voják a dívka
Toto je 2 díl z 2 v seriálu Všechny moje lásky

Fanynova povídka Šupkunda a Fredův komentář ve mně oživily vzpomínky na jedno z mých nesčetných vojenských cvičení. Špatné zážitky časem vyprchají z paměti a zůstávají jen ty hezké, spojené s přátelstvím, odvahou a statečností, ale častěji s příběhy vojenských lásek, které jsme prožívali o to intenzivněji, protože byly příjemným vytržením z každodenního, mnohdy jednotvárného života v kasárnách.

Psal se rok 1985 a v kalendáři jsem trhal jeden z prvních dnů měsíce června, když jsem obdržel doporučený dopis z Okresní vojenské správy. Při, skoro pravidelné frekvenci vojenských cvičení, se nedalo očekávat nic jiného, než, že mne čeká další.
S nechutí jsem roztrhl obálku. Obsah mne nezklamal.
Byl tam povolávací rozkaz, tentokrát na přeškolovací kurz v délce 56 dnů, a to do Valašského Meziříčí.
Taková ta běžná cvičení na tři týdny do města vzdáleného od mého bydliště deset kilometrů, byly příjemným odpočinkem, obzvláště, kdy jsem díky své hodnosti byl každý večer doma.
Valašské Meziříčí je ale prakticky na druhé straně republiky.
Zjistil jsem si vlaková spojení, zařídil si vzbuzení telefonem přes telefonní ústřednu, nařídil si budík a celou noc spal jen tak napůl, abych přece jen nezaspal.
Manželku s dětmi jsem předtím odvezl ke tchyni a tak jsem s klidným svědomím nasedl do vlaku a vydal se do cíle, města, ve kterém jsem nikdy předtím nebyl, a které se mělo stát mým přechodným bydlištěm na celé dva měsíce.

Konečně vlaková souprava zastavila za vydatného skřípění brzd v cílové stanici.
Valašské Meziříčí, přivítal mne nápis na staniční budově.
Vykročil jsem do ulic, rozhodnut najít kasárna sám. Snad to nebude tak těžké, zorientovat se v městě, které snad není zase tak velké.Neměl jsem žádné představy o tom, jak to tu bude vypadat. Jediné, co jsem věděl z vyprávění kamarádů bylo to, že tu není nouze o ženy.
Tesla, sklárny, chemička, blízká gumárna, textilka a mlékárna, byly zárukou koncentrace žen. Většinou v takovýchto lokalitách, pro vyrovnání populace byly vojenské posádky. Důkazem toho bylo i to, že jsem cestou potkal několik důstojníků i obyčejných vojáků, a podle nich si určil i směr.
Prošel jsem přes náměstí a u hotelu Věnec zahnul ulicí směřující ven z města ke kasárnům.


Areál to byl veliký, však tu bylo vojenské učiliště. O to více se tu pohybovalo důstojníků, které jsem zatím nemusel zdravit, protože jsem byl v civilu.
Z brány jsem byl nasměrován do budovy, kde již bylo několik mých budoucích kolegů, a poté, co jsem vyfasoval potřebné vybavení, jsem se šel zabydlet do připravené ubytovny a čekal na další instrukce.
Netrvalo dlouho a vznikalo tu nové přátelství party tří mužů, kteří již první večer vyrazili vstříc novým dobrodružstvím. Snad úplnou náhodou jsem se tu sešel s kamarádem ze studií, který nyní působil jako houslista v symfonickém orchestru, a do party jsme přijali inženýra z liberecké automobilky.
Brzy si naše trojice vysloužila přezdívku posádka Apollo. Ale to předbíhám.
Ono pojmenování jsme získali nedlouho potom, co se naším pravidelným cílem vycházek stala vinárna hotelu Apollo, který i částečně sloužil jako ubytovna pro pracovníky místního podniku Tesla.
Ne asi časté tu byly návštěvy záložáků, zvláště pak tak pravidelné jako naše. Nejen, že jsme tu získali protekční místo u stolu blízko parketu, ale po několika dnech i vstupné zdarma a obsluhu bez objednávání.
Číšníci znali naše požadavky, láhev bílého. Nikdy u jedné nezůstalo. Po několika poděkováních skleničkou muži, prodávajícímu vstupenky, jsme i byli zásobováni ženami a dívkami, hledajícími společnost, nebo alespoň prázdné místo u stolu.
A že byl hotel Apollo vyhledávaným společenským místem, dokazovalo i to, že zde bylo stále plno. Ani tento večer nebyl vyjímkou.
Posádka Apollo startuje.

„Dobrý večer, pánové. Váš stůl na Vás už čeká,“ byli jsme přivítáni.Jen jsme se usadili, přicházel číšník s láhví našeho oblíbeného vína.
„A jednu slivovičku pánovi u vchodu,“ připomněli jsme obsluze.
Hudba začala hrát a u stolu byla stále volná tři místa pro naše budoucí společnice.
„Tak hoši, dneska asi ostrouháme,“ ozval se houslista a díval se na neobsazené židle.
„Je pátek, to bude asi slabší. Jestli baby nejezdí na víkend domů?“

Z negativních úvah nás vyrušil ženský hlas.
„Dobrý večer. Nemáte tu volno?“ Nad námi stála trojice dívek.
„Ale samozřejmě,“ vyskočil houslista a odsouval volné židle, aby jim je nabídl k sezení.
Teprve, když se dívky usadily, začali jsme si je prohlížet. Tentokrát se pán od vchodu moc nepředvedl, nebo nebyl příliš velký výběr.
Automobilový inženýr si zachoval dekorum.
„Můžeme Vám nabídnout něco k pití?“ oslovil dívky, které si mezi sebou něco šeptaly.
„To co pijete vy,“ špitla jedna z nich.
„Ještě jednu láhev bílého a tři skleničky,“ oslovil inženýr procházejícího číšníka.
Hudba načala novou sérii a mí kolegové vstali, aby vyzvali k tanci děvčata u našeho stolu.

V okamžiku jsme zbyli jen dva. Já a dívka, která seděla naproti mně.
Zatím, co hudba hrála, měl jsem čas si jí prohlédnout. V obličeji drobná, s tmavými vlasy, sčesanými do drdůlku, s dioptrickými brýlemi, za jejichž silnými skly na mne zírala dvě velká hnědá kukadla.
Pohledem jsem sjel níž a přes bílý svetřík ohodnotil další část těla. Ani tady se příroda příliš nepředala.
Budu jí muset nejspíš vyzvat k tanci, abych mohl zhodnotit celou postavu.
Ona stále mlčela a též mne jen pozorovala těma velkýma očima.
„Vy netancujete?“ vytrhla mne náhle z mého rozjímání.
Škubl jsem sebou, že to vypadalo, jako bych se lekl.
„Ne. Vlastně ano. Promiňte, trochu jsem byl mimo. Smím prosit?“
Vstal jsem, abych jí nabídl rámě. Zvedla se ze židle a já si jí mohl konečně prohlédnout celou.
Stála tak chvíli přede mnou, skoro vysoká jako já. Dlouhé štíhlé nohy ještě více umocňovaly její výšku.
„Proč si mě tak prohlížíte?“
Musel jsem se na ní asi dívat až moc zkoumavě, že si toho všimla.
„Ne, neprohlížím,“ vyloudil jsem nucený úsměv. To už se ke mně přitiskla a my vtančili na parket mezi ostatní.
Několikadenní půst s kontaktem ženského těla a příjemná vůně jejího parfému mne nutila k tomu, abych jí objal okolo úzkého pasu a přitiskl jí k sobě ještě více. Snad z vděčnosti, a nebo možná i z probouzejícího se vzrušení opětovala mé objetí přitisknutím rozkroku, takže jsem cítil hrbolek jejího pohlaví na stehně.
Během pomalého tance, kdy jsme doslova stáli na místě, jsem se dozvěděl její jméno i to, že je z nedalekého Rožnova pod Radhoštěm.
Hudba skončila a já se docela nerad odtrhl od jejího klína.

Večer ubíhal v pohodě a již po kratší době bylo rozhodnuto o tom, že na mne zbyla má brýlatá Radka.
V příjemném večerním chladu jsem jí doprovodil na nádraží. Chvíli jsme čekali na peronu.
„Co děláš zítra?“ zeptala se mne Radka.
„Ještě nevím.“
„Nechtěl bys přijet do Rožnova?“
Proč ne? Stejně mám před sebou víkend, kdy se budu válet na kavalci a večer nejspíš vyrazím s kamarády do Apolla. Tohle by mohlo být příjemné rozptýlení.
Radka se mi už nezdála tak ošklivá, a vzpomínka na její vláčné tělo, dávalo naději na to, že by sobotní výlet nemusel dopadnout zase tak špatně.
„Platí, přijedu.“

Sobota mé předpovědi splnila. Bylo sice hezké počasí, ale zároveň i nuda. Povalování na kavalci mne přestalo brzy bavit a na otázku, co budeme dělat odpoledne, mi nikdo nedokázal přesvědčivě odpovědět.
Pak jsem si vzpomněl na svůj příslib.
Kamarádům jsem prozradil, kde budu, to pro případ, že by se něco dělo. Ve své podstatě to bylo k ničemu, protože ani já sám netušil, kde a na jak dlouho skončím.
Během hodiny jsem seděl u okénka lokálky, která ujížděla k Rožnovu.

Dům, ve kterém Radka bydlela, jsem nemusel dlouho hledat. Jednak to bylo kousek od nádraží, a pak mi to velmi dobře vysvětlila.
Zazvonil jsem u dveří s její jmenovkou a ještě chvíli doufal, že snad nebude doma. Zvuk řetízku byl neklamným znamením, že majitelka bytu stojí za dveřmi.
Zprvu nesměle a opatrně nahlédla škvírou, jako by nechtěla věřit tomu, že k ní někdo přichází na návštěvu.
„To jsi ty? Pojď dál,“ neskrývala radost. Zřejmě se domnívala, že jsem svůj včerejší slib nemyslel vážně.


Usadil jsem se v křesílku a pozoroval Radku, jak se otáčí u kuchyňské linky. Měl jsem dost času, abych si jí pořádně prohlédl. Byla oblečena v lehkém domácím kalhotovém obleku z docela průsvitné látky, což ještě více zdůrazňovalo její štíhlou postavu.
Co mne však nejvíce zaujalo, byla poměrně široká mezera mezi stehny, která ve mně evokovala ty nejdivočejší představy o tom, co se tam skrývá.
Pokud by se nechtěla jít projít do města, nebo navštívit některý z místních podniků, a zůstat jen doma, to bych přivítal. Fantazie pracovala.
Z úvah mne vytrhla, když se nade mnou sklonila se šálkem vonící kávy.
„Nebo máš chuť na něco jiného? Dala jsem vychladit láhev vína, a v likérníku je i něco silnějšího.“
Na chvíli zase zmizela u kuchyňského koutu a přinesla talíř s obloženými chlebíčky.
„Tak už si konečně sedni,“ vyzval jsem jí a ukázal na místo vedle sebe.
„Víš, že jsem vůbec nedoufala, že se ukážeš,“ stále nemohla věřit tomu, že vedle ní sedím.
„Proč?“
„Myslela jsem si, že si děláš srandu. Vím, že nejsem moc hezká a kluci mi to dávají často najevo.“
„Neřeš takovéhle hlouposti, a raději si připij na to, že jsem si já, srandu nedělal,“ zvedl jsem skleničku s nalitým vínem.

Odpoledne velice příjemně ubíhalo. S Radkou si bylo stále o čem povídat. Dozvěděl jsem se od ní, že je rozvedená. Manžel od ní odešel proto, že si našel jinou, hezčí. Nechal jí byt se vším vybavením. Ona pracuje v místní továrně na televizní obrazovky. Má ještě sestru, která je zaměstnaná ve skanzenu, a když budu chtít, můžeme se za ní jít podívat. Určitě bude prý mít radost.
A tak jsem si v její příjemné společnosti ani nevšiml toho, že se začíná stmívat.

„Nic, už budu muset jít,“ rozhodl jsem při pohledu na hodinky.
„Kam bys pospíchal, vždyť je zítra neděle. Nebo musíš být v kasárnách?“
„Ne, to vůbec ne. Jen tě tu nechci otravovat.“
„Já jsem naopak ráda, že jsi tu. Nechceš tu zůstat přes noc?“ překvapila mne náhle touto nečekanou otázkou.
Pokrčil jsem rameny. Proč ne? Zatím jsem se za celou tu dobu neodvážil k žádnému činu. Bylo mi s ní příjemně a bral jsem jí jako kamarádku, u které jsem na přátelské návštěvě.
„Ustelu ti tady na gauči,“ rozhodla, když už bylo vidět, že čas pokročil.
„Kde budeš spát ty?“ zeptal jsem se, když jsem se pohodlně uvelebil na rozhozené peřině.
„Nechceš si jít lehnout ke mně?“ uvolnil jsem místo vedle sebe.
„Ty by si chtěl?“

Stála nade mnou, váhala a pak náhle řekla:
„Kdyby si chtěl, měla bych tě ráda.“ Přikývl jsem.
Radka uchopila okraj kalhot a pomalu si je začala svlékat.
Pozoroval jsem jí s napětím a pomalu ani nedýchal. Před mýma očima se začal objevovat trojúhelník jejího pohlaví, tmavý stejně jako její vlasy. Předpokládaná mezera mezi stehny nabrala reálné rozměry. Ten pohled stál za to. Sundala si brýle a položila je na stolek.
Bez nich byla mnohem hezčí. Kdyby nosila kontaktní čočky, byla by z ní docela hezká ženská.
„Ten kabátek si nesvlékneš?“ zeptal jsem se jí, když se k tomu neměla.
„Ne, stydím se,“ řekla na vysvětlenou.
Proč? Dole se nestydí, to mi jí ukáže v plné kráse a nahoře jí to vadí?
„Mám malá prsa.“
„Prosím tě, já ho taky nemám moc velký,“ přiznal jsem jí svůj domnělý nedostatek.
„To se hned uvidí,“ sehnula se nade mnou a začala mi stahovat trenýrky.

Mohlo by vás zajímat  Bizarní náhody 01

Klekla si k lůžku a něžně ho pohladila po celé délce. Sevřela ho v dlani a nasměrovala si ho k ústům.
Nejprve jej jazykem olízla od kořene až k uzdičce. Díval jsem se se zájmem na tento druh mazlení.
Napřímila ho a políbila na žalud. Poté rozevřela rty a pomalu si jej nechala vnikat do úst. Neuvěřitelně hluboko, až se dotkla varlat. Udivilo mne, že se nedáví.
To byl teprve začátek neuvěřitelného koncertu. Snažil jsem se být aktivní a pomáhal jí nadzvedáváním těla. Jazykem obkroužila žalud a pak intenzivně sála, jako by se snažila za každou cenu ze mne vysát semeno.
V okamžiku, kdy se odtrhla od mého přirození, aby se nadechla, jsem jí uchopil za ramena a obrátil jí pod sebe.
„Tobě se to nelíbí?“ ohradila se, když jsem jí od úst vzal její hračku.
„Líbí, líbí až moc,“ ujišťoval jsem jí. „Ale už bych to dlouho nevydržel.“
„To nevadí.“
Že by snad čekala, že se jí vystříkám do pusy? Co není, může být. Teď jsem ale toužil do ní vniknout.
Jako by to vytušila, rozevřela nohy, aby mi mohla nabídnout svou jeskyňku.
Převrátil jsem se na ní. Na bocích jsem ucítil vnitřní strany jejích stehen a špičku svého pohlaví jsem zabořil do tmavé houštiny režných chlupů.
Znovu ho uchopila do ruky, tentokrát proto, aby si jej nasměrovala mezi pysky rozevřené štěrbiny.
Na žaludu jsem ucítil horko její vagíny.
Mírně jsem přitlačil a začal do ní vnikat. Její pohlaví jsem přirovnal ke lví tlamě. Alespoň tak se mi jevila, když jsem jí viděl. Očekával jsem velkou, prostornou vagínu, ve které se doslova utopím.
Jaké bylo mé překvapení, když se okamžitě po vniknutí k mému údu přimkly stěny pochvy a tím neskutečně zvýšily požitek pronikání do jejího těla.
Nejen to, ale při pohybu mého pístu se rytmicky stahovaly a vsávaly ho stále hlouběji a hlouběji, jako by její vagína neměla dno.
„Můžeš to ve mně nechat,“ oznámila mi mezi hlubokými vzdechy. „Nemůžu mít děti.“

Zprvu jsem jejímu oznámení nechtěl věřit, ale když mi to potvrdila i po následujícím dotazu, zvýšil jsem ještě více intenzitu pohybů, abych došel co nejdříve vyvrcholení.
Při milování s manželkou jsem si musel dávat pozor, a z přerušované soulože jsem neměl nikdy ten správný požitek. Teď jsem se mohl bez následků vystříkat do ženy, což zintenzivňovalo mou vášeň.
Snažil jsem se jí rozepnout knoflíčky kabátku, abych se dostal k jejím prsům.
Zprvu se bránila, ale když zjistila, že jsou její jakékoliv reakce zbytečné, nechala se obnažit.
Prsa měla opravdu malá, ale mně to vůbec nevadilo. Za ten požitek, který jsem prožíval tam dole, se to dalo odpustit.
Intenzita stahů její vagíny se zvyšovala, což bylo neklamným znamením, že se blíží k vyvrcholení.
Ještě pár silných přírazů a pak přišlo ono krásné uvolnění, kdy ho z ní nemusím vytahovat.
Vnikl jsem do ní co nejvíce jsem mohl a pak už jsem jen nechal volný průchod spermatu, který v několika proudech stříkal do jejího těla.
„Bylo to krásné. Už dlouho jsem se nemilovala,“ svalila se vedle mne.
„I mně se to moc líbilo.“
„Víš, to byl taky jeden z důvodů, proč ode mne manžel odešel. To, že nemůžu mít děti,“ znovu mi připomněla to, že si nemusím dávat pozor.
„Teď mne prosím omluv, dojdu se osprchovat,“ vstala a zmizela v koupelně.

Chvíli jsem ještě ležel a poslouchal zvuk tekoucí vody ze sprchy. Stále jsem na údu cítil sevření její vagíny, což mi do něj začalo vhánět zase krev a ve chvíli mi zase stál v plné tvrdosti. S ním se dostavila neodolatelná touha ho do ní opět vnořit.
Vstal jsem a šel za ní do koupelny.
Vešel jsem tam ve chvíli, kdy stála ohnuta a utírala si osuškou kotníky. Proti dveřím s vystrčeným zadečkem, který se v této poloze zdál ještě širší a lákavější. Mne v tu chvíli jen lákala chlupatá škvíra, kterou mi tak v plné kráse nevědomky nabízela.
Potichu jsem se k ní přiblížil, přiložil ho mezi rozevřené pysky a jedním přírazem do ní vnikl. Vklouzl do ní lehce a okamžitě v plné délce vyplnil její vagínu.
I když můj útok zezadu nečekala, okamžitě reagovala silným stažením poševních stěn.
Tlačil jsem jí hlavu dolů, aby ještě více vyšpulila zadeček a prudce jsem do ní narážel, až se koupelnou ozýval mlaskavý zvuk zpocených těl.
Chtěl jsem se do ní vystříkat v této poloze. Vzhledem k tomu, že jsem měl v sexu delší pausu, nebyl problém v tom, aby příjemné mravenčení ve varlatech nehnalo další dávku semene do její pochvy.
„No a můžu se jít znovu sprchovat,“ prohlásila Radka, když ucítila na stehnech vytékající semeno.
Snažil jsem se ještě ve sprše Radku osahávat v domnění, že si vyvolám další erekci, ale v té chvíli toho bylo asi už dost. Ne a ne ho postavit.
„Mám po tom milování hlad jako pes,“ oznámil jsem Radce, obtočil si boky ručníkem a vydal se pátrat po jídle do kuchyně.
Přišla za mnou za chvíli oblečena jen v krátkém tričku, které jí sahalo jen do poloviny zadečku.
Byla si určitě vědoma toho, že takto dráždivě oblečená, neoblečená, probudí mého nerozlučného přítele brzy k životu.
„Je to v lednici,“ upozornila mne, když viděla, jak neúspěšně otevírám dvířka skříněk linky.

Seděla zatím na posteli, s nohama zkříženýma pod sebou a mým pohledům tak nabízela pohled na široce rozevřenou bránu rozkoší.
Položil jsem talíř s chlebíčky na stolek a s očima stále zabořenýma mezi její stehna, jsem jí povalil do peřin. Ta chvíle stačila k tomu, aby můj úd nabral novou energii a již se prodíral do houští jejích chlupů.
„Ty jsi neskutečně vytrvalý,“ ohodnotila vnikání ne již tak tvrdého pyje do hlubin své vagíny.
„Ale já taky něco vydržím,“ potvrdila stahy poševních stěn.
Tentokrát naše spojení nebylo už tak bouřlivé a trvalo trochu déle. Ani výstřik semene, kdy jsem ho z ní opět nevytahoval, obsahoval jen několik kapek, které dopadly na dno její pochvy.
Oba nás přemohl spánek. Usnuli jsme vyčerpáni. Ona s vysoko vyhrnutým tričkem, a nohou přehozenou přes mou, spokojeně oddechovala.

Když jsem se ráno probudil, Radka už v posteli nebyla. Stála opět jen v krátkém tričku u plotny a připravovala snídani.
Vstal jsem a dlouze se protáhl. Byl jsem po včerejším odpoledni mírně vyčerpaný.
„Tak co, kamaráde, co nás dneska čeká?“ vzal jsem ho do ruky a potřásl s ním.
„Co nám vaříš?“ postavil jsem se za Radku a přes rameno se díval, jak připravuje míchaná vajíčka. Přitom jsem se jí údem dotkl holého zadku.
„Prosím tě nech mne alespoň udělat to jídlo,“ otočila ke mně hlavu a políbila mne na tvář.
„Snad nikam nepospícháš? Budeme mít na milování celý den,“ vyklopila vajíčka na připravený talířek.
„Chceš k tomu chleba, nebo rohlík?“
„Rohlík.“
S chutí jsem se pustil do snídaně. Radka opět zaujala polohu se zkříženýma nohama a pozorovala, jak mi chutná. A já měl po vyčerpávající noci, opravdu hlad.
„Nechceš se jít před obědem trochu projít? Mohli bychom se podívat do skanzenu,“
Byl mi naprosto jasné, že se se mnou pochlubit sestře. Nemůžu jí přece kazit radost a tak jsem souhlasně přikývl.

Počasí nám přálo. Byla krásná slunečná neděle.
Protože jsme nepotkali žádného vojáka, dal jsem si lodičku pod nárameník bundokošile a cítil jsem se opravdu dobře.
I na Radce bylo vidět, že je šťastná. Prohlédli jsme si skanzen, pozdravili Radčinu sestru, ale protože se nám ještě nechtělo domů, vyšplhali jsme se na louku nad městem, odkud byl krásný výhled do okolí.
Radka si lehla do trávy, založila si ruce za hlavu a tvář nastavila letním slunečním paprskům. Příroda kolem voněla rozkvetlými pastvinami a všude se ozýval bzukot včel a hmyzu, usedajícího na květy.
Sukně se jí shrnula ze skrčených nohou a obnažila dlouhá stehna, která jsem tak dobře znal z předchozího odpoledne a noci. Neodolal jsem a položil jí ruku na jedno z nich. Ta však nezůstala dlouho na jednom místě a sunula se směrem k jejím kalhotkám.
Rozhlédl jsem se kolem, zda není nikdo v naší blízkosti.
Jakmile jsem se ujistil, že široko, daleko jsme sami, strčil jsem jeden z nenechavých prstů, pod gumičku jejích kalhotek, a hledal štěrbinu v houští jejích chlupů.
Usnadnila mi mou snahu tím, že rozevřela nohy.
Ukazováček prorazil chabou obranu jejích pysků a už se nořil do hloubi její vagíny, skrápěn tekutinou poševních stěn.
Silné vzdychání a prudké záškuby celého těla doprovázely vzrušení, které vyvrcholilo neartikulovaným výkřikem. Zůstala ležet s roztaženýma nohama. Vytáhl jsem z ní mokrý prst a otřel si ho do již tak vlhkých kalhotek.


„Ty jsi teď z toho nic neměl,“ řekla, když viděla, že mám stále bouli na kalhotách.
Dlouhými, štíhlými prsty jej rychle osvobodila, sklonila se nad ním a nechala ho zmizet ve svých lačných ústech.
Tentokrát byla pevně rozhodnuta, že ho jen tak nepustí. Po několika krásných minutách její ústní masáže se semeno začalo hrnout za příjemného šimrání ve varlatech ven. Přitiskl jsem jí hlavu ještě více k svému tělu, aby přece jen neuhnula. Neuhnula, naopak celou dávku spolkla.
„To je strašné, jak ten čas ubíhá,“ zjistil jsem pohledem na hodinky.

Neradi jsme se zvedali a vraceli se zpět do města.
„Škoda, že musíš odjet,“ zalitovala Radka. Čas byl ale neúprosný a já se musel vracet do Valmezu.
„Ještě než odjedeš, pomiluj se se mnou alespoň ještě jednou,“ žadonila.
Milerád jsem jí toto přání splnil.
Rozevřel jsem jí bránu rozkoše a dlouze si vychutnával chvíle našeho spojení, které skončilo tím neskonale krásným okamžikem, kdy jsem v ní opět zůstal do úplného vystříkání.

To jsem ještě netušil, že se vidíme naposled.
Po návratu do kasáren, mne čekalo několik novinek.
Ta první, že náš automobilový inženýr se o víkendu ožral tak, že dva dny trávil na autobusovém nádraží, přijímáním a propouštěním autobusů, až si pro něho musela přijet lítačka.
No a ta další zpráva?
V pondělí odjíždíme do nedalekého výcvikového prostoru stavět mosty, které jsme jsme tak pracně a teoreticky sestavovali před tím na učebně.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
3525
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Všechny moje lásky – Reklamace
dedek.Jeff
dedek.Jeff@seznam.cz

6
Komentujte

Please Login to comment
avatar
3 Comment threads
3 Thread replies
5 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
5 Comment authors
MartinTomášFanynFredTrysky Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Trysky
Člen

Krásný příběh z doby dávno minulé.
Musím uznat, že máš nádherné vzpomínky…

Fred
Člen

Hezké vzpomínky na mládí a šňuru ošukaných žen má skoro každý chlap. Jenže málokdo o tom dovede hezky a poutavě napsat.

Fanyn
Host
Fanyn

Hezký zážitek krásně podaný. Ono když byl voják nadržený, leccos z vad na kráse byl ochoten tolerovat. Zkrátka, nadržený voják by ošukal i bábu s nůší.

Tomáš
Admin

To je pravda. Jako panic jsem sice měl holku, ale mě tehdy bylo 21 jí 15, takže sex asi moc ne že… Tak jsem jednou v místní diskotéce kecal s holkou 37 a skončil u ní v koupelně 😀 měla na garsonku kde bydlela se spolubydlící, co moc nechtěla být rušena. Pak jsem stihl vyzkoušet místní kurvu, co dala každému vojákovi a nakonec došlo i na tu přítelkyni a její odpanění 😀

Ale fakt je v tom, že nejhezčí byla ta přítelkyně. Ty ostatní… ne že by byly ošklivé, ale jedna měla už prsa u pupíku, a druhá… 🙂

Martin
Host
Martin

Báječný příběh a nádherné vzpomínky . Já byl 85 – 87 na vojně v Hranicích a přes Valmez jsme jezdili okruh . Hodně času jsme trávili na Libavě . Máš pravdu už mě zbyly jen hezké vzpomínky .

Martin
Host
Martin

Hodnocení je zcela jasné , jen jsem to zapomněl odkliknout . Děkuji a zavzpomínej zase . 😉