Toto je 3 díl z 25 v seriálu Vyhnanci na Sibiři

I přes časnou ranní hodinu už bylo na ulici kolem domu dost lidí. Někteří mě spatřili jak vycházím ze dveří paneláku a podezřívavě si mě měřili. Ani jsem se neohlédl a zamířil k našemu domu.

„Tys tam to domlouvání nějak natáhl,“ přivítal mě Pepa s potutelným úsměvem a postavil přede mě hrnek s horkou kávou.

Protože jsem mlčel a srkal hořké kafe, vyzvídal Pepa dále.

„A stálo to aspoň za to?“
„Pepo, dobře víš, že džentlmen mlčí. Ale jako kamarádovi ti můžu říct, že stálo. Nataša nám určitě se stavbou pomůže. Vysvětlil jsem jí to důkladně a protože všemu hned napoprvé nerozuměla, tak jsem jí to musel zopakovat. Neboj se, stavba se teď už rozjede a ty tu nebudeš muset být až do smrti.“

Pepa na mě hleděl zaraženě, asi si myslel, že jsem jeho otázku nepochopil správně.

„Počkej, to mi chceš říct, že jste se celou noc bavili jen o stavbě? A nic víc nebylo?“
„A co by mělo být?“ hrál jsem nechápavého. „Vždyť kvůli tomu jsem tam šel. Abych soudružce inženýrce vysvětlil, co potřebujeme zajistit pro rekonstrukci toho tvého kravína. A protože chápe trochu pomaleji, tak se to vysvětlování trochu protáhlo. Dokonce jsem jí to musel ještě jednou zopakovat a najednou bylo ráno. Ale už jsem tady zpátky u tebe. Dobře to dopadlo.“

Pepa si mě stále podezřívavě měřil, jako by nevěděl, co si má myslet. Pak se ale jeho obličej rozzářil.

„Aha, tak ty si ze mě děláš prdel. A já vůl ti to málem sežral. Že já blbec se vůbec ptám. Máš pravdu, džentlmen mlčí a jen idiot jako já se vyptává na takové samozřejmosti. Když jsem odjížděl sem, do Ruska, tak mě všichni varovali, abych se tu pohlavně zdržel. A jak vidím, ty to bereš doslova. Ty ses zdržel pohlavně celou noc. No nic, hlavně když to pomůže naší akci.“
„To, víš, pro zdar akce je třeba přinášet oběti.“
„Takové oběti bych také rád přinesl, být tak mladý jako ty,“ ušklíbl se Pepa. „Ještě, že už jsem ženatý a takové avantýry mě nelákají. Tak jen se obětuj i nadále, ať to tu zvládneme co nejrychleji. Víš, že nemůžu domů, dokud to tu nebude připraveno. Já se obětuju zase až doma.“
„Neboj se, dělám co můžu, ale někdy už také nemůžu,“ potvrdil jsem mu s úsměvem jeho teorii o sebeobětování.

Pepa jen s pochopením pokýval hlavou a vypálil na mě další dotaz.

„Mirku, a jak tě to vůbec napadlo zajít pro pomoc na stavební úřad?“
„No, víš, já už s tím mám nějaké zkušenosti z Moskvy. Tam to funguje stejně. Protože dostat v Rusku materiál nebo řemeslníky na stavbu je normálně nemožné. Ale když máš na materiál papír z takového úřadu, tak jenom musíš zjistit, kdo ho dodává a máš ho prakticky okamžitě. Samozřejmě si ho také musíš hned odvézt. Protože taková „bumážka“ z úřadu je ve fabrikách úplné zaklínadlo. Ředitelé těch fabrik se svými výrobky kšeftují načerno a veškerý zisk si strkají do vlastní kapsy. Ale kdyby nevyhověli požadavkům státní správy na materiál, tak by je taky mohli okamžitě odvolat, že nejsou schopní plnit náročné požadavky při rozvoji sovětského socialistického hospodářství. A tak úřadům raději rychle vyhoví, aby měli od nich pokoj, zůstali ve funkci a mohli si dál kšeftovat načerno a mastit si kapsy.“
„A tak to opravdu funguje?“ nevěřícně kroutil hlavou Pepa.
„To víš, že jo. Nemysli si, že u nás je to se stavebním materiálem jiné. Jenom soudruzi tady v Sovětském Svazu ten systém šmeliny na černo s materiálem, který je státní a tedy patří všem a vlastně nikomu, dotáhli až téměř k dokonalosti. Dělníci v těch fabrikách živoří za pár rublů a ředitelé si létají na dovolenou k Černému moři nebo na Kypr. Věř mi, že to tak je, pár jich znám a vím, jak ty jejich fabriky fungují. Jejich jedinou starostí je stáhnout si z fabriky pro sebe jakkoliv co nejvíce peněz a hlavně hned si je převést na dolary. A co bude s jejich fabrikou dále? Nějaký rozvoj do budoucna je vůbec nezajímá. Zvláště, když neví, jak dlouho tam budou ředitelovat. Holt Sovětský Svaz náš vzor. Soudruzi v Československu se mají ještě hodně co učit, aby své vzory dohnali.“

Pepa se zamyslel a pak pronesl hlubokou myšlenku.

„No ale když je to tak jednoduché, tak proč si všichni, kdo potřebují materiál, nevyžádají ten papír z úřadu?“
„Pepo, prober se. Protože i ti úředníci vědí, že mají nějakou moc, a tak za takový papír chtějí také úplatek. A pokud jej nedáš, tak papír nedostaneš. To je začarovaný kruh. Mít v ruce „bumážku“ na materiál je tady opravdu terno. Někteří tu s papírem na materiál i kšeftují.“
„A čím my tu babu na úřadu uplatíme?“ ptal se už zcela zpitoměle Pepa.
„Generálku uplácet nemusíme. To sis nevšiml, jak jsem jí mazal med kolem huby a taky neopomněl zdůraznit, že to tvoje výpočetní středisko je akce nejvyšší priority sledovaná vysokými orgány strany a vlády a pomoc jejího úřadu a jí osobně je její stranickou povinností? Myslíš, že si neuvědomuje, co by se mohlo stát, kdyby nám nevyhověla a kvůli její neochotě se zadrhnul projekt internacionální bratrské spolupráce socialistických zemědělců? A kdybych si pak postěžoval někde výš a všechny problémy hodil na ni, myslíš, že by v tom úřadě vydržela? To ona moc dobře ví. A protože si chce svou židli udržet, tak nám vyjde ve všem vstříc a může na tom ještě u nadřízených vydělat. Nám pomůže zadarmo, protože nebude riskovat průšvih u nadřízených, a pak si zase nakrade na úplatcích od obyčejných lidí, kteří to nikde roztrubovat nebudou. Tak to tu funguje.“

Pepa na mě hleděl ohromeně, když mu došel ten propracovaný systém korupce ve státní správě, průmyslu a v celém státě.

„No to mě teda podrž. I když je u nás také binec ve všem, tak doufám, že Sovětský Svaz nikdy nedoženeme. Tady opravdu funguje zákon padajícího hovna a ten, kdo je až dole, tak nemá nejmenší šanci.“
„Přesně tak, ten zákon tu funguje naprosto dokonale. Ale když to pochopíš a naučíš se v tom chodit, tak si vždycky dokážeš nějak poradit. Tak jako my teď. Víš, jakou mají místní lidé průpovídku o nakupování v obchodech? Říkají, že v obchodech sice nic není, ale v podstatě koupit se dá cokoliv. A to je právě tento systém známostí a korupce.“

Pepa už jen ohromeně mlčel a vstřebával, co jsem mu právě vysvětlil. Pak se zmohl na poslední chabou otázku.

„Dobrá, u té generálky na úřadě už to chápu, ale proč by nám měla pomáhat ta Nataša? Vždyť ta z toho nemá už vůbec nic.“
„Tak za prvé, Nataša to dostala od šéfové příkazem. A za druhé, úplatek pro ni jsem zařídil včera já. A má slíbený další. Říkal jsem ti, že pro úspěch akce je třeba přinášet oběti.“
„Ale takové oběti ty přinášíš rád,“ šklebil se na mě Pepa.

Tím naše ranní debata skončila a za chvíli už nás vyzvedával Aljoša s ředitelskou Volhou. Ani nemrknul, když dostal příkaz zavézt nás znovu na stavební úřad.

Tentokrát už nás šéfka úřadu přivítala ve své kanceláři o poznání přátelštěji, asi už si ověřila, do jak velké akce se připletla a do jak velkého průšvihu by se mohla dostat, kdyby nám nevyhověla.

Mohlo by vás zajímat  Dešťová víla 18

Jelena Ivanovna si Natašu pozvala k sobě do kanceláře a já jsem jí přede všemi nadiktoval naše požadavky. Nataša si vše zapsala a beze slova se podívala na šéfovou, zda to schválí. Ta nezaváhala ani na vteřinu.

„Da, tavárišči, my vsjo vypolnimNa materiál dostanete papír a dopravu vám v kolchoze zajistí. A řemeslníky vám pomůže dohodnout tady Nataša Ivanovna. S ní si už všechno dohodnete. A kdybyste měli nějaký problém, tak se obraťte na ni nebo přímo na mě. Da svidánija, tavárišči.“

Ta vstřícnost byla neuvěřitelná, ale mě to ani tak moc nepřekvapilo a počítal jsem s ní. Proto jsme sem také včera šli.

Jelena Ivanovna nás vyprovodila ke dveřím a vypustila na chodbu. Když jsme se blížili ke kanceláři Nataši, ta na mě upřela prosebný pohled.

„Pepo, počkej na mě venku v autě. Já ještě s Natašou dořeším pár detailů a za chvíli jsem venku.“

Pepa se chápavě ušklíbl a nechal nás o samotě. Nataša mě vtáhla nedočkavě do své kanceláře a jen co zavřela dveře, hned se na mě vrhla. Objala mě kolem krku, stoupla si na špičky nohou a začala mě divoce líbat. Já jsem neprotestoval, a protože ona se nemohla bránit, tak jsem nejprve prohmátl ty její kozičky, které hrozily protrhnout tenkou látku upnutého trička. Už sebou ani necukla, když jsem jí ty pevné nádhery masíroval, i když jen přes tričko a tenkou podprsenku.

Myslel jsem si, že si jenom trochu zašpásujeme a domluvíme se na večer. Ale Natašu po promilované noci její chtíč úplně poblouznil. Když se mi svezla ke kolenům a začala mi sundávat kalhoty, pochopil jsem, že Pepa bude venku v autě čekat trochu déle.

Nataša už mi zkušeně sundala kalhoty jedním tahem i s trenýrkami a chňapla nedočkavě můj penis. Párkrát jej rukou pohonila a už si jej zasunula do pusy.

Hrozně se mi to líbilo a vzrušovalo, ale přesto jsem aspoň na oko zaprotestoval.

„Što ty dělaješ?“

Protože byla pode mnou a měla můj penis v puse, zvedla jen hlavu a upřela na mě svůj psí pohled. Pak si mě přece jen z pusy uvolnila.

„Ja chačů tebjá zděs a těpěr,“ozvala se tiše a se zakloněnou hlavou a psím pohledem čekala, jak odpovím.

Já jsem ale neváhal. Místo odpovědi jsem vzal její hlavu a vrazil do jejích úst můj trčící penis. Nataša pochopila můj souhlas a začala mě sát, hladit mi jej a hrát si s koulemi. Rukama jsem jí přidržoval hlavu a navedl ji na správný rytmus. Brzy to pochopila a sama udržovala to správné tempo.

Když už jsem byl vydrážděný a můj penis jako z kamene, uvolnil jsem se z jejích úst. Nataša pochopila, že jsem pro ni připraven a že i ona bude uspokojena. Rychle si sundala sukni i kalhotky, rozkročila se a předklonila, opřená o židli.

Takže rychlovka zezadu na stojáka. Nebyl jsem proti a pohled na její pevný zadeček, pod nímž vykukovala rozevírající se štěrbina její pipiny, mě vydráždil snad ještě víc než její ústní a ruční masáž. Její pipina se leskla od šťáv, které z ní už nedočkavostí vytékaly.

Na nic jsem nečekal a přirazil jsem do toho nedočkavého otvoru, který už chtěl mít v sobě mého kundobijce.

Da, da, éto ja ljubljú,“vydechla Nataša, když jsem byl v ní až na doraz.

Na nic jsem nečekal a pravidelnými přírazy jsem nás oba hnal k oboustrannému vyvrcholení. Svíral jsem pevně její zadeček, který byl opravdu gymnasticky vysportovaný. Kmital jsem svou pánví dopředu a dozadu a při každém přírazu jsem cítil, jak narážím na dno její vagíny.

Nataša nemluvila, jen slastně vzdychala. Musela se krotit, aby ji nebylo slyšet. Přece jen jsme byli v úřadu a v okolních kancelářích byli další zaměstnanci. Ale právě ten pocit přítomnosti lidí v okolních místnostech dodával našemu milostnému aktu nádech něčeho zakázaného a to nás ještě víc vzrušovalo. Aspoň mě určitě a věřím, že i Nataša si užívala této nezvyklé pracovní náplně úředníka stavebního úřadu.

Abych zrychlil celý průběh našeho spojení, předklonil jsem se, zajel Nataši pod halenku a polaskal její prsa s tvrdými bradavkami. Už vůbec neprotestovala, jen slastně vzdychla a sama se mi začala přirážet na můj penis. Pohupovala se v kolenou a v bocích a snažila se, abych se do ní dostal co nejhlouběji. Jak jsem masíroval tvrdě její pevná prsa, tak se předklonem změnil i úhel zasunutí.
Kmital jsem v její vagíně a můj penis teď více dráždil její přední stěnu. To byl poslední impuls pro naše vyvrcholení. Cítil jsem, že už dlouho nevydržím. Můj penis tvrdnul a nabýval na objemu, až vyplňoval téměř zcela tu mladou a žádostivou vagínu mladého děvčete. I pohyby těla pode mnou přestávaly být pravidelné a Nataša už se zcela soustředila na svůj přicházející orgasmus. Už se jen opírala hlavou o opěradlo židle a očekávala, kdy se její tělo opět roztřese známou orgasmickou křečí.

Ještě párkrát jsem přirazil a můj penis se napnul a nasál první dávku spermií. S prudkým přírazem jsem jej zarazil co nejhlouběji do lůna Nataši a vystříkl do ní první silnou dávku.

„Da, da, iščó, iščó, iščó, pradalžaj vo mně,“ sípala Nataša s nadšením a očekáváním i jejího vrcholu. Při dalším přírazu a dalším výstřiku do jejího nitra se i ona dočkala.

„Dáááá, ááááách,“ zasípala a její tělo se rozvibrovalo očekávanou rozkoší. Kdybych ji pevně nedržel, tak by ze mě sklouzla. Ale nepustil jsem ji a několika rychlými pohyby jsem do ní vystříkal i zbytek mých připravených spermií.

Po posledním výstřiku jsem v ní zůstal zaražený a vychutnávali jsme si oba ten pocit společně dosaženého orgasmu. Nataša se opírala rukama a čelem o opěradlo židle a třásla se právě prožívanou rozkoší. Nohy jí podklesávaly slabostí. Cítil jsem stále její vibrace, kterými mi jemně dráždila i můj penis v ní zasunutý. Po chvíli se uklidnila, pohnula se a já z ní vyklouzl. Bílé sperma z ní začalo vytékat, tak si rychle natáhla kalhotky a pak i sukni. I já už jsem se začal oblékat, ale Nataša mě zadržela.

„Padaždi, éto ja sdělaju,“ odsunula mi ruku, poklekla a vzala můj už polotuhý penis do úst. Chvíli jej ještě labužnicky sála, olizovala a hrála si s ním, ale pak mi ho dokonale olízala a očistila od našich šťáv. Teprve pak mi natáhla trenýrky a kalhoty.

„Spasibo,“ stála proti mně a dívali jsme se navzájem do očí. Pohnul jsem se první, dal jí pusu na rozloučenou a měl se k odchodu.

U dveří mě ještě Nataša zadržela s prosebným pohledem.

„Prijďoš věčerom?“

Nechtěl jsem ji zklamat, tak jsem jen přikývl, pohladil ji po tváři a na ještě stále se třesoucích nohách jsem se vypotácel ze dveří.

Po cestě chodbou a po schodech dolů ven z budovy jsem si uvědomil, že když jsem odcházel od Nataši, tak vůbec neodemykala dveře své kanceláře. Jenom je otevřela a vystrčila mě na chodbu. Takže my jsme prováděli naše sexuální radovánky v nezamčené kanceláři. Dodatečně mě polilo horko, co by se mohlo stát, kdyby tam někdo nečekaně vešel a nachytal nás zrovna v nejlepším. Třeba zrovna šéfová! To by byla ostuda! Já bych to asi přežil, ale Nataša by měla určitě velké problémy. Ta holka byla tak nedočkavá a hladová sexu, že úplně ztratila základní smysl pro opatrnost a obezřetnost. Uf! Ještě, že to prošlo bez ostudy.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
3966
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Vyhnanci na Sibiři 02Vyhnanci na Sibiři 04 >>

4
Komentujte

avatar
4 Comment threads
0 Thread replies
3 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
4 Comment authors
bert9kMartinTryskyChilde Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Childe
Člen

Vynikající série. Vždy se mi líbí, když čtenář hrdiny už trochu pozná a oblíbí si je.

Trysky
Člen

😀
Jo, jo, ten půst ale dělá s lidma věci… 😀

Martin
Host
Martin

Opravdu velmi luxusní pokračování . Akorát než chudák Mirek dokončí stavbu , tak bude vyždímany jako citrón 😀😀 Zase je to opravdu příjemná oběť a Nataša za to stojí . Díky a už se těším na pokračování 😀

bert9k
Host
bert9k

Vaše povídky jsou dokonalé. Těším se na pokračování.