Toto je 1 díl z 1 v seriálu Víla z Prokyonu

Už od malička jsem byl velmi zvláštní dítě. Místo toho, abych třeba hrál s ostatními dětmi mého věku fotbal, nebo vyváděl lumpárny, trávil jsem většinu volného času o samotě, s nějakou zajímavou knihou, anebo přemýšlením o všem možném
Nejvíce mě zajímaly záhady. Hltal jsem všechno možné. Od setkání s duchy, přes starobylá města. až k bájím o Atlantidě. Ale asi největší mojí zálibou byla četba o UFO a mimozemských civilizacích. Vždy jsem hltal každou knihu a moje fantazie pracovala na plné obrátky. Představoval jsem si, že spolu s mimozemšťany učíme domorodce stavět třeba egyptské pyramidy, anebo je seznamujeme  s naší kulturou a zvyky. O mimozemské kultuře jsem neměl ani ponětí, ale při čtení knih jsem si připadal, jako jeden z nich.

Myslel jsem, že vše přejde s nástupem na střední školu, ale opak byl pravdou. Od svých vrstevníků jsem se odcizil ještě víc, než dřív. Párkrát jsem sice byl na nějaké té pařbě, kterou spolužáci pořádali snad každý víkend, ale nic mi to neříkalo. Po chvíli jsem si zase přál být se svými mimozemšťany a pomáhat jim měnit náš svět, který mi připadal naprosto cizí. Asi tak ve druhém ročníku jsem objevil kouzlo trampování. Sledovat plameny hořícího táboráku uprostřed nádherné přírody, to bylo něco pro mě. Mohl jsem u toho přemýšlet a zároveň pozorovat hvězdy.

A přesně tohle jsem dělal i v době, kdy se můj život od základů změnil. Byli jsme s našimi na chalupě a já byl pár kilometrů odtud, na jednom z nejkrásnějších míst v našem okolí. To místo leželo na vrcholku mírného kopce, odkud byl nádherný výhled na všechny strany. Dal se tam v klidu rozdělat oheň a noční pozorování hvězd bylo též úžasné.

Ten večer jsem seděl u ohně, jako obvykle, pozoroval hvězdy a představoval si, že to samé někde v souhvězdí Orionu, nebo snad Labutě, dělá nějaký mimozemšťan, který též přemýšlí, jestli je skutečně někde život, nebo ne.
Ovšem tentokrát to bylo jiné. Pozorování mi rušila dost jasná představa mladé dívky s dlouhými plavými vlasy, hlubokýma, zářivýma modrýma očima a hnědo oranžovou pletí. Byla to ta nejkrásnější dívka, jakou jsem kdy viděl. Jen škoda, že není skutečná, pomyslel jsem si. A v tu ránu jsem měl silný pocit, jako by mi ona „dívka“ řekla, ať druhý den přijdu na to samé místo a ona tam na mě počká.
„Nejspíš asi začínám bláznit,“ pomyslel jsem si a radši zalezl do stanu, abych se vyspal.

Následujícího dopoledne jsem si cestou domů neustále přehrával svůj zážitek z předchozího večera. Byla to sice jen představa naivního snílka, ale co když to tak nebylo? Co když ta dívka existuje a bude na mě dnes večer čekat?
Až do odpoledne se mnou nic nebylo. Byl jsem roztržitý a naši si dokonce mysleli, že jsem zamilovaný.
„Nemají náhodou pravdu?“ napadlo mě. Celou dobu jsem totiž myslel na svoji imaginární vílu a těšil se, až ji konečně uvidím. Když padla půl pátá odpoledne, sbalil jsem si věci na kempování a vystřelil z domu jako blesk.

Dorazil jsem na své oblíbené místo a samozřejmě, že tam nikdo nebyl. Převládal jen silný pocit něčí přítomnosti, ale ten jsem přisuzoval své rozjitřené fantazii. Když se stmívalo, rozdělal jsem oheň a čekal.
Na co? Na zázrak, který nepřijde?
Byl jsem naštvaný sám na sebe, že jsem se nechal obelstít obyčejnou chimérou. Pěkně rozmrzelý jsem chtěl jít spát, když v tom jsem měl dojem, že slyším, jak někdo těsně za mnou zavolal mé jméno.
„Nejspíš další halucinace,“ pomyslel jsem si.
„To není halucinace. To jsem já!“
Rozhlížel jsem se z jedné strany na druhou, ale nikoho jsem neviděl.
„Tady, za tebou,“ ozvalo se znovu. Otočil jsem se tedy tím směrem a leknutím málem spadl do ohně. Za mnou totiž stála vysoká, zhruba dvacetiletá dívka. Do tváře jsem jí neviděl, ale měl jsem pocit, že to je ona dívka, o které jsem včera snil.

„Kdo jsi a odkud znáš mé jméno?“ zeptal jsem se neznámé dívky.
„Jmenuji se Ala a pocházím z planety, ležící u hvězdy Prokyon, která se nachází v souhvězdí Orionu. Moje planeta je vzdálena přesně 640 světelných let od té vaší.“
„Děláš si ze mě srandu?“ zeptal jsem se a přemýšlel, kdo by si ze mě mohl takhle vystřelit. Pár místních holek jsem znal, ale podle hlasu to nebyla ani jedna z nich. Navíc jsem nikomu neříkal, o co se zajímám. Bylo to fakt divné.
„Ne, vůbec ne, Davide. Vše, co říkám, je pravda.“ Odpověděla dívka. Napadlo mě, že bych mohl něco vyzkoušet.
„Jestli jsi skutečně mimozemšťanka, tak mi ukaž svoji kosmickou loď.“
Čekal jsem, že holka uteče, ale zdálo se, že to neznámou nechalo chladnou.
„Podívej se vlevo a nelekni se!“
Pootočil jsem se a málem zdřevěněl úžasem. Na louce, kde před tím nic nebylo, stál létající talíř. Chvilku jsem na ten objekt, jenž se náhle odnikud vynořil zíral, jak tele na nová vrata a nevěděl, co dál dělat. Z vytržení mě vyrušila až Ala.

„Tak co, už mi věříš?“
Chtěl jsem přikývnout, ale nešlo to. Byl jsem ohromen. Za malou chvilku talíř náhle zmizel a já se částečně vzpamatoval.
„Jak…, jak?“ koktal jsem.
„Umíme sebe i naše lodě skrývat, takže nás většinou nevidíte,“ vysvětlovala dívka. „Někdy se vám ukážeme jen proto, abyste se zamysleli nad tím, co vidíte, ale jste většinou tak zaslepeni, že vám skutečnost nikdy nedojde. A pokud ano, svedete to na něco přirozeného a jdete dál svou cestou. Jen velmi málo lidí přijme naši existenci, ale ti jsou pak označováni za blázny.“
„A proč tomu tak je? Vždyť je přece jasné, že když je život na Zemi, tak musí být i jinde.“
„Je to tím, že jste již velmi dlouho systematicky klamáni.“
„A kým?“ zeptal jsem se znovu.
„Těmi, kdo vám vládnou, ale nejsou vidět.“
„Myslíš elitami? Takže ony fakt existují?“ zeptal jsem se překvapeně.
Šok už dávno polevil a nahradila ho čirá zvědavost. Navíc jsem si musel připustit, že je mi Ala čím dál sympatičtější. Zdálo se mi, že k ní cítím jistou sounáležitost, ale nevěděl jsem, proč.
„Ano.“
„Takže to, co jsem četl, je pravda?“ zeptal jsem se a netrpělivě čekal na další odpověď.
„Z části ano, ale teď dovol, abych ti něco ukázala.“
Mávla rukou a na louce se znovu objevil létající talíř.

„Mohu se na něco zeptat?“ Ala přikývla, a tak jsem pokračoval. „Jak vlastně děláte, že jste pro většinu z nás neviditelní?“
Ala se zasmála.
„Není to nic těžkého. Po pravdě řečeno, lidé se dají snadno zmanipulovat. Stačí, abychom jim do hlavy vsunuli myšlenku, a oni vidí přesně to, co chceme, aby viděli.“
„Takže jinými slovy, když chcete, abychom viděli mrak, tak uvidíme mrak.“
„Ano, přesně tak.“ Přisvědčila. „Teď pojď se mnou, něco ti ukážu.“
Vstala a naznačila, abychom šli do kosmické lodi.

 

Loď měla oválný tvar a velmi připomínala vejce, stojící na špičce. Jakmile jsme byli velmi blízko, z lodi se najednou vynořily malé schůdky a my jsme mohli vstoupit dovnitř. Hned po té schůdky se syčením zajely zpět. Začal jsem se po lodi rozhlížet a viděl jsem, že není vůbec nijak zařízená. Nebyl tam žádný nábytek, ani jiné příslušenství. Celá loď byla prozářena takovým oranžovým světlem, ale když jsem se chtěl podívat po zdroji toho světla, nemohl jsem žádný najít. Zeptal jsem se na to Aly a ta mi řekla, že se jedná o bioluminiscenci, a že takhle jsou osvětleny všechny kosmické lodě. Šli jsme pořád rovně, až jsme došli k jedné stěně. Obešli jsme ji a ocitli jsme se v malé místnosti, kde tentokrát nesvítilo žádné světlo. Nějak jsem pochopil, že se jedná o pilotní kabinu. Jen s tím rozdílem, že tam, kde měly být přístroje, byla jen nějaká půlkruhová deska z mramoru. Ala mě vybídla, ať si sednu na jedno z křesel. Sama si pak sedla na místo kapitána a dala ruce na půlkruh. Cítil jsem, jak začala loď vibrovat a byl zvědav, co se bude dít dál, případně kam poletíme. Ala se pak ke mně otočila a řekla:

„Teď ti ukážu, jak jste manipulováni a jak lidé myslí.“
Hned na to jsem cítil, jak se loď neslyšně vznesla a my začali stoupat vzhůru. Čekal jsem, že budeme stoupat nějakou dobu, ale za pár vteřin jsem s úžasem zjistil, že už jsme ve vesmíru. Zeptal jsem se, kde jsme a Ala mi odpověděla, že se nacházíme na oběžné dráze okolo Země. A skutečně. Kolem jsem viděl nejrůznější satelity a měl dojem, že po pravé straně se nachází i stanice ISS. Ala posunula dlaň pravé ruky po půlkruhu směrem, kde se ISS nacházela a loď k ní pomalu zamířila. Když jsme zastavili, byli jsme tak blízko, že jsme mohli pohodlně sledovat život na ISS. Ale tentokrát se tam nedělo nic, z čehož jsem byl zklamán. Čekal jsem bandu vyděšených astronautů, ale místo toho jsem viděl, jak všichni spí. Potom jsme se opět vzdálili a vrátili se zpátky na Zemi.

„Takže my jsme byli skutečně na oběžné dráze a viděli ISS?“ zeptal jsem se ohromeně.
Ala mi se smíchem odpověděla, že ano.
„A navíc jsem svoji loď zviditelnila, aby ji mohly kamery nerušeně natáčet.“
„Jak to? Říkala jsi, že lodě zneviditelňujete!“
„To sice ano, ale chtěla jsem ti ukázat, jak jste manipulováni. Zítra večer, nebo pozítří se ve vašich médiích objeví zpráva, že kamera ISS zaznamenala UFO. Pořádně si přečti ten článek a určitě zjistíš, jak manipulace probíhá. Pak ti řeknu víc. Už ale musím odejít, tak se zatím měj krásně a za týden se uvidíme na stejném místě a ve stejnou dobu.“
Ala pak nastoupila do lodi a okamžitě zmizela. Ještě chvíli jsem se za ní díval, ale pak mě přemohla únava. Tak jsem zamířil do stanu, kde jsem hned usnul.

Druhý den jsem si skoro nic nepamatoval a vše přisuzoval nějakému bláznivému snu. Ovšem večer, když jsem tak brouzdal po netu, jsem narazil na jeden článek a vše se mi najednou plně vybavilo. Ten článek zněl totiž takto:

Kamera ISS zachytila neznámý objekt. Ufologové mají jasno.
V sobotních nočních hodinách zaznamenaly kamery vesmírné stanice ISS zvláštní, oranžově zářící objekt. Na videu to vypadá, jako by objekt stanici pozoroval a po chvíli se vzdálil.
„Je to jasný případ UFO a nejedná se o první záznam, kdy byla ISS zcela prokazatelně pozorována nějakým mimozemským objektem.“
Tak tuto událost komentoval známý ufolog z USA. Skeptici však jeho nadšení krotí.
„Nemyslíme si, že by šlo o mimozemský objekt,“ řekl naopak uznávaný vědec z NASA. „jedná se buď o meteoroid, anebo, což je pravděpodobnější, jde jen o nečistotu, která se na chvíli objevila na čočce kamery.“

Po přečtení článku jsem ze zvědavosti vstoupil do diskuse a tam kupodivu většina lidí dávala za pravdu vědci, což mě upřímně pobavilo. Po té jsem vypnul počítač, a v duchu poděkoval Ale za včerejší zážitek, i za tu malou lekci, kterou mi dala.

 

Po nádherném víkendu však byl čas, vrátit se do školy, což znamenalo, aspoň na chvíli myšlenky na Alu vytěsnit. To se snadno řeklo, ale mnohem hůř dělalo. Čím víc jsem se snažil soustředit na běžné školní povinnosti, tím víc jsem na ni myslel. Bylo zbytečné, si něco nalhávat. Skutečnost byla totiž taková, že jsem se do své víly z Prokyonu zamiloval až po uši. Moje touha po Ale vygradovala ve středu, kdy jsem o ní začal mít i sexuální fantazie a tajně doufal, že v pátek, kdy bylo naplánováno další setkání, konečně k něčemu dojde.
Jelikož jsem nechtěl být za úplného blba, rozhodl jsem se na případný sex nějak teoreticky připravit. Do vyhledávače jsem si zadal sex s mimozemšťany a byl upřímně zvědav, co se objeví. Videí jsem moc nenašel, zato povídek byla hromada. Asi nejvtipnější byl pak jeden comics, který popisoval partu kosmonautů, jež přistáli na neznámé planetě, a posléze byli zajati místními mimozemšťany. Na obrázcích byly nádherné vyvinuté ženy s dlouhými plavými vlasy a muži se svaly, které by jim mohl závidět kdejaký kulturista.
Ovšem problém nastal, když mimozemšťané rozhodli, že kosmonauti budou jejich sexuálními otroky. Jak se totiž ukázalo, všechny tamější krásky měly obří penis a muži zase vagínu.
„Co, když to Ala má taky tak?“ pomyslel jsem si při čtení comicsu. Ale co na tom. Byl jsem do Aly tak zamilovaný, že bych přežil snad i to, kdyby opravdu měla penis. Pro jistotu si tedy kromě šprcek koupím i lubrikační gel, kdyby náhodou. A s touto myšlenkou jsem pak vypnul počítač a šel spát.

Nejspíš mi už z toho přemýšlení totálně hrabalo, neboť jsem měl dost zvláštní sen. Zdálo se mi, že jsem zase na své oblíbené louce a se mnou je i Ala. Měla zelené šaty a její pleť, která připomínala přirozené opálení, jí na slunci dodávala přitažlivost bohyně. Seděli jsme vedle sebe, povídali si, a já najednou z hrůzou zjistil, že mi stojí penis. Snažil jsem se ten stan v kraťasech zamaskovat, ale Ala si toho bohužel všimla. Myslel jsem, že ji to nějak pohorší, ale ona se jen zasmála.
„Koukám, Davide, že na mě myslíš i ve snu.“
A znovu se zahihňala. Chtěl jsem něco říct na svoji obranu, ale nevzmohl jsem se na nic.
„Neboj, vím, na co myslíš, a musím říct, že mi to lichotí,“ pokračovala. „Abych se přiznala, tak i já myslím na to samé, co ty, ale chtěla bych si to nechat až na dobu, kdy budeš plně bdělý.“
„Copak, ty víš, že spím?“ zeptal jsem se.
„Ano.“ Odpověděla Ala. Pak najednou vstala ze země a během chvilky stála přede mnou. „Ale jelikož cítím, jak jsi zmatený a rozrušený, tak si myslím, že neuškodí, když tvé obavy rozptýlím.“
Vzápětí jsem uviděl, jak šaty náhle zmizely a Ala stála přede mnou úplně nahá. Byla to ta nejkrásnější dívka, jakou jsem kdy viděl. Prsa měla odhadem trojky a mezi nohama místo penisu, byla naštěstí nádherná kundička.
Nevěděl jsem, co mám dělat, ale Ala mě vybídla, abych přistoupil k ní a prohlédl si ji mnohem důkladněji. Chvějící se rukou jsem se tedy velmi opatrně dotknul jejích vlasů, které měla neuvěřitelně jemné, ale pevné.
Pomalu jsem začal přejíždět po obličeji a zjistil jsem, že i pokožka je mnohem jemnější, než pokožka holek, které jsem znal. Konečně jsem si dodal trochu odvahy a zamířil směrem ke krásným  prsům. Ala se začala celá chvět a já si tedy dodal odvahy a ty nádherné kozičky jsem mnul s větší intenzitou. Konečně jsem se propracoval až k zkoumání broskvičky.
K mé úlevě, se ničím nelišila od pozemských vagín. Byl tu krásně nalitý poštěvák a dírka, ze které v tuto chvíli teklo, jak z fontány. Pomalu jsem se k té nádheře sklonil a opatrně vyplázl jazyk. Jakmile se dotkl poštěváku, Ala hlasitě vykřikla a mírně se jí podlomily nohy.
Přerušil jsem tedy akci, velmi něžně ji položil na trávu a vrátil se k započaté práci. Pomalu jsem rozhrnul závojíčky a jazykem vnikl do rajské zahrady. Hltal jsem ten sladký nektar, seč mi síly stačily a Ala při tom velmi slastně sténala. Chtěl jsem zapojit i prsty, ale jakmile jsem na to pomyslel, Ala se rozeřvala, překřížila nohy kolem mých beder a do úst mi vychrlila tolik šťávy, že jsem ji ani nemohl spolykat.

Když se trošku vydýchala, poprosila mě, abych si lehl do trávy, aby mi mohla oplatit moji jazykovou masáž. Nemeškal jsem ani vteřinu a než se nadála, měla mé tvrdé kopí přímo před očima. Velmi jemně mě za něj uchopila a vsála jej do úst. Musím říct, že kouřila, jako nějaká zkušená pornoherečka. Sála ocas ústy, jak vakuová pumpa a prsty na koulích předváděla hotový koncert.
Chtěl jsem si tuhle fantastickou kuřbu užít, jak to jen šlo, ale Ala byla tak dobrá, že už po malé chvíli jsem v ocasu ucítil známé škubání. Chtěl jsem ji na to upozornit, ale už bylo pozdě. Z čuráka vylétl gejzír semene a já myslel, že ji tím zadusím. Naštěstí to hravě zvládla a navíc nevypadala ani nijak pohoršeně, když si pak ke mně lehla do trávy. Spíš naopak.

„To bylo super.“ Konstatoval jsem a přivinul ji k sobě.
„Jsem ráda, že se ti to líbilo. Prohlédla jsem si dnes všechny erotické scény z vašeho internetu a zkoušela to podle nich.“
„To jsi musela mít fušku.“ poznamenal jsem. „Na netu je několik milionů videí.“
Zvládla jsem to za pět minut.“
Jen obdivně hvízdnul.
„A jak se to líbilo tobě?“ zeptal jsem se.
„Bylo to krásné. Používáš jazyk skoro stejně tak dobře, jako muži na naší planetě. Jestli budeš tak dobře i milovat, tak se mám na co těšit.“
„Tak to vyzkoušíme, ne?“ odpověděl jsem a začal ji přetáčet na záda.
„ Počkej s tím do pátku. Máme před sebou dlouhou dobu a myslím, že není, kam spěchat.“
Chtěl jsem na to něco namítnout, ale najednou jsem zjistil, že už nejsem na louce, ale ve své posteli.

Chvíli jsem pak ještě ležel a přemýšlel nad tím divným snem. Vše vypadalo tak reálně a já měl dokonce i pocit, že v ústech ještě cítím chuť Aliny šťávy. Navíc v celém pokoji byla cítit zvláštní vůně mandlí, což podle většiny badatelů mohlo znamenat, že subjekt prožil mimozemský únos. Byl jsem z toho docela zmatený, ale nemohl jsem o tom přemýšlet dál, neboť byl nejvyšší čas, vypravovat se do školy.

bigbiz
bigbiz.xyz@atlas.cz

1
Komentujte

avatar
1 Comment threads
0 Thread replies
1 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors
Kittikit Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Kittikit
Host
Kittikit

Jeste ze Ala nebyla trebas chobotnice 😉 Hezky napsano