Karel stál u plotu, díval se směrem do polí a kouřil. V domě to měl zakázáno. Po pravdě řečeno, od doby, co ho žena opustila, tam žil sám, ale byl už tak zvyklý pokuřovat si na čerstvém vzduchu. Beztak byl krásný letní podvečer.

Nebylo to tak dlouho, co zůstal v nedávno dostavěném domku na vesnici sám. Ženě se tu nelíbilo. Byla zvyklá na městský život a víska o pár desítkách stálých obyvatel bez obchodu, služeb, ba i hospody, ji nikterak nenaplňovala optimismem. Argument o čistém prostředí a okolní přírodě vhodné pro děti vyvolalo prudkou hádku.

„O dětech mluvíš furt jen ty. Mě ses neptal, jestli je vůbec chci! Na barák na vesnici ses mě taky neptal a postavil´s ho. Děláš si, co chceš a na mě nebereš ohled! Do práce musíme dojíždět a o volnu se tu ukoušu nudou. S těma vesnickejma balíkama se teda kamarádit nebudu!“
Karel mlčel, aby hádku dál nerozvíjel.
Nicméně jednou přijel domů a žena byla odstěhovaná. Na stole mu nechala lístek, že ho opouští a stěhuje se ke svému milenci, o čemž Karel doposud neměl ani náznak tušení, a že záležitost rozvodu předává právníkům.
Od té doby ji neviděl a ani si nevolali. Proč vlastně?

***

Dokouřil cigaretu a už chtěl jít domů, když vtom se z nedalekého zarostlého remízku s malým rybníčkem, kam se svažovala okolní pole, ozvalo zřetelné zašplouchání. Někdo se tam koupal.
Karel věděl, že se jedná spíše o bahnitou louži, než rybníček a sám zvědavý, kdo z vesnice ho užívá ke koupání, se tam tiše vypravil.

Na kraji remízku opatrně rozhrnul křoví a strnul. Na břehu spatřil vílu!
Nádherná nahá dívka s blonďatými dlouhými vlasy tam ležela na dece, jakoby se opalovala, ač slunce již pomalu zapadalo. Karel si ji užasle prohlížel. Tu dívku neznal, určitě nebyla z vesnice. Krásně rostlé tělo jak bohyně, s pevnými prsy, pruhem ochlupení v klíně a dlouhýma nohama tam ležela jak na přehlídce.
„Kdo to může být?“ přemítal Karel, když nechtěně šlápl na suchou větev.
Suché prásknutí zaznělo jak výstřel a dívka polekaně vyskočila a zahleděla se tím směrem. Samozřejmě, že muže naproti spatřila a kupodivu, beze známky studu, mu naznačila, ať přijde k ní.

Karel, zcela konsternován její vyzývavostí obešel rybníček a stanul dívce tváří v tvář.
„Dobrý den, jsem Blania, nebo Blanka, chcete-li,“ usmála se a sama mu podávala ruku.
„Karel, těší mě,“ stiskl nabízenou ruku a cukl, jak byla studená.
„Copak? Studím vás? No jo, ono slunce už moc nehřeje,“ stále se smála dívka a Karel sledoval, jak se jí přitom pohupují prsa s trčícími hroty bradavek. Nakonec promluvil.
„Bydlím tu už delší čas, ale vás jsem tu nikdy neviděl. Vy nejste z vesnice, že?“
„Jsem z vesnice… totiž teď už ne. Mám ráda tohle místo, ale jen zřídka se sem dostanu, takže asi proto,“ podala mu vysvětlení a posadila se na deku. Karel si rozpačitě přisedl.
„Vám vadí, že jsem nahá? To jste ještě neviděl nahou ženu, nebo co? Mě je to jedno, kdo chce, ať se podívá,“ komentovala dívka svůj stav.
„No, však se nemáte za co stydět,“ dodával si Karel odvahu.
„Teda, vy se nezdáte,“ zasmála se dívka, „nechcete si se mnou zaplavat?“ a vyskočila na nohy.
Karel měl teď přímo před očima její klín a to mu nebezpečně napružilo kraťasy.
„No, já..asi,“ koktal, ale dívka se nenechala odradit. „No tak se nestyďte, stejně nemáte za co,“ se smíchem okomentovala stan v jeho klíně a Karlovi už bylo najednou všechno jedno.
Svlékl se donaha a s trčícím ocasem vklouzl za dívkou do vody. Ta příjemně chladila a vzrušení pochopitelně odeznělo. Obepluli pár koleček a vylezli na břeh.

Aby se oba vešli na deku, museli ležet na boku a ještě se k sobě natěsno přitisknout. Blanka k němu ležela bokem a Karel vnímal, jak se mu tvrdými bradavkami dotýká na hrudi a klín měla nebezpečně blízko jeho. Stoupajícímu vzrušení se nedalo zabránit a náhle dívka dole cítila tlak vztyčeného ocasu.
„Promiň,“ zašeptal Karel omluvně.
„Proč bych měla? Mě se to líbí,“ řekla Blanka zastřeně. „Co kdybys mě k tomu ještě políbil?“

Karel ji jednou rukou objal a přitiskl se jí na rty. Blanka okamžitě otevřela ústa a jazykem mu vjela dovnitř a začali se vášnivě líbat. Mezitím ji rukou sjel na prsa a jemně je zmáčkl. Byla krásně pevná a akorát do ruky. Brnkl prsty o tvrdé bradavky a zamířil níže.
Dívka sama dala nohy od sebe, takže když ji zajel do klína, ruka mu snadno vjela mezi rozevřené pysky. Jak byla mokrá, prstem do ní vnikl, co nejhlouběji to šlo. Dívka vzdychla a mocně se Karlovi přisála na rty. Čím víc ji dráždil, tím divočeji ho líbala.
Nakonec přestala a vrhla se mu na stojící ocas. Přetáhla předkožku a olízla naběhlý žalud, aby ho pak vsála a pouštěla si ocas hluboko do úst. Ke Karlově úžasu ho do sebe dostala až po kořen a zase ho pomalu vypouštěla. Pokryla ho plivanci slin a zase ho vsála v celé délce.
Pak mu poskytla masáž koulí, během níž mu ocas honila rukou, a to už se nedalo více zadržet. Nádherná nahá dívka honící ocas a líbající koule…Karel se zachvěl a cítil, jak to z něj jde. Blanka zrychlila honění a proud semene z něj vystříkl jak vodotrysk.
„Bože…uhh,“ vydechl Karel slastně, „takhle jsem stříkal před dvaceti lety…“

Blanka mlčela a pokračovala v honění, dokud mu ocas neochabl.
„Ochutnáš mou studánku?“ otázala se náhle, lehla si na záda a roztáhla nohy.
Karel zabořil obličej do jejího klína a jazykem ji rejdil po vnějších i vnitřních pyscích a zajížděl dovnitř, kam až dosáhl. Blanka vyhekávala svou rozkoš a uvolňovala proudy šťávy, které Karel slízával. Bože, jak byla dívka sladká!

„Och..och…tam..ne..néééé..jóóóó..úúúh!“ vykřikovala zmateně, když ji polaskal klitoris a to už mu ocas tvrdě stál, že se jen posunul výš, přirazil a hladce do ní vnikl.
„Uhh… to je krása,“ vydechla dívka a hned mu šla naproti.
Karel snaživě přirážel a vychutnával si sevření úzkého klína, který mu čuráka krásně masíroval. Blanka taktéž slastně vnímala, jak ji celou krásně vyplňuje a dávala to najevo milostným sténáním. Karel samozřejmě se věnoval i jejím prsům a pozvolna zrychloval v přírazech.
„Můžu…do…tebe?“ otázal se náhle v záblesku uvědomění.
„Ano….chci…abys..mě…vystříkal.. prosím,“ sténala Blanka a Karel nasadil drtivé tempo rychlých a hlubokých přírazů. Blanka vzepjala nohy co nejvýš, aby do ní vnikal opravdu až na dno a ještě ho povzbuzovala. „Dělej…přirážej..víc…stříkej…stříkej semeno…chci to.. jo..jóóó..úúúžž!“ a v přílivu orgasmu svírala poševní svaly, že Karel začal bezmocně stříkat.
Přirážel, až v ní zůstal zaražený a plnil jí dělohu semenem. Ta mocně nasávala celou dávku, ale Karel cítil, že i jeho energii. Cítil se slabý, pak se zhroutil na dívčinu tělo a najednou ho obestřela temnota.

Mohlo by vás zajímat  Ladie's party

***

Když se probral, byla už skoro tma. Rozhlédl se okolo, ale Blanka už tu nebyla. Zmizela ona i deka a nic tu nepřipomínalo nedávný vášnivý sex. Kromě uválené trávy a Karlova povadlého ocasu se zaschlými stopami semene. Doploužil se domů a hned padl vysílením na postel a spal až do rána.

Druhý den přemítal, s kým se vlastně v remízku setkal. Poptal se na dívku u místních obyvatel, ale ti jen kroutili hlavou. Blonďatou dívku jména Blania, nebo Blanka v životě neviděli.
„A zkoušel jste už starého Šebestíka?“ otázal se ho soused.
„Ne. Kdo to je?“ zavrtěl Karel hlavou.
„Místní pamětník a kronikář. Pravda, je mu už před devadesát a skoro nechodí ven, ale ten leccos pamatuje a ještě mu to v hlavě pálí,“ a nasměroval Karla k jeho chalupě.

***

Starý pan Šebestík přijal Karla s radostí. Žil sám a byl rád, může-li si poklábosit s někým, kdo má zájem o historické události.
„Co vás zajímá, mladý muži?“ otázal se stařík, „Co nenajdu tady,“ zaťukal si na hlavu, „naleznu v kronikách. Mám všechny a první jsou ještě z časů třicetiletý války,“ chlubil se.
„No, asi takhle,“ soukal ze sebe Karel. „Potkal jsem jednu dívku, mladou, krásnou, tam u toho rybníčku v polích. No…ehm… řekla, že se jmenuje Blania, nebo Blanka, prý je to jedno. No, a pak jsem usnul nebo co, ona zmizela a od tý doby ji hledám. Říkala, že je ze vsi, ale teď už vlastně ne. Moc jsem tomu nerozuměl.“

Během hovoru se Šebestíkova vrásčitá tvář přestávala usmívat. Když Karel domluvil, kronikář vzdychl. „Mladý muži, než si popovídáme dál, zajděte si nejdřív na hřbitov. Ano? Projděte si to tam pozorně a teprve pak přijďte.“
„Ale, já nechápu…,“ bránil se Karel, ale muž byl neoblomný.

A tak tedy Karel navštívil místní hřbitov. Nikdy tu nebyl, nikoho tu neznal, a tak se znuděně procházel mezi hroby a četl si jména zemřelých sedláků desítky let zpátky.
Náhle se zastavil a srdce se mu divoce rozbušilo. Na jednom náhrobku totiž stálo: „Blania Radovič, *1856 +1876.“ A pod ní jména rodičů, kteří zemřeli mnohem později.

Hrob byl starý, ale bylo vidět, že je stále někým udržovaný.
„Proboha, to není možné!“ blesklo Karlovi hlavou, „To ne!“
A co nejrychleji se navrátil k panu Šebestíkovi.

***

„Tak co, nalezl jste?“ otázal se kronikář a tvářil se stále zasmušile.
„Ano. Ale to přece není možné!“ skoro vykřikl Karel, „Skoro 150 let mrtvá dívka a já? Viděl jsem ji, dotýkal jsem se jí, šu… no prostě byla živá!“
Kronikář mu nalil rum.

„Tak poslouchejte! Radovičovi sem tenkrát přišli jako chorvatští imigranti. Uměli hospodařit a brzy se sžili s místním prostředím. Měli dceru Blaniu, česky Blanku, a ta se, bohužel, zakoukala do pacholka, který u nich sloužil. Že by si sedlákova dcera vzala pacholka, bylo pro otce nepředstavitelné, a když nepomohly prosby ani zákazy, otec ho vyhnal. O pár dní později ho našli mrtvého na lesní cestě. Šel asi někam jinam za výdělkem a někdo ho přepadl. Dívka tedy byla bez chlapce, zato už těhotná.
Když se dozvěděla, že její milý je mrtvý, pochopila, jak to asi bylo s tím přepadením, vmetla otci do tváře, co si o tom myslí a ještě ten den se utopila v místním rybníčku. Další záhada. Plavat uměla, ale prostě ji našli utopenou. Radovičovi se pak uzavřeli do sebe a hospodařili až do smrti. Tak to tehdy bylo. Vše je tu zapsáno,“ a pozvedl těžký svazek jedné z kronik.
„Ale jak to, že ona a já? A ten hrob je udržovaný,“ byl Karel celý vyjevený.
„O hrob se staráme my, vesnice. Víte, mladý muži, vy jste se totiž setkal s vílou smrti, tak jí tu říkáme. Nešťastná Blania po smrti nedošla pokoje a zjevuje se každému, koho pak následně potká nějaká nehoda,“ kýval stařík hlavou, ale Karel mával rukama.
„To je všechno nesmysl! Ta holka byla živá!“

„Ano, byla to pro vás živá bytost, protože vám se může něco stát. Kdybych tam stál já, současně s vámi, neviděl bych nic. Podívejte se. Staré Bacálkové se loni zjevila na hřbitově a šup… za měsíc si na zápraží zlomila nohu. Můj bratranec ji tu spatřil před patnácti lety. Chlubil se, že se s ní prý miliskoval ve stodole a za dva tejdny ho ranila mrtvice. Srdce mu prej puklo z přemíry aktivity. Jaký aktivity, když to byl bačkorovej dědek? Jo, mladý muži, tak to je. Ale jak říkám, nebojte se, že vás hned za rohem čeká nějaký neštěstí. Ta spojitost mezi vílou a těmi nehodami nebyla nikdy stoprocentní. Moje stará ji viděla před čtyřiceti lety a umřela naprosto přirozeně až před pár lety. Tak nashle, mladý muži, a přijďte zase někdy na kus řeči,“ zamával mu stařík na odchodu.

KareI v zamyšlení vyšel z chalupy. Vtom zaslechl kvílení brzd, otočil hlavu vlevo a poslední co v životě spatřil, byla čelní maska kamiónu.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
3175
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
3
Shock
shockingman@seznam.cz

7
Komentujte

Please Login to comment
avatar
5 Comment threads
2 Thread replies
6 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
6 Comment authors
ShockBigbizzReniemBob Romilbert9k Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Martin
Člen
Martin

Čekal jsem jak to celé dopadne . Škoda smutného konce . Manželka ho opustila a víla zabila . Přesto tento typ povídky mám rád , je v tom sex , napětí i tajemno .

bert9k
Host
bert9k

Pěkná povídka, nechcete napsat pokračování Kytice?

Bob Romil
Člen

Drsný příběh o tom, že nehoda není náhoda. S vílou nebo rusalkou není radno se zaplétat. Před studenou rukou ucuknul, ale studený klín ho neodradil.

V alternativním konci s happyendem by dokonalým uspokojením víly zlomil její prokletí a možná by v nemocnici potkal anděla v bílém doktorském plášti 🙂

Reniem
Člen
Reniem

Dlouho jsem se té povídce vyhýbala, protože mi už z názvu bylo jasne o čem to asi bude a nezklamal jsi. Ale teda musím rict, ze i tak jsem byla napjatá jak struna a přečetla to jedním dechem.Super!

Bigbizz
Člen
bigbizz

Naprosto dokonalá povídka, která mě vrátila zpět do dob puberty, kdy jsem tyhle příběhy doslova hltal. Děkuji. Bylo to moc příjemné oživení.