VÁLEČNÝ PŘÍBĚH

Abiturientský večírek byl v plném proudu, ale i tak skomíral. Muži natěšené na své spolužačky mrzutě protáhli obličeje, neboť čas se, bohužel hlavně ve tvářích žen, nemilosrdně podepsal. Některé svou někdejší krásu doháněly líčením, které se jim v záři světel zdařile roztékalo, jiné to nechaly být a přijaly svůj věk s odevzdaností, že některé věci jsou nevratné. Muži s pupky a dvojitými bradami jim taky nijak nepřipomínali jejich někdejší idoly, takže nepříjemné překvapení bylo oboustranné.

Jakmile ženy začaly řešit své odrostlé děti a vnoučata, muži si sedli pospolu a nejdřív zavzpomínali na své mladické sexuální výkony a pak nechtěně přiznali, že už je to taky pryč.

Náhle prohlásil Pavel, někdejší předseda třídy.
„Heleďte se, chlapi, povím vám příběh ze SNP, který mi kdysi vyprávěla babička Věra, která se povstání zúčastnila. Byla tam vyslána ze Sovětského Svazu jako členka paradesantní skupiny. Leccos si asi dovybájila nebo vymyslela. Vyprávěla mi to dvakrát. Jednou jako dítěti, později jako dospělému. Kterou verzi chcete slyšet?“
„Tu dospělou,“ zahlaholili všichni a sesedli se tak, aby dobře slyšeli.

***

Na zem dopadly tři postavy parašutistů a muži z partyzánské skupiny se k nim rozběhli.
Jedna postava však už třímala samopal a křikla. „Paról!“
„Nebeská brána,“ odpověděl Karel, velitel skupiny, heslo.
„Charašo,“ zvolal parašutista a sklonil zbraň.
Došli až k sobě a muž se představil.
„Valentin Kuzněcov…. Pěrvaja grúpa…“ a dál mlel něco rusky, že Karel jen bezmocně zamžikal očima.

To už k nim došli zbylí parašutisté. Byly to dvě ženy. To bylo pro partyzány další překvapení. To už Rusům došly zdroje, že nasazují do války i ženy?
„Dobrý večer. Jsem Věra Machová, členka první shozové skupiny smíšené výsadkové divize Rudé armády a československého armádního sboru. Jsem snapjorka, což je česky odstřelovačka. To je Marusja Kovalčuková, radistka a velitel skupiny, seržant Kuzněcov,“ představila sebe i své spolubojovníky.

Když se s partyzány takto přivítali, ukryli padáky pod hromady chvojí a temnou nocí se přesunuli do tábora. Zde se výsadek dozvěděl, že povstání selhalo a nyní jsou rozprášené odbojové skupiny zatlačovány do hor.
„No nic, když už jste tady, určitě fricům nějaké to překvapení připravíme,“ říkal Karel, ale sám o tom neměl dost jasnou představu.
Mužů je tu všehovšudy pět, plus ten novej Rus a odstřelovačka. Radistka je taky moc nevytrhne a navíc její vysílání můžou zachytit Němci z vesnice, kde právě dlela nějaká protipartyzánská jednotka.

Na spaní byla ženám vyčleněna bouda, kde byl kdysi seník a v jedné zemljance se muži museli trochu smrsknout.
Pavol něco hudral, ale Karel ho uťal: „Nech toho taky pořád! Dnes to vydržíš a zejtra si můžeš vykopat vlastní bejvák!“

***

Další dny byly naplněny úpravou tábora. Spojku s civilizací zajišťoval z vesnice mladík Andrej Bagyč, chudý pastevec, který nebyl tak nápadný svým touláním se svěřeným stádem po horských loukách. Jelikož navíc i chytrostí moc neoplýval, Němci ho považovali na neškodného a nechávali ho na pokoji.

Andrej zase tak hloupý nebyl, jak vypadal a partyzánům byl užitečný v předávání zpráv a dodávání proviantu. A od doby, co v táboře spatřil i ženy, byl tu stále častěji.
Bože, jak on by rád okusil ženu! Nikdy žádnou neměl. Těch pár holek z vesnice by se s ním nespustilo a dojít někam do města do veřejného domu? A jak asi, bez peněz? Navíc by se i styděl.
Objevil sice, že rozkoš si lze přivodit i ručně a konal tak často, ale přece jen, slastné vzdechy a hekání ozývající se tu a tam z oken vesnických domků a dokonce i náhodné spatření nějaké té dvojice v přírodě, to se nedá rukou nahradit.

Dvě mladé ženy, partyzánky mu proto přímo učarovaly. Jednak na něj nehleděly jako na blbce a chovaly se k němu dobře a jednak jejich křivky, hlavně Marusji, kryté uniformou, na něj fungovaly jako magnet.
Večer v ústraní mu pak ruka kmitala po tvrdém ocase a opájel se představou jak uvolňující slastný výstřik semene plní kundici jedné z těch žen.

***

Přítomnost žen nevzrušovala jen Andreje. Také Karel i další muži by si dali říct, ale k nějakému bližšímu kontaktu se nikdo neodhodlal. Měli dost starostí, co dál, protože německé komando z vesnice zahájilo propátrávání okolních kopců a bylo pravděpodobné, že dřív nebo později budou odhaleni a na nějaký bojový střet jich bylo sakra málo.

***

Byl nádherný podzimní den, jakých už ubývalo a brzy nastanou deště a zima.
Andrej spěchal do tábora předat vzkaz od sousední partyzánské skupiny, že byli přepadeni Němci, téměř všichni pobiti a poslední zbytky se stahují na sever, výše do hor. Tu zprávu mu předal sedlák Šverma, který měl kontakty na partyzánské skupiny přes svého syna.
„Řekni chlapcům, ať se taky připraví na odchod. Honzík tvrdí, že Němci chystaj velkej zátah,“ předal mu vzkaz a dal i ranec s trochou jídla.

Andrej byl rád, že zase spatří ženy, ale byl zklamán. V táboře byl jen Rus Kuzněcov a Marusja a oba se tvářili, že přišel docela nevhod. Převzali zprávu, pokud jí vůbec rozuměli, jídlo a zase zmizeli v seníku, který nyní obývaly ženy a byla zde umístěna vysílačka.

Mládenci to nedalo a opatrným plazením se přikradl blíž k boudě, odkud zněl tichý hovor a smích. Spárami mezi prkny viděl i dovnitř.
Kuzněcov stál a z kalhot si právě vytahoval ocas.
Na chlapa, jakým byl, rozměr nic moc a to už Marusja poklekla a začala mu ho sát. Činila tak se zvláštním zaujetím, jakoby jí to bavilo a jednou rukou mu ocas svírala u kořene a druhou si přejížděla a mnula prsa.
Kuzněcov jen něco rusky funěl a sledoval její práci.
Hlava ženy teď kmitala po stojícím ocase sem a tam až muž zakvílel a prohnul se v kolenou. Bylo vidět, jak Marusja hltavě polyká jeho sperma, které ji právě prýštilo do sajících úst.

Když bylo hotovo, odebrali se k posteli sbité z hrubých prken, vystlané senem pokrytým dekami.
Marusja se svlékla se položila se na záda. Její objemné prsy se jí rozlily po hrudi a mezi silnými stehny byl vidět černý porost klína.
Nyní dala nohy od sebe, když mezi ně muž zaklekl a začal ji tam lízat.
Marusja přidušeně sténala a pohazovala tělem, ale Kuzněcov se s ní dlouho nepáral.
Jakmile mu znovu ocas stál, nalehl na ní a prudce do ní vnikl.
„Áááhh…ty moloděc…ah..ah..ah,“ vyjekla a rytmicky se rozhekala.

Muž funěl, žena sténala a mlaskavé zvuky přírazů zněly seníkem. Oba byli tak zaujati sami sebou a naprosto bezbranní, jakoby válka končila přede dveřmi chatrče.
„Ja úže…aaahhh…bryzgáť,“ hekl muž a trhavě se do ženy vysemenil.
Ta ho objímala a kvílela. „Ja tóže …búděm…ah..ah…ooooh!“

Po chvíli vydýchávání z prožité rozkoše se Marusja přisála pusou na povadlý ocas a zjevně ho připravovala na další pokračování.

***

Na maximum vzrušený Andrej uvažoval, že si uleví, jak mu ocas tvrdě stál, když vtom si všiml, že se nepatrně pohnulo křoví vedle seníku.
Bylo to nedaleko od něj a s úžasem sledoval, že se křoví nejen pohnulo, ale pomalu se pohybuje a odsouvá hlouběji do lesa.
Andrej se tomu rozhodl přijít na kloub a neméně skrytě a opatrně tu záhadu pronásledoval.
Dále v lese se křoví postavilo a ohromený Andrej spatřil německého vojáka s helmou na hlavě, která byla namaskována trávou a šlahouny křoví.
Byl to tedy skrytý pozorovatel a partyzánský tábor byl objeven!
Němec se vracel do vesnice a Andrej zůstal rozpačitě na místě. Kam teď?
Ti dva měli jiné starosti a ani se s nimi nedomluví. Musí se poradit s panem Švermou.

Vzal to rychlým během, když u první chalupy se náhle ozvalo ostré. „Stůj!“
Andrej se úlekem zastavil doslova přimražen, když vtom za hromadou složeného dříví vyšla Věra s puškou v ruce.
„Co tu děláš, takhle pozdě? A neběhej, vzbudíš jen pozornost,“ kárala ho skoro mateřsky, ač byla starší jen o pár let.
„Jsem rád, že vás vidím,“ vyhrkl Andrej udýchaně a všechno o skrytém Němci jí převyprávěl.
„Děkuju,“ pousmála se Věra. „S tím už si poradíme. K nám nahoru teď ale nechoď. Až bude po všem, ozvu se ti…neboj.“

Přehodila si pušku přes rameno a zamířila do lesa a Andrej do svého kutlochu v seně ve stodole.

***

Dle očekávání partyzánů, Němci nijak neotáleli a hned druhý den vyrazila z vesnice přepadová jednotka o síle dvaceti mužů. Protože nečekali, že jejich mise je prozrazena, počínali si lehkomyslně a nepříliš ostražitě.
Poručík Kaufmann, který je vedl, byl navíc bojem neprošlý zelenáč a byl také prvním padlým, když neopatrně vystrčil hlavu ze křoví.
Věra si vybrala dobré stanoviště a mířila přesně. Ostatní Němci se rozptýlili a zahájili zteč v široké rojnici.
Přivítala je palba z lehlého kulometu, několika samopalů a pušek. Rozhořela se opravdová bitva.
Němci brzy opanovali prostor, jenže tábor byl jen léčkou.
Ukrytí partyzáni je stříleli z připravených pozic v okolí. I oni však nebojovali beze ztrát.
Pavol Hrňavec, střelec z kulometu, poté, co mu došla munice, se snažil odplazit pryč, ale vržený granát mu nedal šanci přežít a jeho potrhané tělo zůstalo ležet v trychtýři po výbuchu.
Seržant Kuzněcov dostal zásah do břicha, upustil zbraň a sesul se k zemi. Zuřivá palba Němců zatlačovala partyzány dál a do umírajícího seržanta pak jeden Němec vypálil dávku z bezprostřední blízkosti.

Bitva nakonec skončila nerozhodně. Partyzáni ustupovali spořádaně a řady útočníků taktéž prořídly.
Desátník Franken Stein zavelel k ústupu a Němci se vraceli zpět do vsi.
K jejich překvapení je na palouku u lesa uvítala hustá palba a zbytek komanda byl zlikvidován.

To partyzáni ze skupiny Jana Švermy jim přišli na pomoc a spojili tak své síly do většího oddílu.

***

„Přišel čas se rozloučit,“ řekla Věra, když navštívila Andreje v seníku, jak mu slíbila.
„Uvidím tě ještě někdy?“ zesmutněl Andrej, kterému mizel jeho zhmotnělý erotický objekt.
„Nemyslím. Možná po válce. Ale já jsem z Čech, daleko odsud,“ vysvětlovala mu a pak pochopila jeho smutek.
„Ty….mě….máš rád?“ otázala se opatrně.
„Ne. Já tě miluju!“ vykřikl Andrej. „Jenže…já…ještě..nikdy neměl holku a proto jsem ti to nedokázal říct,“ lkal skoro zoufale.

Věra se zamyslela. Sama byla mladá žena se svými tužbami.
Jenže válka podobné vášně utlumovala. Naposledy souložila před mnoha měsíci se štábním kapitánem Moulou, který se i jak moula choval. Udělal se krátce po zásunu a několika přírazech a ona z toho nic neměla.
Kapitán Moula nakonec padl, když šlápl na minu a ona od té doby už nikomu své tělo a city nepropůjčila.

Tady je vcelku sympatický mladík, sice panic, ale toho ona už si ohlídá a …nakonec…už se nikdy neuvidí, tak co?
Tady v seníku válka není, tak povolí zase uzdu svému chtíči a touze po milování.
Začala si pomalu rozepínat uniformu a zkoprnělý Andrej po chvíli zíral na poměrně objemné prsy a pak i na celé její nahé tělo.

Chvatně se také svlékal a odhalil tak svou urostlou postavu, což se Věře zamlouvalo. Silné, šlachovité muže měla ráda.
Začali se líbat, v tom problém nebyl.
Líbat Andreje naučila farářova hospodyně, která měla k erotice stejně blízko jako k bohu, ale více milostných lekcí už mu neposkytla. Na to měla samotného pana faráře, který celibát v tomto zapomenutém kraji neuznával a dokonce považoval za zdraví škodlivý. Svou hospodyni proto svědomitě oprašoval a měl s ní už tři děti.

Po líbacím úvodu, kdy Andrej snaživě Věře omakal prsa, si lehli a Věra mu začala honit tvrdé péro.
Pro Andreje to bylo poprvé, kdy mu ocas držel v ruce někdo jiný a bylo to tak krásné, že stačilo pár tahů a semeno z něj tryskalo ven v trhavých dávkách.
„Promiň,“ zrudl Andrej, ale Věra se usmála.
„To jsem chtěla. Byl si nadrženej a takhle už vydržíš dýl, uvidíš,“ a k jeho nezměrnému nadšení mu ho začala zpracovávat pusou.

Olízala a cucala mu odhalený žalud, tepala a laskala mu uzdičku a pak nasadila pohyby sevřenými rty a vnímala, jak si v puse sílí a mohutní.
„Teď ty,“ skončila náhle kouření a roztáhla více nohy.
Andrej pochopil. Zabořil ji obličej do tmavého porostu, kde byla patrná růžová rýha z již mírně roztažených pysků s vystupujícími lístky závojíčků. Hned jí začal vylizovat uvolněné šťávy a Věra se jen kroutila a slastně sténala.
„Jo…jooo…skvělý…oooáááhhh…úúúh…jééééóóóóó,“ projela jí tělem slastná křeč, sevřela nohy k sobě a Andreje tam uvěznila.
Naštěstí ho hned pustila a dočkala se dalších slastných prožitků od kmitajícího jazyka. Pysky se nalily krví, rozevřely se a umožnily proniknout jazyk hlouběji do pochvy.
„To…stačí…pojď ke mně,“ poprosila ho a Andrej se nad ní přesunul.
Pomohla mu se zavedením a stačil jeden příraz a ocas do ní s mlasknutím zajel až po kořen. Oba vydechli uspokojením.
Věra zase cítila v sobě tvrdou kládu a Andrej poznal pocit vniknutí do ženy, horkost, vlhkost i sevření poševních stěn, což ho naplňovalo slastí a hned začal s rytmickými přírazy a činil tak zcela přirozeně a pudově.

Věra byla spokojena. Tvrdý ocas v ní vyvolával slastné mrazení a vibrující zesilující rozkoš, což Andrej zvyšoval olizováním naběhlých bradavek a prohmatáváním prsou, jichž se nemohl nabažit.
Sám ležel na ženě svých snů a nemohl uvěřit, že to je skutečnost, že ji opravdu mrdá a působí jí i sobě nepoznanou slast.
Věra měla nohy doširoka roztažené, aby se o ní dostal co nejhlouběji a pak ji napadlo, jak dosáhnout maximální rozkoše.
„Můžeš…prosím..přestat..já..sama,“ přerývaně Andreje zastavila a změnili polohu, kdy Andrej ležel na zádech a ona seděla na ocase a sama si určovala rytmus a hloubku proniku.
Její hopsající balóny prsou opět skončily v drtících dlaních mladíka a Věra zapřená rukama o jeho hruď jen vnímala blížící se vrchol.
Čurák byl stále krásně pevný a silné tření bylo tak intenzívní.
„Ah..ah..už….chvilkuuuu…jéééé….ááááá…óóóó…úúú…božeeee,“ vyluzovala a pak jí projel tělem blesk orgasmu, ona sevřela všechny svaly a cítila, jak ji Andrej plní dávkou semene.
Poševní stahy nasávaly sperma do dělohy, kde došlo k oplodnění.
Věra to tušila už v tomto okamžiku, to prý žena je schopna vycítit, ale v tuto chvíli jí bylo všechno jedno. Nekonečná rozkoš a slast všechno přebily.

Andrej byl hrdý, že se konečně stal plnohodnotným mužem a Věře to dokázal záhy, když ji ještě jednou osouložil a to zezadu.
Věra, klečící a pevně zapřená, hlasitě hekala nad mlaskavými přírazy a cítila nárazy jeho těla o zadek, jak do ní vnikal prudce a hluboko. Přírazy a tření z jiného směru ji přivedly opět na vrchol a další výstřik semene do jejího lůna bylo téměř jistotou, že se s největší pravděpodobností stane matkou.
„Ooh…jooo,“ hekal Andrej a uvolňoval do ní svou poslední dávku. Za krátkou chvíli třetí a také poslední. Byl zemdlen, vysílen, ale šťasten. Nechtěl Věru pustil, stále se o ní třel, laskal ji, hladil a líbal po těle, ale znavená a nadlouho uspokojená partyzánka byla neoblomná.
Ještě v noční temnotě se musela vrátit do tábora, a pak je čekal přesun do hor, kde, dá-li bůh, nějak zimu přečkají a dál se uvidí.

„Byl jsi hodný a něžný. Pokud takový zůstaneš, dívky tě budou mít rády. Bůh s tebou,“ rozloučila se s ním vášnivým polibkem a pak už mu zmizela v temnotě, aby už ji nikdy nespatřil.

***

„Ty vole, to byl příběh,“ vydechl kdosi a další se přidali. „Takže to byla tvoje babička? A tvoje máma je dcerou toho Andreje?“
Další muži pokřikovali, jak jim z toho houplo a že budou muset jít si ho vyhonit.

Zkrátka a dobře. Abiturientský večírek se vydařil a pánové se dohodli, že na příště si každý přichystá nějaký ten pikantní příběh z minulosti.

0 0 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Oldest
Newest Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Opět skvělá historická povídka s příchutí sexu od výborného Shocka.
Už se těším na další tvé dílko.

Daniel Poledne

Dost dobré, příběh, který je navíc I uvěřitelný.

Junior

Většina autorů zde píše uvěřitelné příběhy a většinou pokud je to fikce tak je to buď sci-fi kategorie nebo je to v povídce na začátku uvedeno.
A u Shocka je v případě historických povídek velmi dobré to, že dokáže popsat prostředí jako by tam byl. U SNP to asi není problém, ale povídky zasazené dále do historie tam to velmi oceňuji.

anker.larsen

láska a smrt… dobré téma 🙂