Toto je 6 díl z 25 v seriálu Vyhnanci na Sibiři

Ráno byl s děvčaty dohodnutý sraz v devět hodin na blízké autobusové zastávce. Přišli jsme dřív, aby na nás děvčata nemusela čekat, obtěžkáni dohodnutým vybavením. Jedna taška s věcmi na opalování v přírodě a druhá, podstatně těžší, s proviantem na celý den. Tedy hlavně láhve s pitím a sladkosti, což byl náš dohodnutý podíl zásob na celý den.

Děvčata přišla opravdu přesně v devět. Natašu jsem viděl už z dálky, ale šla sama. Sledovali jsme ji s Pepou, než k nám došla. Že by kamarádka nemohla?

„Privet, Nataša. A gdě tvajá padrúga?“ zeptal jsem se automaticky.
„Privet. Oná zděs,“a Nataša ukázala hlavou za naše záda.

Jako na povel jsme se oba otočili a zůstali zírat na neuvěřitelně krásnou baculku. Krásná holka, o hlavu vyšší než Nataša, ale s nádhernými baculatými proporcemi. I když takové holky zrovna nemusím, tak u této byly její kypré tvary téměř krásné. Mile se na nás usmívala, její souměrný obličej lemovaly dlouhé černé vlasy až do půli zad.

„Paznakómtěs, málčiki. Éto Nasťa, majá padrúga.“

Pořád jsme zírali na tu kyprou krásu, tak dlouho, až už to nebylo slušné.

„Zdrávstvuj, ja Mírek,“ vzpamatoval jsem se první a podal jí ruku. „I éto zděs moj drug Pepa.“a musel jsem lehce šťouchnout do Pepy, aby se už probral a také se pozdravil.

Po seznámení už děvčata jenom zkontrolovala, zda je naše společná výbava, zejména náš proviant, kompletní a za chvíli už nás směřovala do autobusu mířícího ven z města.

Brzy jsme minuli poslední panelák sídliště a za chvíli nám autobus zastavil na zastávce, kde nebylo nic, než pár dřevěných chalup asi tři sta metrů od cesty. Holky to tu evidentně dobře znaly, protože hned zamířily na opačnou stranu a úzkou stezkou jsme došli za chvíli k soustavě několika jezer obklopených březovými háji. Obešli jsme jezírka a rozložili se na krásnem plácku mezi břízkami, pár metrů od břehu s malou písčitou pláží. Opravdová ruská idylka jako z filmu.

Rozložili jsme se na připravené deky, a protože sluníčko už docela hřálo, šli jsme hned do plavek. Byl by hřích nevyužít krásný den krátkého sibiřského léta.

A opět jsme s Pepou zírali na Nasťu, tentokrát se nám předvedla v úzkých plavkách. Aby to nebylo neslušné vůči Nataši, tak jsem sledoval i ji a pochválil jí její plavky. Ale Pepa byl z Nasti u vytržení a pro nic jiného neměl pohled.

„Ty vole, to je kus. Takovou macandu jsem ještě neviděl. A přitom je hezká. Kolik jí může být roků?“ otočil se šeptem ke mně.
„Nevím, ani se neodvažuju hádat. Ale zjistím ti to,“ odpověděl jsem stejně šeptem.

Protože úvodní formality byly za námi, mohla se rozproudit debata. Ta byla navíc podpořena nezbytnou láhví šampaňského na seznámení. Diskutovali jsme o všem možném a sluníčko a alkohol na nás působily. Občas jsme se šli zchladit do vody, která tu byla docela sibiřsky ledová. Ale pohled na děvčata v mokrých plavkách s trčícími špuntíky ztuhlých bradavek nám chladnou koupel vždy zpříjemnil.

Při jednom koupání už Nataša nevydržela a objala mě ve vodě kolem krku a položila si hlavu na mé rameno. Mohli jsme si tak potichu povídat šeptáním přímo do ucha. A při tom jsem pro Pepu vyzvěděl, že ona krásná boubelka Nasťa je kamarádka Nataši z práce, pracuje v ekonomickém oddělení a je jí 26 let. Ale hlavně je svobodná, bez závazků a sama bez přítele. Když jsem se podivil, jak to, že tak hezká holka je sama, dostalo se mi poučení, že místní mladíci preferují štíhlá děvčata a o Nasťu žádný z nich neprojevil zájem.

Když už nám bylo zima, vrátili jsme se zpět na deku zahřát se na sluníčku. Aby nám to zahřívání šlo rychleji, podpořili jsme ho dalším společným přípitkem, tentokrát už vodkou z mých a Pepových zásob. Pepu už jsem mezitím informoval, co jsem zjistil o Nasti.

„Ty vole, taková kočka a nemá kluka? To je neuvěřitelné!“ rozplýval se Pepa. „Ti místní ochmelkové vůbec netuší, jaká holka kolem nich chodí,“ básnil dále.

Oběd jsme pojedli z přinesených zásob, samozřejmě s nezbytným velkým přípitkem vodkou.

Protože už nás rozpalovalo nejen sluníčko, ale i vypitý alkohol, opět jsme se museli jít zchladit do studeného jezírka. Nataša už nevydržela a zatáhla mě kus dál podél břehu pod husté větve stromů, které nás zcela ukrývaly nejen pohledům ze břehu, ale i z vody.

Tady, skryti pohledům Pepy a Nasti, se na mě Nataša vrhla, objala mě v mělké vodě a přisála se na mě. Se zavřenýma očima si užívala polibků a přitom tiše sténala. Já si užíval stejně, snad ještě o trochu více. Zatímco Nataša na mě visela a objímala mě kolem krku, já jsem volnýma rukama svíral, drtil a masíroval její pevná prsa, která jsem uvolnil z plavek. To Natašu rozdráždilo ještě více, vzala mě za ruku a už mě táhla k nejbližšímu břehu. Jen jsme vystoupili na břeh pod hustými větvemi, hned si sundala plavky. A než jsem stihl sám zareagovat, tak sundala plavky i mně a poklekla přede mnou. Můj penis pohltila až po kořen a rozjela své parádní číslo.

Když usoudila, že jsem pro ni už dostatečně připravený, pustila mě, otočila se a poklekla na čtyři.

„Davaj, pajdí!“dodala tiše, i když celkem zbytečně. I bez vyzvání jsem věděl, co se ode mě požaduje a co bude následovat.

Zaklekl jsem za ni a pomalu do ní vnikal. Nataša opět tekla jak vodopád a když jsem byl v ní zasunutý asi z poloviny, nedočkavě se sama přirazila a byl jsem v ní až nadoraz.

„Davaj, pradalžaj, ja sílno chačú těbjá,“povzbuzovala mě a sama se na mě začala přirážet.

Ani já jsem jí nezůstal nic dlužen, a tak zvuk dvou nahých těl, narážejících do sebe v pravidelném rytmu, se rozléhal mezi stromy. Svým tvrdým nástrojem jsem dále plenil její nenasytnou vagínu a rukama hnětl a masíroval její pohupující se pevné trojky. Dvoudenní absence společného sexu nás rychle přiváděla k vrcholu. Nataša už přirážela nepravidelně, jak jí nastupující orgasmus rozvibrovával všechny svaly. Ale i mě už známý pocit ve slabinách upozorňoval, že Natašu brzy naplním. Můj vrchol přišel o pár vteřin dříve než její. Penis mi zmohutněl, napnul se, nalil se krví a fialový žalud vytryskl ze svého otvoru první silnou dávku spermatu.

„Da, da, da, pradalžaj, iščó, išcó, isčó,“sípala Nataša, když ucítila první výstřik a rozlévající se teplo v jejím lůně.

Já jsem samozřejmě nezůstal u jediného výstřiku a můj penis se ještě několikrát napnul, aby do Nataši vystříkal další dávky mého horkého genetického poselství. To už i Nataša nevydržela. Další výstřiky do jejího lůna ji přivedly až na vrchol rozkoše.

„Ja užé tóže…“nestihla dokončit větu a roztřásla se v pravém a nefalšovaném orgasmu. Vůbec nebrala ohled na okolí, jestli nás někdo poslouchá nebo třeba i pozoruje. Vykřičela prostě svou rozkoš do světa. Ať všichni vědí, jakou prožívá slast zrovna teď, v této chvíli. A že se za to nestydí, za svou přirozenou potřebu sexuálního uspokojení.

Držel jsem Natašu pevně, aby ze mě nesklouzla a abychom si své spojení užili co nejvíce. Cítil jsem stahy její vagíny, kterými mi ždímala můj stále tvrdý penis. Sevřela křečovitě nohy k sobě a byl jsem v ní uvězněn jako ve svěráku. Ale ten svěrák pulzoval a prodlužoval mi ten příjemný pocit vrcholného uspokojení.

Když můj pocit rozkoše pomalu ustupoval a mozek se mi znovu přesunul z rozkroku do hlavy, napadlo mě, jak moc nás slyšeli Pepa s Nasťou. A co si asi o nás pomysleli, že to nemůžeme vydržet až do večera domů. Ale myšlenku jsem hned zapudil, ať si myslí co chtějí. Na nás přišla potřeba, tak jsme si ji navzájem uspokojili.

Po chvíli se Nataša trochu zklidnila a já z ní vyklouzl. Ale stále jsem ji zezadu objímal, líbal na krku a ramenou a masíroval a hladil její krásná prsa a tuhé bradavky. Tím jsem dále prodlužoval její rozkoš a příjemné pocity u ní ustupovaly mnohem pomaleji. I mně to bylo příjemné, dotýkat se toho mladého a pružného dívčího těla, které patřilo mladé ženě v nejlepších letech.

Ale nic netrvá věčně a naše vzrušení pominulo, i když jsme byli pořád spojeni v objetí. Pak jsme se přece jen od sebe oddělili a stoupli si.

„Spasíbo, éto bylo krasívo,“Nataša mě opět objala a polibkem potvrdila svou spokojenost a své vrcholné uspokojení.
„Davaj, pajďom v ózero, pomýťsa,vzala mě za ruku a jen tak bez plavek jsme se ponořili do chladné vody pod hustými větvemi stromu, který byl svědkem naší rozkoše při milostném aktu.

Umytí a ochlazení studenou vodou jsme pak na břehu vzali naše plavky do ruky a jen tak jsme pomalu kráčeli hustou zelenou trávou mezi stromy k našemu plácku pod břízami, kde nás čekali Pepa s Nasťou.

Ušli jsme ale jen pár kroků, když jsme zaslechli výkřik. Zarazili jsme se a podívali se na sebe s otazníky v očích. A znovu! Zoufalý dívčí křik.

„Nasťa!vykřikla Nataša a přidali jsme do kroku.

Další výkřik! Rychle jsme ušli těch pár set metrů mezi stromy a když jsme se vynořili na okraji naší mýtiny, zarazili jsme se a zůstali užasle zírat.

Mohlo by vás zajímat  Cykloerotika

Na dece před námi si to rozdávali Pepa s Nasťou. Pepa měl Nasťu pod sebou v klasické poloze na misionáře, mrskal zadkem a svým penisem plenil Nasti její lůno. Ta měla roztažené nohy a přirážela Pepovi v rytmu soulože. Rukama si přidržovala Pepu za zadek a evidentně si to užívala. Její boubelaté tělo se vlnilo v rytmu soulože a prsa se Nasti přelévala zprava doleva, nahoru a dolů. Hlavou pohazovala ze strany na stranu a to, co jsme považovali za zoufalý křik, byly její výkřiky rozkoše. Užívala si milování s Pepou plnými doušky a stejně jako Nataši před chvílí, i Nasti bylo úplně jedno, jestli ji my nebo někdo jiný slyší.

Od milující se dvojice jsme stáli jenom asi patnáct metrů, ale ti dva si nás vůbec nevšímali. Nevšímali si vůbec ničeho ve svém okolí. Teď byl pro ně důležitý jenom sex a ten si užívali vrchovatě. Stáli jsme s Natašou bokem od nich, takže jsme měli pěkný výhled na oba dva. Sledovali jsme, jak Pepa bezostyšně noří svůj penis do lůna Nasti a ta ho s nadšením do sebe přijímá. Každý z nich si užíval svůj pocit štěstí a rozkoše a přitom věděli, že jeden bez druhého by se k tomu nedopracovali. Teď už se vezli na společné vlně a jejich rozkoš narůstala. Nasťa už jenom sípala blahem, pohazovala hlavou a byla evidentně úplně mimo a čekala na finále. Stejně tak Pepa držel své tempo přirážení, které oběma maximálně vyhovovalo.

Zírali jsme s Natašou na tu milostnou scénu a čekali na závěr. Ten přišel brzy.

„Jó, jó!“ vykřikl Pepa, zarazil svůj napnutý penis do Nasti a podle stahů svalů ji evidentně plnil svým spermatem. I pro Nasťu to byla už poslední kapka a současně s Pepovými výstřiky do jejího lůna i ona dosáhla orgasmu.

„Da, da, iščó, davaj, isčóóó!Nasťa objala Pepu svýma baculatýma nožkama kolem boků a přirazila si jeho stříkající penis co nejhlouběji do sebe. Pak ztuhla a její orgasmus ji zcela ochromil. Nasťa zůstala ležet s roztaženýma rukama, hlavu zvrácenou nazad a se zavřenýma očima prožívala svůj vrchol rozkoše. Pepa ležel na ní, penis zabořený hluboko uvnitř a křečovitými stahy svalů vypouštěl do Nasti poslední zbytky spermatu. A určitě ho nebylo málo, vždyť byl už skoro tři týdny z domova a zásoby se jistě utěšeně nahromadily. I Nasťa si užívala ty pocity štěstí z dosaženého vrcholu rozkoše a její kypré tělo se lehce chvělo. Cítila to rozlévající se teplo uvnitř jejího těla a nějaké možné následky vůbec neřešila. Prostě si užívala milování plnými doušky a jak jsem se dozvěděl později, bylo to pro ni poprvé. A hned tak krásné. Pepa byl pro ni Bůh, že ji dokázal tak krásně uspokojit hned napoprvé. A určitě to zpočátku nebylo bezbolestné, ale následující rozkoš všechny nepříjemnosti přebila.

Za chvilku se milenci před námi zklidnili a pohnuli se. Nasťa měla hlavu otočenou naším směrem a jakmile otevřela oči, spatřila nás na okraji mýtiny. Nejprve sebou leknutím trhla, když nás uviděla, ale pak se rozesmála.

Nechápavě jsme se s Natašou po sobě podívali, až nám to došlo a rozesmáli jsme se také. Nasťa totiž na kraji mýtiny uviděla dva naháče. A to mě a Natašu. Když jsme totiž spěchali po hlasu křičící Nasti, tak nás vůbec nenapadlo, že nejsme oblečeni. A tak jsme tam stáli s plavkami v ruce a pozorovali to úžasné představení před námi, které nás samozřejmě nenechalo chladnými. Hlavně u mě bylo to vzrušení patrné na první pohled. A to tak rozesmálo Nasťu. Jeden naháč se vztyčenými prsy a naběhlými bradavkami a druhý s trčícím pérem tvrdým jako kámen. Z pohledu Nasti to byl určitě směšný pohled a my jsme se sobě zasmáli také. Také Pepa se udiveně rozhlédl, čemu se jeho milenka směje – a rozesmál se stejně jako ona. Naopak pro nás byl směšný ten pohled na ně dva – dva nahatí milenci zaklesnutí do sebe při milostném aktu a smějí se, až se jim těla otřásají.

Už jsme se s Natašou ani neskrývali ani neoblékali – náhoda a příroda to vyřešily za nás. Stále s plavkami v ruce jsme došli až k dece, na které byli stále zaklesnuti do sebe Pepa s Nasťou. Pepa se ale rychle uvolnil, vyklouzl z Nasti, a s provinilým pohledem nám udělal místo. Nasťa ležela stále stejně a pozorovala nás, jak si leháme na deku vedle ní. Zřejmě čekala, co řeknu, ale já jsem se bavil s Natašou, jako by se před chvílí nic nestalo.

Vášně ustaly a na dece zavládlo rozpačité ticho. To jsem přerušil, když jsem vyndal poslední láhev šampaňského z našich zásob.

„Rebjáta, davájtě, na zdaróvje,a všem jsem nalil do plastových kelímků pořádnou dávku vyhlášených sovětských bublibek. „Myslím, že po dnešku už se nemusíme před sebou stydět. Všichni jsme si to užili, bylo to krásné a nebudeme toho nikdy litovat. Na zdraví!“

Nataša si připila se všemi vesele, ale Pepa s Nasťou jaksi rozpačitě. Jako by se před námi styděli.

„Ale Pepo, tak už se prober. Na zdraví!“
„Jo, na zdraví. Ale když já se nějak nemůžu vzpamatovat z toho, co se stalo. S něčím takovým jsem nepočítal.“
„Nic se nestalo. Jsme na výletě v přírodě a pomiloval ses s hezkou holkou, která to také chtěla, a oběma se vám to líbilo. Nebo ne?“
„To jo, bylo to úžasné, Nasťa je skvělá milenka, akorát pro mě. Ale vždyť víš, že jsem ženatý, tak by mě nikdy nenapadlo, že se mi něco takového může stát. Že se neudržím a budu své ženě nevěrný. Tady, v cizí zemi a s holkou, kterou znám sotva pár hodin.“
„Prostě zapracovala chemie mezi vámi dvěma. A už od rána to k tomu směřovalo, hleděl jsi na ni jak na svatý obrázek.“
„To máš pravdu, Nasťa má fantastickou postavu, přesně takové holky se mi líbí. A taky je milá a příjemná společnice. A jaká je milenka, to jsi viděl sám.“
„Právě že viděl. Tak už to neřeš. Kdybyste to nechtěli oba dva, tak k ničemu nedošlo.“
„Já vím. A kdyby to bylo jenom na mě, tak by se to nestalo. Ale Nasťa mě sama vyzvala, když jsme vás slyšeli, jak si to užíváte. A že se chce také tak hezky pomilovat. Protože to pro ni bude poprvé a chce na to mít hezkou vzpomínku. Nemusela mě přemlouvat, já už jsem byl jí tak okouzlený, že jsme se na sebe okamžitě vrhli a výsledek už jsi také sledoval.“
„Já ji chápu. Kdyby to měla poprvé s nějakým místním alkoholikem, strašilo by ji to do smrti. A tak si navždy zapamatuje, jak přišla o věneček s pohledným cizincem, který na ni byl jemný a něžný a připravil jí krásné a nezapomenutelné poprvé. A teď tě bude zbožňovat, tak si to užívej i dále. Ale nezapomeň, že jednou se budeš muset vrátit do Československa a ji tu nechat. Tak jí nedávej žádné plané naděje a na rovinu jí řekni, jak to s tebou je. Aby neočekávala něco, co nikdy nepřijde.“
„Ale to já už jsem jí řekl, že jsem ženatý, že mě doma čeká manželka. Ale jí to nevadilo, spíše ji to nabudilo, protože hned potom mě vyzvala, abych se s ní pomiloval.“
„Tak vidíš. Pochopila, že máš zkušenosti a že to pro ni bude s tebou napoprvé hezké. A zvlášť, když už to mezi vámi od rána jiskřilo, tak to bylo jasné. Muselo to tak dopadnout.“
„Asi máš pravdu. Ale já teď vůbec nevím, co mám dělat. Co když jsem jí udělal dítě? Já jsem se neudržel a všechno do ní vystříkal.“
„Jo, to jsem viděl. Ale snad hned nemusí být tak zle. A kdyby náhodou se vám zadařilo, tak tady v Rusku se na otcovství a alimenty moc nehraje. Je tady spousta svobodných matek o které se stará stát, který podporuje porodnost za každou cenu. Buď k ní pozorný a hodný a užij si to. Jednou na to budeš vzpomínat, co se ti přihodilo v sibiřském vyhnanství.“

Pepa se už uklidnil, objal Nasťu kolen ramen a s úsměvem si s ní přiťukl šampaňským. Nasťu to objetí uklidnilo a její rozpačitost a stud zmizely. I Nataša se ke mně přitulila a měli jsme mezi sebou jasno. Holky věděly, že se bavíme o nich a našich společných sexuálních radovánkách, ale na nic se neptaly. Zbytek odpoledne už jsme si užívali pozdního sluníčka a koupání v jezírku na naší soukromé nudistické pláži.

„Rebjáta, i što my sdělajem věčerom?nadhodila později odpoledne Nataša, která už zase neměla stání a pokoušela ostatní.

Pohledem jsem se rychle domluvil s Pepou a navrhl večeři v nějaké místní restauraci. Děvčata to s nadšením přivítala, že o jedné takové vědí nedaleko na našem sídlišti, a o dnešním večeru tak bylo rozhodnuto. A s největší pravděpodobností i o následující noci, protože jsem neočekával, že bychom se po večeři jen tak rozešli.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
4003
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Vyhnanci na Sibiři 05Vyhnanci na Sibiři 07 >>

18
Komentujte

avatar
5 Comment threads
13 Thread replies
8 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
8 Comment authors
MirekFredChildeDedek.JeffReniem Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Shock
Host
Shock

Dobrý pokračování a k tomu si ještě osvěžím ruštinu…. Vypadá to, že si dají pěknou čtyřku?

Trysky
Člen

Moc pěkné pokračování. Jen ty prodlevy mezi díly by mohly být kratší, i když já mám tak co říkat, mě to taky trvá dlouho něco napsat.

Reniem
Člen
Reniem

To je pravda, ty mas tak co rikat:P

Trysky
Člen

Moc práce a málo času na psaní.
Ale už jsem odeslal 3 díly Kristýnky a 1 díl Dešťové víly. Jen doufám, že se mi zase brzy podaří něco dokončit.

Martin
Člen
Martin

Trysky na obě povídky se už moc těším . Přeji Ti ať se v práci daří a zlepší se i podmínky pro psaní povídek .

Reniem
Člen
Reniem

Moc pekny dil opět,zacetla jsem se a už byl konec:)A ani mi nevadilo těch par překlepu ;P

Dedek.Jeff
Člen

Neboj se na ně upozornit. Rád je opravím.

Reniem
Host
Reniem

Tak třeba “stali jsme s Nastou…” má tam být s Natasou…

Reniem
Člen
Reniem

Tak třeba “Stali jsme tam s Nastou…”…mělo tam být s Natasou:)

Dedek.Jeff
Člen

Opraveno.

Martin
Člen
Martin

Mirku já se tak začetl až jsem tam byl s nimi. 😂 Vynikající pokračování se super vývojem děje . Jak je vidět , tak vznikla nová milenecká dvojice a dost možná i čtverka . Těším se na další skvělé pokračování této zajímavé povídky .

Childe
Člen

Krásný příběh ze země kde “dnes znamená včera” nebo tak nějak.
Jelikož ruština mě na škole již minula, nebylo by možno udělat nějaký malý slovníček. Plno výrazů chápu, ale některé nevím a tak se cítím lehce ochuzen.

Fred
Člen

Míro, trochu ti to upřesním. Julda Fučík napsal knihu: V zemi, kde zitra znamená už včera.
Já jsem tam byl asi tak 30 let po něm a to, o čem psal, tam ještě nebylo. Byl to prostě zaslepený komouš, který v zájmu ideí, kterým věřil, ochotně lhal. Mnohem výstižnější by bylo napsat: V zemi, kde včera sežrali to, co měli žrát pozítří.