Toto je 10 díl z 25 v seriálu Vyhnanci na Sibiři

Únava z odpracované noci a vypitá vodka nás natolik uspaly, že jsme se vzbudili až za ranního světla. První se probudila Olga.
Davaj, my dalžný vstaváť.” probudila i mě dlouhým a vášnivým polibkem. “Už je ráno a musíme do práce.”
Probíral jsem se docela ztěžka, byl jsem ještě unavený a nejraději bych spal i nadále. Ale nebylo to možné, museli jsme do kolchozu plnit náročné úkoly socialistického zemědělství a utužovat bratrskou spolupráci mezi zemědělci zemí socialistického tábora. Zatím se nám na výbornou dařilo utužovat spolupráci sexuální, ale teď nás čekaly povinnosti pracovní.

Při rychlé snídani jsem se Olgy zeptal, jak mě hodlá propašovat nenápadně z domu. Protože večer jsem přišel až za tmy, ale teď už bylo venku světlo. Ale Olga už to neřešila. Prý půjdeme do práce spolu. Nějak už případné drby vysvětlí, že jsem potřeboval zůstat v práci déle a tak mi nabídla azyl.
Co bude dál s námi jsme neřešili. I Olga chápala, že to bylo jen povyražení, které se už nemusí opakovat a nijak na mě nenaléhala. Dohodli jsme se, že uvidíme, co bude dále, a případná repríza včerejšího večera pro velký úspěch je věcí další dohody.

Pepa přijel do práce jen chvíli po tom, co jsem já dorazil s Olgou pěšky. Odpočatý,usměvavý a dobře vyspaný.
“Vypadáš nějak unaveně,” neodpustil si do mě rýpnout. “To bylo tak náročné?”
“To se ptáš ty mě? Vzpomeň si, jak ty jsi vypadal po sobotní noci s Nasťou. Ale s Olgou to nebylo tak divoké. I když mi taky dala zabrat, tak to bylo fajn a užil jsem si to. A ona taky, to je nejdůležitější. Vidíš, že pro úspěch tvého výpočetního centra přináším ty nejvyšší oběti. Máme tu zase další spřízněnou duši, která nám určitě pomůže to tu dodělat. Protože není nad uspokojenou ženskou. Ta pak dokáže i nemožné.”

Ani jsem v ten okamžik netušil, jaká jsem pronesl prorocká slova a jak brzy budeme Olžinu pomoc  potřebovat. Ale zatím jsme vše zvládali vlastními silami s pomocí dvou ruských bohatýrů, uvědomělých kolchozníků.
Už jsem se ale musel začít poohlížet i po nějakých řemeslnících, kteří začnou opravdu stavět. Zatím jsme jenom bourali a upravovali, ale bylo potřeba už pokročit ve výstavbě dále. Měl jsem slíbené řemeslníky ze stavebního úřadu v Krasnojarsku, ale chtěl jsem zkusit i nějaké místní. V kolchozu pracovali i takoví, co rezignovali na řemeslo a zůstali raději v kolchoze jako zemědělci. A takoví by se nám teď hodili. Do oběda jsem si vše promyslel a po obědě jsem vyrazil za Olgou.

Privět, Ólga, kak tvají děla sivódnja?
Olga se rozzářila, když mě uviděla. Uvařila mi čaj a usadila ke stolku pro hosty. I když byla milá a usměvavá, a určitě i vnitřně spokojená, navenek vystupovala profesionálně, jako sekretářka ředitele kolchozu.
Ólga, nam nůžna tvajá pómošč,” přešel jsem bez okolků k tomu, proč jsem přišel. Vysvětlil jsem jí, jaké řemeslníky potřebujeme najít mezi zaměstnanci kolchozu. Olga se zamyslela a slíbila, že si projde pracovní karty  zaměstnanců a vyhledá mi potřebné lidi. K tomu jsem jí předal seznam profesí, které potřebujeme. Tím jsem si odbyl pracovní část návštěvy a než jsem dopil čaj, bavili jsme se o soukromých věcech. O naší společně strávené noci nepadlo ani slovo, ale na Olze bylo vidět, jak ji ta promilovaná noc změnila. Už to nebyla ta suchopárná a komisní sekretářka, nepřístupná jakémukoliv kontaktu. Její rysy očividně změkly a najednou z ní byla příjemná hezká ženská, s níž bylo radost mluvit. Hle, co dokáže trocha mužského spermatu přemístěná tím správným způsobem do ženského nitra. Stačí tak málo a každá ženská roztaje a změní se.
Olga navíc chápala, že se to už nemusí opakovat a proto si toho považovala. Z odposlechnutého telefonátu věděla o Nataši, takže jsem nemusel nic vysvětlovat a chápala to. Ale také díky tomu telefonátu prožila nádhernou noc plnou rozkoše se třemi orgasmy, které jí dodaly další energii do života.
Dopil jsem čaj, pohladil ji po tváři a šel se věnovat přestavbě našeho, vlastně jejich, kravína.

Pepa se zatím na stavbě rozčiloval s našimi dělníky, kteří byli po obědě už tak společensky unaveni, že už nedokázali plnit naše pokyny, o práci ani nemluvě. Naši milí ruští bohatýři se při obědě opili, jak zákon káže a po zbytek dne byli naprosto nepoužitelní. Jen mi bylo záhadou, kde vzali tu vodku, kterou se tak zlinkovali.
Záhada to nakonec nebyla tak velká, protože při kontrole materiálu ve skladu jsem zjistil, že chybí deset pytlů cementu. A bylo mi jasné, kde se vzala ta vodka. Ti dobráci prostě prodali deset pytlů našeho cementu za dvě flašky vodky. A aby náhodou o ně nepřišli, tak je hned na místě ztrestali. Takže výsledek: cement pryč, vodka pryč a na stavbě dva ožralí dělníci. Kupodivu mě takový stav věcí už ani nepřekvapoval. Jenom jsem si, jako vždycky, zopakoval tu svou poučku:
‘Jsi v Rusku. A v Rusku je možné úplně všechno’.

Těch deset pytlů ukradeného cementu nebyl až tak velký problém, ale kdyby se to mělo pravidelně opakovat, tak bychom brzy neměli z čeho stavět. Tomu jsem musel udělat přítrž. Pro dnešek jsme to mohli v práci zabalit, protože kromě mě a Pepy tady neměl kdo pracovat, ale zítra si s našimi bohatýry promluvím. Dokud ještě byli schopni chodit, tak jsme oba opilce přesunuli do druhé části kravína, kde zalehli na slámu mezi krávami a okamžitě usnuli. A my jsme mohli vyrazit do Krasnojarsku.

Na dvoře jsme se ještě setkali se soudruhem tajemníkem, který už také spěchal domů po pracovním dni stráveném usilovným nicneděláním. S úsměvem nám připomněl, že v pátek pro nás bude připravena víkendová ‘dača’ u jezera s kompletním vybavením. Dle dohody. Vzali jsme to na vědomí a za chvíli už s námi Aljoša uháněl ředitelskou Volhou do Krasnojarsku.

“Ty, Pepo, a co kdybychom se ještě zastavili na stavebním úřadu. Dnes jedeme brzo a potřebuju ještě dořešit další ‘bumážku’ na materiál. A taky bychom se měli dohodnout s děvčaty na víkendu. My plánujeme pobyt na ‘dači’ u jezera ale holky o tom ještě neví.”
Pepa se zarazil a chvíli přemýšlel než odpověděl.
“Tak jo. Pojeďme. Ale co když tam potkám Nasťu a bude mít zase choutky? Víš, že je to neukojitelná nymfomanka.”
“Tak se toho tak neboj,” uklidňoval jsem ho se smíchem. “Já doufám, že Nataša si s ní už promluvila a nebude tak zle.”
“No jen aby. Když si vzpomenu, jak řádila o víkendu, tak …,” nechal větu nedokončenou.
“A počítej s tím, že tento víkend bude také náročný. Na ‘dači’ si zase užijeme. Tak už se na to připravuj.”
Dále už Pepa nic nekomentoval a s obavami očekával návštěvu na stavebním úřadu.

Tam jsme zamířili přímo do kanceláře za Natašou. Samozřejmě byla ráda, že nás vidí. Náš požadavek na další ‘bumážku’ na materiál jenom odbyla mávnutím ruky, jako předem vyřízenou. Zato nad naším návrhem na společný víkend na ‘dači’ u jezera zajásala. Okamžitě tu novinu sdělila telefonem Nasti a ta za námi hned přišla.
Když vstoupila, Pepa jen ztěžka povzdechl. Ani jsem se mu nedivil. Nasťa měla na sobě květované šatičky s volány a její baculaté postavě s krásným obličejem to neuvěřitelně slušelo. I já jsem jen nasucho polkl nad tou krásou. A co teprve chudák Pepa. Ani jsem se nedivil jeho povzdechnutí když Nasťa vešla. Oba dva jsme jen mlčky zírali. Jen jsem nevěděl, jestli Pepa vzdychá nad tou krásou, tak jako já, nebo z obavy, co by ho mohlo dnes v noci čekat. A to něco stálo před námi a mile se na nás usmívalo.

Privet, rebjáta. Kak dělá?” přivítala se s námi Nasťa a naprosto samozřejmě se k Pepovi přitočila, objala ho a dlouze políbila. S Natašou jsme se na sebe jen s úsměvem podívali. A Pepa? Znovu jen zasténal a její objetí a polibek opětoval. Ale Nasťa si byla vědoma, že jsme v úřadu a za malou chvíli se zase od sebe oddělili. Kdyby tak Nasťa věděla, jaká rychlovka se tu odehrála mezi mnou a Natašou minulý týden v nezamčené kanceláři. Proto jsem se jí ani nedivil, jak spontánně zareagovala, když uviděla Pepu. Nataša na tom byla minulý týden se mnou úplně stejně.

U stolu z dob Velké říjnové revoluce jsme si pak naplánovali, jak bude náš víkend probíhat. Děvčata skončí v práci už v pátek po obědě a my je vyzvedneme kolem třetí hodiny a jedeme na ‘daču’. Aljoša určitě dostane od tajemníka přesné instrukce, kam nás má zavézt.
Tím jsme byli dohodnuti a zvedli jsme se k odchodu.

Priďoš věčerom?” zeptala se mě Nataša při loučení s naprostou samozřejmostí. “Povečeříme spolu.”
Než jsem odpověděl, zachytil jsem prosebný pohled Pepy, který jako by říkal, ať ho nenechávám samotného. Ale pozvání odmítnout nešlo.
Da, ja pridu,” souhlasil jsem s pozváním. Současně jsem ale tušil, že tak bude zase Pepa vydán Nasti napospas. A tušil jsem správně.
Jakmile Nasťa pochopila, že Pepa bude sám v bytě, okamžitě se nabídla, že mu přinese večeři a postará se o něj tak, jako Nataša o mě. Ani Pepa nedokázal takovou nabídku odmítnout a už se v duchu smiřoval s další nocí, kdy se moc nevyspí. Pak už jsme se konečně dostali ven z budovy.

“Já to tušil, že to tak dopadne,” bědoval pak Pepa v autě. “Ty tu nebudeš a já tu budu s tou nymfomankou sám. Zase budu vycucaný jak citrón a zítra budu v práci vyřízený.”
“Ale snad nebude tak zle. Nataša i Nasťa musí přece také zítra do práce. Dostaneš dobrou večeři a co bude potom je jen na vás dvou.”
“Když já se obávám, že na mě to vůbec nezáleží,” prohlásil pochmurně Pepa.”Nasťa si prostě vezme co chce. A pokud to chce, tak to dostane. Ale odnesu to já.”
“Vzpomeň si, jak jsem ti říkal, že pro úspěch naší akce je třeba přinášet oběti. Tak teď přinášíš taky jednu oběť. Ale já myslím, že docela příjemnou a určitě to ve zdraví přežiješ.”

Po cestě domů nám Aljoša zastavil v obchodě a doplnili jsme nezbytné zásoby vodky a šampaňského. Doma jsme se s Pepou jen umyli, připravili na večer a při šálku kávy diskutovali o pracovních záležitostech.
Kolem sedmé hodiny se ozval zvonek a do bytu vplul baculatý uragán s velkým košíkem plným jídla. Nasťa byla tentokrát v modrobílém kostýmku a slušelo jí to možná ještě víc než ty květované šaty odpoledne. Rychle se s námi přivítala, proběhla bytem a hned zamířila do kuchyně.
Už jsem na nic nečekal, popadl flašku šampaňského, jednu malou čokoládu z Pepových bezedných zásob, rozloučil jsem se s Pepou, který se tvářil jako na pohřbu, a vyrazil jsem za Natašou.

Nataša mě přivítala jen lehkým polibkem a spěchala připravovat jídlo.
Davaj, pajdí. Moj syn búdět kušať s námi,” prohodila cestou do kuchyně.
V pokoji seděl u televize drobný klučík, syn Nataši Péťa.
Privět, Péťa,” pozdravil jsem ho neutrálně. Věděl jsem jen, že má sedm roků, ale to bylo vše.
Éto dlja těbjá, šokolád,” musel jsem se sám sebe v duchu pochválit, že mě napadlo vzít aspoň tu malou tabulku.
Spasíbo,” zazářily mu oči, vzal si čokoládu, ale dále se věnoval televizi. Sice mě vzal na vědomí, ale jinak mě ignoroval. Prostě přišel nějaký mladý strejda.

Ale Nataša už nesla jídlo a tak jsme po nezbytném přípitku šampaňským v klidu povečeřeli. Po jídle byl Péťa přes protesty nekompromisně zahnán do postele ve vedlejším pokoji. Nataša počkala u něj, až usnul a pak už jsme zůstali jen sami dva na sedačce.
Dnes s námi necloumaly takové emoce, jako když jsem tu seděl poprvé. Seděli jsme v objetí vedle sebe, popíjeli šampaňské a povídali si. Vydrželi jsme tak asi dvě hodiny, než jsme zalehli ke spánku na rozložené sedačce.

I když to vypadalo, že nám jenom povídání dnes večer stačí a vyhovuje, přece jen vzájemný dotek našich nahých těl způsobil vzbouření hormonů. Vzájemné polibky po všech částech našich těl to dokonaly a naše vzrušení stoupalo.
Davaj, pajdí. Ja sílno chačú těbjá sivódnja,” zašeptala Nataša a rozevřela stehna. I můj dobyvatel už byl jako z kamene a očekával splnění své povinnosti, ke které byl stvořen.
Přesunul jsem se nad ni, nasadil a pomalu do Nataši vniknul. Přitom jsme se navzájem dívali do očí a prožívali společně ten první okamžik splynutí muže a ženy. Dorazil jsem až na dno jejího lůna, ale Nataši to ještě nestačilo. Chtěla mě cítit ještě hlouběji. Objala mě nohama kolem boků a doslova si mě zarazila dovnitř. Až jsem cítil, jak svým na kost tvrdým údem vnikám až do děložního čípku. A to právě Nataša chtěla, to jí přinášelo tu největší rozkoš. A kdyby mohla, tak si mě zasune snad až do dělohy. Ale na to už mých dvaadvacet centimetrů nestačilo, to by si musela najít někoho ještě lépe vybaveného. Nataša ale nikoho hledat nechtěla a užívala si toho, co jí tak uvnitř dráždilo a vzrušovalo.

I mě taková situace maximálně vzrušovala a pomalými pohyby jsem protahoval její dobře promazanou vaginu. Nataša si mě ale dirigovala podle svého. Vždy, když usoudila, že už jsem z ní dostatečně vyjel, tak si mě zase nakopla zpět a prudce jsem do ní dorazil. Nebyl jsem proti, když jí to tak vyhovovalo, měla to mít. Věděl jsem, že já si také přijdu na své, protože i moje vzrušení pomalu stoupalo. Nataša ale svým způsobem kopulace byla vzrušená mnohem více.

Mohlo by vás zajímat  Sestry

Da, pradalžaj, isčó, iščó,” dusila své výkřiky, aby neprobudila vedle spícího syna. Ale její vrchol rozkoše se nezadržitelně blížil. Její obličej zkrásněl nastupujícím orgasmem a do vrcholu už jí zbývalo jen pár okamžiků. Pohled na její rozkoší ztuhlou tvář, semknuté rty a zavřené oči i mě popoháněl k mému vyvrcholení.
Dáááá,” uniklo z jejích zavřených úst, když to na ni přišlo. Zarazila si mě dovnitř a ztuhla. Mě ale ještě něco chybělo a po dvou slabých přírazech jsem v ní zůstal zaklesnutý a stříkal. Nataša mě pevně svírala a tlačila si mě dovnitř. Určitě si mě zarazila znovu až do děložního hrdla a moje výstřiky tak ukládaly mladické sperma až přímo do  dělohy. To však Nataša přesně chtěla. To ji nejvíce dráždilo a vzrušovalo. Cítit to cizí těleso a husté sperma až v děloze, kde byla mnohem citlivější a vzrušivější. Na možné následky vůbec nemyslela a pro mě to bylo také vrcholné uspokojení.

Její vagína ze mně ždímala poslední zbytky spermatu a posledními stahy  svalů jsem tak Natašu naplnil vším, co bylo pro ni pro tento okamžik připraveno. Dostříkal jsem, položil se na ni a užíval si mého vyvrcholení. Nataša se lehce chvěla, její tělo jakoby vibrovalo a její orgasmus vůbec neustupoval. Jen tiše sténala a tlak jejích nohou na mě nepolevoval. Jako by ztuhla v této poloze, kdy si mě stále zarážela dovnitř a nehodlala mě uvolnit. Já jsem nebyl proti a tak jsme společně prožívali ty neuvěřitelné okamžiky po dosažení vrcholu rozkoše a jejího pomalého odeznívání.

Ale nic netrvá věčně a můj penis se hlásil, že má pro dnešek dost. Začal měknout a zmenšovat se a jako had nejprve vyklouzl z děložního čípku a pak se zmenšoval směrem k východu z lůna Nataši. I ta cítila, že to, co jí přineslo ten pocit absolutního uspokojení, už ztrácí na síle a uvolnila svoje sevření. Vyklouzl jsem z ní, ulehl a Nataša se mě beze slova schoulila pod paží. Za chvíli usnula a já vzápětí po ní.

Usnul jsem asi opravdu tvrdě, protože když jsem se probudil, tak už bylo světlo a Nataša v kuchyni chystala snídani. Vůbec jsem nepoznal, kdy vstávala, neprobudilo mě to.
Dóbroje útro, mílyj. Vstavaj, užé pará,” přivítala mě Nataša vesele do nového dne, když uviděla pohyb na sedačce. A stvrdila to dlouhým polibkem. Byla oblečena jen v lehkých šatech, které si přehodila na nahé tělo, a šikovně se oháněla v kuchyni kolem sporáku. Pohled na ni a její tvary, decentně skryté tenkou látkou, mi způsobil rychlou ranní erekci. Ale na radovánky teď nebyl čas a nic se nesmí přehánět. Tak jsem jen povzdechl a zmizel v koupelně, abych se upravil po promilované noci.

Po rychlé snídani jsem odcházel, hnán zvědavostí, v jakém stavu naleznu Pepu. Potichu jsem otevíral dveře našeho bytu, abych ty dva náhodou nevyrušil. A dobře jsem udělal.
Už v chodbičce u vstupu jsem slyšel ty charakteristické zvuky divoké soulože. Pepa s Nasťou nemohli tušit, že už nejsou v bytě sami, a tak si užívali milostného dovádění na plný výkon a vůbec se v hlasitosti neomezovali.
Nakouknul jsem do obývaciho pokoje, ale ty zvuky přicházely z Pepovy ložnice. Potichu jsem proklouzl do kuchyně, uvařil si kávu a při popíjení jsem poslouchal výkřiky Nasti a sténání Pepy. Jestli to tak probíhalo celou noc, tak jsem Pepu upřímně litoval. Jeho večerní obavy byly zřejmě oprávněné. Uspokojit Nasťu prostě nešlo. Na to by byla potřeba armáda milenců.
Po dlouhém půstu, kdy nevěděla co milování obnáší, byla teď jako utržená z řetězu a k nezastavení. Souložila by pořád, jako by chtěla dohnat ty roky bez sexu a chudák Pepa to odnesl. A ještě odnese, protože naše vyhnanství tady na Sibiři ještě pár týdnů potrvá. Představa nadcházejícího víkendu na ‘dači’ u jezera musela byt pro Pepu už teď černou můrou. Zvláště po dnešní noci, kdy asi ani nezamhouřil oka a měl tak jasnou představu, co ho čeká o víkendu.

Výkřiky z Pepovy ložnice gradovaly, ani jeden z nich se nijak neomezoval, a po dosažení vrcholu ustaly. Slyšel jsem jen sípavé oddychování po dalším společném orgasmu. Za chvíli zavrzala postel, zaskřípaly dveře Pepovy ložnice a do kuchyně vběhla Nasťa. Zarazila se, když mě uviděla, ale ihned dělala jako by nic. Koneckonců nemusela se přede mnou stydět, znali jsme se víc než důkladně. Ale pohled na její nádherné baculaté tělo s krásnou tvářičkou zářící štěstím, byl důkazem, že Pepa svůj úkol zvládá dobře. I mně se zrychlil tep při pohledu na její velká a pevná prsa, pohupující se svůdně za chůze, její větší, ale rajcovní zadeček, krásně žensky zaoblené boky mezi nimiž vykukoval její jemně zarostlý klín.
Když se ke mě blížila, nevěděl jsem na co se mám dívat dříve. S úsměvem prošla kolem mě a zamířila do koupelny. Při pohledu na ni zezadu jsem si všiml, jak jí po vnitřní straně stehen stéká bílá tekutina, následek sexuálního řádění. Pokud řádili s Pepou opravdu celou noc, tak musela být jeho spermatem zcela plná.

Nasťa zapadla do koupelny a já se věnoval své kávě, aby se mi tep zase vrátil do normálu. To Pepovi se asi tep srovnával trochu déle, protože se objevil v kuchyni až za delší chvíli. Stejně jako Nasťa přišel nahý a vůbec se nepozastavil nad mou přítomností. Beze slova si uvařil rychle kávu a sedl za mnou ke stolu.
“Já jsem ti říkal, že Nasťa si dělá co chce, bez ohledu na mě,” prohlásil unaveně. “Jestli ta se jednou za někoho provdá, tak to její manžel nemůže přežít.”
“Tak to bylo celou noc? Nespali jste?”
“Ani minutu,” povzdechl Pepa. “Když už jsem si říkal, že už bude konec a jdeme spát, tak se na mě vrhla a jelo se další kolo. Já už ani nevím, kolikrát jsem stříkal. A nedala nikdy pokoj, dokud jsem se do ní neudělal.”
“Viděl jsem, jak jí to teklo po nohách, musí toho být plná.”
“To mi povídej! Já jsem vycucaný jak citrón, šulin mě bolí, nohy se mi třesou a chce se mi spát.”
“Tak se teď musíš zregenerovat a do pátku musíš být fit. Na ‘dači’ to bude pokračovat.”
“Já vím, co mě čeká. Ale už se mi ten nápad s víkendem u jezera nezdá až tak nejlepší. Tady už jde o zdraví.”
“Ale Pepo, co by za to jiní chlapi dali, kdyby mohli šoustat takovou samici. A kdo by to byl do ní řekl, že taková baculka s krásnou tvářičkou bude tak náruživá.”
“To nevím, ale co vím jistě, že dnes nejdu do práce. Stejně bych ti tam byl houby platný.”
“Tak jo, klidně zůstaň doma. Ale co když bude chtít Nasťa zůstat s tebou, aby tě ošetřovala?” popíchnul jsem ho se smíchem.
“Pomoc! To ne! Zachraň mě od ní! To je dračice. Do víkendu nechci ani slyšet slovo ženská.”
“To ti věřím. Mě se taky zrychlil tep, když jsem ji viděl, jak tu před chvílí proběhla. A musel jsem se držet, abych si nechtěl sáhnout na ty její fantastické kozy. Takovou krásu jsem fakt ještě neviděl.”
“To jsi klidně mohl, aspoň bys ji na chvíli zabavil a nebylo by to všechno jen na mně.”

Zmlkli jsme, protože se otevřely dveře koupelny a do kuchyně vplula jeho baculatá víla. V celé své  kráse, nahé tělo jako by vyzývalo ke hraní. A  vůbec se nestyděla, vůbec se nezakrývala, prostě nahota byla teď pro ni  druhá přirozenost. Až teď jsem si uvědomil, jaké to muselo být pro ni trauma, když byla tak dlouho bez sexu. Netrpěla studem, neznala slovo ostych a neměla problém svléknout se před mužem do naha. Jenom neměla před kým. Určitě si často představovala, jaké to bude, až jednou budou s mužem nazí v posteli, budou se milovat, ale ono to tak dlouho nepřicházelo. Až teď, s Pepou, se jí splnily ty několikaleté tajné sny a dávala se mu k dispozici úplně celá.

Přišla za námi, sklonila se k Pepovi aby ho políbila a na mě vystrčila ten svůj baculatý zadeček a zavrtěla boky. Ta potvora dobře věděla, že mi tak ukazuje nejen svůj zadeček, ale i své masité pysky mezi nohama, a že se mi to bude líbit. Můj bojovník v kalhotách zareagoval bez ohledu na to jestli chci, nebo ne. Pak se  otočila ke mně, aby se se mnou také přivítala. Jak se sklonila, aby mě také políbila, moje ruce vystřelily úplně automaticky, na ta její visící koziska. To byla nádhera. Velká a pevná prsa se stále tvrdými bradavkami. Stiskl jsem je, promnul v prstech bradavky a Nasťa zakvílela, s hlavou na mém rameni. Rychle jsem zkontroloval Pepu, co on na to. Ten však jen se škodolibým úsměven naznačil, ať si dělám co chci. On že se už dnes nehodlá nijak angažovat.

Než jsem si sám ujasnil, co vlastně chci, tak Nasťa rozhodla za mě. Rychle mi rozepnula kalhoty a hbitě vysvobodila moji ztuhlou chloubu. Přesně jak řekl Pepa: Když to chce tak to dostane. A než jsem stihl cokoliv říci, už poklekla a sála mi ocas jako vývěva, aby jej  co nejdříve dostala do pracovní pohotovosti. Neschopen slova jsem stále žmoulal ta její koziska a sténal pod příjemnými pocity ústní masáže v mém rozkroku.
Jakmile usoudila, že jsem připraven, zvedla se, podívala se mi do očí, usmála se, otočila se a opřela o stůl. Vystrčila na mě svůj zadeček a čekala. Přitom se usmívala na Pepu, který seděl na židli z druhé strany stolu.

Bylo mi jasné, co se ode mě očekává, tak jsem to neprotahoval. S kalhoty na půl žerdi jsem k ní zezadu přistoupil, pevně si ji přidržel za její pevné boky a s její pomocí jsem do ní zasunul. Opět ta fantastická těsnost její vagíny! Ta by opravdu přivedla k orgasmu snad i eunucha. Aspoň já jsem s tím problém neměl. Předklonil jsem se, abych dosáhl na ta její pohupujíci se koziska, a zrychlil přírazy. Dráždění jejích bradavek urychlilo Nasti  orgasmus. Velmi rychle se sténání a vzdechy změnily v táhlý křik, jak se její rozkoš stupňovala. Já už jsem byl také skoro na konci a když můj narůstající penis už zcela vyplňoval její vagínu, Nasťa vybuchla. Zakřičela, prohnula se a ztuhla, zatímco já jsem do ní pumpoval další a další dávku semene. Pak jsem i já v ní ztuhnul a posledními stahy svalů ji vyplnil tím, co ve mě ještě zbylo.

Nevydržel jsem dlouho v této poloze. Nohy se mi třásly jako sulc a tak jsem z ní vyjel a dopadl ztěžka zpět na svou židli. Zavrtěla laškovně zadničkou, jakoby na  pozdrav a asi i jako poděkování a s andělským úsměvem zaplula zpátky do koupelny. Ještě jsem si stačil všimnout, že jí zase bílá tekutina stéká po vnitřní straně stehen.Hleděl jsem na Pepu nevěřícně s němou otázkou ve tváři.
“Já jsem ti to říkal,” prohlásil Pepa hlasem truchlícího příbuzného.
“To je anděl s ďáblem v těle. To jsem ještě neviděl,” popadl jsem konečně dech k nějaké odpovědi. “Co s ní budeme dělat?  Tu sami nezvládneme.”
“Tu by nezvládl ani regiment vojáků. Teď se jí ale musíme nějak zbavit, abych se mohl vyspat. A sám,” neopomněl Pepa dodat.

Uvažoval jsem nad možnostmi, které máme. Pokud k nám začne Nasťa chodit každý večer, tak jsme oba  vyřízení. A my tu musíme ještě vydržet tak pět nebo šest týdnů, než ten kravín upravíme. Pokud se podařilo ukecat ji jen na víkendy,  tak to by se snad ještě dalo zvládnout. Ale při apetitu, který má, tak nevěřím, že by vydržela čekat celý týden.
Napadla mě jen jediná možnost: Musíme jí najít a dohodit místo nás nějakého nabíječe. A nejlépe takového erotomana, jako je ona sama. Aspoň jednou za týden, aby vždycky vydržela do víkendu, kdy budeme na ‘dači’. Promyslel jsem si okruh potenciálních kandidátů na tuto funkci obecního kozla a jeden tip mě hned napadl. Seznámil jsem Pepu se svým nápadem i mým tajným kandidátem.

“To je asi opravdu jediná možnost,” souhlasil s mým nápadem Pepa. “Ovšem pokud to vyjde. Pokud nebude chtít, tak jsme zase tam, kde jsme byli.”
“Uvidíme. Teď ale ji musíme dostat  odsud. A to co nejrychleji, ať můžu jet do práce a ty spát. Za chvíli je tu Aljoša s autem.”
Ztichli jsme, protože  baculatá nymfomanka vyplula z koupelny. Pozdravila nás zavrtěním zadečku a zapadla k Pepovi do pokoje. Ten jen zasténal.
“Doufám, že se šla obléknout a nezapadla mi znova  do postele.”

Za pár minut jsme si ale oddychli. Nasťa vyšla upravená ve svém rajcovním modrém kostýmku. Přišla za námi se rozloučit. A protože Pepa i já jsme ještě pořád seděli na židlích s volně visícími namlouváky, Nasťa nám každému dala pusu a neopomněla nám při tom konejšivě pohladit naše chlouby. Nezmohli jsme se ani na slovo, když  s mlsným úsměvem tygra, který si hraje s námi na kočku a myš, odcházela. Když za ní zapadly dveře, oba jsme si zhluboka oddechli.

Šel jsem do koupelny jako první, protože Aljoša tu měl být s autem každou chvíli.

 

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
3443
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Vyhnanci na Sibiři 09Vyhnanci na Sibiři 11 >>

5
Komentujte

avatar
5 Comment threads
0 Thread replies
5 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
5 Comment authors
ChildeBob RomilMartinShockTrysky Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Trysky
Člen

Super pokračování. Jsem zvědavý, jak to nakonec dopadne.

Shock
Člen

Neukojitelnou ženu jako je Nasťa jsem (naštěstí) nikdy neměl. Někteří z mých známých ano. No…. neměli to lehké. O víkendu na dače asi chlapce vyšuká z podoby 🙂

Martin
Člen
Martin

Opravdu opět báječné pokračování . Až mi je chudáků líto . To už není zábava , ale galeje 😀 Po víkendu už nebudou ani chodit a zůstane z nich jenom kostra potažená kůží .

Bob Romil
Člen

Myslím, že pánům už chybí jen pruhovaná pyžama, protože “makají” jako trestanci. 🙂 Parádní pokračování.

Childe
Člen

K dílu už mi docházejí superlativy opravdu povedená série.
Možná jen malou výtku “had nejprve vyklouzl z děložního čípku” myslím, že to asi není úplně nejšťastnější slovní spojení 🙂
PS: nebyl by možný pro nás neruštináře malý slovník ruských výrazů? U některých to pochopím, ale u některých ne 🙁