Toto je 4 díl z 5 v seriálu Střípky z rodových archivů

STŘÍPEK 4/4 (V ČASECH 1.SV. VÁLKY)

Duben 1916.

Pravoslav se krčil v zákopu, kdesi na rakousko-italském pomezí a modlil se, aby ve zdraví přežil další dělostřelecký přepad.
Italové řádili jako diví a ostřelovali rakouské pozice už několikátý den. To byla předzvěst nějaké jejich ofenzívy.
„Řřřach!“ Granát střední ráže vybuchl na hraně zákopu nedaleko něj. Hlasitě zařval, aby neohluchl rázovou vlnou a do nosu ho udeřil sirný zápach a sprška zeminy. Nebezpečné střepiny ho naštěstí minuly. V předprsni zákopu zela díra a na dně ležely kusy lidského těla.
„Osvald,“ Pravoslav ho poznal podle světlých vlasů na kusu rozpůlené hlavy.

A to tu byl teprve týden, vzpomněl si smutně na to, jak mu Osvald říkal, že narukoval dobrovolně a rád z vlasteneckého nadšení.
Pravoslav tuhle ideu neměl a teď tu nadšený mladík ležel roztrhán, zatímco on přežil.
„Stejně tu takhle skončíme všichni,“ řekl si a povstal, neboť dělostřelba utichala.
Naučenými pohyby si zkontroloval zbraň, utáhl přilbu a opatrně vyhlédl ze zákopu.
V zemi nikoho se líně převaloval dým z výbuchů a proti nebi se ostře rýsovaly zpřetrhané zátarasy z ostnatého drátu.
Přes ničivou palbu se zákop zaplnil hlavami v přilbách v očekávání útoku.

A opravdu brzy z mlhy začaly vystupovat první stíny. Vlevo hned začal štěkat kulomet. Palbou pokosil první řadu, ale postav přibývalo a stále se blížily.

Vojín Trejbal, rodák z Litoměřic, před Pravoslava položil bednu s ručními granáty. Byl totiž spolu s ním nejlepší vrhač a dohodil až 50 metrů.
A hned se do toho dali. Vyházeli celou bednu a brzy i druhou.
Italů však byla přesila. Kulomety zametaly předpolí a práskavě střílely pušky.
Pravoslav střílel jen s jistotou zásahu. Většinou na hlavu, nebo na hruď.
„Prásk,“ stiskl spoušť a Ital se skácel se zásahem mezi oči.

„Na bodáky!“ křikl kdosi, neboť nepřítel právě dosáhl zákopu.
Kulomet byl umlčen granátem a postavy vpadly mezi obránce. Pravoslav bojoval polní lopatkou a prvnímu Italovi prudkým švihem přesekl krční tepnu. Takto se prodral až ke kulometu. Zatímco střelec ležel mrtev na dně zákopu, jeho utržené ruce stále ještě svíraly zbraň. Pravoslav je odhodil, vylezl na zákop a stiskl spoušť.
Kulomet útočníky trhal na kusy a obránci se v zákopech nakonec udrželi a Italové se začali stahovat.

„Napojit, napojit!“ vykřikl jakýsi poručík a Rakušané zahájili protiútok. Pravoslav popadl pušku a v první vlně vyběhl dopředu.
Kdo z Italů se opozdil, měl smůlu. Do zad se mu pohroužil bodák a muž se smrtelným výkřikem padl k zemi. Svých pozic Italové dosáhli společně s útočníky. V zákopech opět nastala krvavá řež.
Sotva však zaduněla přehradná palba rakouského dělostřelectva, začali se vojáci stahovat.
Pravoslav vyskočil na hranu zákopu, když vtom ucítil v noze prudkou bolest. Vykřikl bolestí a padl k zemi.
Ital, jehož předtím probodl nožem, si ho ve smrtelné křeči vytáhl z rány a vrazil mu ho do nohy.
Než se Pravoslav vzpamatoval, kamarádi byli pryč a zákop se zaplnil Italy. Pravoslav se rezignovaně sesunul do zákopu a vztyčil ruce na znamení kapitulace.

***

Italové se zachovali rytířsky. Poskytli mu první pomoc v polní ošetřovně a poté zařadili do skupinky zajatců. Během dne byli staženi do týlu a předvedeni k výslechům.

Plukovník Petrucci byl klidný muž a díky českým kořenům svého pradědy i k Čechům vstřícný.
Po několika měsících dal české zajatce převézt k Neapoli, kde byli určeni na práci k místním zemědělcům.
Ráno je stráže zavedli na místo a navečer si pro ně zase přišli. Plně zajatcům důvěřovali a ti se je snažili nezklamat. Nikdo se nechtěl vrátit do přísně střeženého lágru a navíc většina mužů byla ze selského pytle a práci na poli rozuměla.
Pravoslav se osvědčil zase jako mechanik a opravář.

Ve stodole na statku sedláka Trucella si zřídil dílničku, kde se věnoval opravám různého zemědělského náčiní a strojů.
Mladá sedlákova žena Aria mu tam občas přinesla nějaké jídlo na přilepšenou a vůbec ho často navštěvovala, neboť mladý cizinec se jí líbil. Pokoušela se i o konverzaci, ale Pravoslav mnoho slovíček doposud nepochytal. Selka ho tedy začala učit a do konce žní už Pravoslav jakžtakž porozuměl a začínal i tušit, že se žena do něj zamilovala. Po svých zkušenostech z mládí si ale na vdanou ženu netroufal, ač mladá selka bylo něco jiného, než postarší paní továrníková.

***

Jednoho říjnového dne, když sedlák odjel se zbožím do města, stanula Aria na prahu stodoly.
Měla na sobě lepší šaty a dlouhé vlasy volně rozpuštěné. Pravoslav zůstal nerozhodně stát a sledoval, jak se žena k němu volně blíží. Pak ho objala kolem krku.
„Nic neříkej,“ zašeptala a políbila ho.
Pravoslav polibek přijal. Přitom ji pevně objal v pase a poponesl stranou, kde ji přitiskl k trámu.
Volnou rukou si uvolnil kalhoty a druhou ji vyhrnul šaty nad pas a zajel ji mezi nohy. Prsty ji masíroval klín a cítil vlhkost vzrušení.
Aria tlumeně vzdychala, ale dál pokračovala ve vášnivém líbání. Pravoslav ji pozvedl za jednu nohu a pak se na ní přitiskl.
Cítil, jak do ní vniká, zatímco Aria slastně vyjekla, pevně ho objala a zaryla mu nehty do zad. Pravoslav přirazil a byl v ní v celé své délce, až po kořen. Chvíli počkal, neboť cítil, jak mu v něm vzrušením tepe a mohl by se udělat a pak začal pomalu s přírazy. Žena mu šla naproti a nastavila mu hruď.

„Tady…mačkat….musím to mít,“ vyrážela mezi přírazy a Pravoslav pochopil.
Uvolnil jí šaty a stáhl jí jen přes ramena. Pevné, velké prsy pak začal silně mačkat a mnout, zatímco žena křičela už hlasitě a divoce mu přirážela.
„Už…už…ano…ano!“ ječela, když se jí orgasmus valil tělem.
Jen taktak z ní stačil vyjet a semeno vytrysklo neškodně na zem.

Stáli proti sobě a uvolněně oddychovali, ale Aria asi stále neměla dost. Poklekla před něho a povadlý, slizký ocas mu jemně otřela šaty, které si úplně stáhla a pak ho začala kouřit. Jemně jazykem přejížděla žalud a sála ho hluboko do sebe, až Pravoslavovi poklesávala kolena. Navíc ho Aria hladila na vnitřní straně stehen a dlaní mnula koule.
Když mu stál v plné erekci, využil její polohy, poklekl k ní zezadu a zatlačil jí ho mezi půlky.
Aria pochopila a hned vyšpulila zadeček a pevně se zapřela o trám. Bolestně sykla, když jí penis začal roztahovat svěrač, ale pomalu se do ní dostával a žena jen zhluboka vydechovala a nepovolila svůj pevný postoj.
Konečně jí zalechtaly chlupy koulí na zadečku. Byl v ní celý, ale bolestný tlak už povoloval, a když začal s pomalými pohyby, nahradily ho příjemnější pocity zvláště, když jeho ruka jí laskala v klíně a mnula zduřelý klitoris.
Když pohyby zrychlil, ruce mu mnuly a drtily ňadra a Aria se zase dostala do extáze.
Ječela a svíjela se v milostné křeči. „Ještě…ještě…ano..och…už…už.. budúúúú!“ vyhekla a padla na podlahu.
Pravoslav jí do zadečku pumpoval semeno a padl vedle ní.
„Na tebe Sergio nemá!“ vydechla pak Aria se vzpomínkou na svého muže. „Budeš mi moc chybět!“

***

Čas se nachýlil a polní práce skončily.

Poslední dny už Pravoslav vyklízel dílnu, když spatřil Sergia, odjíždí s vozem do lesa na dřevo. Využil volné chvilky a zašel do domu.

Aria pilně vařila a ani si nevšimla, že někdo vstoupil. Pravoslav využil její zaneprázdněnosti, přiskočil k ní, smýkl břichem na stůl, vykasal sukni a tvrdě ho do ní zarazil.
Žena nejdřív zděšeně vykřikla, ale pak ho poznala a jen se prsty chytila za hranu stolu a přijímala s hekáním tvrdé přírazy.
„Dělej mi…to….ach…jsem…tvá… poslušná…fena…och bože!“ vyrážela mezi přírazy a Pravoslav, sám maximálně vydrážděn, jí za vlasy zvedl hlavu.
„Ano…jsi má poslušná děvka…nechám ti tady… něco na památku!“ zasyčel a bezmocnou ženu dál tvrdě píchal.
Pak naposledy přirazil a žena cítila, jak jí teplo zaplavuje vnitřnosti.

„Ach bože…to nesmíš!“ začala sebou zmítat, ale Pravoslav jí hravě znehybnil a jen se chechtal.
„Když Sergio nemůže, já se o dědice postarám!“ odstoupil a uklízel si ho do kalhot.
„Nic nevíš!“ rozčílila se Aria, když se dala do pořádku.
„Sergio nemůže mít děti a už jsme se s tím smířili. Jestli jsi mě obtěžkal, vyžene mě, a co si počnu. Ach bože!“ dala se do pláče.
„Běž a už tě nechci vidět!“ byla její poslední slova.

Druhý den už se na statek Trucelliů nevrátil a s ostatními zajatci byl převezen do kamenolomu k Paole, kde strávil zbytek zajetí.
Nabídku na vstup do legií odmítl, neboť měl válčení po krk a nechtěl padnout za ideály budoucího samostatného státu Čechů a Slováků, o němž se jen stále hovořilo, ale on sám byl skeptického názoru.

Na podzim 1918 byl podepsán mír, válka skončila a zajatci byli propuštěni.

***

Už se chystal na návrat domů, když ho oslovil jeho bývalý strážce Antonio Banderas.
„Jsi správný chlap, Prafoslaf,“ nedokázal vyslovit jeho jméno.
„Pojeď se mnou na Sicilii. Mám tam převzít rodový majetek a každá pomocná ruka je dobrá. Neboj! Nebudeš nádeníkem, ale mým bratrem!“ a slova potvrdil pevným stiskem ruky, a tak Pravoslav změnil názor.

Jednoho dne se tak ocitl v malé vesničce Borelo v centrální části Sicílie. Klan Banderasů, který tvořil ve vsi většinu, skutečně přijal Pravoslava za svého a ubytování mu poskytl pekař Pietro Banderas, bratranec Antoniova otce.

V pekárně Pravoslav nepracoval, ale pomáhal Antoniovi při sklizni oliv, lisování oleje, ale nesmírně ho zajímalo a bavilo vinohradnictví. A právě při vinobraní se více sblížil s Alinou, dcerou pekaře Pietra.

Byla to veselá mladá dívka a s Pravoslavem hned navázala přátelský vztah. Složitý rodový řád a křesťanská výchova však nedávala mladým nezadaným lidem mnoho možností se vídat, natož být spolu o samotě. Ženám byla vyhrazena kuchyň, domácnost a práce na poli, muži pracovali se zvířaty a konali těžkou práci.

Alina byla hezká štíhlá dívka s dlouhými černými vlasy, jemnou snědou pletí a pěknými plnými tvary, jak Pravoslav mohl zahlédnout přes oblečení.
Velmi se mu líbila a při letmých setkáních se zdálo, že ani on jí není lhostejný.

V průběhu vinobraní se většina Banderasů opila, včetně žen a jejich dohled nad nevinností svých dcer už nebyl tak dokonalý. Antonio řekl Pravoslavovi.
„Jedině při vinobraní je možnost se pomilovat se svou vyvolenou, ještě před svatbou. Anebo ti dá lásku některá z vdaných paniček.“
„A jak ji poznám?“ nechápal Pravoslav.
„Tak hele, pozoruj mě,“ řekl Antonio a sedl si blíž k Marii, ženě svého mladšího bratra.

Chvíli s ní tlachal o ničem a pak si nenápadně přejel dlaní přes pusu sem a tam. Marie ho chvíli pozorovala a učinila stejný posunek. Antonio kývl a žena po chvíli vstala a odešla.
Antonio taky vstal a řekl Pravoslavovi.
„Když si takhle přetřeš pusu a žena ti odpoví, je jasný, že tě chce. Když neodpoví, nechce tě, jasný? Tak se měj.“ a odkvačil si užívat se vdanou příbuznou.

Pravoslav si prohlížel okolní ženy a přemýšlel, kterou zkusit, když ho z myšlenek vytrhl milý hlas.
„Hledáš si někoho na špásování?“ Byla to Alina.
„Ale…ne,“ zrudl Pravoslav.
„Ale jen se nedělej! Antonio ti to poradil. Ale on už to měl s Marii domluvené předem. To s tou pusou si vymyslel…“ a zvonivě se rozesmála.

Pravoslav posmutněl, ale náhle cítil dotek její ruky na zádech.
„Já ale…jsem volná!“ tiše řekla, vstala a odcházela.
Vstal tedy také a nenápadně se vytratil.
Alina čekala za rohem.
„Půjdeme do stodoly,“ řekla věcně a popadla ho za ruku.

Tiše vklouzli na mlat, když z rohu slyšeli tiché vzdechy.
„Ach…ano.. ano…ještě…ještě.“ Byla to Maria s Antoniem.
„Jdeme jinam,“ šeptla Alina a nakonec skončili na půdě nad chlévem.
„Požehnané vinobraní,“ usmála se Alina, ale pak zvážněla.
„Jen tak se spolu … můžeme více sblížit.“
„Ty víš, že tě moc chci,“ řekl Pravoslav a Alina odvětila stejně.
„Já tebe taky…. Tys takový …jiný, než naši chlapci…a… proto ti odevzdám všechno, co mám.“

Pomalu se položila na záda a dodala: „Já ale dosud…“
Pravoslav pochopil.
„Já budu opatrný,“ slíbil ji a další slova už zanikla v líbání. Pravoslav jí jazykem jemně vjel do úst a dívka učinila stejně. Přitom se pomalu a vzájemně zbavovali šatů. Pravoslav jí laskal a líbal menší, ale pevná prsa s tmavými dvorci a malými hroty bradavek. Alina jen ležela a tiše vzdychala a Pravoslav v líbání postupoval níž, věnoval se prsům a vztyčeným bradavkám, které jemně drtil v zubech, až skončil v jejím klíně.
Alina rozevírala a zase stahovala nohy k sobě, jak byla vzrušena a zároveň se bála. Když se jazykem dotkl štěrbiny, dívka vykřikla.
„Oh… bože!“
Pravoslav jí poté tvrdým ocasem jemně vnikal dovnitř.
Alina bolestně sykla, když žalud poprvé roztáhl pysky panenského klínu a pronikal dál.
S pevně sevřenými rty čekala bolest, ale dostavilo se jen lehké štípnutí a pak cítila pronik hluboko do jejího nitra.
I Pravoslava to překvapilo, nicméně začal s pravidelnými přírazy a těsně před vrcholem z ní vyjel a semenem jí potřísnil břicho.

Uvolněně leželi vedle sebe a vydýchávali se z prožitých okamžiků, když Alina řekla.
„Ani to moc nebolelo, než jak matka říkala. A taky…jsem jednou viděla otce…jak nutil matku, aby mu jeho…no to…vzala do pusy. To jsi po mě nechtěl.“
„Víš, to je pro muže stejná slast, jako když jsem tě dole dráždil jazykem,“ vysvětlil ji Pravoslav.

Alina si sedla a pohlédla na povadlý ocas se stopami krve.
„A teď to po mě chceš?“
„Ne…dnes určitě ne,“ řekl Pravoslav „ale mám znovu chuť na mazlení,“ strhl dívku zase k sobě.
„Já taky“ usmála se a skončili propleteni v objetí.

***

Po vinobraní se život zase vrátil do starých kolejí.
Alina provozovala v domě svého otce malou cukrárnu a Pravoslav si vzpomněl na tetu Magdalénu a pár jejích receptů a když výsledek sklidil úspěch, jeho kredit v rodině ještě více stoupl.

A tak se o rok později mohl odvážit požádat pekaře Pietra o ruku jeho dcery a dostal svolení a požehnání.
Z manželství vzešla dcera Vicenza a syn Roberto.
Otec Banderas vykoupil pro Pravoslava od příbuzných vinohrad, kde se mohl věnovat své vášni a víno pak prodávat v rodinné cukrárně.
Po narození dcery si Pravoslav poitalštil jméno na Pravo Andrezzo, zcela zapadl mezi zdejší starousedlíky a byl zde nevýslovně šťastný. Jedině ho trápilo, že se nevrátil z války domů a nedal zprávu rodině, že je v pořádku.
Na cestu do Čech neměl dost peněz a na dopis, který domů odeslal, nikdy odpověď nepřišla.
Přesto se nevzdal naděje, že jednou našetří tolik, že se s celou rodinou do rodné země podívá. To se již bohužel nikdy nepodařilo.

Zemřel během druhé světové války, kdy ho zlomila zpráva o smrti syna Roberta u Stalingradu.
O dalších osudech jeho ženy a dcery již není nic známo…

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
557
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Střípky z rodových archivů 3

9
Komentujte

avatar
6 Comment threads
3 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
8 Comment authors
ShockMartinTomášDedek.JeffKittikit Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Shock
Host
Shock

Tím končí další rodinná sága. Nebudu už čtenáře unavovat dalšími kronikami, neboť žádní další jsem už nenašel a nestudoval. Co mě však nenapadlo, že vše, co jsem ze zažloutlých listů vyčetl, se po přidání sexu jednou objeví na těchto stránkách jako povídka…. 🙂

Huhu
Host
Huhu

Jo, bylo to výborný 👍👍👍

Denis86
Host
Denis86

Shocku tvoji tvorbu mám rád a tahle serie se četla skvěle .
Denis86

Bob Romil
Člen

Zajímavý životní osud jednoho čecháčka a jako tradičně parádně sepsáno.

P.S. úplně nahoře v záhlaví stránky je 4 z 5, v titulku je 4 / 4 – asi nějaký šotek.

Dedek.Jeff
Člen

Chyba je v automatickém číslování systému. První příběh byl vzhledem k jeho délce rozdělen na dvě části a tak místo čtyř, bylo uvedeno, že se jedná o pětidílný seriál.

Tomáš
Admin

Já si dovolím nesouhlasit. Nenazval bych to jako chybu. Ano, musel se jeden díl rozdělit na dva, protože to bylo dlouhé. Ale stejně, jako u seriálů, kdy první díl je vlastně dvoj díl a někdy je vysílán v celku, a jindy jako dva samostatné díly, je to značno jako E01 a pak E02, tak i tady by to mělo takhle být. Proto bych fakt nevymýšlel 1/1 a podobně a nechal v klidu 1,2,3 a v nadpisu označení, že je to Stříepk 4. Méně to mate, než teď, že je to 4. díl z 5.

Kittikit
Člen
Kittikit

Tak to bude muset rychle vymyslet ten posledni dil 😁

Martin
Host
Martin

Ani se nedivím , že potom všem co zažil nevstoupil do legii . Ostatně Antonio Banderas ze Sicílie mě taky dostal . Jinak musím říct , že tvoje kroniky jsou velice krásné a vzrušující čtení .