Ve víru velkoměsta 02 – bytná

Stál jsem nad bytnou a fascinován jejím bujným poprsím jsem se díval na její ruku, rozepínající knoflík halenky.
Paní Dáša sledovala moji reakci a zřejmě jí to začalo vzrušovat. Pozoroval jsem, jak se jí ňadra začínají dmout v rytmu, se zrychlujícím se dechem.
Podívala se na můj obličej, zadívala se mi do očí a pak její zrak pomalu klouzal po mé hrudi, až nakonec skončil na zipu kalhot.
Zřejmě očekávala v těchto místech rostoucí bouli.
Protože se stále nic nedělo, uchopila další knoflíček halenky a pomalu jej rozepnula a poodhalila další část prsu.

Tentokrát jsem zhluboka polkl. Pohled na jemnou bílou pokožku a zvětšující se žlábek, na kterém se objevily první kapky potu, pravděpodobně z jejího vzrušení, nahrnuly krev patřičných míst mého těla.
Bytná si toho určitě všimla, a z radosti, že její striptýz má odezvu, začala rozepínat další knoflík. Nyní se objevila i část tmavého dvorce velkých bradavek.
Její zrak znovu spočinul na bouli kalhot, která se v této chvíli znatelně zvětšila.
„No, co?“ pokynula mi hlavou, neboť očekávala reakci i z mé strany. „Tak, co bude? Kalhoty dolů!“
Zhluboka jsem se nadechl.
Peníze nemám a nechal jsem to dojít docela daleko.
Uchopil jsem zip a začal ho pomalu rozepínat.

Dáša se zájmem pozorovala mé počínaní. Pozdvihnutím hlavy mi dala najevo, abych pokračoval.
Ona zatím rozepnula poslední knoflík, který držel mohutné poprsí v zajetí a oba prsy se rozlétly po její hrudi.
Bytná si je dlaněmi přitiskla k sobě, aby tak ještě více zdůraznila žlábek mezi nimi.
„Tak už si ho konečně vyndej,“ vyzvala mne a jen čekala na to, co jí v tuto chvíli nejvíce lákalo.

Stál jsem nehnutě s rukama svěšenýma podél těla a obával se provedení jejího příkazu.
Několik měsíců jsem procházel denně kolem své domácí, mluvil s ní, sedával u hrnku kávy a nic. A najednou mám před ní vytáhnout přirození?
„Snad se nestydíš?“ usmála se na mne. „Ukaž, vyndám si ho sama,“ sáhla mi do rozkroku a ruku vsunula do rozepnutého zipu.
Netrvalo to dlouho a tvrdý a pulzující úd pevně držela.
Raději jsem se díval do stropu.
To už jsem ho měl venku. Dáša ho ale nepustila. Rukou ho pevně svírala, zatím co druhou mne uchopila za zadek a přitáhla k sobě.
Na špičce žaludu jsem ucítil jemnou pokožku prsů, to jak si ho položila do žlábku.
Pak si oběma rukama ze strany prsy zmáčkla, a uvěznila ho mezi nimi.
„Tak se přece nestyď a mazli se se mnou,“ vyzvala mne a sama začala třít ňadry po mém kolíku.

Teprve tento pohyb mne probudil z nečinnosti. Jemné tření pokožky prsou po údu bylo natolik vzrušující, že jsem Dášu uchopil za ramena, prudce začal přirážet a přitom pozoroval, jak se rudý žalud pravidelně vynořuje ze sevření masitých polokoulí. Dotýkal jsem se jeho špičkou v pravidelných, zrychlujících se přírazech, až jejího krku.
Zaklonila hlavu a silně vzdychala.
„Dělej, dělej,….to je krása,“ vykřikovala.
Pro mladého kluka, který měl varlata až po okraj naplněna semenem, to bylo neudržitelné.
Několikadenní půst, neměl jsem čas si ulevit, vykonal své.
Ještě několik přírazů mezi její prsy a sperma mohutných výstřicích skončilo na její hrudi a krku a stékalo po ňadrech.
„Škoda, že pro Dášenku nezbylo nic dolů,“ zalitovala bytná a pozorovala stékající semeno po svém těle.
„Přines ručník, ať si to můžu utřít,“ vyzvala mne.
„Hned, paní Dášo,“ vydýchával jsem se z doznívajícího vzrušení.
„Neříkej mi tak, když jsi mne před chvílí celou postříkal,“ vyčetla mi okamžitě. „Pro tebe jsem od teďka jenom Dáša. Rozumíš?“
„Rozumím, Dášo,“ vyzkoušel jsem si nové oslovení, tentokrát bez té paní a s tykáním.

Uchopila podaný ručník a začala si s ním utírat potřísněný krk. Když se ale dotkla prsou, rozhoupala si je natolik, že to nemohlo zůstat bez odezvy na mém těle. Co je to jedno vyprázdnění.
Úd začal opět úspěšně tuhnout, což Dáša nemohla přejít nepovšimnutím.
„Tak můj hřebeček nemá dost? To jsem ráda. Kačenka je už nedočkavá!“
Jaká Kačenka, napadlo mne v první chvíli. Došlo mi to při pohledu dolů.

To už se Dáša pohodlně uvelebila na pohovce, pod hlavu si vsunula polštářek.
„Snad mne broučku nenecháš čekat?“ zakňourala a začala si shrnovat sukni.
Nezmohl jsem se na nic jiného, než že jsem tupě zíral na její silná bílá stehna, která se každým poodhrnutím sukně objevovala stále více a více.
„Sundej si ty kalhoty,“ vytrhla mne Dáša ze zamyšlení. „Strašně teču, upatlala bych tě.“
V té chvíli jsem to moc nechápal, přesto jsem začal rozepínat pásek. Kalhoty padly na zem.

V tom okamžiku se i objevily první chloupky Dášiny kačenky. Neměla kalhotky.
Očekával jsem podle jejích vlasů a obočí tmavý porost. K mému údivu se ukázaly nazrzlé chlupy.
Stál jsem nad ní pouze v bílém tričku s potiskem čtyř vlasatých hlav a nápisem The Beatles.
Mimochodem, byl jsem na toto tričko hrdý. Koupil jsem ho za výhodnou cenu v přítmí jedné pasáže na Václavském náměstí.

Ještě jsem stačil prozkoumat pohledem tu její bránu rozkoše. Naprosto, s vyjímkou těch chlupů, splňovala představy, které jsem očekával. Velké zduřené pysky a štěrbinu, která je schopná pojmout dva údy najednou.
Mezi mírně rozevřenými pysky trčel velký hrášek poštěváčku a pod ním rozevřená růžová díra, už značně zmáčená vytékajícími šťávami vzrušené Dáši.

Nalehl jsem na bytnou a špičkou žaludu se dotkl otvoru. Byl horký a vlhký.
V tom okamžiku mne Dáša uchopila za zadek a prudce mne k sobě přitáhla. Úd mi lehce vjel do roztoužené, jak ona říkala, kačenky.
Na nic jsem nečekal. Uchopil jsem Dášu za její mohutné prsy a začal prudce přirážet. Dáša okamžitě zkropila můj kolík dávkou šťáv. Nelhala, opravdu tekla jako řeka. A tak můj bojovník statečně útočil v prostorné vagíně za hlasitého švachtání.
Vyvrcholení se nezadržitelně blížilo. Cítil jsem, jak se mi semeno žene ven a v posledních chvíli jsem ho stačil vytáhnout. Cákance skončily v jejích zrzavých chlupech. Dáša ho ještě stiskla v ruce a vyždímala z něj poslední kapky.
„Příště si nemusíš dávat pozor. Jsem po operaci spodku a nemůže se nic stát.“

Té noci jsem se už do svého pokoje nevrátil. Ještě několikrát jsem zasunul své kopí do jejích hlubin a tentokrát se již bez obav do ní vystříkal.
„Ten podnájem nemusíš platit. Peníze si nech, však se ti hodí. Ale nemysli si, dluh jsi ještě nesplatil!“ sdělila mi, když k ránu usínala.

Druhého dne jsem se ráno, nevyspalý šoural po Sokolovské třídě na tramvaj, plný obav, jak to celý den ve škole vydržím, když tu vedle mne přibrzdil taxík.
Pootevřely se dveře, a zevnitř se ozvalo: „Nasedej!“
Tony. My na sebe máme opravdu štěstí.
„Kam to bude?“
„Jedu do školy, ale nemám prachy.“
„To nevadí. Já to připočítám některému prachatému cizinci.“
„To mi řekni Tony, že máme na sebe takový štěstí?“
„Normálka,“ vysvětlil mi to taxikář. „Mám tady u Opery štafl. No a co ty? Jak už jsi daleko s tvou bytnou?

Musel jsem se pochlubit a tak jsem mu prozradil svou noční příhodu.
„Teď mne něco napadlo,“ plácl Tony dlaní na volant. „Jakže se ta tvoje bytná jmenuje?“
„Proč? Bekharová.“
„Ještě mi řekni, že Dáša.“
„Jo,“ udiveně jsem na něj zíral.
„Ty, víš u koho to bydlíš?“ uhodil se do čela.
„Ne,“ nechápal jsem.
„Ty vole, to je karlínská dispečerka kurev.“

Předešlým večerem se mi život zásadně změnil. Nejenom že jsem si mohl smočit pero, pokaždé, když to na mne přišlo, ale v kapse mi zůstalo více peněz, které jsem ušetřil za podnájem.
Pak přišel okamžik, kdy se celý můj studentský život v Praze změnil.

Jednoho večera, kdy jsem zase volné chvíle trávil v přítomnosti Dáši, mi náhle u šálku kávy dala návrh.
„Vím, že rád oblékáš do hezkých věcí, že posedíš u dobrého vínka a k tomu potřebuješ peníze,“ začala.
„No, to jo,“ přiznal jsem.
„Měla bych pro tebe takový návrh. Mám totiž ve vilovkách v Dejvicích kamarádku. Je to vdova po nějakém dobře postaveném úředníkovi z jednoho velvyslanectví, no a je sama. Shání společníka.
Řekla jsem jí o tobě, co jseš za bejčka a ona projevila zájem. Podívej, oblékla by si tě, a ještě bys od ní dostal peníze na reprezentaci. A věř tomu, že by to bylo nejspíš v bonech, nebo valutách.“
„Není v tom nějaký háček?“ pojal jsem podezření nad štědrostí oné dámy.
„Co bych zapírala, je,“ pomalu lezla Dáša s pravdou ven. „Je trochu starší, víš. Trochu víc než já. No přes šedesát.“
To, že jí z toho dohození kápne nějaká provize, už zatajila. Netušila, že mi nasadila do hlavy brouka.

Vidina tuzexových poukázek, nebo západních peněz, byla natolik silná, že by mi snad ani nevadilo, že se jedná o starší dámu. Už jsem se viděl, jak nakupuji v Tuzexu, místo pochybných kšeftů v pasážích, nebo na nádražních záchodech.
„Mám jí zavolat, že to bereš?“ zeptala se po chvíli Dáša, když mi dala čas na rozmyšlenou, abych si to v hlavě srovnal.
„Jo,“ přitakal jsem.

„Vidíš, jak se o tebe Dášenka stará? Za to jí to musíš hezky udělat,“ táhla mne za ruku do ložnice.