Před regálem seděl v podřepu muž a za nespokojeného brblání se snažil rozluštit mrňavá písmenka na popisce. „Že to nenapíšou ještě menší, idioti! Kdo to má luštit, takový blechy,“ vztekal se polohlasně.
„Mohu vám nějak pomoct?“ ozval se za ním ženský hlas.
„Jo! Načmárejte si ty cedulky příště většíma písmenama,“ odsekl nevrle.
„No to asi nepůjde,“ zazněla pobavená odpověď.

Muž se narovnal a rozhodnutý to prodavačce pořádně vytmavit, se k ní otočil. Spatřil však ženu v odvážně krátké sukni, vzhledem k chladnému počasí na konci října.
Okamžitě se samovolně vypjal, zatáhl ne zcela ploché břicho a narovnal ramena, jen aby udělal patřičný dojem.
Věk ženy odhadl mezi třiceti a čtyřiceti, i když tím si dnes nikdo nemůže být na první pohled moc jistý. Na hlavě měla elegantní klobouček a oči skrývala za slunečními brýlemi. Působivý sexy dojem nedokázala narušit ani sádra na ženině pravačce od ramene až po zápěstí, kvůli které byl rukáv blůzky rozpáraný a ohrnutý nad loket. Přes madlo vozíku měla přehozený teplý plášť.
Okamžitě mu došlo, že tohle určitě nebude prodavačka a začal se omlouvat: „Pardón, myslel jsem, že je to někdo ze zaměstnanců.“
„No tak to fakt nejsem, ale můžu vám ty blešky přečíst,“ nabídla se ochotně
„Jestli vás to moc nezdrží, tak by mi to fakt helflo. Jako pomohlo,“ opravil se rozpačitě a marně se snažil prokouknout její zrcadlovky.

 Žena se sklonila k regálu a málem tím připravila muže o dech. Ať už záměrně nebo nevědomky, poskytla mu dráždivou podívanou, když sukně obepjala vystrčený zadek a svým povysunutím odhalila skoro celá stehna. Poprsí se v halence vábivě zhouplo a zavlnilo. Ladné křivky propnutých nohou, vyšpulené prdelky a prohnutých zad způsobily, že se na předčítaný text dokázal soustředit jen s velkým úsilím.
Slova mu prolétala jedním uchem dovnitř a druhým hned zase ven a on vnímal hlavně ten příjemně melodický hlas.

„Tak to holt není vono,“ pronesl zklamaně a sám netušil, jestli mu víc vadí, že jde o jiný výrobek, nebo že ten kouzelný výhled byl ukončen.
„Možná byste si měl pořídit brýle. Jestli nechcete jít k doktorovi, tak támhle kousek ve vedlejší uličce mají celý stojan,“ ukázala zdravou rukou směrem zpátky.
„Ale já vidím dobře,“ zaprotestoval.
„Možná na dálku, ale na blízko jste slepýš. Nepřelouskáte si ani tu cedulku. Ale je to na vás,“ zasmála se vesele. „Nashledanou.“
„Nashle,“ zvolal zkoprnělý muž za vlnící se hřívou tmavých vlasů. „Je mi sotva čtyřicet a vona ze mě dělá slepýho dědka,“ mrmlal si a upřeně sledoval ženu, dokud nezmizela v další uličce mezi stojany se zbožím. „Sakra, to je šťabajzna, ta by stála za hřích,“ pomyslel si.

Odcházející žena vnímala v zádech mužův spalující pohled a rozhodně jí jeho pozornost nebyla proti mysli. Nějakou dobu už byla sama a tenhle chlápek nevypadal marně. Ač si to vědomě nepřipouštěla, zrychlený tep, pocit jakési lehké euforie a nepatrně roztřesená ruka na madle vozíku svědčily o jejím rozpoložení. Před očima stále viděla jeho usměvavou tvář s hranatou bradou a šibalskými záblesky v očích.

S myšlenkami na Sádru, jak si jí muž čerstvě pokřtil, posháněl zbylé položky nákupu, vytrpěl si frontu u pokladen a po zaplacení se ploužil k východu.
Tu siluetu skloněnou nad nákupním vozíkem by však poznal i slabozraký. V duchu zaplesal nadšením.
Krásná neznámá zápasila s nepoddajnou taškou a snažila se zdravou rukou do ní přendat nákup.
„Nehodila by se bystrozraké paní Sádře pomoc od slepýše?“ pokusil se zažertovat.
„A víte, že jo,“ pousmála se potěšená, že ho znovu vidí.
Prsty si koketně zasunula neposlušný pramen vlasů za ucho a potom špičkou ukazováčku popostrčila na nose zrcadlovky.

Muž uchopil tašku za ucha a rozevřel jí. Žena se nahnula do koše, když se ozvalo: „Tak šup tam s ním.“
Oba se zarazili a muž rychle dodal: „Myslel jsem nákup. Samozřejmě.
„Vy jste nějaký veselý Slepýš,“ kuckala smíchy a strkala nákup do tašky.
„A vy zase krá… ne, radši už mlčím,“ zmlkl
„Krá … va?“ zavál chlad z našpulených rudých rtů.
„Ježiši to ne. To ani náhodou. To spíš já sem takovej vůl jak anděl. Myslel jsem … chtěl jsem říct, že tak krásnou Sádru, jsem dlouho nepotkal. Omlouvám se za drzost, ale prostě občas mám hubu rychlejší než …,“ sypal ze sebe slova jako kulomet a viditelně ztrápený sledoval svůj obraz zrcadlící se v jejích brýlích
„Díky,“ přerušila ho. „Za lichotku i za pomoc.“ Už se zase mile usmívala. „Pomůžete mi s tím kabátem?“
„Samozřejmě,“ vyhrknul a hned jí gentlemansky pomohl obléknout.

S prsty ztuhlými nervozitou se mu nakonec přes její protesty povedlo zapnout i knoflíky. Obzvlášť ten na prsou byl zapeklitý kousek.
Obezřetně se snažil vyhnout dotyku hrdě vypnutého poprsí, ačkoliv by nejradši udělal přesný opak. Chvílemi měl dojem, že se na něho Sádra úmyslně tlačí.
Společně se poté prodrali houfem lidí valících se proti nim dovnitř.

„Kde parkujete, Sádro?“ otázal se muž zvědavě.
„Přestaňte už proboha s tou Sádrou, jmenuju se Marcela,“ ohradila se s úsměvem ve tváři.
„Marčela Bella. Bellissima,“ zašeptal si zdánlivě jen pro sebe.
„Já to slyšela,“ ozvala se.
Další polichocení jí zaplavilo tváře ruměncem.
„O.K., já jsem slepýš Jenýš, ale kámoši mi spíš říkají Jeňýk. Psáno s háčkem nad en a s dlouhým a tvrdým,“ představil se dvojsmyslně
„Hmm, tak s dlouhým a tvrdým jó?“ protáhla pochybovačně.
Pohybem očí zvídavě zabloudila dolů, k jeho rozkroku, což však zůstalo skryto za zrcadlovkami.
„S ýčkem,“ zazubil se vesele. „Ale slyším i na Honzu. Tak kde máš to auto?“

„Nemám, Honzo,“ vychutnala si jeho jméno na jazyku. „S tímhle se totiž řídit nedá,“ vyboulila zapnutý kabát zasádrovanou pravačkou.
„No jo, jasně. Já mám dneska úplně vypláchnuto. Tak já tě teda svezu,“ nabídl se ochotně a nekompromisně trval na odvozu, dokud se neusadila v jeho autě. Ovšem pravdou je, že se nijak zvlášť nezdráhala.

Cesta byla podstatně kratší, než si Honza přál, protože Marcela bydlela o pouhých pár ulic dál.
Stihli prohodit jenom několik vět o tom, že má práci, kde jí sádra nevadí a tak ani nešla marodit, aby nepřišla o peníze.
Honza podle pokynů zaparkoval před rodinným domem. Nejdříve jí pomohl vystoupit a potom donesl nákup ke dveřím. Byl stoprocentně rozhodnutý zasádrovanou sympaťandu sbalit.
Zrovna tak Marcela doufala, že se ještě uvidí a to co možná nejdřív.

„Nevyrazila by sis někam?“ zeptal se dychtivě.
„Když už víš, kde bydlím, dáš mi na sebe kontakt?“ spustila ve stejný okamžik, což je oba rozesmálo.
Jeho vyhrknutí „jasně“ a její špitnutí „ráda“ se opět zamotaly do sebe v jednu chvíli.
„Co třeba halloweenský večírek?“ navrhnul Honza. „V kostýmech. Zítra,“ hrnul na ní informace.
„Paráda! Snad splaším něco, do čeho se dokážu navléct,“ přijala Marcela bez rozmýšlení pozvání.
„O. K., vyzvednu tě před osmou.“

V dohodnutý čas zazvonil u Marcely velice fešný pirát.
Dveře se pootevřely až po třetím zazvonění, když už začínal být Honza docela nervózní.
„Pojď dál,“ mihla se v mezeře dveří Marcela. „Potřebuju pomoct zapnout ten zatracenej hábit.“

Honza vešel do jasně osvětlené chodby a neodpustil si zahvízdnutí.
„Téda, to je paráda!“ nadšeně pochválil Marcelu oblečenou v sexy kostýmu vzdáleně inspirovaném oblečením jeptišek.
Čepec s plachetkou zakrývající vlasy se asi jako jediný podobal věrněji předloze. Černý hábit přepásaný širokou šerpou svojí délkou notně zaostával za originálem. Takhle odhaloval síťované punčochy od kolen dolů a navíc měl rafinovaný prostřih na prsou.
„Ty kráso, ty čočky máš fakt vychytaný,“ zarazil se překvapeně při pohledu na Marceliny oči.
Poprvé ji viděl bez nasazených tmavých brýlí a hned ho její oči zaujaly, protože jedno oko měla šedivě modré a druhé dohněda
„To nejsou čočky, ty jsou moje,“ vyvedla ho ostýchavě z omylu. „Říká se tomu oční heterochromie.“
„Hu, zní to docela děsivě, ale fakt to vypadá úžasně. A taky sexy.  Promiň, už zase moc plácám. Já jen, že jsem takhle osobně ještě nikoho neviděl s takhle zbarvenýma očima,“ blábolil a těkal pohledem z jednoho oka na druhé.

„V pohodě. Zapneš mi to, prosím? S jednou rukou ty horní nezvládám,“ otočila se Marcela zády a zdravou rukou si odhrnula vlasy společně s plachetkou čepce.
„Jasan,“ ujal se ochotně horních dvou knoflíků Honza.
Do nosu mu nejdříve vnikla svěží vůně šampónu z vlasů a po ní hned jemný závan voňavky. V rozevřené látce nespatřil napříč přes záda pásek podprsenky. Nedokázal odolat a lehce se otřel prstem o odhalenou pokožku. Marcela sebou neznatelně cukla, ale nijak neprotestovala. To Honzovi dodalo kuráž a na kůži přidal letmý polibek.
Opět váhavě vyčkával a lačně vdechoval omamnou vůni.
„Pokračuj,“ zavrněla Marcela zastřeným hlasem.

Potěšen její reakcí okamžitě začal plnit vyslovené přání.
Špičkou jazyka přejel po páteři směrem nahoru a přisál rty k napjaté šíji. Zároveň objal Marcelu rukama v pase.
Zadkem se mu přitiskla do klína a vrtěla s ním. On jí dál líbal na krku a zádech.
Marcela uchopila jednu jeho ruku a od břicha si jí přitáhla na prsa. Uchopil do každé ruky jedno ňadro a přes slabou látku kostýmu je hnětl. Bez podprsenky byly krásně poddajné. Pod bříšky prstů brzo ucítil tuhnoucí bradavky.

Marcelino vrtění zadkem způsobilo, že i Honza začal tuhnout.
Vnímala tvrdnoucí bouli dotýkající se jejích půlek. Hmátla zdravou rukou za sebe a nemotorně se pokoušela prostrčit ruku do Honzových kalhot. Ovšem přes silný pirátský opasek se nedokázala dostat. Svářil se v ní chtíč osahat si jeho chloubu s touhou nechat se dál laskat na prsou.

Její problém vyřešil Honza, který se už chtěl dotýkat horké kůže přímo a ne přes látku.
Odstoupil krok od Marcely a vrhl se na zapnuté knoflíky. Naštěstí nekladly velký odpor, jinak by je asi nedočkavostí utrhal.
Rozhrnul rozepnutou látku a odhalil bělostná záda. Zajel rukama zpátky na prsa a vychutnával si hebkou pokožku. Příjemně ho hřály v dlaních, když je mačkal a prsty brnkal o nalité špuntíky bradavek.

Marcela spokojeně předla rozkoší. Podařilo se jí vyklouznout zdravou rukou z kostýmu, ale tu se sádrou měla dál uvězněnou uvnitř.
Odtáhla se od Honzy a cloumala s rukávem. Vyprostila se však až s Honzovou pomocí. Vrchní část hábitu se svezla a zůstala viset okolo pasu přes uvázanou šerpu.
Marcela využila příležitosti, otočila se k Honzovi čelem a lomcovala přezkou jeho opasku, dokud jí opět nepomohl s rozepnutím. Chtivě zajela do kalhot a přejela po tvrdém ohonu.
„Fakt s tvrdým,“ připomněla si jeho poznámku u marketu. „A i s dlouhým, Jeňýku,“ ohodnotila potěšená svým průzkumem.

Zatímco ze sebe Honza strhával kabátec a košili, tak si ona pohrávala s jeho koulemi. Jen ta zatracená ruka v sádře jí pořád buď překážela, nebo naopak chyběla. Zvedla jí do výše a prsty zvídavě přejela Honzovi po odhaleném hrudníku dolů.
Do půli těla svlečený Honza rozepnul poklopec kalhot a ty spadly ke kolenům, kde se zarazily o vysoké boty.
Marcela teď mohla bez potíží honit vytrčené péro. Něžně se s ním mazlila. Rukou stahovala předkožku a podbřiškem se dotýkala špičky žaludu, který na její kůži zanechával vlhké stopy.
Do úst jí vnikl Honzův jazyk při vášnivém francouzáku. Oplácela mu stejnou měrou do chvíle, kdy se Honza sklonil, aby mohl ochutnat tmavě rudé bradavky. Sevřel jednu mezi rty a jazykem jí chvíli dráždil.
Potom to samé prováděl s druhou. Rukama přitom neustále masíroval obě kozy.

Po celou dobu stáli v chodbě hned za dveřmi. Marcela sevřela tvrdý ohon v ruce a hodlala si za něj Honzu odtáhnout jako na vodítku.
Jenže s kalhoty mezi koleny zvládl udělat pouhé dva krůčky a klopýtl.
Mezi nohy se mu zapletla pirátská šavle a on se rozplácl na zemi. Jen taktak, že nepovalil i Marcelu
„Sakra, pak že tahle plastová šavlička nedokáže zabít člověka,“ odboural trošku zaraženou Marcelu a po chvilkovém rozpačitém strnutí se oba rozesmáli.

Marcela bleskově změnila plán a využila, že Honza už leží na zádech.
Než se stihl vzpamatovat, seděla mu na klíně.
Zápolila se zamotaným jeptiškovským hábitem a snažila se pod něj dostat ruku, aby mohla nasměrovat tvrdé kopí do roztoužené kundičky.
Její marná snaha a klení Honzu rozesmálo ještě víc, ale i on už toužil po hlubokém zásunu.
Společnými silami neposlušnou látku vykasali a konečně ucítil na žaludu vlhký dotek mokrých pysků.
V tu chvíli mu došlo, že Marcela byla celou dobu kompletně naostro.
Nyní rozvážně klouzala tam a sem a stále hlouběji dosedala, až byl ohon uvnitř celý. Spokojeně se zavrtěla a užívala si pocit vyplnění v nadržené vagíně. Opřela se zasádrovanou rukou o Honzovo břicho a začala se pomalu nadzvedávat. Tempo postupně zrychlovala. Kozy jí zběsile poskakovaly v rytmu jejích přírazů. Zuby se kousala do spodního rtu a přerývavě hekala rozkoší i námahou současně.  
Honza jí hladil rukama po stehnech a zajížděl přes slabiny až do rozkroku. Prsty našel nalitý poštěváček a několikrát po něm zakroužil. Stiskl ho mezi bříška prstů a jemně žmoulal, aby přes něj opět zakmital.

Znavená Marcela mu dosedla na klín a vydýchávala pálení ve stehenních svalech. Honza jí uchopil za zadek a přizvedl. V uvolněném prostoru rozkmital boky a projížděl mlaskající kundičku divokými přírazy.
Po celou dobu ho do žeber šťouchala zasádrovaná pravačka opírající se Marcely.
Poznal, že už dlouho nedokáže oddalovat výstřik. Rázně, ale přesto opatrně převalil Marcelu na zem a s hlasitým hekáním vypustil přetlak z koulí. Hustá mrdka se rozstříkla nejen po Marcelině kůži, ale také po namuchlaném hábitu.
Ve stavu polozatmění mysli nebyl schopen kontrolovat, kam létají cákance a pokropil tak i sádru. Jen o pár vteřin později se udělala i Marcela.
Přestože levá ruka nebyla její šikovnější, tak s ní bez problému dokázala laskat citlivý klitoris až k bouřlivému orgasmu.
Po celou dobu svýma dvoubarevnýma očima fascinovaně sledovala tryskající pramínky spermií.

„Ajaj, to nevypadá dobře,“ zhodnotil poskvrněný hábit Honza, když se probral z opojení.
„Já klidně nějakej Halloween oželím, pokud budeš zase s tvrdým a dlouhým, Jeňýčku,“ blýskla šibalsky po Honzovi svým šedomodrým okem a provokativně si hladila ulepenou kundičku.
„Ty si ale pěkně nestydatá a nadržená jebtiška,“ poupravil si Honza slovíčko. „Když tě tak pozoruju, tak by to neměl být problém.“

4.9 45 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
věrný čtenář

Vuáááu!!! Tak tohle se mi líbilo opravdu hodně!

Trysky

Podařený Halloween.

Juli

Příjemné početní zvláště v této veselé kovidobě 👍🤗

Junior

Skvělá povídka. Halloween se pěkně vydařil. Jen doufám, že tento týden nebude zase výpadek povídek jako minulý týden.