Toto je 2 díl z 2 v seriálu Večírek

 Přinesl si z kuchyně stoličku. Posadil se proti ní a najednou v sobě pocítil jakési vnitřní chvění a napjatost, které ho doprovázely vždy, když se pouštěl do něčeho nejistého. Snad to není špatný znamení, nejsem psycholog, ale snad ji k němu přinejhorším aspoň dostanu, pomyslel si v duchu a rychle potlačil své rozechvění.

„Teď mě dobře poslouchej.“ naklonil se k ní blíž, „Chci ti opravdu pomoc, ovšem především ty sama musíš CHTĺT tu pomoc přijmout, musíš CHTĺT spolupracovat, MÍT ke mně důvěru a hlavně VĚŘIT v pozitivní výsledek. Jedině tak má smysl se o to pokoušet. Souhlasíš se mnou?“

Položil svou otázku proto, aby věděl, zda mu ve svém stavu vůbec rozuměla. Marcela byla ze svého záchvatu úplně vyčerpaná. Její „ano“ zachraptělo, takže musela polknout, aby mohla mluvit.
„Jestli to myslíš vážně,“ řekla s ještě zastřeným hlasem, „udělám, co chceš. Asi mně jinýho nezbejvá, pomalu nevím kdo sem a co sem. Je to divný, ale věřím ti.“
Vypadala přitom strašně bezmocně a odevzdaně.

„Fajn,“ řekl Pavel, a tímto slůvkem začalo něco, co žádného z nich ani ve snu nenapadlo, že by se mohlo stát. Nadechl se a oznámil jí svůj první záměr.
„Bylo by dobrý, kdybys byla poněkud klidnější a tak ti nejdřív pomůžu s relaxací.
Takže si teď hezky lehni, ruce si polož volně podél těla a nohy dej mírně od sebe. Uveleb se tak, abys ležela co nejpohodlněji, aby tě nic netlačilo, zkrátka aby tělo bylo volný. Tak, to je ono. Teď už tedy pohodlně ležíš a jsi připravená odpoutat se od myšlenek, co tě trápěj.
Pomalu zavři oči a nech je zavřený po celou dobu, co k tobě budu promlouvat.
Oči máš zavřený, jsi klidná, odpočíváš. A jak si tak odpočíváš, tvý myšlenky se začínaj vytrácet. Soustředíš se na mý slova, na můj hlas a postupně budeš prožívat všechny pocity, o kterých budu povídat.“

Pavlův hlas postupně dostával tichý, zklidňující rytmus. Bylo jen otázkou času, kdy začne působit.
Marcela byla překvapená. Domnívala se, že ji Pavel bude nejspíš utěšovat, ale tohle bylo něco zcela jiného. Pomyslela si, že na ni to přece nemůže zapůsobit – nějaká hypnóza či co. Copak to jde, představovat si pocity?
Když říkal, že má těžké ruce i nohy, zkusila jimi pohnout. Ke svému údivu zjistila, že je opravdu cítí těžké, ba dokonce, že těžké cítí celé tělo. Ta tíha jí ale nijak nevadila. Byla docela příjemná, a s tím příjemným pocitem si najednou uvědomila, že se jí od ramen začíná šířit pocit tepla, přesně tak, jak ji to naznačil jeho sugestivní hlas.
Hřejivé teplo pomalu postupovalo do rukou, do nohou, až nakonec prostoupilo celé její tělo. Dostavil se pocit malátnosti a už se o něm chtěla zmínit, když slyšela Pavla říkat, ať si tohoto pocitu nevšímá a nebrání se mu. Zcela se podvolila tichým slovům, které pronikaly do jejího podvědomí.
Tělo se prohřívalo příjemným hřejivým teplem a Pavel zvolna zaměřoval její pozornost na dýchání a srdeční tep. Soustředila se na vnímání svého dechu a srdce. Postupně, jak se rytmus tepu klidnil, dospěla až k samé hranici jeho postřehnutelnosti. V její duši se usídlil klid a mír.

„Máš báječně prohřátý tělo,“ pokračoval dál sugestivní Pavlův hlas. „Jsi klidná a uvolněná, fyzicky i psychicky odpočatá. Teď se budeš moci soustředit na cokoliv, aniž by ti to působilo sebemenší potíže. Tvoje relaxace pomalu končí. Dech i tep jsou zase normální, tělo máš chladný, myšlenky čistý. Stačí ti jen zhluboka se nadechnout – vydechnout – a jsi zpátky v normálním stavu, odpočatá a svěží.“

Marcela se nenásilně probrala do reálného světa.
Po pouhých deseti minutách se cítila nesmírně lehce a uvolněně, jak snad ještě nikdy předtím nebyla. Pohlédla na Pavla a uviděla, jak se na ni usmál.
„Tak co? Přežilas to, je ti líp?“ zeptal se a Marcela blaženě přivřela oči.
„Fantazie! Všechno je pryč! Ani se mi nechce vstávat,“ zavrněla spokojeností.
„A proč bys musela? Zůstaň, jak ti to nejlíp vyhovuje. Co myslíš, můžem se pustit do tvýho problému?“
„A ty víš jak?“
„To je otázka důvěry.“
„Tak o tu snad nemusíš mít strach. Po tomhle ti věřím snad absolutně. Udělám všecko, co budeš chtít a na co jen pomyslíš.“
„Opravdu? I koleno by sis nechala vrtat?“ zašpičkoval si.
Zasmála se.
„Ty prevíte, že bys mně chtěl ublížit?“
„Ty víš, že ne. Jen bych si přál, aby ses nestyděla za svý emoce a nebála se je dát najevo.“
„Jaký emoce?“
„Ty, který v tobě jsou.“

Vstal ze židličky a přisedl k ní na gauč. Ochotně mu udělala místo. Vztáhla k němu ruku a on ji sevřel mezi svými dlaněmi. Proběhlo jím zachvění, signalizující bezprostřední blízkost ženského těla. Na okamžik zrozpačitěl, ale rychle se ovládl. Postřehla to a na okamžik obrátila role.
„Neboj se, nebudu šílet. Jsem úplně střízlivá a cejtím se…no…skoro jako by mě bylo o dvacet míň. To je divný, viď? Ale za to můžeš ty. Mám pocit, že ti můžu říct opravdu všechno. Tak se ptej!“
„No, moc vyptávat se tě zatím asi nebudu. Toho zpovědníka necháme na dýl. Možná bude lepší, když ti nejdřív řeknu, co si o tom myslím a jak se na ty věci dívám já. A přitom, možná, najdeme i tvý emoce. Když si budeš myslet, že je to jinak, řekneš mi to. Co ty na to?“
Jsem jedno ucho,“ odpověděla s příšerně komickým afektem.
Rozesmál se.
„Děláš si srandu z vážnejch věcí! Ale co, nakonec je to dobře. Takhle se mně líbíš daleko víc. Koukni, i když je všecko přece jen trochu složitější, dá se to říct několika slovama. Myslím si, že máš problém s tím, že se v tobě pere tvoje přirozenost s nepřirozeností. To je celý.“
Potřásla nechápavě hlavou.
„Tomu nerozumím.“ „Proč? Vždyť je to jednoduchý. Prostě svoji vlastní přirozenost považuješ za nepřirozenou. Hele, řeknu ti to, jako kdybys o tom nikdy neslyšela.
Každej živočich, aby nevyhynul, se musí rozmnožovat. Aby se tak nestalo, nutí ho k tomu pohlavní pud. A u člověka je to stejný, to je snad jasný. Jenže člověk má jednu výjimku. Umí to ovládat, dát tomu určitou kulturu. Umí to intenzivně prožít, i potlačit. Záleží na něm, jestli svou sexualitu prožívá přirozeně, nebo nuceně podle toho, jak mu to namluvili. Mluvila ty jsi vůbec někdy s někým o sexu? Nebo jsi aspoň o něm něco četla?“
„Ne. Na co?“ zatvářila se udiveně nad takovými otázkami. „Dyť je to tak jednoduchý a nic na tom není.“
„Jistě. Jestli na tom něco je, tak je to nemravný, sprostý a hříšný, viď? Ale to sis myslela předtím! Teď jsi tyhle zcestný myšlenky pustila z hlavy! Takže konec přednášky a podívejme se na ten sex trochu blíž a jinak.“

Udělal pomlku a zeptal se: „Ještě pořád mi věříš?“
Přikývla.
„Dobře. Začnem jako při relaxaci. Uvolni se a zavři oči.“

Zvedl se, aby měla víc místa. Posunula se zpátky do svého dolíčku a rozložila se po celé šíři gauče. Pavel s uspokojením sledoval, jak se bezvýhradně podrobuje jeho příkazu.
„Bezvadný, fantasticky spolupracuješ.“ pochválil ji. „Já ti samo­zřejmě taky věřím, a protože to je vzájemný, můžeme se pustit do sexu a erotiky. Zase se soustředíš na svý tělo a pokusíš se jej co nejvíc vnímat. Budu tě jakoby hladit, ale bez dotyku. Ty mně řekneš, kdy a kde co cejtíš. No, a začnem od hlavy.“
Přistoupil k ní a vztáhl ruce k hlavě, až se konečky prstů téměř dotýkaly vlasů. Ke svému úžasu to Marcela okamžitě poznala. Ve svých vlasech ucítila neurčitý elektrizující vjem, který nedokázala nikam zařadit. Nevěděla, jestli je to to, co měl Pavel na mysli, a tak se rozhodla prozatím vyčkat, co bude dál.
Pocit se pohnul stranou, začal slábnout a nakonec se vytratil docela. Asi to nic nebylo, pomyslela si, ale najednou ho ucítila znovu. Objevil se na vrcholku uší, sklouzával dolů ke krku a byl stále silnější.
Když se objevil vzadu na šíji, jeho intenzita vyvolala další vjem, který rozechvěl páteř a vystřelil až k podbřišku. Překvapilo ji to natolik, že o tom Pavlovi zapomněla říct. Uvědomila si to teprve, když chvění zmizelo.
„Pavle! Něco jsem cejtila! Začalo to na uších, sjelo to na krk a pak, jako když to vystřelí někam do břicha,“ oznamovala svůj zážitek.
„Jo, tak nějak jsem měl ruce. Teď jsou kolem ramen. Cejtíš je?“
„Možná jo, ale je to strašně slabý.“
„A teď?“
„Připadá mně…jako na prsou. Jo, přesně tam! Je to čím dál silnější…teď se to stěhuje dolů ke břichu, a slábne…teď na bocích…stehnech…přes kolena dolů – dyť je to, jako kdybys mi stahoval punčochy…hi…hihi, lechtá to!“
Začala se smát a ošívat se. Nakonec to nevydržela, otevřela oči a uviděla Pavla, jak se uculuje.
„No to mně řekni, cos to se mnou vlastně prováděl?“ začala vyzvídat.
„Nic moc. Chtěl jsem vědět, jestli umíš vnímat.“
„A umím?“
„Jo, myslím, že docela jo. Chtěl jsem, abys to poznala.“
„To tedy. V životě jsem nic takovýho nezažila, ale taky, mně snad nikdy nebylo tak dobře jako teď.“
Zavrněla spokojeností a přivřela oči.
„Jo, vypadáš báječně, opravdu. A to je dobře, protože teď…“ Pavel si přisedl zpátky k ní. „Teď začneme s erotikou už doopravdy.“

Sotva to dořekl, rázem znejistěl. Zdálo se mu najednou neobvyklé co říká a tázavě se podíval Marcele do očí, jestli si to snad nerozmyslela.
Ale ty jako by mu říkaly: „Copak nevidíš, že čekám? Že to chci!“

Pomalu, trochu váhavě, se k ní naklonil. Pootevřela ústa a přikryla oči záclonkami řas. Jejich rty se dotkly. Zprvu nesměle a jen letmo, jako by si to nejdříve chtěli vyzkoušet.
Pak si Marcela Pavla přitáhla a doslova se vpila do jeho úst plná nedočkavosti. Byla překvapená sama sebou. Polibek jí přinesl uvolnění a pocit už zapomenutého štěstí, který by mohl trvat věčně. Zničehonic ji přepadl strach, že by mohl odejít a vše zmizí. Strhla ho na sebe a přimkla se k němu vší silou. Ucítila na sobě váhu jeho těla a s údivem si uvědomila, že ji to vzrušuje. Přitiskla se k němu ještě víc, takže za chvilku nemohli ani dýchat.

Zvolna se vyprostil z jejího objetí. Vzal ji za ruce a pomohl vstát.
Byli proti sobě tváří v tvář, tělo u těla, a uvnitř jim narůstalo dráždivé chvění napjatého očekávání.
Zavřela oči, do vlasů se jí zapletly ruce.
„Jsi nádherná ženská,“ slyšela ho šeptat, „neuvěřitelně žádoucí a krásná. Dráždíš mě, víš to?“
Tělo jí zaplavilo horko.
„Ty blázne, co děláš?“ pomyslela si, „ten můj to nikdy nedělal. To cuchání, až mě z toho mrazí. Cejtím to na prsou, v bocích, všude. Jaký to bude, až si mně vezme?“

Jako by ji slyšel, sjely mu ruce níž a dlaně objaly oblá ňadra.
„Jsou nádherný. Patřej na světlo, jako vůbec celý tvý tělo.“ šeptal dál a rozepínal přitom poslední dva zbylé knoflíčky potrhané halenky.
Rozevřel ji, přehrnul přes ramena a za rukávy stáhnul dolů. Rozepnul zip sukně a nechal ji spadnout na zem. Pak uchopil do prstů ramínka košilky a pomalu, pomaloučku je stahoval dolů, odhalujíce kousek po kousku její ňadra, až ta se konečně vyhoupla ven, vzrušující a plná, s velkými dvorci bradavek.
Marcelou projel impuls neobvyklé slasti.
Intenzívně vnímala, jak se látka košilky tře o pokožku, odkrývá její nahotu, zvyšuje smyslnost jejích pocitů. Stouplo v ní vzrušení, když se pohyb na okamžik zastavil na okraji kalhotek ve chvíli, kdy si Pavel klekal na zem. Pokračoval ve svlékání a stahoval košilku s kalhotkami zároveň. Vychutnával pomalé odkrývání pokladu, když se konečně objevil tmavý klín jejího pohlaví, chvíli se na něj bez hnutí díval.
Pak rychle dokončil svlékání a postavil se.

„Teď ty mně,“ přikázal jí tiše.
Nejistými prsty mu rozepnula košili a vysvlékla ji. Tričko, které měl pod ní, jí už způsobilo nesnáze, když se jí nedařilo přetáhnout je přes hlavu. Když dopadlo na zem, její pohled utkvěl na opasku kalhot.
Začala se s ním nešikovně potýkat, že jí musel pomoci. Dotkla se zipu a přepadl ji stud, ale po malém zaváhání jej překonala a zip rozevřela.
Pak, stejně jako Pavel, poklekla a pomalu, kousek po kousku stáhla kalhoty dolů. Pohled na slipy, vyboulené ztopořeným přirozením, v ní vyvolal naprosto nečekaný šok.
V pozadí myšlenek se jí objevil obraz bývalého muže, jak přistupuje nahý se stojícím údem k jejímu lůžku a drsně jí říká: „Dělej, dem na věc!“ a nečekaje dál, hrubě ho vráží dovnitř.
Otřásla se představou, že by to měla prožít znovu.
„Ne! Nedokážu to.“ hlesla.
Zabořila oči do koberce, beznadějně svěsila ramena. Nevěděla, co má dělat, jen stála a bylo jí na omdlení.
Pavel okamžitě pochopil o co jde.
„Bylo to s ním zlý?“ zeptal se tiše.
Zprvu ani nevnímala, že se jí na něco ptá. Teprve lehký dotyk ji trochu vzpamatoval.
„Jo. Hrozně,“ odpověděla bezbarvým hlasem.

Najednou si uvědomila, že vlastně po tom toužila. Že to chtěla! Ale obraz dávné hrůzy, který jí prolétl hlavou, všechno zničil. Už nic nechce, protože by jí to vracelo zpátky. Po ničem netouží, po lásce, po milování… Ne, teď už to ví!
„Prosím tě promiň. Musí to bejt pro tebe hrozný. Vydráždím tě a pak…“ Snažila se ze všech sil ovládat.
„Já…byla jsem taky vzrušená, a moc! Jak to snad ani neznám. Ale jak jsem uviděla tvý…tvýho…no, jak ti stojí, tak…“ zadržela dech a pak ze sebe vysoukala tu nepříjemnost, která jí vyvstala v myšlenkách, „…tak jsem najednou uviděla svýho muže jak stojí u postele a pak ho do mě vráží. Posedla mě hrůza a všechno bylo najednou pryč. Je mi to líto. Zkazila jsem ti večer.“

Schoulila se mu do náruče a rozplakala se. Něžně ji přivinul k sobě.
„No, tak hrozný to zas nebude, neobviňuj se. Asi to bylo u tebe opravdu zlý, ale snad se to dá napravit. Věříš mi ještě?“
„Tobě jo, ale že se to napraví? Tomu ne. Ty si to nemůžeš umět představit, jaký to bylo,“ vzlykla.
„To asi ne. Ale myslím si, že to moc rychle vzdáváš. Takhle bude trvat dobu, než si dovolíš mít příležitost a až ji budeš mít, stane se ti to znovu. Znovu se ti to vrátí a budeš na tom ještě hůř než dnes. Měla bys zkusit dotáhnou to do konce.“
Zdvihl ji hlavu a upřel zrak do očí: „Nepřál bych si aby to vypadalo, že tě přemlouvám jen proto abych si užil, ale zkus to. Kvůli sobě to zkus.“

Marcele se to zdálo beznadějné, ale podvolila se jeho jemnému tlaku, nechala se dovést ke gauči a odevzdaně na něj ulehla.
Přisedl si na kraj a chvíli ji pozoroval.
„Když já si stejně myslím, že už to nepůjde. Že už je všechno pryč,“ začala znovu pochybovat.
„Nepodceňuj se. Ty ten zlom překonáš, protože chceš!“ řekl důrazně. „Lež klidně a uvolněně jako při relaxaci a přestaň si vybavovat hrůzy s manželem. Místo toho si třeba vzpomeň na svůj dávnej sen.“
„Na jakej sen?“ ptala se nechápavě.
„Jako malá holka jsi určitě měla nějakej idol, nějakýho hrdinu, o kterým jsi snila.“
„To bych musela hodně vzpomínat.“
„Tak vzpomínej! A když si nevzpomeneš, nevadí. Možná bude lepší, když si představíš jen někoho, kdo je krásnej, milej a něžnej, a vytvoříš si novej sen. Nemusí mít tvář, hlavně když bude mít vlastnosti, který by podle tvejch snů měl mít.
Bude naprosto ideální a ty budeš snít o tom, jak tě líbá, mazlí se s tebou a miluje. Zavři oči, a představ si svůj sen. Představ si muže o jakým sníš, a kterýho bys chtěla.“

Marcele se pozvolna začaly vybavovat vzpomínky dávných let. Skutečně kdysi, ostatně, jako každá dívka či kluk v těch letech, snila o velké lásce a měla své idoly. Z hloubi podvědomí se vynořila postava, kterou nedovedla zařadit, ale o které věděla, že právě s ní prožívala své první tajné a naivní sexuální sny.
Pavel pokračoval dál.
„Nehledej jeho podobu, stačí ti jen náznak. Důležitější je vědomí, že je to právě on, kdo tě dovede do samýho nebe štěstí, slasti a rozkoše, a že jen jemu se oddáš úplně a zcela bez zábran. Je blízko tebe a ty vidíš, jak se na tebe dívá a pozoruje. Jeho přítomnost tě rozechvívá, chceš jeho polibky, chceš jeho doteky. Ale on se stále jen dívá. Vychutnává tvý tělo, plnost ňader i oblost boků. Bože, to to trvá! Jako by nevěděl, že… No konečně! Sklání se k tobě a ty mu vycházíš vstříc. Pootvíráš rty ve snaze zachytit okamžik polibku. Okamžik prchavej jak mihotavej třpyt hvězdiček vzdálenýho vesmíru.
A teď se něco nehmot­nýho dotklo tvých rtů. Polibek. Je zvláštní. Je tak nesmírně zvláštní, že se stává hmotným, skutečným.
Cítíš jej znovu…ještě jeden…a další. Tvoje rty jsou zasypávány polibky, který v tobě vyvolávaj vzrušení. Konečně. Konečně ses dočkala. Tvůj sen je tady, u tebe. Cejtíš vášnivou horkost dechu. Všecky tvý myšlenky se soustřeďujou na to, co právě prožíváš, a ve tvým podvědomí sílí touha poznat hebkost jeho dlaní, něhu i dravost jeho rukou.
Něco se dotklo tvých vlasů. Jsou to jeho ruce. Hladí tě. Hladí tě po vlasech, po šíji, po ramenou. A všude hned spočine polibek, jakoby očišťoval místa kterých se dotkl.
Nedá se vypovědět co právě cítíš. Dlaně se dotkly tvých paží, putujou přes boky a stehna, a z nohou se vracejí zpět. Jsou nesmírně něžný a hebký a v tvým těle se šíří horkost.
Je smilná a vzrušující a ty začínáš mít dojem, že se ty hebký dlaně vzdalujou a přitom, přitom po nich tak strašně toužíš. Tak je zadrž! Chytni je a přimáčkni na svý tělo. A veď je. Polož je znovu na všechny místa, kde tě tak vzrušovaly. Vnímej ty jiskřičky vzrušení, který se rozbíhaj od konečků tvejch prstů do celýho těla, až svíraj tvou hruď napjatýn očekáváním.
Tvůj dech je horký a smyslný a ta smyslnost tě začíná prostupovat. V jeho rytmu se zdvíhají tvoje ňadra a ty si čím dál víc uvědomuješ jejich pohyb. Jen lehce se jich dotkni, a v tu chvíli se v tobě rozběhne tetelivá předzvěst báječné extáze.
To chvění, ta jiskra doteku…,no řekni, je něco na počátku něčeho, co by bylo vzrušivější? Ten chvějivej pocit jen probouzí tvý přírodní já, tvou sexuální touhu a spolu s ní i touhu po rozkoši, kterou sexuální ukojení přináší. Přimáčkni svý prsa, a teď je zase jen hlaď, mazli se s nimi. Jsou nádherný, žádná jiná takový nemá, a ty to víš.
Chytni se bradavek. Jsou ztuhlý vzrušením, který v tobě stoupá a šíří se dál. Tvý ruce jsou stále divočejší. Mačkají ňadra až je skoro drtí, aby je vzápětí něžně pohladily a tys mohla prožít další impulsy vášnivého opojení.
Ruce se rozbíhaj dál a dál a ty sleduješ jejich cestu po hrudi až na břicho, a přes boky vracíš se zpět nahoru k ňadrům. Hladíš se. Vzrušuješ se. Zrychluješ pohyb a rychlejší je i tvůj dech. Horký dech, smyslný dech. Smyslné tělo. Ruce kloužou po ňadrech, po břichu, po bocích. Prohýbáš se, sténáš opojením. Je to k nevydržení.
To dráždivý vrnění je všude, kde se dotýkáš a šíří se dál. Sleduješ ho a ruce se pomalu sunou ke stehnům. Hladíš je, a z každýho místa dotyku se rozbíhaj mravenci a směřujou k podbřišku do tvýho klína.
Prsty se zatnou do stehen, a vytryskne z nich energie, která tvůj klín křečovitě sevře. Je to ďábelská křeč, při níž se tetelíš blahem a očekáváním slasti.
Nemůžeš se už dočkat, až milenec v tvých představách konečně ukojí tvou touhu.
Vidíš ho před sebou. Stojí k tobě zády, je nahý. Otáčí se, a ty spatřuješ, jak z jeho souměrného těla vyniká vztyčený, chtíčem nabitý úd. Je nádherný a tolik slibující, že prostě nemůžeš odolat.
Zdá se ti, jako by loukou kudrlinek pokrývajících tvou erotickou pláň, proběhl vánek. Dej si tam ruku! Projdi se údolím, skrývajícím studánku života. Už pramení. Projdi se hloub, rozevři vrátka. Nahoře je zvoneček, zaklinkej na něj. Zaklinkej. Jen tak, docela obyčejně pohni prstem.
Ach bože, jakou to má sílu! Už to není jen zvoneček, je to přímo zvon! Neslyšitelný údery tepou tvoje tělo, ohlušují tvou mysl. Druhá ruka sama od sebe míří do klína. Dere se dovnitř. Jeden prst…ne, dva prsty pronikají do rozpálenýho lůna. Natáčejí se, roztahujou, a klouzavým pohybem dovnitř a ven drážděj tvou představivost do neskutečnejch rozměrů. Bříško ukazováčku klouže po bobulce fantazie a staví tě na samej práh přicházejícího orgasmu. Jsi vilná, jsi posedlá chtíčem.
Jsi posedlá jedinou myšlenkou. NEMŮŽEŠ PŘESTAT! Jsi na prahu úplně jiný dimenze, jsi…“
Pavel zmlknul.

Vzduch prosáklý sugestivní erotičností se náhle rozvlnil tichým, táhlým výkřikem.
Marcela se prohnula do oblouku, strnula v něm, pak klesla a vzápětí se začala svíjet v křeči silného orgasmu. Ruce se třásly v chaotickém pohybu v pohlaví a vybičovávaly rostoucí rozkoš až k samé hranici šílenství. Její mysl zaplavil jediný úžasný pocit.
Vnímala jej s takovou intenzitou, že vyprovokovala druhou explozi, znásobující tu první.
Pavel nevěřícně hleděl na smršť spontánní a divoké extáze. Jen s největší námahou se snažil ovládnout živočišný pud, který se ho zmocnil.

Pocítil neovladatelnou chuť podílet se na jediném, společném výbuchu rozkoše, a vrazit svůj naběhlý a chvějící se pyj do zmítajícího se klínu.
Místo toho jej pevně sevřel v dlani a zaťal nehty do kůže. Byl na pokraji výstřiku, ale prudká bolest přehlušila jeho chtíč a po nekonečných chvilkách vnitřního zápasu, přece jen došlo k útlumu emocí.
Marcela se pomalu přestala zmítat, ustaly vibrace. Jen slabé chvění kůže naznačovalo, jak silné byly prožitky rozkoše.

Pavel si oddechl. Díval se na Marcelu, jak se pomalu probírá ze svého opojení. Díval se na její tělo, které se mu teď zdálo svěžejší, než kdykoli předtím. Snad to byl jen klam, ale spokojenost, kterou viděl na její tváři, byla nefalšovaná, v tom si byl jist.
Konečně otevřela oči.
„Pavle,“ sotva slyšitelně pohnula rty, „Pavle, kde jsi?“
Natáhl ruku a lehce se dotkl otevřené dlaně. Sevřela ji.
„Ach Pavle! Já nevím jak to říct. Nikdy jsem nic takovýho nepoznala, teprve teď vím jaký to je a o čem vždycky ty druhý mluvily. A to díky tobě. Takhle mně ještě nikdo nepomiloval. Až ty!“
„Já?“ udiveně povytáhl obočí, „Ale ne. Já ne. To ty sama!“
„Cože!? Jak…jak…to není možný!“ vydechla zmateně. „Dyť jsem cejtila, jak…“ Zabloudila pohledem pod jeho břicho.
Stále měl na sobě slipy, které napínalo vztyčené přirození.
Nevěřícně vztáhla ruku ke vzedmuté bouli. Pomalu zdvihla víčka, nechápavým pohledem se na něj podívala a zase je sklopila zpět. Nemohla tomu uvěřit.
Zachytila prsty okraj slipů a stáhla je, aby se přesvědčila blíž.

pokračování…

Navigace v seriálu<< Večírek 01
5 3 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Oldest
Newest Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Super povídka. Skvěle jsi popsal jak udělat ženskou aniž by se jí chlap dotknul a ona si při tom myslela, že to s ním prožívá. Už se těším na pokračování.

bert9k

Na první díl jsem nereagoval, nesedl mi. Pokračování je skvělé, Vaše povídky jsou psané jako vyprávění ze života. Uvěřitelné, to se mi na nich líbí. Doufám, že to bude mít víc dílů (10+).

Niron

Pokračování nezklamalo. Jen tak dál!

věrný čtenář

Pokračování mnohanásobně předčilo díl první, a že už ten byl velmi povedený.