Toto je 1 díl z 4 v seriálu Venkovská selanka

Tentokrát nás autorův příběh nechá nahlédnout do drsného prostředí předválečné vesnice.

Venkovská selanka

„Co je to za den?“ říkal si pro sebe sedlák Bieka. V jeho mohutné pěsti, udřené od práce na poli a ve chlévě, se volně pohupovaly opratě. Kůň ujížděl lehkým krokem s žebřiňákem plně naloženým balíky slámy. Přijížděli na pole, kde pracovala jejich Anka.

Anka děvečka. Znal ji od deseti, kdy se přistěhovala se starým tátou kořalou a mámou, která od nich pak utekla.
Ježíši! Ta její máma to byla děvka, chlastala jako starej, ale daleko raději měla “hejbání“. To byla ramlice, povzdechl si sedlák. Kam se ale hrabe vzrůstem na moji Rozu.
Cítil náhle, že se jeho pohlaví ozývá. Slastně se protáhl.

Biek byl statný čtyřicátník. Co statný? Byl chlap jako hora, jinak by tu dřinu sotva vydržel.
Jeho Roza, to byla ženská kyrysar. Sílu měla za dva a tu postavu. Rameny se sotva vešla do dveří a její prsy to byla dvě krásná vemena.
Jednou když dojila nejlepší dojnici za děvečku, tak jí ty její kozy vyndal a schválně porovnal s vemenem. Bělostí, tuhostí a vahou to kozy Rozy vyhrály.

Biek se usmál pýchou, když si vzpomněl jak si chtěl jednou starý strýko zašpásovat. Tenkrát byli všichni poloožralí a strýko, starý sviňák, taky už na nic jiného nemyslel.
V seknici bylo horko a tak si Roza rozepjala jupku a stírala čůrky potu mezi bílými homolemi prsů. Strýko jak to její bohatství viděl, ztratil řeč a s rukama do široka napřaženými se hnal Roze po jejích kozách.
Roza byla tenkrát tak ovíněna, že si toho hned nevšimla, až když jí jupku úplně rozhrnul a tak obnažil oba nalité prsy s trčícími bradavkami jako prst.
Jeho ruce začaly cecky Roze ohmatávat. Byla asi pořádně vzatá, že se jen pochechtávala. Strýko jen chrochtal a pomalu ve tváři modral.
Najednou jeden její nalejvák popadl a trčící bradavku, jako dudlík strčil do bezzubých dásní. To se už Roza probrala, nebo jí to dole začalo mokvat, mykla strýka pootočením ramen druhým vemenem až odlítl a svalil se na zem jako kupa hnoja. Od té doby přišel ještě jednou za Rozou a pokoušel se, ale…..
Sedlák se pousmál a mávl rukou.

Při vzpomínce na mohutný zadek Rozy se mu pták v kalhotách postavil a hrubá látka dřela jeho palici.. To už vůz zastavil. Byli doma na dvoře.
Zavezl žebřiňák do stodoly, koně vypřáhl, napojil a vyhřebelcoval. Jeho pohlaví se zatím uklidnilo.
Selka ho už vyhlížela. Ze zvyku a z živočišné radosti ji poplácal po zádech, ruka mu zajela na mohutné hýždě ukryté pod sukní a spodničkou, které je dělaly ještě větší. Neodolal.
Přejel oběma rukama ty masivní polokoule a zajel pod spodničku, aby ji vyhrnul a polaskal se pohledem a rukama s její teplou, napnutou pokožkou, s mohutností a s úžlabinou mezi tím pohořím.
Velká ruka vklouzla do černého houští ukrývající stále žhnoucí pohlaví.
Mechanicky selka ucukla, ale pak narazila na jeho lopatkovitý prst, který se prodral houštím do sloje od níž sál neustálý žár a jež začala pod jeho doteky vlhnout.

Biekovi bleskl nyní již starý nápad.
Prsty začaly prohrabávat černou, hustou houštinu kryjící pohlaví.
Jeden velký prst se zavrtal do žhavé prohlubně, až se Roza prohnula v kříži a vyjekla: „Snad nechceš šoustat nyní před obědem? Co to do tebe vjelo?!“

To už druhá ruka přejela boky, pas a vklouzla pod odstávající halenu
Polaskala tuhé, těžké prsy s jejich dosud nevyburcovanými hroty. Stačilo párkrát přejet a pomačkat velké růžové koláče dvorců, aby se mu tvrdnoucí špičky vpíchly do dlaně.
„Fajn, koukám, že ti to funguje pořád stejně…,“ nedokončil.
Ruka selky hmátla naslepo do jeho poklopce a rafla po tuhnoucí kládě.
Stehna a půlky, kde prsty sedláka stále dřely říjící pohlaví se sevřely. Jiná ruka než ruka jejího José by to nevydržela. Bylo to jako sevření v kleštích. Bylo to sevření vášně před orgasmem.
Roza byla známa, že ovládala tohle svalstvo. Stehna a půlky byly jako mramor. Tvrdé, drtící.

„Tobě taky cuká,“ odpověděla a přes kalhoty mu začala pomačkávat zvětšující se palici.
„Tak to ne, počkej s tím. Můžeme si zapíchat před obědem. Nalačno je to vždycky lepší, ale nejdříve půjdeme do maštale,“pronesl rozhodně sedlák.
Selka se na něj udiveně podívala. Tohle už mají dávno za sebou. Za svobodna ji přeřízl právě v maštali.
„Že by výročí?!“ prohodila.
„Žádné výročí, de se.“
Ještě jednou ji poplácal a promnul mohutné hýždě. Ještě naposled přejel nalitá prsa a už ji táhl ven.

„Tak dělej! Než přijede Vince s Ankou,“ řekla netrpělivě.
On si ještě nezačal ani rozepínat kalhoty!?
„Počkej! Tiše!.“
Na dvoře zarachotil žebřiňák.
Hergot, zase, čím to je?! Nedokončil myšlenku a strčil selku za hromadu slámy, hodil na ni spodničku a sukni. Sám zalehl vedle, aby viděl na přijíždějící.
Roza se zatím pomalu, nechápavě začala strojit. Již chtěla něco říci a vyjít ven, když těžká ruka sedláka ji zakryla ústa a zatlačila do slámy.

Horké paprsky slunce prošlehávaly škvírami. Vrchovatě naložený žebřiňák dodrncal do stodoly. Anka na samém vrcholku s rozepjatou blůzou nechala proudit čerstvý vánek na upocené, opálené pevné trčící prsy. Hnědé vlasy se světlými prameny, od slunce obarvené, měla zavázané do uzlu v šátku. Krátká sukně sotva zakrývala polovinu silných opálených stehen.
„Schovej ty kozy, ať mohu dělat!“ zahulákal Vinca když zahákl opratě.
„To ti vadíí?! Jak?“ provokovala ho z výšky Anka.
„A tohle ti nevadí!?“
Její ruka poodhrnula cíp sukně zakrývající lůno zarostlé hnědými až rezavými chloupky.
„Že na tebe vlítnu a udělám ti to násadou!“ zahrozil Vinca.
„To bych ráda viděla,“ dráždila ho. “Vždyť ti stojí, že neuděláš krok.“

Vinca se nedal. Začal rychle odpichovat balík slámy za balíkem pod Ankou a házel je na druhou stranu. Hrozilo sesutí slámy. Anka pochopila. Za chvilky byl žebřiňák prázdný.
Sedlák taky. Její tělo bylo jako pružina. Pevně trčící prsy se při práci sotva rozhýbaly, tak byly posazeny a tuhé.
Nevadilo jí, že se jí sukně často vyhrnula a odkryla houštím zarostlý vypouklý klín a naducané polokoule hýždí. Anka byla opálena všude. Vinca nemohl nyní v těsných kalhotách dělat. Sundal si je. Rozparek zšedlých podvlékaček dával občas vyvětrat jeho pořádnému nářadí.

To už byl žebřiňák prázdný, když Anka na něm stála rozkročena nad Vincou a dráždila ho svým rezavým pohlavím rozevřeným do široka rozkročenými stehny.
Prsy měla stále odhalené, byl takový hic.
Když se Vinca na ni zálibně zadíval tak si je schválně promnula aby viděl jak jsou pevné a pérují.
Vinca to viděl. Ocas mu stál jako kůl.
V duchu si říkal: „No počkej ty mladá děvko, já tě vomrdám až ti budou cecky lítat jako splašený.“

Selka a sedlák byli vydrážděni mladým bujným párem. Selka nemohla oči odtrhnout od nabijáku Vincka. Tohle by si do něj nikdy nepomyslela, že má takovýho utahováka.
Obdobně sedlák. Oči mohl nechat na Ance. Její ohnivě svítící klín mu učaroval a její prsy, sotva se pohupující svou tuhostí ho přitahovaly.
Již dávno vyhledala jeho ruka plné pohoří selky a drtila. Selka zase jen slastí vzdychala při představě, že jí mačká Vinca.

Ten právě sundával Anku ze žebřiňáku.
Jeho po stehnech se šinoucí ruka zajela do dráždící sluje. Prsty se tam přímo zabodly a nadzvedly ji za roztaženou rozpálenou, mokvající prohlubeň. Druhou rukou přejel rozpálený zadek na záda a snesl ji k nohám.
Anka jako učarovaná třeštila oči na jeho mohutného ptáka.
„Au, vždyť si mne mohl roztrhnout!“ zavřeštěla když se trochu vzpamatovala.
Viděla z výšky, že ho má pořádnýho, ale že je to takový klacek o tom se jí jen zdálo.
Chtěla ho do posledního nervu svého roztouženého, nenasytného těla, ale měla z něj zároveň trochou strach.
Nemohla od něj oči odvrátit. Rozráželo jí horko a zima. Dole jí to strašně svědilo, bradavky měla napnuté do krajnosti.

Vinca s Ankou se už dávno nestarali o své okolí. Jejich vášeň propukla. To nebylo milování, to nebyla říje divoké zvěře, to nebylo píchání, to bylo prach sprosté, mstivé, zuřivé, chlípné, prostopášné páření.
Nejnižší pudy se v nich probouzely a bičovaly jejich mozek a těla.
První začala mladá, zářící Anka. Už se neovládala.
„Tak pojď ty kanče,“ začala. “Dovedeš vůbec píchat?!“ drsně ho provokovala. „To víš, já na nějaký vobyčejný píchání nejsem zvědavá, buď budeš pořádně šoustat, nebo di vod toho.“
„Ty děvko prochcaná, ty kurvičko nevystříkaná,“ začal Vinca, jehož uražená chlapská ješitnost samce, který si je setsakramentsky vědom toho co dovede se probouzela.
“Počkej, já tě přeříznu, že mi tady budeš zpívat a prosit, abych ti ji pofoukal, že hoříš od kundy. Ta tvoje chlupatina, jestli teďka hoří tak potom lehne popelem.“
Ruce stále nekompromisně zpracovávaly chlupatici a občas prohrábly strašně citlivé trčící pahorky a promáčkly bradavky. Bylo to preludium hrající na její tělo, až se prohýbalo do oblouku.
„Ty sviňáku, stojí ti vůbec, že mě valchuješ rukama!?“ Bleskově hrábla rukama po jeho stojícím ohonu a začala ho dřít co jí ruce stačily. Žalud vzrostl až vyplnil celou její dlaň.

Na oplátku vrazil do ní svoje dva špinavé prsty. Zavyla, prohnula se v kříži a přirazila pohlaví k drsné ruce.
Vinca odhodil spodky. Jeho bílý zadek, bez jediné tukové vrstvy, se s rozkročenými stehny vznášel nad jejím tělem.
Hlavu měla nyní zvrácenou dozadu, oči vytřeštěné.
Jako příboj probíhaly vlny rozpoutané vášně jejím tělem. Pohlavím narážela na surové prsty. Palec dřel strašně citlivý naběhlý hrbolek. Prsy se nabízely k dalším drtivým stisků.
Nyní již žádostivě chlípně chraptila: “Mrdej, vraž mi ho tam až po kulky, roztrhni mě, ale mrdej prosíím..!!.“
Ještě chvilku jí ruce Vincka strašlivě rozdělávaly.

Mezitím již několikrát selka vyvrcholila a zaplavila ocas Bieka svoji šťávou. Sama si musela dřít těžká, velká visící vemena o balík slámy. Ta na její bělostné pokožce zanechávala červené šrámy. Dřela si klitoris při dráždivém pohledu na zmítající se vilnou dvojici a zvláště na ruku přejíždějící mohutný ohon Vincka.

Konečně se Vinca nadzvedl a rozevřel stehna Anky do široka.
Zvedající a klesající pohlaví se zvlhlým lesklým houštím se plně vystavovalo očím Vinci a tajně přihlížející dvojici. Vinca nasadil rozvážně hlavu své palice.
Pysky orámované narezlými chlupy se roztáhly k prasknutí. Hlava mohutného pyje vklouzla po zatlačení dovnitř. Táhlé „ááá“ prořízlo vzduchem.
Vinca se nezastavil a se svým nebozezem se zavrtával stále hlouběji do roztažené vagíny. Anka byla prohnutá do krajnosti. Křečovitě držela ruce Vincka svírající její dmoucí se prsy, s nalévajícími dvorci stožárů bradavek, jako opratě. Nalité bradavky mu proklouzávaly ze sevřené pěsti. Vinca ji drsně přitahoval za kozy jako za držadla.
Řvala jako pominutá, šílela, řičela, vyrážela skřeky jako fena. Když polevil ve svém náruživém tlaku vypínala klín s rozšklebeným pohlavím a křičela: „Vrážej ho tam, mrdej!“

Se stejnou chlípností a neurvalostí mačkal sedlák cecky Rozky. Přitahoval její vypnuté, rozvírající pohlaví se smáčeným černým porostem na svoje bidlo. Velké půlky hýždí se před ním rozprostřely jako údolí.
Sedlák pozoroval Vincu jak zavrtal prstem do otvoru nad rozdíranou vagínou. Anka zavyla podruhé. Její „ááá“ projelo znova celou stodolou. Zmítání těla Anky se stávalo zběsilejší.
Biek nelenil. Jeho lopatkovitý, velký ukazovák se rovněž zapíchl do menšího otvoru dosud panického zadku Rozky. Ta jen zafuněla a rozhoupala své mohutné kejty a sama se pozvolna nabodávala na jeho prst a ocas současně. S mohutným výstřikem s ní několikrát zalomcoval silný orgasmus.

Již pětkrát cítil Vinca jak Anka pod ním vrcholí svou extázi, již pětkrát zakvičela a zařičela s mohutným cukáním provázející gejzír závlahy její vagíny.
Teprve nyní začal pořádně přirážet svoje kadidlo, ten příšerný rozparovák zaplavující celé útroby říjící, vilné Anky.
Právě nyní se prorazilo stavidlo její chlípnosti. Znova narážela a zmítala se pod Vinckem, její hlasivky již vydávaly zvuky nepodobné čemukoliv lidskému. Vydržela strašlivý nápor jeho gigantického ocasu. Tam kde by byla jiná roztržena, tam kde se musel Vinca ovládat, aby prosící a naříkající samici pod sebou neroztrhl, tam Anka ještě přirážela a těsně svírala jeho mohutný klacek.
Cítil její útroby jak pružně odrážely hlavu jeho žaludu.
Začal stříkat, nepřetržitě z něho tryskal žhavý proud zaplavující celé její nitro. Naposled se vypnula do oblouku. Její hrdlo již nebylo schopné vydat sebemenší sten. Jen cukající tělo s křečovitým stahem pochvy a s výronem bílého moku nasvědčovalo definitivní konec totálního ukojení.
Na chvilku zavřela oči, aby se pak s ohromnou vděčností podívala na svého samce, přemožitele, podmanitele.

Selka se sedlákem byli již hotovi drahnou chvilku před tím. Tak, jako nyní, jim to už dlouho nešlo. Oba nespustili oči z mladé dvojice, která je přinutila svou vášní k jejich velké rozkoši.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2341
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
2
Navigace v seriáluVenkovská selanka – zpověď >>

3
Komentujte

avatar
3 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors
MartinEmilo ZolaBob Romil Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Bob Romil
Člen

Nejen drsná, ale hlavně pořádně nadržená byla předválečná vesnice 🙂 Hezký příběh se šmíráckou “vsuvkou” ve stodole.

Emilo Zola
Host
Emilo Zola

Super, chtělo by to pokračování….

Martin
Člen
Martin

Moc hezky napsané . Příběh plný vzrušení . Také bych byl pro pokračování s prohozením aktérů .