Toto je 21 díl z 25 v seriálu Vyhnanci na Sibiři

Už od rána jsme se na stavbě v kolchoze činili. Dva obkladači, naše nové posily, kteří přijeli ráno s námi z Krasnojarsku, se dali hned do práce. Bylo vidět, že své práci docela rozumí, až jsem se divil, co v této bohem a stranou zapomenuté oblasti Sovětského Svazu dělají. Ale oba dva mě ujistili, že v tak velkém městě jako je Krasnojarsk, je práce pro ně dost a dost. Jenom s platbou za práce je to špatné, protože dostávali jen plat zaměstnance stavebního úřadu a za ty peníze se rozhodně nehodlali přetrhnout.
A tak si je lidé v bytech, kam je bytový úřad posílal na práce, připláceli, aby u nich pracovali rychle a hlavně kvalitně. A u takových zákazníků odváděli slušnou práci. Sám jsem ji viděl u Nataši, které pěkně vylepšili koupelnu. Takže vlastně měli dvojí plat a za to už se jim pracovalo mnohem veseleji.

Protože jsem toto všechno už věděl předem od Nataši, tak jsem si s nimi o tom promluvil hned to první ráno, než jsme se dali do práce.
Vysvětlil jsem jim, že vím o jejich příplatcích za práci, ale že na této akci se musíme nějak rozumně domluvit. A že jim nedovolím, aby to tu odflákli, jinak to budou opravovat tak dlouho, až uznám, že je to v pořádku.

Kupodivu mě ale oba dva ujistili, že už dostali instrukce od nejvyšší šéfové, že to tu musí proběhnout rychle a kvalitně, jinak budou problémy. A bez mučení se mi přiznali, že i oni sami chtějí tady skončit co nejdříve, protože po tu dobu co budou tady, tak jim utíkají kšefty, za které by dostali zaplaceno dvakrát.
Na rozdíl od naší akce, kde jim běží jen zaměstnanecký plat a slíbené malé prémie za splnění tak vyjímečného stranického úkolu, jakým měli přispět ke zprovoznění kolchozního výpočetního střediska.
Takový přístup obkladačů mě uklidnil a slíbil jsem jim, že se pokusím i pro ně dohodnout nějakou naturální odměnu z kolchozních statků.

Když jsme si vyjasnili naše vzájemná stanoviska k pracovní problematice, práce se rozjely ve slušném tempu.
Obkladači dostali k ruce naše dva siláky, aby jim chystali podlahy a materiál. A já s Pepou a našimi dvěma zedníky jsme se dali do dokončení stěn a nátěrů. Vytápění místností bylo uvažováno elektrickými akumulačkami, takže rozvody topení nás už nezdržovaly a všechno spělo k očekávanému dokončení stavby. Ostatně Pepa už minulý týden ohlásil na vedení družstva v Československu, že asi za tři týdny by se mohlo začít s dodávkami počítačů a jejich montáží a zprovoznění tady v kolchoze v Ózernoje.
A tak i zemědělci u nás se už připravovali na historickou dodávku výpočetní techniky do bratrského kolchozu uprostřed Sibiře, v malé vesnici nedaleko Krasnojarsku. Jak jsem pochopil z Pepovy řeči, už by se té zakázky také rádi zbavili, protože je zdržovala od mnohem lukrativnějších kšeftů s počítači, které byly ale podmíněny právě úspěšnou dodávkou na Sibiř.
Soudruzi z nejvyšších míst na obou stranách hranice si z celé akce vytvořili propagandistický trhák socialistické bratrské spolupráce zemědělců u nás a v Sovětském Svazu a hodlali se o takový úspěch patřičně se všemi občany podělit. A proto měli i naši zemědělci nůž na krku. Úspěch akce znamenal pro ně další zakázky, co by se dělo v případě neúspěchu si raději ani nechtěli představit. Proto všechny síly byly napnuty ke zdárnému dokončení dodávky.

Celý náš malý tým pracoval pilně jako včeličky a mě po obědě čekal pravidelný týdenní report s vedením mé firmy v Moskvě.

Dostavil jsem se do známé kanceláře za Olgou, sekretářkou ředitele, která mě s úsměvem ráda uvítala. A ihned mě s uvařenou kávou usadila v prázdné kanceláři ředitele a spojila mě s Moskvou.

Přednesl jsem šéfovi týdenní hlášení a trochu s obavou nahlásil, že práce budou hotovy nejdříve v polovině příštího týdne. A to jen v případě, že se nic nezadrhne a půjde vše podle předpokladů.
Jaké bylo ale moje překvapení, že na mě šéf už nenaléhal, abych byl co nejdříve zpátky v Moskvě, ale že tady mám zůstat tak dlouho, jak uznám za vhodné pro zdárné dokončení celé stavby. Z jeho další řeči jsem vyrozuměl, že zemědělci v Československu se pochvalně vyjádřili o mé práci tady na Sibiři na nejvyšších stranických postech při pravidelných reportech o postupu plnění celého kontraktu. A dále už se pochvala šířila po všech stranických i státních liniích, rozšířila se i na patřičná vrcholná místa v Sovětském Svazu až uznalá hodnocení mé práce dorazila i na naše velvyslanectví v Moskvě.
Soudruh velvyslanec si užíval ocenění, jako by tu pracoval on sám. Ale naštěstí si nenechal pochvalu jen pro sebe a vychválil přede všemi mou firmu, která mě na Sibiř vyslala.
Najednou se vedení firmy v Moskvě začaly hrnout lukrativní zakázky na práce od sovětských úřadů. A to byl ten důvod, proč už mě šéf nenutil k urychlenému návratu do Moskvy, ale ponechal na mně, jak celou akci co nejlépe dokončit.

Pochopil jsem, že na jedné bezvýznamné rekonstrukci části kravína kdesi na Sibiři si založili propagandu soudruzi na obou stranách hranice a mé firmě to přinese další lukrativní zakázky v Moskvě a okolí.
Tím skončil můj týdenní report s vedením a já, stále v mírném šoku z nenadálého obratu situace, jsem vycouval do předpokoje za Olgou. Ale tady už jsem byl zase v pořádku, poděkoval jsem za kávu a zeptal se obligátní otázku, jak se má.

Plócho,” odpověděla mi překvapivě. “Ty užé něbyl u menjá dvě něděli.” Prohlásila to s úsměvem, ale rozhodně.
Hned mi došlo, co má na mysli.
I ty chóčeš opjáť?” I tato nekonkrétní otázka ale byla konkrétní až moc.
Da, já chačú.” Její odpověď byla okamžitá a rozhodná.
Zřejmě už byla na náš rozhovor připravena, zatímco jsem telefonoval. Na takovou situaci už byla možná jen jediná reakce.
Charašó, sivódňa věčerom ja prichažú.
Na to mě Olga s pokývnutím a se smyslným a všeslibujícím úsměvem propustila.

Cestou zpět na stavbu už jsem si říkal jen tak pro sebe, že se mi to tu začíná nějak vymykat z rukou.
Samozřejmě kromě stavby, která mě ale v této chvíli netrápila tolik jako slib daný Olze k jejímu sexuálnímu uspokojení. Už jsem si skoro říkal, jestli by mi nebylo lépe v Moskvě než tady na Sibiři. Ale když jsem si připomněl všechny ty zážitky za pouhých pět týdnů pobytu tady, tak jsem ty kacířské myšlenky okamžitě zavrhl a už jsem se na večer a noc s Olgou těšil jako na další výzvu.
Samozřejmě jsem měl pořád na mysli i reprezentaci firmy a Československa v této ztracené části Sibiře. Když mě za mou práci tady pochválili zemědělci v Československu, tak proč by nemohla přijít pochvala i odsud, od kolchozníků ze Sibiře? Sekretářka ředitele bude určitě tou hlavní osobou, která bude toto hodnocení připravovat. A pokud bude spokojená ona, zcela určitě bude hodnocení mé práce zde veskrze kladné. Protože spokojená a hlavně kvalitně uspokojená ženská dokáže zázraky, tak jsem si řekl, že další dnešní noc s Olgou pojmu jako cestu k vylepšení mého kádrového profilu a spojím přitom příjemné s užitečným. Olga, i když byla proti mě mnohem starší, byla příjemná společnice a ještě příjemnější milenka, která ode mě neočekávala lásku, ale jen trochu něhy a hlavně kvalitní uspokojení svých sexuálních potřeb. To všechno jsem jí mohl poskytnout, dokud mi mé mladé síly ještě stačily. Znovu jsem si připomněl to moje a Pepovo s nadsázkou řečené heslo, že pro úspěch celé akce je třeba přinášet oběti. Tato oběť byla vcelku příjemná, a dokonce mi mohla přinést i prospěch v podobě velmi dobrého hodnocení mého pobytu tady.
Co na tom, že když bude soudružka sekretářka Olga Sergejevna chystat hodnocení mé práce a psát přitom na mě pochvalné ódy, nebude mít přitom vůbec na mysli mou práci na stavbě ale mé výkony při společně strávených nocích v její posteli v domečku na okraji vesnice.
Dobrými výkony je třeba se prezentovat na všech stranách a pokud má soudružka sekretářka nějaké potřeby a požadavky, tak je třeba je vyplnit co nejdříve a hlavně co nejlépe k její naprosté spokojenosti.

Na stavbě jsem Pepovi hned za tepla sdělil tu novinku, že dnešní noc stráví v bytě v Krasnojarsku opět sám.
“Soudružka sekretářka má zase chuť na mladé maso,” konstatoval suše Pepa. “Tak se snaž a dobře reprezentuj, ať neuděláš ostudu. Uvidíme se pak zase ráno tady na stavbě.”
“Budu se snažit, aby byla spokojená. Ale mám ještě jednu novinku,” a povyprávěl jsem mu se smíchem celou záležitost s pochvalou za mou práci tady, kam až se to rozneslo a jak firmě přibývají zakázky.
“Ale teď mě tak napadlo,” zarazil jsem se ve vyprávění. “Jak můžou tvoji šéfové v JZD vědět, jak tady pracuju? Pepo, nemáš v tom náhodou prsty ty sám?”
Došlo mi totiž, že i Pepa podává vedení své firmy průběžně hlášení, aby se mohli včas připravit na dodávku počítačů.
“To víš, že hlásím našemu vedení jak tu pokračujeme,” šklebil se na mě radostně Pepa. “A zatím jenom hlásím, jak probíhají stavební práce a kdy budeme asi připraveni. A koho bych za to měl vychvalovat jiného než tebe. Vždyť kdybys tu nebyl ty tak se to tu nepohnulo ani o kousek. Tak to neřeš, vždyť to znáš, jak to chodí. Když tě nepochválí nikdo cizí, tak se musíš pochválit sám. A tady máš krásný příklad toho, že to funguje. A přitom jsem ani moc nelhal, když jsem tě vychvaloval až do nebes. Ale musím se přiznat, že i mě překvapilo, jak daleko a hlavně vysoko se to rozneslo. Aspoň budete mít v Moskvě více zakázek a ty tam budeš moci déle zůstat a v klidu zařídit tu naši záležitost. Takže to nakonec pomůže všem, a je to jen spravedlivé.”

Takže až teď jsem se dozvěděl, odkud se to všechno rozneslo.
Pepa vlastně hlášením domů vytvořil legendu, které se všichni zachytili, patřičně ji ještě nafoukli a ta cestou stranických a ministerských sekretariátů pronikla až na stejné úřady v Sovětském svazu a na naše velvyslanectví do Moskvy. Díky propagaci politického vedení a soudruhu velvyslanci dále mezi veřejnost.
Kroutil jsem nevěřícně hlavou, co všechno se dá vytvořit z bezvýznamného hlášení o rekonstrukci části kravína kdesi hluboko na Sibiři.
Ale Pepa se smál tomu, co způsobil svým hlášením a jakou odezvu to vyvolalo. A tušil naprosto správně, že i mě tím pomohl. Teď budu zcela jistě ještě nějaký čas pracovat v Moskvě a budu mít dost času zajistit bezpečný export našich žlutých kamínků domů do Československa.  Klidně jich může být i více.
Pepa byl samozřejmě zvědavý, jak to hodlám provést, ale už se na to neptal. Věděl, že mu to teď stejně neprozradím a taky už z pobytu zde pochopil, že někdy nevědět je mnohem lepší, bezpečnější a životu prospěšnější. Jednou se to stejně dozví, ale to už budeme v relativním bezpečí naší domoviny. Ale jistě ne zcela v bezpečí, protože ani socialistickým mocipánům v Československu by se jistě nelíbilo, kdyby zjistili, že jim pod nosem převážíme půl metráku zlata a nehodláme se s nimi o něj podělit. Proto bylo pro všechny lépe mlčet, nic nevědět a počkat si, až všechno úspěšně proběhne.
Tím jsem si odbyl informační povinnosti o novinkách, Pepa to vzal na vědomí a práce nerušeně pokračovaly dále.

Večer Pepa odjel zpět do Krasnojarsku a já bez čekání vyrazil do vesnice za Olgou, abych k ní došel ještě před setměním.

Její domek už jsem našel bez problémů, ale tentokrát na mě Olga nečekala. Nebylo zamčeno, tak jsem se po zaklepání dostal přímo do velké místnosti, která tvořila pokoj, kuchyni i jídelnu současně.
“Haló, je tady někdo?”
Da, pajdí sjudá,” ozval se známý ženský hlas z pootevřených dveří vedle kuchyně, kde jsem už z minule věděl že je koupelna.

Vešel jsem dovnitř a zůstal překvapením stát hned za dveřmi. Uprostřed místnůstky hrdě nazývané koupelna stála velká vyřezávaná káď s horkou vodou a v ní si hověla Olga.
Vodu měla až po prsa, protože káď byla dost vysoká a voda evidentně horká, protože z ní stoupala pára. Vodu si Olga ohřívala koupelnovými kamny na dřevo vedle kádě, takže ji měla horkou stále k dispozici.

Pajdí za mnoj kupáťsa,” vyzvala mě a rukou naznačila, kudy se k ní dostanu.
Neváhal jsem už ani vteřinu, protože zahřátí  těla v pravé ruské horké lázni byl požitek. Už jsem o tom slyšel, ale nikde jsem k tomu neměl možnost.
Už nahý jsem obešel káď a ze zadní strany byly důkladné schůdky, po kterých jsem opatrně vystoupal až k okraji kádě, přelezl přes okraj a ponořil se do horké vody. Kupodivu jsem se nepotopil až na dno, ale dosedl jsem na sedátko asi v půli výšky kádě. Proto Olga seděla tak pohodlně.
V kádi byla dvě sedátka proti sobě, takže se sem pohodlně vešly dvě osoby a mohly si při koupeli vykládat. Jen jsem dosedl, vykouzlila Olga odněkud za sebou širokou desku se zarážkami na krajích, kterou položila na okraje kádě mezi nás. Po jejím dalším kouzlu na ní přistála láhev vodky se dvěma skleničkami a velký tác s krajíci černého chleba, nakrájeným uzeným masem a kyselými okurkami.
Beze slova jsem se ujal otevření a nalití velkého stakanu vodky. Přitom jsem stále seděl po prsa ve vodě a voda mě hřála po celém těle. Horká voda roztahovala póry a čistila celé tělo.
Opět bez řečí jsme si přiťukli a přitom jsme se dívali navzájem do očí. Nevím, co viděla Olga v mých, ale já jsem v jejích očích viděl tu touhu a vzrušení, na které se těšila, že je se mnou opět zažije.

Seděli jsme tak proti sobě ponoření ve vodě, popíjeli vodku a povídali si. Přitom jsme se navzájem pozorovali.
Já už jsem si při pohledu na její prsa, která se občas vynořila z vody, představoval, jak je budu držet a hrát si s nimi, až přijde ten správný čas. A to nemluvím o představách, které mě napadaly při pohledu do vody, kde jsem tušil rozevřený svůdný klín Olgy mezi krásně žensky tvarovanými boky.

Po druhé skleničce vodky v horké koupeli už na mě začal působit alkohol, i když jsem každou dávku zajídal připraveným jídlem.
Olga na tom byla určitě stejně, protože rázně sklidila ze stolu, odložila i desku mezi námi, vstala a podala mi ruku.
Davaj, pajďom.
Neměl jsem nejmenší pochybnosti, kam mě povede a co mě tam čeká. Ale koneckonců proto jsem byl tady.

Po vystoupení z vany jsme se vzájemně utřeli a Olga si mě odvedla do té malé místnosti s malovanou vyřezávanou postelí, která už byla po dvě noci svědkem našich milostných hrátek. U postele jsme zůstali stát proti sobě, jako by ani jeden z nás neměl odvahu nebo nechtěl udělat ten první krok.
Tak jsem ji objal a políbil. Olga se ke mě přisála a přitiskla celým svým nahým tělem. Cítil jsem její vzrušením tuhé bradavky na pevných ňadrech, které mě šimraly na prsou. Cítil jsem i její vzrušený zarostlý klín, který mi přitiskla na stehno. Stejně tak i ona cítila můj tuhý úd na svém břiše. Oba už jsme byli vzrušeni a vzájemným líbáním, hlazením a třením našich intimních partií jsme se blížili k tomu, co muselo následovat.

Olga už to nevydržela, odtrhla se ode mě a s roztaženými stehny ulehla na postel.
Daváj, pajdí užé,” zašeptala vzrušeně a se zavřenýma očima mě očekávala ve svém klíně.
Samozřejmě jsem neváhal, jen jsem si řekl, že než do ní zasunu můj na kost tvrdý penis, ještě ji trochu poškádlím mým mlsným jazýčkem.

Přesunul jsem se hlavou mezi její rozevřená stehna a jazykem do ní vnikl. Zakmital jsem ním v jejím nitru a přisál se na ni.
Što éto dělaješ? Ááách!
Než se dočkala odpovědi tak vykřikla slastí. To jsem se přisál na její hrbolek lásky, jemně ho stiskl a umlčel tak všechny její dotazy.
Má odpověď na její dotaz byla více než jasná. Dělám jí dobře ústy.
I Olga to pochopila a už si užívala ty pocity rozkoše, které se rozlévaly z jejího klína do celého těla. Už se ničemu nebránila, neprotestovala a na nic se neptala. Prožívala ty pocity štěstí, kvůli nimž mě k sobě pozvala a které jí už dva týdny chyběly.
Snažil jsem se a jazykem a ústy jsem přivedl Olgu k jejímu prvnímu dnešnímu orgasmu. Když to na ni přišlo, vykřikla, sevřela stehna a její klín začal rezonovat ve vlnách rozkoše. Trvalo hodnou chvíli, než se natolik zklidnila, že uvolnila stehna a už jsem cítil jen doznívající vlny rozkoše.

Usoudil jsem, že už přišla ta pravá chvíle i pro mě a mého bojovníka. Přesunul jsem se nad ni, dlouze ji políbil a můj penis do ní zajel bez jakéhokoliv odporu.
Olga slastně vydechla, když mě ucítila hluboko ve svém nitru. Jen pár vteřin jsem si vychutnal ten dobyvatelský pocit proniknutí do ženského lůna a opatrně začal přirážet. Olga nechala tempo zcela na mě, protože byla ještě trochu mimo z právě prožitého orgasmu, ale spolupracovala naprosto zkušeně.
Nohy zaklínila do mých, abych jí při pohybech v ní neujížděl a mohl do ní vždy naplno zarazit můj napnutý tvrdý penis. Soustředila se opět zcela na své stoupající vzrušení, které jí začínalo ovládat mysl a přestávala se kontrolovat.
Už po malé chvíli znovu vykřikla, prohnula se v pase a vyvrcholila. Cítil jsem, jak mě její vagína ždímá a snaží se vysát, ale zatím bez úspěchu, protože mě ještě do vrcholu pár minut zbývalo. Nechal jsem ji vydechnout jen pár vteřin, vyjel jsem z ní a otočil si ji na čtyři.
Olga pochopila co po ní chci, zaklekla na čtyři a vyšpulila na mě svůj zadeček s rozevřenou štěrbinou. Nezaváhal jsem ani vteřinu, chytil si ji pevně za boky a zajel do ní až po kořen. Opět slastné vydechnutí, když jsem narazil až na dno jejího lůna. Až teď jsem si uvědomil, že až dosud jsem se nevěnoval jejím horním partiím, jak jsem byl zaujat a zaneprázdněn jejím klínem.
Její volně visící ňadra přímo lákala k pohrání a polaskání. Předklonil jsem se, přirazil na maximum a uchopil ty dvě visící nádhery do rukou. Do rukou se mi vešly skoro celé, nebyly to žádné vytahané věšáky ale krásná pevná prsa s nádherně tuhými trčícími bradavkami.

Olga už jen sténala vzrušením, když jsem jí prohmátnul prsa a mezi prsty stiskl bradavky. Už toho na ni bylo moc rozkoše najednou. Ale držela a užívala si to, protože věděla, že dnešní noc už se třeba nemusí opakovat.

Ale i já jsem si byl vědom, že takovou žádostivou milenku, jakou byla Olga, už mám v posteli asi naposledy, a tak jsem si ji chtěl užít, co to půjde. A taky samozřejmě bez výhrad uspokojit Olgu, protože kvalitně uspokojená milenka vám pak snese modré z nebe a nehledí na těžkosti.
Proto jsem už při masáži jejího hrudníku začal s opatrnými pohyby v jejím lůně, ale velmi záhy mi začala i ona vycházet vstříc.
Brzy už jsme se tak sehráli, že s každým přírazem jsem narážel na dno její vagíny.  To nás přivedlo ke společnému vyvrcholení. Můj penis se napnul a zmohutněl, až se celý nalil krví a nastal konec. Současně s posledním přírazem v ní jsem začal stříkat. První prudký výstřik ji zastihl těsně před jejím vyvrcholením.
Ucítila ten tepající úd, stříkanec v jejím nitru a rozlévající se teplo v ní.  To už byla pro ni ta pověstná poslední kapka, kterou pohár rozkoše přetekl.
Olga vykřikla tentokrát mnohem hlasitěji, zasípala něco nesrozumitelného a vytřeštila na mě oči.

Da, ja užé …,” už nestačila ani dopovědět a znovu se roztřásla v orgasmu, který byl dosud nejsilnější a zcela ji ovládl.
Dostříkal jsem, stále zabořen hluboko v jejím nitru a její vagína ze mě ždímala poslední zbytky spermatu, které ze mě byla schopna vydolovat. Zůstali jsme tak spolu zaklesnuti několik minut a já stále svíral v rukou její pevná prsa a vždy dvěma prsty také jejich bradavky. Občas jsem v rukách prsa i bradavky promnul a udržoval tak Olgu stále na vrcholu rozkoše. Její vagína mě stále ždímala penis a jak se v ní přelévaly jednotlivé vlny slasti tak mě vždy sevřela penis jako do svěráku.
Ale i vlny rozkoše postupně slábly, můj penis pozbýval na síle a tuhosti, až jsem z ní vyklouzl. Ale to se Olze nelíbilo.
Astáň iščó va mně,” žadonila potichu.
Chtěla mě mít stále v sobě, ale přírodě neporučíš. Byl jsem už vymačkaný jak citrón, žádná šťáva už nezbyla.

S omluvným úsměvem a polibkem jsem zavrtěl hlavou a ulehl vedle ní. Ještě chvíli jsme se spolu mazlili, než nás přemohl spánek a my jsme tvrdě usnuli.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1567
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
2
Navigace v seriálu<< Vyhnanci na Sibiři 20Vyhnanci na Sibiři – 22 >>

3
Komentujte

avatar
3 Comment threads
0 Thread replies
3 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors
MartinKittikitBob Romil Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Bob Romil
Člen

Vyhnanci se konečně vrátili z “vyhnanství” a snad se dočkáme rozuzlení příběhu. Už jsem ani nedoufal, že se tu pokračování objeví. Olga je pěkně nabuzená a úderník jako vždy splnil normu 🙂

Kittikit
Host
Kittikit

Je treba dobre reprezentovat 😉

Martin
Člen
Martin

Vyhnanci jsou zpět a jsem rád . Nyní po pochvale od vedení se budou muset s Pepou ještě více snažit na klínovém bojišti . A je vidět , že byla zvolena velmi správná strategie .