Toto je 1 díl z 2 v seriálu Syndrom vyhoření

Práce mě vždycky bavila, ale poslední dobou mi to nějak nejde, ani stereotyp s manželkou mi na náladě nepřidává. Myslím, že se tomu říká syndrom vyhoření.
Dnes jsem byl opravdu rád, když už konečně „padla“ a vyrazil jsem domů. Pracuji na kraji města. Cestou to mám přes park, kde si občas dáváme s klukama „jedno“ u malého stánku, který ani nevím, z čeho žije.
Dnes jsem byl sice sám, ale to pivo jsem fakt potřeboval.
U jediného stolečku seděla jakási dívka, ani jsem jí nevěnoval pozornost a přisedl si s pivem.
Napil jsem se a ponuře koukal do stolu, když nečekaně prohlásila: „Vypadáš nějak ztrápeně“.

Začal jsem povídat něco o práci, manželce a dětech, jenže mě velmi brzo zarazila: „Buď můžeš pít a vylívat si tu srdíčko, nebo můžeš dopít a jít se mnou za stánek na lavičku, kde ti ho vykouřím. Víc pro tebe udělat nemůžu, já totiž nejsem moc dobrá posluchačka.“
Totálně mě tím rozhodila, něco takového jsem nečekal. Zaraženě jsem si ji důkladněji prohlédl.
Holka sice nebyla ničím výjimečná, na druhou stranu celkem pěkná. Solidní prsa, černá minisukně, dlouhé nohy, zkrátka sto bodů měla, jak se říká.

Bez rozmýšlení jsem exnul zbytek piva a vyrazil s ní za stánek, kde je pod převislými větvemi smuteční vrby utopená lavička bez opěradla. To už dávno padlo za oběť řádění pubertálních výrostků.
Sedla si vedle mě a já napjatě čekal, co se bude dít, nějak jsme si nedokázal představit, že mi ho prostě jen tak začne kouřit.
A taky ne.
Místo toho se zeptala: „Nebo máš nějaké jiné nenaplněné touhy?“
To samozřejmě mám, ale přece je nebudu ventilovat cizí holce, když o nich nemluvím ani doma s manželkou, což je možná příčinou onoho stereotypu.

Ale to rychlý pivo, její předchozí nabídka, zdánlivé ukrytí před světem pod stromem, její pohled vzbuzující důvěru a pochopení, její blízkost i vůně, to vše udělalo svoje a já začal pomalu povídat.
„Hm… chtěl bych se ti kouknout pod sukni, sledovat tě, jak si to sama děláš. Nebo bych se chtěl udělat mezi tvoje nádherný, velký kozy. Nikdy jsem k tomu neměl příležitost, všechny moje milenky byly málo vyvinuté v této oblasti.“
Když jsme to dopověděl, o kousek si odsedla.
„Tak to je jasný“, pomyslel jsem si. „Nic nebude a ještě se mi vysměje jako nějakýmu úchylákovi. Beztak chtěla slyšet, že ho chci vykouřit nebo do zadku…“
Ale ona se natočila směrem ke mně a přehodila jednu nohu na druhou stranu lavičky, takže měla na každé straně jednu, pak si lehla na záda a nohy zvedla, položila boty na lavičku a roztáhla kolena.
„Tak pod sukni by ses mi chtěl podívat, jako nějak takhle?“ zeptala se.

Zmohl jsem se jen na: „Ano, přesně tak.“
Pak si sukni trochu vyhrnula, dávala kolena k sobě a od sebe, zvedala jednu či druhou nohu do výše nebo je naopak pokládala na zem. Fascinovaně jsem sledoval její stehna, kolena a lýtka, ale hlavně různě více či méně prosvítající a objevující se bílé kalhotky.
Po chvíli přestala a zeptala se: „Líbilo se ti to?“
„Ano, bylo to… skvělý,“ hlesl jsem.
„To jsem ráda,“ řekla a vyhnula si sukni až k pasu, takže jsem viděl celé kalhotky, pod které vsunula ruku a začala se hladit.
„Vzrušuje tě to?“ zeptala se znovu za chvíli.
Zmohl jsem se jenom na „ano“, načež vzdychla: „Mně taky.“

Fascinovaně jsem sledoval, jak se hladí pod kalhotkami.
Po chvíli jsem jí je stáhl, zřejmě na to čekala, protože si tam hned strčila dva prsty a začala se pěkně prstit.
To už jsem nevydržel, vytáhl stojící ocas z kalhot, přešel k její hlavě a z boku jí ho přisunul k puse. Chňapla po něm rty, ale nemohla se moc hýbat, což mi až tak moc nevadilo.
Přirážel jsem jí do pusy tak, jak jsem chtěl. Po chvíli jsem svými prsty vystřídal ty její a začal jsem intenzivně projíždět její kundičku.
Ta byla úplně mokrá a jen čvachtala. Ve druhé jsem držel její kalhotky a očichával je.

Když si toho všimla, začala zběsile přirážet proti mé ruce a brzy jsem cítil, jak se její tělo svírá v křeči. Skoro jsme měl strach, že mi ho ukousne.
Po chvíli se zkroutila v orgasmu, po němž zůstala bezvládně ležet.
Mně stačilo jen párkrát přirazit do její rozkošné pusinky a už už jsem stříkal.
Na poslední chvíli jsme ho stihl vytáhnout a pokropil jí krk. Říká se tomu myslím perlový náhrdelník a dost mě to baví. Příležitost k tomu mám velmi řídkou, tak jednou za rok. Navíc jsem takhle napoprvé ani nevěděl, jestli by to chtěla nastříkat do pusy.

Když se vydýchala, prohlásila: „Takže to nebylo ani mezi prsa, ani si neviděl, jak si to sama udělám, třeba příště…“
Na ta slova mi vrazila do ruky kousek papíru, vstala a rychle odešla.

Zůstal jsem tam stát se staženýma kalhotama, povadlým pérem venku a jejíma kalhotkama v jedné ruce. Ve druhé jsem měl kousek papírku, na kterém bylo jen číslo a poznámka: Whatsapp, jen piš, nevolej!

Navigace v seriáluSyndrom vyhoření 02 – Manželka ve hře >>
4.5 31 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
6 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Shock

Hmm… zvláštní a podivné. Přiznám se, že já bych za ten stánek nešel. Na taková dobrodružství nejsem 🙂 Ale někdo možná jo…proč ne?

harai

Asi by chtělo víc si s povídkou „pohrát“, tohle bylo hodně rychlé. Možná trochu vysvětlit, proč byla ta holčina tak nadržená na cizího chlapa. Doufám, že v tom něco je a autor/autorka nám to vysvětlí v příštím dílu.

Clark

Hodnotit si obvykle nedovoluji ale tady se přidám k Harai, fakt moc krátké.

harai

Mně nevadila ani tak délka povídky, jako její přímočarost – potkají se, ona ho hned vykouří… to jde fakt moc rychle (pokud tedy v druhém dílu nebude nějaké logické vysvětlení)

harai

Po přečtení druhého dílu se omlouvám. Vše dává smysl a je to hodně dobré.