani Ferda Mravenec.
Proto také asi byla sama. Sexuální potřeby si vybíjela pracovní činností od rána do večera. Bohužel, její aktivity si všiml i vedoucí naší sekce a tak se stalo, že ona se stala vrchní manažerkou a já jejím podřízeným. Chvíli jsem se zpěčoval, ale jelikož mi na peníze nebylo sáhnuto, nechal jsem to být, protože mi ubylo odpovědnosti.

Slečna Elena se do nové funkce vrhla po hlavě a brzy zde nezůstal kámen na kameni. Vše přeorganizovala podle svých představ a já se stal jejím otrokem. Vláčela mě sebou po všech mítincích a politických jednáních, až jsem začal uvažovat, že podám výpověď.

***

Byl příjemný jarní večer.
Před chvílí skončilo jednání a já se sešel v restauraci na pivku spolu s dalšími třemi „otroky“ svých nadřízených kolegyň.
Dámy se ještě ukájely politickými debatami v nějakých podvýborech, ale já to vzdal. Přišel jsem mezi ostatní ve chvíli, kdy velebili přednosti svých šéfek.

„…Vole. Ta je úplně studená a nechápu, jak může bejt vdaná?“ pronášel Radek.
Jeho šéfkou byla paní Jana, asi čtyřicetiletá poltická matadorka, co za 20 let prošla všemi stranami napříč politickým spektrem. Nebyla nijak ošklivá, ale nikdy jsme ji neviděli žít normálním životem. Ta žila jen politikou. Na mužské kolegy a muže obecně, měla jen slova odporu.

„Její muž si smočí rákos jinde, no. Aspoň, že vona nosí domů prachy,“ uzavřel to Ivoš a dodal. „To já, pánové, to mám jinak!“
A popisoval nám manažérku Alenu, rozvedenou ženu ve středním věku.
„Nejdřív si držela odstup. Takovej ten nadřízenej, podřízenej. Jenže jednou na výjezdu se trochu picla, zatáhla mě k sobě na pokoj a normálně mě ojela!“
„Nekecej!“ svorně jsme vykřikli.
„Vážně! Sklátila mě na postel, vytáhla mi ptáka a už to jelo. Kouřila jak divá, pak si mě hned osedlala, ječela jak pominutá a řvala takový sprosťárny! Byla úplně jak sjetá.
Pak se udělala, ptáka mi vyhonila do výstřiku, padla na postel a spala! Ráno jsem se pokusil o nějaký důvěrnosti a málem mě prohodila dveřma. Co prej si to dovoluju. Nechal jsem to bejt, jenže asi za měsíc zas! Večer v jejím kanclu! Vyprcal jsem ji zezadu, ohnutou o stůl. A druhej den zas nic. A tak to mám doteď. Buď se napřed něčím nadopuje, nebo má takový měsíční návaly,“ ušklíbl se nakonec.


Koukali jsme jak puci. Třetí otrok Jarda si stejně jako já zatím nevrznul, protože naše dámy byly jak kus ledu.

***

Jak jsem ale poznával Elenu blíž, pochopil jsem, že za maskou tvrdé a pracovité ženy se skrývá normální holka, toužící po něžnostech a blízkém člověku, který by jí byl oporou.
Své strasti mi sdělovala při občasných návalech, kdy se potřebovala vypovídat a někomu se svěřit. Vždy jsem ji vyslechl, naučil se pár frází útěchy, které vždy zabraly, Elena se sebrala a zase se proměnila v pilnou a tvrdou manažerku. Přes to všechno ke mně asi cítila velkou důvěru a občas mě pozvala i k sobě domů, kde jsme probírali jak pracovní, tak i osobní témata.

Tehdy jsem zahlédl na stolku v ložnici stát velkýho umělýho čuráka, takže mi bylo jasný, že jako každé mladé ženě, jí musí chybět sex, ale vzhledem ke svým požadavkům na muže, za kterými si tvrdě stála, ji nic jiného nezbylo.
Rozhodl jsem se, že uměláka ji nahradím tvrdým, živým a také velkým čurákem, totiž mým. Zbylo jen vyčkat na vhodnou příležitost.
Elena zatím stoupala po stranickém žebříčku mezi špičky a dokonce se začala účastnit i výjezdů do zahraničí, kde předsedovi strany dělala překladatelku.
Já si tak volné chvíle krátil šukáním s rozhoďnožkami, kterých tu pár zůstalo, a byl jsem vcelku spokojený.

***

Když se jednou Elena vrátila z výjezdu do zahraničí, byla taková tajemná.
„Jiří, přišel byste dnes večer ke mně?“ pozvala mě.
Já vyzbrojen kyticí, neb měla za pár dní svátek a láhví vína jsem o sedmé zazvonil u jejích dveří.
Elena byla kyticí zaskočena i potěšena a večer plynul v příjemném povídání. Pak ale změnila téma.
„Tenhle večer je vlastně takový rozlučkový. Příští měsíc přecházím na vyšší post. Je to zázrak dostat se až k vedení…Půjdete se mnou?“ úplně se rozzářila.
„Tebe politika baví, viď?“ pousmál jsem se smutně a tykl jí.
„A tebe ne? Vždyť proto tady jsme a…,“ byla zaskočena.
„Já ne! Mě to nic neříká a jsem tu jen zaměstnán. Politika mě absolutně nezajímá.“
„Pak ale nechápu, jak, proč..?“ zakoktala se.
„Eli. Já ti to samozřejmě přeju. Jsem rád, žes dostala vysněný post, ale já zůstanu, kde jsem. Jsem tu spokojený a politickou kariéru nehoním. I tak zůstanem v kontaktu, jestli budeš chtít, ano?“ ťukl sklenkou o její.
V zamyšlení se napila a zjevně vstřebávala nové poznatky o mé osobě.

Pak kývla a zase změnila téma a navázala na předešlý příjemný hovor. Vypili jsme dost vína, což Elenu zmohlo.
Najednou ztěžka vstala a nejistým krokem se odebrala na záchod a pak do koupelny. Začala se sprchovat, jako by zapomněla, že jsem tady zůstal.
Čekal jsem, a když vyšla ven, stál jsem v předsíni. Elena měla na sobě antierotické triko s kačerem Donaldem a koukala na mě, jako by mě viděla poprvé.
„Já…ty…jsi….ještě tady?“ zablekotala a zavrávorala.

Chytil jsem ji, aby nespadla na zem a jak jsme se ocitly tváří blízko sebe, nevydržel jsem to a políbil ji. K mému překvapení otevřela ústa a začali jsme se vášnivě líbat.
Zvedl jsem ji do náruče a nesl do ložnice. Když jsem ji položil na postel, lehl si vedle ní a pokračoval v něžnostech, trochu se probrala do reality.
„Ale…to…nemůžeme.“
„Můžeme. Moc tě chci!“ tlumil jsem její chabý odpor a bleskově se zbavoval oblečení.

Elena zápasila sama se sebou. Tělo reagovalo na něžnosti, mozek to odmítal.
„Ale…ty nemáš, co chci.“
Nechápal jsem, co tím myslí. Čuráka mám a v tuto chvíli jsem víc nepotřeboval.
„A co jako?“
„Sexy mozek,“ zašeptala, ale dál se nechala mazlit.

Byl jsem zcela paralyzován. Kdyby řekla sexy ptáka, ale sexy mozek?
„Já ti ukážu, co je pravý sex a ten mozek ti vyšukám z hlavy,“ řekl jsem si, vyhrnul jí triko až k bradě a vrhl se na její pevná plná prsa, kde bradavky už vyzývavě trčely nahoru a sotva jsem se jich dotkl jazykem, Elena táhle zasténala.
Laskání prsou jsem věnoval dlouhý čas, zatímco rukou jsem ji jezdil mezi rozevřenýma nohama a vnímal vzrůstající vlhkost a rozevírající se štěrbinu pochvy.
Když jsem se ke klínu propracoval jazykem, byla už úplně mokrá. Stále přidušeně sténala a pohazovala tělem v návalech rozkoše.
Lízal jsem ji tak hluboko, kam jsem dosáhl, polaskal naběhlý klitoris, což u Eleny vyvolalo výbuch a výstřik přímo do obličeje.
„Áááhhh!“ zaječela a silou mi strhla hlavu stranou, „to… se…nedá….vydržet…úúúúhhh!“ a kroutila se v návalu orgasmu.
Když se trochu zklidnila, přitáhla mi hlavu k sobě.
„To jsem nikdy nezažila. Bylo to fantastický! Teď je řada na mě.“


A sjela hlavou dolů a za chvíli už jsem si vychutnával ústní masáž ztopořeného čuráka.
Zkušenosti se sexem měla. Kouřila ho zručně.
Pak si na něj nasedla a sama si řídila celou jízdu. Nejdřív dosedala opatrně, cítil jsem, jak je úzká, ale postupně si na něj zvykla a pouštěla si ho do sebe v celé délce.
Obou se nás zmocňovaly slastné pocity. Elena na mně poskakovala, prsa se jí vlnila, čemuž jsem zamezil a sevřel je pevně v dlaních.

„Ne…to ne…to…nevydržím!“ kňučela a raději se zaklonila a rukama se mi zapřela o kolena.
Teď jsem měl přímo před očima rozšklebenou kundu v černém porostu a sekretem pokrytý čurák, jak z ní vyjíždí a zase mizí.
To byl rajcovní pohled, přímo k nevydržení. Elena stále zrychlovala, což byla neklamná známka vyvrcholení.
Já už to držel na krajíčku.
„Jo..jo…už…už…bože…úúúáááéééooo!“ vydávala jakési zvířecí skřeky a já cítil silné poševní stahy a vrchol byl oboustranný, doprovázený mým i jejím výstřikem.
Pak na mě uvolněně padla a zhluboka jsme se vydýchávali. Poté se mi svezla z těla a najednou to byla jiná bytost.
„Už… můžeš odejít, prosím?“

Ztuhl jsem překvapením a nic jsem nechápal. Jak sex začal, tak i skončil. S provinilým výrazem ve tváři mě vyprovodila ven a druhý den v práci se snaživě tvářila jakoby nic.
V hlavě mi bleskla Ivošova nadřízená Alena. Asi to mají všechny stejné. Nadrženost jednou za čas vypustí, ale jinak se nic neděje a nějaké pletky s podřízenými nepěstují. Elena stejně brzy končila, a poslední den jsme se rozloučili cudným políbením na tvář.

Nějaký čas jsme se občas vídali, občas si zavolali, až jsem se doslechl, že se do sebe zamilovali se samotným předsedou strany.
Rozvedla mu manželství a nakonec se vzali. Takže jsem vlastně měl v posteli manželku budoucího předsedy vlády.
A řekněte, kdo z vás to má?

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2288
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
2
Shock
shockingman@seznam.cz

9
Komentujte

Please Login to comment
avatar
7 Comment threads
2 Thread replies
9 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
9 Comment authors
ShockFredMartinBob RomilHuhu Recent comment authors
WordPress spam blocked by CleanTalk.
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Childe
Člen

Krásně napsané i když myslím, že premiérem se po vyhranych volbách nakonec nestal o potupně odešel alespoň na nějaký čas z politiky.

Kam chlape chodíš na ty náměty to bych rád věděl. Tak široký záběr nemá nikdo.
Jen tak dál a jsem zvědavý kam se jeho kroky budou ubírat dále.

Tomáš
Admin

Pán se sexy mozkem byl premiérem, ale po vyhraných volbách už ne, to je pravda. Tehdy vyhrála ČSSD, ale ODS a TOP09 myslím se nějak dokázala spojit a utvořit koalici.

Niron
Člen
Niron

Klobouk dolů. Tohle bych nevymyslel.

Bigbizz
Člen
bigbizz

Výborné a narážka na toho pána, kterému se jednu dobu říkalo i Duce a chtěl vládnout i s Marťany, se taky povedla. A myslím, že premiérem skutečně byl, ale pak to s ním šlo z kopce.

Huhu
Host
Huhu

Vidím to stejně- vyprávění poutavé, konec překvapivý a pobavil. Jen tak dál, dávám palec nahoru.

Bob Romil
Člen

Jediná klika je, že ty postavy zde jsou vymyšlené 🙂 Jo taková Helenka dokáže ulevit při pracovním zatížení. Pěkně starému muži vzpomínky proplouvají pamětí, jen aby nevyplavaly nějaké krabice od vína nebo nenastal nějaký “nečas” 🙂

Martin
Člen
Martin

Pravda kdo z nás přízemních lidí mě sexy mozek . Opravdu velmi povedená povídka i vtipný pohled do zákulisí politické strany . I když je pravda , že se atraktivní asistentky nevyskytují jen v politice .

Fred
Člen

Pracoval jsem 6let v podobne pozici v Lihvem dome a mohu rici, ze atmosfera je popsana velmi verohodne. Akrat jse to nedokazal tak vystizne popsat a dat tomu to spravne sexicno. Palec nahoru.