Procházel jsem se se svou Martinou městem, courali jsme po ulicích v dopoledním slunci, koukali se do výloh. A hlavně jsme si povídali, líbali se a bylo nám spolu dobře. Moc dobře.

Martina měla jen modré letní šaty. Napadlo mě, jestli ještě něco dalšího. Když jsme se k sobě tulili před jednou z výloh, zajel jsem jí rukou do výstřihu a nahmatal nahé ňadro dmoucí se překvapeným nádechem.
„Co to děláš? Co blbneš?“ oháněla se Martina a odstrkovala mi ruku pryč. „Někdo nás uvidí.“
„Ale neboj se, Marti,“ chlácholil jsem ji. „Všichni kolem někam spěchají a po nás nekoukají. Mají svých starostí dost. Jen my si užíváme, že jsme spolu. A to je fajn, ne?“
„A co jako?“ durdila se naoko.
„No přece to, že jsme spolu,“ usmál jsem se. „A to, že nemáš podprdu, to je ještě lepší,“ mrkl jsem na ni spiklenecky.
„Pššš,“ tišila mě. „Ještě nás někdo uslyší.“
„A kdo by nás poslouchal?“ furiantsky jsem ji uklidňoval.

Ďáblík pokušitel se mi už pevně usadil v hlavě a pták mi v šortkách stál jako pohrabáč. Ještě, že to nebylo moc vidět. „No, stejně asi víc pozornosti přitahuje Martina než já,“ uklidňoval jsem tentokrát sám sebe v duchu.
Nenápadně jsem Martinu manévroval kolem výloh a vyhledával kouty a klidnější místa, kde bych si zase mohl sáhnout. Ale ulice s řadami domů neskýtala mnoho příležitostí. Náhle jsem uviděl nadějnou možnost. Zabočili jsme k velkému obchodnímu centru.
„Tam bude snad lépe než tady v tom horku na ulici,“ vysvětloval jsem.
„Jú, dobrý nápad,“ chytla se Martina.

A tak jsme uprostřed davu vešli do příjemně klimatizované pasáže. V prostoru, kde se architekti a designéři snažili zaujmout kolemjdoucí potenciální zákazníky vším možným, bylo snazší najít, co jsem hledal. Tu jsem vedle poutače sáhl Martině do výstřihu, tu jsem jí, stojíce u výlohy za ní, pohladil zadeček a vtiskl jí svého kameňáka mezi půlky.
„Ty jeden! Tobě stojí?“ šeptla mi překvapeně do ucha.
„A divíš se? Když se objímám s takovou nádhernou holkou.“
Krásně se zarděla a plácla mě po ruce. Ale polichocená byla určitě. Dál jsme se procházeli, okukovali výlohy, objímali se a tulili k sobě. A také jsem Martinku dál občas rozpustile osahával a tiskl se na ni. Durdila se už méně, asi ji to také začalo bavit. Nebo dokonce rajcovat jako mě. A má rozbouřená hlava plná košilatých představ vymyslela další nápad.

„Takovou krásnou holku je škoda si nevyfotit,“ prohodil jsem a hned tahal mobil z kapsy a realizoval svůj nejnovější nápad. Blbli jsme spolu a já fotil a Martina se nakrucovala jako modelka. Pár lidí se sice ohlédlo, ale kdo by se zabýval dvěma rozdováděnými teenagery?
„Taková krásná fotka, ta si zaslouží pusu,“ žadonil jsem, když jsme se líčko na líčku koukali na sérii obrázků na displeji.
A hned jsem dostal svou sladkou odměnu.

Uprostřed obchoďáku byla jakási výstava nebo co. No prostě tabla postavená vedle sebe a na nich obrázky a texty. Ani jsem si nevšiml, o čem to je. Hlavní bylo, že kolmo sestavené panely tvořily zákoutí, do kterých nebylo moc vidět. Zatáhl jsem Martinu doprostřed mezi tabla a vmáčkl do jednoho rohu. Přitiskl jsem se k ní a koukali jsme na panel. Tedy Martina možná, já určitě ne. Já ji levačkou objal a snažil se jí vpašovat do výstřihu. Jen, co se na mě Martina otočila, tak jsem ji políbil dřív, než stačila něco namítnout. Takto odzbrojené jsem jí zasunul pravačku pod sukni šatů a jel s ní vzhůru až ke klínu. Cukla se mi v náručí, ale zašeptal jsem jí do ucha:
„Tsss, necukej se! Když nebudeš vyvádět, nikdo si ničeho nevšimne,“ a ještě dodal, „já si jen sáhnu, jestli jsi také tak vzrušená jako já. Na Tobě se to nedá jinak poznat.“

Zahihňala se: „To je fakt, na holkách to nepoznáš,“ následně povolila stehna.
A já nahmátl kalhotky úplně promáčené a klín horký až sálal. Pták se mi z toho napružil, až jsem ho zabodl Martině do sedinky. Vzdychla, když jsem jí pohladil pičku a pronesl nahlas:
„Hmm, to je fakt zajímavé, co si o tom myslíš?“
Jakýsi kolemjdoucí se totiž po nás ohlédl, ale šel dál. Martina se trochu lekla, ale hlazení kundičky ji zase dostalo do tranzu. Zajel jsem prsty pod kalhotky a potopil se do promáčené dírky. Martina zkousla rty, aby nevykřikla. Natiskla se na mě a vycházela pánví vstříc mým prstům.

„Nechceš si ty kalhotky sundat, musí Tě studit, ne?“ vemlouval jsem se.
„Né, to nejde. Co kdyby mě někdo viděl,“ zdráhala se.
Ale já se nedal a dál laskal kluzkou slzící dírku a dál šeptem překonával její odpor. Když jsem pak zatahal za kalhotky ve snaze jí je stáhnout, cukla se a rezignovaně šeptla:
„Tak dobře, počkej. A stoupni si, ať mě není vidět.“
Dělal jsem jí tedy zeď a Martinka si schoulená v rožku zajela rukama pod šaty, bleskem si stáhla provlhlý kousek prádla a žmoulala ho v dlani. Chmatl jsem po něm a rychle přivoněl.
„Neblbni, co to děláš?“ strachovala se zase.
Ale já ještě jednou labužnicky vtáhl do nozder dráždivou vůni jejího vzrušeného pohlaví. Schoval jsem si pak svou trofej do kapsy šortek a vydýchával nával vzrušení.

Pokračovali jsme dál nákupákem a mě příjemně šimral v podbřišku pocit, že je Martina na ostro. Svěřila se mi, že ji to také rajcuje. Že ten pocit volnosti mezi nohama ji pěkně vzrušuje. Ruku, kterou jsem ji v pase objímal, jsem nechal sklouznout na zadeček a polaskal sametovou oblinu nerušenou prádlem. Ale hned mě plácla a odstrčila ruku zpět. Až se proti nám jdoucí dívka usmála.

„Marti, ukaž mi ji! Chci se na ni kouknout,“ škemral jsem jako malý kluk, kterému schovali hračku.
„Zbláznil ses?“ lekla se. „To se mám jako tady mezi lidmi svléknout nebo co?“ čertila se.
„Ne, ne. Jen si někde v koutku nadzdvihneš na chvilku šaty,“ vysvětloval jsem ji. „Martí, nenech se prosit!“ žadonil jsem. „Dám Ti za to pusu,“ začal jsem smlouvat. „Přímo na prcinku,“ dodal jsem.
„Cóó? Ty…“ rozohnila se Martina. Ale dobře jsem jí viděl jiskřičky v očích. Pak se usmála a řekla: „Ale nejdřív tu pusu.“ 
„Né!“ vyhrkla a chytla mě za rameno, když jsem naznačil, že si před ni kleknu. „Ty rošťáku jeden,“ šlehla po mě pohledem.
Raději jsem ji rychle políbil a umlčel francouzákem. Líbali jsme se a svět kolem přestal na chvíli existovat.
„Tak mi ji konečně ukaž, Marti!“ nedal jsem se.

Protáčela oči, ale souhlasila. Klekl jsem si, jakože si zavazuji botu, a hlídal prostor za Martinou. Ta koukala přese mě a hlídala si opačnou stranu chodby. Mrkl jsem na ni, že je vzduch čistý a Marťa si nadzvedla sukni. Jukla na mě její vyholená pičinka ozdobená proužkem chloupků. Já oči vykulil a Martině zasvítily jako kočce. Bleskurychle jsem tasil a po paměti zmáčkl spoušť. Pustila sukni a zamračila se: „To nemyslíš vážně! Takhle si mě fotit!“
„Pššš. Tamhle někdo jde a kouká se,“ varoval jsem ji.
Než se stačila otočit, odváděl jsem ji pryč a chlácholil:
„Neboj se, nikdo to neuvidí. Je my dva,“ a dodal jsem, „a kdoví, co jsem vlastně vyfotil.“
„Ukaž!“ vyrazila nedočkavě.

Vytáhl jsem mobil a nalistoval poslední fotku. Smála se na ní má Martina od kolen nahoru a bez pravé ruky. Ale to podstatné vidět bylo. Zdvižená sukně odkrývala její rozkošný klín a tvář rámoval lehký ruměnec.
„Škoda, že jsem neměl čas pořádně zamířit,“ litoval jsem. „Snad se to příště povede.“
„Se žádným příště nepočítej,“ durdila se zase.
„Ani pusa by to nespravila?“ zeptal jsem se a hned jí jednu vlepil.
Nezůstalo jen u jedné a Martinka se udobřila. Chvíli jsem ji zpracovával a muchloval a ukecal ji k další fotce. Vyšli jsme mezitím do vyššího patra, kde nebylo tolik lidí jako v přízemí. Marťa nakonec povolila.
„Ale jen jednu fotku. A rychle,“ podmiňovala si.

Dřepla si, vykasala si přitom nenápadně trochu sukni, až na mě vykoukla její holá, růžová prcinka. Gestem jsem jí naznačil, ať dá nohy víc od sebe. A když jsem na ni udělal psí oči, vylovila i kozičky z výstřihu. Usmála se na mě, zrovna když jsem zmáčkl spoušť na mobilu. Pro jistotu vícekrát.
„Jú, to bude fotka!“ zaradoval jsem se v duchu.
„Tak už dost!“ ukončila představení a skryla vnady zpět pod šaty.
Já byl tak rozhicovaný, že jsem zůstal stát jak sloup. Probral jsem se až do mě Marťa drbla a hned jí začal hučet do hlavy: „Marti, já Tě tu laskám pořád, sáhni mi na něj taky a pohoň mi ho!“
„Nech toho, někdo jde,“ zarazila mě.

Poodešli jsme stranou, a když jsem nepřestával žadonit, opatrně mi strčila ruku do šortek a pohladila mi ho.
„Martííí…“ zašeptal jsem jí do vlasů. Stiskla ho a pohonila, až jsem málem vystříkl. „Marti, aspoň pusinku mu dej!“ stupňoval jsem svá přání.
Loupla po mě zlým pohledem, ale pak se usmála.
„Tady ne,“ sykla a vedla mě za roh. Rozhlédla se, rychle si dřepla, vyndala mi ho a políbila. Neodolala a vcucla ho do pusy a olízla, až se mi z toho protočily panenky. Chtěl jsem si ji vyfotit, ale tolik slasti najednou jsem málem neunesl a než jsem se vzpamatoval, Martina už zase stála vedle mě. A očima se smála při vědomí toho, jak mě má v hrsti.
„Marti, pojď. Moc po Tobě toužím. To se nedá vydržet! Takhle mě vydráždit a nic. Moc Tě chci,“ vemlouval jsem se a dorážel na ni.
Byla už také nalomená vzrušením. Jenže před toaletami seděla bába vybírající poplatek. Rozhlíželi jsme se po náhradním místě, ale nic moc. Nakonec jsme se nepozorovaně zašili za velkou vitrínu plnou jakési bižuterie. Měla skoro dva metry výšky a za ní byla jen mezera a lomení chodby. Snad nás tam nikdo neuvidí.

Prodavačka právě na druhém konci plkala s kámoškou a já šel na věc. Začal jsem se s Martinou líbat. Osahával jsem ji a prsty dráždil kočičku. Ale ta už moc vzrušení navíc nepotřebovala. Tekla jako horké zřídlo. Pak jsem ji otočil zády k sobě a vyhrnul jí vzadu sukni.
Vylovil jsem péro a snažil se zasunout. Martina musela vyšpulit zadničku a nastavit se mi. Pak se mi podařilo nasadit ptáka na vchod do ráje. Vnikl jsem do ní na jeden příraz, tak byla mokrá. Ještě, že jsem jí držel pusu, jinak by nás výkřikem prozradila. Vychutnávali jsme si rozkoš našeho spojení, natisknuti na sebe. Nenápadně jsem se rozkmital a přirážel do nastavené kundičky. Marťa tiše vzdychala, pička slabě mlaskala a já ho tam neslyšně vrážel až po koule.

Najednou se před vitrínou zastavil nějaký mladík a koukal na zboží. Prodavačka ho asi tipla jen na zevlouna, tak se ani nesnažila a plkala dál. Chvíli bloumal pohledem po háčcích a poličkách. Náhle si nás všiml. Zamrkal a třeštil oči mezi přívěsky a cingrlátky na nás skrývající se v pozadí. Asi moc neviděl, ale evidentně tušil, co tam děláme. A pohyby, které nešly skrýt, ho jistě utvrdily v jeho domněnce. Když si to uvědomil, vykulil oči a ztuhl. Asi se mu postavil.
Já držel Martininy kozičky v dlaních, žmoulal jí bradavky mezi prsty a prošukával se k vrcholu. Marťa měla oči slastí zavřené, hlavu zvrácenou a rty sevřené, aby nesténala nahlas.

Asi nějakým šestým smyslem vycítila, že se něco děje. Otevřela oči a ty jí málem vypadly, když spatřila civícího mladíka. Úlekem sevřela pičku. To sevření jsem už nevydržel a vyvrcholil. Prudce jsem stříkal semeno do hlubin stažené dírky a nenadálý divák tomu dal další grády. Takovou erupci jsem dlouho nezažil.
Vydechl jsem a zamračil se na zevlouna. Kývnutím jsem mu naznačil, aby vypadl. Asi pochopil, protože sebou škubl a odešel. Pokud jsem si stihl všimnout, tak mu pěkně stál.

Zadýchaní jsme raději rychle vyklidili pole a zmizeli za rohem. I tak se na nás prodavačka nějak divně koukala. Ve slepé uličce k únikovému východu jsme se tiše zasmáli té situaci. Ale Marťa se tvářila ukřivděně.

„Já vím, lásko, že ses neudělala. Ale neboj, já Ti to vynahradím,“ snažil jsem se ji udobřit.
„Ale kdy a kde? Já jsem nadržená teď, ale takovou ostudu bych už podruhé nepřežila,“ bědovala.
„No a co? Tak se koukl,“ bagatelizoval jsem.
„Jak koukl? Zíral tam na nás a všechno viděl,“ rozčilovala se Martina.
„Moc toho přeci neviděl. Sukni jsi měla vpředu spuštěnou,“ chlácholil jsem ji.
„Mmmm,“ odsekla mi a začala lovit kapesníčky, aby se utřela.
„Marti, nech to tak. Mě to moc a moc rajcuje. Vědět, že ji máš ode mě plnou,“ zase jsem neodolal ďáblíku pokušiteli a jeho našeptávání.
„Neblbni, teče mi to po stehnech!“ protestovala.
„Ale mě to rajcuje,“ odporoval jsem jí. „Nech to tak, schválně, jestli si toho někdo všimne,“ provokoval jsem. „Ale, Marti, no tak. Aspoň chvilku.“ loudil jsem.

Místo dalšího dohadování jsem ji popadl za ruku a táhl chodbou kolem obchodů. Nervózně kolem sebe pokukovala a dělala malé krůčky.
„Neboj, Marti, není to vidět. A nebuď nervózní, abys na sebe zbytečně neupozorňovala,“ udílel jsem královské rady.
„Neblbni, Luki, mně to není příjemné. Připadám si jako štětka,“ protestovala už trochu podrážděně.
„Pšš! Někdo nás uslyší,“ oplácel jsem jí její vlastní slova.
„Běž, prosím, ještě kousek. Já si tu něco omrknu ve výloze. Hned Tě doženu a pak se půjdeme upravit. Jo?“ nabízel jsem dohodu.

Podívala se po mně, ale pomalu šla. Nechal jsem ji trochu poodejít, koukajíc se do výlohy. A pak jsem se kochal pohledem na lesknoucí se Martininy nohy. Strašně mě rajcovalo vědomí, že má pochvičku plnou mého semene. Že jí teče ven z dírky a dolů po stehnech. Že se jí leskne na nohách místo punčoch. Třela si stehna o sebe, aby jí semeno neteklo potůčkem dolů a nebylo pod šaty tak vidět. Ale šla čím dál tím pomaleji, asi ji to tření pěkně vzrušovalo. Mně už zase stál jako tyč. To už se vážně nedá vydržet! Mně stojí a brní nadržené péro, mé holce teče semeno a kundí šťávy po stehnech. Musím ji opíchat! A hned!

A zahlédl jsem i kde. Osvítilo mě vnuknutí, já dohnal Martinu, popadl ji za ruku a vedl dál chodbou.
Konec chodby nad galerií přetínala páska a cedule s nápisem, že se omlouvají zákazníkům, že právě probíhá adaptace prodejny a že se těší začátkem příštího měsíce. Ale nikde nikdo. Jen různě položené kusy materiálu a sem tam kus nářadí nebo čeho.
„No jo, ono je naštěstí poledne. Šli asi na oběd,“ blesklo mi hlavou.
„Pojď!“ šeptl jsem Martině a táhl ji dál pod nadzdviženou páskou.
Zajeli jsme do pootevřených dveří a ocitli se v prázdné budoucí prodejně. Skleněné stěny byly ještě olepené průsvitnými transportními fóliemi, nábytek také. Odsunul jsem hromadu papírů a prázdných obalů stranou. Rychle jsem Martinu položil na prodejní pult, roztáhl jí nohy a pokochal se pohledem na zaplavenou škvírečku. Teklo z ní semeno i kundí šťávy, vzrušením se celá rozvírala.
„Dělej! Už to nevydržím. Strč mi ho tam!“ žadonila pro změnu ona.

Vyndal jsem péro ze šortek a vrazil ho do ní až na doraz. Vykřikla, ale snad si toho nikdo nevšiml. Spolkla mi ho celého jako masožravka. Začal jsem do ní prudce bušit a hnát nás oba k vrcholu. Shrnul jsem jí šaty z ramen a odhalil tak její kozičky. Muchloval jsem jí je a mačkal. Kroutil jsem bradavkami, až kroutila očima. Sama mi vycházela vstříc a nedočkavě se mi napichovala na klacek, plenící jí pičku.

Kdyby někdo nakoukl, naskytl by se mu pohled, jak z porno filmu. Martina měla šaty shrnuté jako opasek kolem boků, kozy se jí houpaly v rytmu mých přírazů. Zuřivě mi cucala prst, aby nekřičela blahem. A já ji mrdal ze všech sil. I kdyby se někdo díval, asi bychom ho stejně nevnímali. Roztřásla se v orgasmu a ždímala mi číčou ptáka. Hnětl jsem jí prsa a bradavky a pomalu ji šoustal, aby si vrchol jak se patří užila.

Pak jsem ji stáhl z pultu, otočil a přiměl se předklonit. Držela se pultu přehnutá přes jeho okraj a její obílená kundička s prdelkou mi svítily v ústrety. Zarazil jsem jí kládu do dírky, jen to mlasklo. Vyhekla, ale hned si sama strčila do pusy celou dlaň, aby tlumila své vzdechy. Mrdal jsem ji a užíval si té rajcovní situace. Šukáme tu na místě, kde nemáme být, kam se kdykoliv mohou vrátit dělníci. Kam je možná z galerie dole nebo z chodby trochu vidět. Všiml jsem si, že mezi krabicemi a dveřmi bylo občas možné zahlédnout něčí hlavu, jak prochází galerií dole.

„Koukej, tam dole chodí lidé, koukají se kolem do obchodů a nevědí o tom, že my ty šukáme jako králíci,“ šeptal jsem Martině do ucha.
Jen mi zaskučela v odpověď. Vzrušení ji znovu přemáhalo.
„Kdyby se někdo podíval sem nahoru, uvidí, jak Tě tu šoustám. Uvidí, jak jsi krásně vzrušená, jak se Tě chystám vystříkat,“ rajcoval jsem dál sebe i ji svými řečmi a fantaziemi. „Vzrušovalo by Tě, kdyby se někdo zastavil a podíval se na nás?“ provokoval jsem ji dál.
Místo odpovědi jen zafuněla a pohodila hlavou.

Znovu se začínala třást a já poznal, že to na ni zase přichází. Ještě jsem zrychlil. Pták mi také začínal brnět a ve slabinách se mi svíralo. Chtěl jsem se udělat spolu s ní.
„Opovaž se udělat!“ přikázal jsem jí tiše. „Až Ti řeknu.“
Jen zasténala a kývla hlavou. Dál jsem ji mrdal a užíval si rostoucí vzrušení. Těšil jsem se na ohromný orgáč, který se blížil každým přírazem. Martina pohazovala hlavou, funěla a rudla, jak se snažila přemoci, odolat vzrušení a neudělat se. Slastí se mi až kroutily palce na nohou. Pomalu jsem minul bod, ze kterého není návratu. Rozkoš mi s každým strkem zalézala až do morku kostí.

„Teď! Už!! Udělej se! Udělej se, ty čubičko jedna! Udělej se! Vycákám Ti tu Tvou pičku, až to z ní poteče proudem. Celou Tě naplním až po okraj!! Jo!! Jóóó!!!“ hekal jsem z posledních sil.
Svět mi explodoval před očima a já cítil jen zničující slast, jak mi pulzuje pérem, žene se trubicí a znovu a znovu tryská do cukající se pochvy.
Když jsem se vzpamatoval, Martina se ještě pode mnou klepala jako ratlík. Ležela na pultu, funěla a lapala po dechu. Kundička jí pulzovala a masírovala mi měknoucího ptáka. Počkal jsem, až se uklidní a hladil ji, líbal a šeptal sladká slůvka.

Když se vzpamatovala, pohlédla na mě vlhkýma očima a dala mi velikánskou pusu. Bylo to víc, než milion slov. Objal jsem ji a chvíli jsme tam tiše stáli. Byla to úžasná chvíle naprostého štěstí a blaha, které se snad ani nedá popsat. Jen prožít.
Očistili jsme se, dali do pořádku zevnějšky a spěšně odcházeli. Zůstala po nás jen na podlaze bělavá loužička vonící po sexu.
„A teď Tě zvu na oběd, lásko,“ prohodil jsem vesele.
„Beru!“ řekla a dala mi další pusu.

4.8 22 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments

Výborná povídka. Ta představa možného přistižení by mne lákala, ale asi na to nemám dost odvahy.